10 C 122/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 062 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 062 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 111 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeném nadepsanému soudu dne 14. 1. 2022, doplněném k 19. 6. 2022, vůči žalovanému, z titulu sjednané pojistné smlouvy [číslo] domáhala zaplacení dlužného pojistného ve výši 1 462 Kč za období od 10. 2. 2021 do 21. 5. 2021, kdy s žalovaným právní poměr z pojistné smlouvy ukončila s tím, že žalovaný následně, navzdory opakovaným výzvám, na vzniknuvším dluhu neuhradil ničeho. Současně žalobkyně nárokovala též zaplacení příslušenství zahrnujícího úhradu nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z uvedené částky za období od 22. 5. 2021 do 14. 1. 2022. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaný na základě fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba, spolu s výzvou k vyjádření, byla žalovanému doručena dne 20. 6. 2022, a to na adresu místa jeho trvalého pobytu. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se, oproti podpisu listiny označené jako„ Pojistná smlouva“, [číslo] datované k 10. 2. 2017, za podmínek vymezených ve svých„ pojistných podmínkách“ (dále jen VOP), zavázala žalovanému po dobu neurčitou poskytovat pojistné služby (produkt„ [anonymizována tři slova]“) zahrnující pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [registrační značka], za něž se žalovaný zavázal platit částku 1 936 Kč, splatnou ročně. S tím, že žalobkyně byla, ve smyslu čl. 4 bodu 13 VOP, oprávněna přistoupit k jednostrannému navýšení plnění za poskytované služby. Žalovaný však předepsané plnění nezaplatil, a žalobkyně jej proto k 29. 3. 2021, cestou písemné výzvy, upomenula k zaplacení, přičemž jej zároveň poučila, že nezaplatí-li předepsané plnění do 20. 5. 2021, bude k uvedenému datu poskytování pojistných služeb ukončeno. Žalovaný nicméně na tuto výzvu nereagoval, k 20. 5. 2021 nezaplatil ničeho a žalobkyně k 21. 5. 2021 poskytování pojistných služeb ukončila, o čemž vyhotovila písemné oznámení, datované k 3. 6. 2021, v jehož rámci vyčíslila i nezaplacenou část plnění za poměrnou část roku. Ani poté však nebylo ze strany žalovaného zaplaceno ničeho, byť jej žalobkyně k zaplacení dodatečně vyzvala ještě upomínkou datovanou k 29. 6. 2021. Za zaslané upomínky si žalobkyně, v souladu se svým interním sazebníkem, naúčtovala 2 x 300 Kč Poslední výzvu k zaplacení nárokovaného plnění adresoval žalovanému zástupce žalobkyně, a to k datu 22. 9. 2021. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 3 odst. 1 a § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s podpůrně aplikovatelnými § 2758 a násl. o. z., zejména ve spojení s § 2804 o. z. a § 2805 písm. a) o. z., a žalobnímu návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů má soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný se žalobkyní sjednal pojistnou smlouvu, avšak tento následně, navzdory písemnému oznámení ze dne 29. 3. 2021, ve sjednané lhůtě neuhradil předepsané pojistné a k 21. 5. 2021 se ocitl v prodlení, ve smyslu § 1968 o. z., v důsledku čehož žalobkyně využila svého práva a poskytování pojistných služeb ukončila. Dlužné pojistné, 1 462 Kč, pak žalobkyně, ve smyslu § 1969 o. z., po právu vymáhá spolu s náklady mimosoudního vymáhání, 600 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že předmětný úrok pro účely soudního řízení kapitalizovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch a zároveň žalovanému více než 7 dnů před podáním žaloby, konkrétně k 23. 11. 2020, zaslala prostřednictvím svého zástupce písemnou výzvu k plnění, má podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému, tedy na nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, přičemž bylo třeba vzít v úvahu, že tentýž zástupce podává za totožnou žalobkyni žaloby opakovaně (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem v posledním roce pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Tyto náklady zahrnují 3 x úkon právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky, 3 x režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky), to vše navýšeno o 21% DPH v částce 189 Kč dle § 14a odst. 1 cit. vyhlášky, a dále též náhradu za zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.