10 C 127/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 060 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 1 530 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 1 530 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného nadepsanému soudu dne 25. 3. 2022, vůči žalovanému domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (2 x 30 Kč) a přirážek (2 x 1 500 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě jí provozovanými prostředky hromadné dopravy, spočívající v jízdě bez platného jízdního dokladu ve dnech 13. 1. 2022 a 18. 1. 2022. Oba účastníci souhlasili s vyřízením věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaný formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalovanému doručena spolu s uvedenou výzvou dne 6. 6. 2022, a to poté, co uplynula 10 denní lhůta k vyzvednutí. Poté doručující orgán vrátil soudu zásilku zpět a soud o aktu doručení na své úřední desce vyvěsil oznámení. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v rámci kontrol, provedených ve dnech 13. 1. 2022 a 18. 1. 2022 v lince metra [anonymizováno] provozované žalobkyní, neprokázal platným jízdním dokladem (13. 1. 2022), resp. předložil neplatný elektronický jízdní doklad (18. 1. 2022), přičemž o provedených kontrolách byly sepsány zápisy [číslo] [číslo]. Totožnost žalovaného byla při kontrolách ověřována z jeho občanského průkazu a žalovaný zápisy o kontrolách podepsal. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí dle čl. 8 odst. 4„ Smluvních přepravních podmínek“ žalobkyně 1 500 Kč. V zápisu o provedené kontrole pak byl žalovaný mj. poučen, že v případě, splatí-li předepsané plnění na místě či ve lhůtě 15 dnů, činí výše přirážky 800 Kč Cena základní, půlhodinové pásmové jízdenky, činila dle t. č. účinného tarifu žalobkyně 30 Kč. Soud posoudil projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný dvakráte použil k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužné jízdné ve výši 30 Kč i přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 2 x 1 500 Kč, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako [číslo] Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jdoucím z částky 1 530 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení a z částky 1 530 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, neboť splatnost nárokovaného plnění byla stanovena k 13. 1., resp. k 19. 1. 2022, a žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícím datům dostal do prodlení, s tím, že nevyužil možnost splatit předepsaná plnění ve zkrácené lhůtě 15 dnů od data kontroly, a plnit tak s nižší přirážkou. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl formou podání ze dne 14. 3. 2022 zástupcem žalobkyně vyzván k dobrovolnému uhrazení vzniknuvšího dluhu, uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady, zahrnující částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny jejího zástupce za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč, zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží právo na náhradu hotových výdajů jejího zástupce za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem výše náhrady přiznané žalobkyni činí 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.