10 C 132/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizována dvě slova , příjmení příjmení jméno anonymizována dvě slova číslo příjmení jméno , země zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 144 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně jdoucím z částky 14 144 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do částky 18 392 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 7 856 Kč ve výši 7,75 % ročně od 2. 7. 2015 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 25. 2. 2022, vůči žalované domáhala částky nesplacené půjčky ve výši 22 000 Kč s příslušenstvím, totiž kapitalizovaným úrokem ve výši 10 536 Kč (částí tzv. souhrnného poplatku) a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 22 000 Kč počítaným od 2. 7. 2015 do zaplacení. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se [právnická osoba] S. a. r. l., (dále jen„ postupitel II.“), sjednala dne 24. 8. 2018 smlouvu, z jejíhož titulu jí postupitel II., v rámci celého souboru dalších pohledávek, postoupil mj. i nárokovanou pohledávku. S tím, že postupitel II. nárokovanou pohledávku nabyl totožným způsobem, od společnosti [právnická osoba] (dále jen„ postupitel I.“), konkrétně na základě smlouvy ze dne 19. 6. 2015. Postupitel I. pak se žalovanou k datu 17. 9. 2009 sjednal Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo]), oproti jejímuž podpisu žalované v hotovosti vyplatil částku 22 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vyplacené plnění, navýšené o částku souhrnného poplatku ve výši 18 392 Kč, splácet formou 60 týdenních plateb po 682 Kč, splatných nejpozději do 11. 11. 2010. Takto vymezené povinnosti však žalovaná nedostála a poté, co zaplatila 7 856 Kč, splácet přestala, byť byla k úhradě opakovaně upomínána, mj. v souvislosti s postupováním pohledávky, naposledy pak cestou předžalobní výzvy z 15. 2. 2022.

2. Před projednáním věci se soud, za situace, kdy žalobkyně je právnickou osobou„ cizího práva“, zabýval otázkou mezinárodní pravomoci a rozhodného práva. Co se týče mezinárodní pravomoci, tuto soud dovodil z čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle něhož je k projednání sporů ze spotřebitelských smluv příslušný soud v místě bydliště spotřebitele, v konkrétním případě tedy nadepsaný soud. Jako rozhodné právo soud určil právní řád České republiky, ve smyslu čl. 14 odst. 1 a 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, neboť Smlouva [číslo] byla sjednána s výslovným odkazem na právní předpisy České republiky, a to bez ohledu na akt následně provedených postoupení.

3. Žalovaná se k uplatněnému nárok nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly žaloba (k 20. 6. 2022) a předvolání (k 1. 8. 2022) řádně doručeny. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.

4. Soud pak v rámci dokazování, ve smyslu § 132 o. s. ř. provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemné souvislosti, níže uvedené důkazy:

5. Textem Smlouvy [číslo] datovaným k 17. 9. 2009, doloženým spolu se všeobecnými obchodními podmínkami postupitele I., bylo prokázáno, že postupitel I. poskytl žalované částku 22 000 Kč, vyplacenou v hotovosti, oproti podpisu. Poskytnutou částku, navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 18 392 Kč (celkem tedy 40 392 Kč), se žalovaná zavázala splatit formou celkem 59 splátek po 682 Kč a jedné splátky po 154 s tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích, počínaje 7. dnem po datu podpisu. Práva a povinnosti ze Smlouvy [číslo] pak byly sjednány s výslovným odkazem na právní předpisy České republiky, konkrétně zákony č. 40/196 Sb. a 321/2001 Sb.

6. Ve výpisu z časových řad systému [příjmení] je evidováno, že průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu s fixací na období 1 - 5 let (poskytovaných domácnostem) v období měsíce září 2009 činila 13,88 % ročně.

7. Oproti podpisu listiny, označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datované k 19. 6. 2015, předložené spolu se seznamem postoupených pohledávek (pod položkou [číslo] zde je označena pohledávka představující uplatněný nárok), se postupitel I. zavázal nárokovanou pohledávku převést na postupitele II., a to oproti zaplacení úplaty (čl. I.3), jejíž složení představovalo předpoklad pro účinnost převodu (čl. II. odst. 3). S tím, že o následném složení úplaty bylo vystaveno písemné potvrzení, datované k 25. 6. 2015 O aktu převodu následně postupitel I. žalovanou písemně vyrozuměl sdělením ze dne 25. 6. 2015, jež bylo, po vystavení poštovního podacího archu ze dne 21. 7. 2015, podáno k poštovní přepravě.

8. Oproti podpisu listiny, označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek č. [bankovní účet]“, datované k 24. 8. 2018, předložené spolu se seznamem postoupených pohledávek (pod položkou [číslo] zde je označena pohledávka představující uplatněný nárok), se postupitel II. zavázal nárokovanou pohledávku převést na žalobkyni, s účinností k datu podpisu (čl. II. 2). O aktu převodu následně postupitel II. žalovanou písemně vyrozuměl sdělením ze dne 13. 9. 218, jež bylo, po vystavení poštovního podacího archu ze dne 19. 9. 2018, podáno k poštovní přepravě.

9. Naposledy žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení nárokovaného plnění upomínkou ze dne 15. 2. 2022, jíž, dle poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podala dne 17. 2. 2022.

10. Podle věty prvé návěti § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.), pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.

11. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.), výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

16. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. (2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

21. Výše zákonného úroku z prodlení, k datu podpisu Smlouvy [číslo] byla upravena nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném k datu podpisu smlouvy o půjčce.

22. Z hlediska časové působnosti soud práva a povinnosti ze Smlouvy [číslo] hodnotil dle obč. zák. neboť žalovaná a postupitel I., ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z., její akceptaci provedli za účinnosti obč. zák. Naopak režim převodů pohledávky, odpovídající nároku ze Smlouvy [číslo] bylo na místě hodnotit dle o. z., taktéž s přihlédnutím k datu akceptace shora označených smluv o postoupení pohledávek.

23. Soubor práv a povinností, k nimž se žalovaná a postupitel I. zavázali, oproti podpisu Smlouvy [číslo] soud kvalifikoval jako úročenou peněžitou půjčku, ve smyslu § 657 a § 658 odst. 1 obč. zák., jež zároveň, v návaznosti na postavení smluvních stran, vykazovala též znaky spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 písm. a) z. s. ú. A to s ohledem na skutečnost, že tento soubor práv a povinností zahrnoval především povinnost postupitele I., subjektu poskytujícího finanční plnění v rámci své podnikatelské činnosti, vyplatit finanční plnění, jíž korespondovala povinnost žalované, spotřebitele, toto finanční plnění, po navýšení o částku tzv. souhrnného poplatku, splatit. Poskytnutí finančního plnění pak bylo bezprostředně navázáno na akt podpisu, akceptace, práv a povinností ze Smlouvy [číslo]. [příjmení] souhrnný poplatek, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poskytnutým finančním plněním, lze po právní stránce hodnotit jako kapitalizovaný úrok (obdobně viz např. závěry Krajského soudu v Praze v dosud citovaném rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 ze dne 18. 2. 2003). [příjmení] souhrnného poplatku představovala de facto zisk postupitele za poskytnuté finanční plnění a úročení, jakožto tradiční vyjádření zisku poskytovatele finančního plnění - obchodního profesionála, v plném rozsahu nahrazovala. Tím spíše za situace, kdy ve vztahu k částce souhrnného poplatku (plnění pojmově závislého na ekvivalenci směňovaných hodnot) nebylo v textu Smlouvy [číslo] nijak blíže vymezeno, za jaká plnění měl být poskytnut a v jakém rozsahu se jednalo„ jen“ o odměnu postupitele. Za daného stavu věci se tak soud dále zabýval otázkou, nakolik lze částku souhrnného poplatku, co do jeho výše, hodnotit jako souladnou s dobrými mravy, ve smyslu § 3 odst. 1 ve spojení s 39 obč. zák., přičemž dle zavedené praxe (viz např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004) nelze jako souladný s dobrými mravy hodnotit úrok převyšující čtyřnásobek obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami s tím, že k datu podpisu Smlouvy [číslo] tato činila 13,88 % ročně.

24. Oproti tomu v konkrétním případě činila úroková sazba cca 61 % ročně, obvyklou úrokovou sazbu uplatňovanou t. č. bankami převyšovala bez mála pětinásobně, a soud proto, ve smyslu § 41 obč. zák., shledal dílčí ujednání o souhrnném poplatku rozporným s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatným, ve smyslu § 39 obč. zák., tedy ex tunc zbaveným všech právních účinků. V návaznosti na toto zjištění proto bylo na místě jako důvodný vyhodnotit toliko nárok odpovídající rozdílu částky jistiny a již splaceného plnění, tj. částce 14 144 Kč, s jejímž plněním se žalovaná, ve smyslu § 517 obč. zák., ocitla v prodlení po datu poslední předepsané splátky, tj. počínaje od 2. 7. 2015. Od tohoto data také žalobkyni vzniklo i právo nárokovat zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 14 144 Kč. Právě a pouze nárok na zde vymezenou pohledávku i příslušenství mohla žalobkyně, v rámci souboru dalších pohledávek, od postupitele II., ve smyslu § 1879 ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z., nabýt, přičemž tento jej obdobně nabyl od postupitele I.

25. Naopak, ve zbytku soud shledal uplatněný nárok nedůvodným a výrokem II. jej zamítl, neboť byl odvozen od ujednání o souhrnném poplatku, jež, jakožto absolutně neplatné, nevyvolávalo zamýšlené právní účinky.

26. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že si byl při vydání tohoto rozsudku vědom závěrů uvedených v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 504/06 ze dne 27. 11. 2006, s těmito se však neztotožnil. Bylo třeba vzít v úvahu, že Ústavní soud své závěry o poplatku za poskytnutí finančního plnění v jím projednávaném případě opřel o zjištění, že zde byl poplatek sjednán za konkrétní služby. Současně též nebylo možné, ve smyslu § 13 o. z., pominout, že shora předestřený výklad o povaze souhrnného poplatku je dosud široce užíván a odpovídá trendu postupně budované ochrany spotřebitele, zatímco závěry Ústavního soudu z citovaného usnesení širší odezvu v aplikační praxi nenalezly s tím, že tyto nelze bez dalšího hodnotit jako závazné, byly-li vyjádřeny v odlišném řízení, bez pomyslné hierarchické vazby na projednávanou věc (v této souvislosti viz např. závěry Nejvyššího soudu z rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 5012/2014 ze dne 3. 7. 2015), a toliko v usnesení, nikoli v nálezu. Tím spíš, jestliže i Ústavní soud již v rámci své rozhodovací praxe (na úrovni rozhodovací praxe nálezové), někdy i nad rámec zákonné úpravy, přistoupil k trendu posilování spotřebitelských práv, jakožto projevu ochrany slabší smluvní strany.

27. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému z účastníků. V této souvislosti soud nepřehlédl, že žalobkyni byla přisouzena méně než polovina nárokovaného plnění (vč. příslušenství), neboť byl uplatněný nárok částečně zamítnut. V řízení tak převažující měrou uspěla žalovaná, která nicméně zůstala pasivní, na svou procesní obranu neučinila žádný procesní úkon, a přirozeně jí tak nevznikly ani žádné výlohy, jež by jí měla žalobkyně nahradit.