10 C 160/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 46 641,76 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 493,76 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 148 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 122,29 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 916,6 Kč, úroku ve výši 8,05% ročně jdoucího z částky 46 493,76 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně jdoucího z částky 46 641,76 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 10 414 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 11. 3. 2023, ve znění doplnění ze dne 16. 8. 2023, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího pohledávku 46 641,76 Kč (vč. interních poplatků ve výši 148 Kč) a jejího příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 5 122,29 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 46 493,76 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 916,60 Kč a ze zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 46 493,76 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo]“, sjednané dne 20. 12. 2020 s odkazem její„ obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry“ (dále jen„ Smlouva [číslo]“ a„ VOP“), vyplatila žalované formou bezhotovostního převodu částku 50 000 Kč, oproti čemuž se žalovaná zavázala, že poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 12,90 % ročně, splatí formou měsíčních splátek po 838 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci, počínaje od 19. 1. 2021. Popsaná práva a povinnosti žalobkyně a žalovaná ujednaly poté, co si žalobkyně, v důvěře v pravdivost údajů sdělených žalovanou v jí vyplněném dotazníku, ověřila jeho aktuální majetkové poměry i jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost). V tomto směru žalobkyně, vyjma údajů sdělených samotnou žalovanou, vyšla též z údajů evidovaných na bankovním účtu, který pro žalovanou t. č. vedla, z výsledků lustrací provedených v jí dostupných registrech CBCB, CRIF, interních fraudlistů, blacklistů či delikvencí, insolvenčním rejstříku nebo evidenci exekuci a dále též z výstupů z jejího interního skoringového modelu, který si ve vztahu k tzv. úvěruschopnosti žalované nechala zpracovat na základě dat získaných procesem shora uvedeným, jakož i dat obecných, demografických a statistických. Žalovaná však, po datu poskytnutí sjednaného finančního plnění, přestala předepsané splátky splácet, a žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění, a dosud nesplacenou jistinu, t. č. 46 493,76 Kč, i úrok a poplatky, t. č. 148 Kč a 5 122,29 Kč, zesplatnila, o čemž žalovanou vyrozuměla zvlášť zaslaným dopisem. V tomto dopisu žalobkyně žalovanou zároveň vyzvala k zaplacení celého zesplatněného plnění, žalovaná však ani dodatečně, po zaslání předžalobní upomínky z 6. 2. 2023, z nárokovaného plnění nezaplatila ničeho.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí byly žaloba (k 14. 7. 2023) i předvolání k jednání (4. 9. 2023) doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Cestou dokumentu, označeného jako„ Žádost o poskytnutí úvěru“, který žalovaná podepsala v systému svého elektronického bankovnictví k bankovnímu účtu [číslo] vedeném t. č. žalobkyní (o čemž žalobkyně, za současného uvedení použitého„ SMS klíče“ vystavila záznam datovaný k 20. 12. 2020), tato sdělila, že její čistý měsíční příjem dosahuje výše 15 740 Kč, pravidelné výdaje pak výše 5 000 Kč, nemá vyživovací povinnosti ani závazky po splatnosti vůči finančním úřadům či ČSSZ a v posledních 5 letech vůči ní nebyly v souvislosti s nesplacenými závazky vedeny výkon rozhodnutí ani insolvenční řízení. V rámci vyplněné žádosti žalovaná dále také vyslovila souhlas s lustrací svojí osoby v evidencích [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno].

5. O přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované žalobkyně vystavila dokument, nadepsaný jako„ interní“. Zde zaznamenala, že žalované poskytla finanční plnění na základě údajů zjištěných na základě ověření jejich příjmů (15 740 Kč - dle údajů z bankovního účtu vedeného ve prospěch žalované) a výdajů (8 986 Kč - dle údajů z bankovního účtu vedeného ve prospěch žalované), její platební kapacity (6 758 Kč - vypočtené„ systémem“), úrovně zadluženosti (bez záznamu), míry zadluženosti (5 % dle lustrace v registru CBCB) a risk kritérií (mj. dle záznamů z interních fraudlistů, blacklistů delikvencí, insolvenčního rejstříku, evidence exekucí).

6. Při lustraci osoby žalované v systému CRIF, poskytujícím data pro její interní skoringový model, žalobkyně zaznamenala, že je žalovaná t. č. zaměstnaná, svobodná, nemá vyživovací povinnosti, vykazuje nulové úvěrové zatížení při příjmech 15 740 Kč a výdajích 5 000 Kč a disponuje dvěma bankovními účty, z nichž k jednomu sjednala službu tzv. kontokorentu.

7. Na běžném bankovním účtu žalované [číslo] žalobkyně co do příjmů evidovala v období července až prosince roku 2020 částky 15 740 Kč - 18 004 Kč. Z hlediska celkových zůstatků žalobkyně ke konci jednotlivých měsíců na tomtéž účtu evidovala 2 148,02 Kč k 19. 12. 2020, 252,03 Kč k 25. 11. 2020, 8,03 Kč k 23. 10. 2020, 65,73 Kč k 22. 9. 2020, 66,98 Kč k 25. 8. 2020 a 638,98 Kč k 31. 7. 2020.

8. Textem písemného vyhotovení Smlouvy [číslo] (podepsaným žalovanou v systému jejího elektronického bankovnictví, pověřenými zaměstnanci žalobkyně vlastnoručně), datovaného k 20. 12. 2020, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně, za podmínek vymezených ve VOP (čl. I. 1), žalované zavázala k datu 20. 12. 2020 vyplatit částku 50 000 Kč a současně též poskytovat„ pojištění úvěru“ (čl. I. 2). Poskytnuté plnění bylo úročeno sazbou 12,90 % ročně (čl. I.5) a žalovaná se jej, vč. pojistného, zavázala splatit formou celkem 96 měsíčních splátek po 912 Kč, resp. po 838 Kč (bez pojistného), splatných vždy k 19. dni měsíci, v období od 19. 1. 2021 do 19. 12. 2028 (čl. I.6). Pro případ, nebyly-li by předepsané splátky placeny řádně včas, zavázala se žalobkyně žalovanou k zaplacení upomínat cestou upomínek a výzev, přičemž zaslání upomínky bylo zpoplatněno částkou 300 Kč a zaslání výzvy částkou 500 Kč. S tím, že pokud by nebylo dlužné plnění proplaceno ani ve lhůtě 30 dnů od data prvého upomenutí, bylo ve prospěch žalobkyně založeno oprávnění dosud nesplacené plnění zesplatnit k datu uvedenému v příslušném oznámení (čl. I.7). Pojištění schopnosti splácet předepsané splátky, pro případ úmrtí, invalidity 3. stupně či pracovní neschopnosti nebo ztráty příjmu, si žalobkyně a žalovaná sjednaly v čl. I.

8. Ke Smlouvě [číslo] byl jako přílohy připojen též dokument označený jako„ PŘEDSMLUVNÍ INFORMACE KE SPOTŘEBITELSKÉMU ÚVĚRU“ (ve formě tabulky s rekapitulací sjednaných práv a povinností) a dokument, v němž byly vysvětleny používané pojmy. Takto označenou přílohu žalovaná převzala a podepsala v systému svého elektronického bankovnictví k bankovnímu účtu [číslo] vedeném t. č. žalobkyní (o čemž žalobkyně, za současného uvedení použitého„ SMS klíče“ vystavila záznam datovaný k 20. 12. 2020).

9. Z textu VOP soud pro účely dokazování nezjistil žádné relevantní informace. Obdobně také soud žádné relevantní informace nezjistil z interního„ Sazebníku“ žalobkyně a jejích interních„ Všeobecných pojistných podmínek“ a„ Zvláštních pojistných podmínek“.

10. Plnění ve výši 50 000 Kč žalobkyně, dle poskytnutého výpisu, z bankovního účtu č. [bankovní účet] vyplatila ve prospěch bankovního účtu, vedeného ve prospěch žalované, dne 20. 12. 2020.

11. V souvislosti s vymáháním dílčích, nezaplacených splátek žalobkyně vystavila dokumenty označené jako„ 1. upomínka“,„ 1. výzva“,„ 2. výzva“ a„ poslední výzva k zaplacení dluhu“ (datovaný k 27. 1. 2022). Naposledy označený dokument žalovaná převzala dne 28. 1. 2022, oproti podpisu soudu předložené dodejky.

12. K 20. 4. 2022 žalobkyně dosud nesplacené plnění, poskytnuté na základě Smlouvy [číslo], zesplatnila, což zaznamenala v dokumentu označeném jako„ Oznámení o zesplatnění úvěru“, datovaném k 21. 4. 2022. Tento dokument žalobkyně, dle předložené fotokopie poštovní obálky, žalované zaslala ještě dne 21. 4. 2022, žalovaná jej však nepřevzala a zásilka byla vrácena zpět odesílateli-žalobkyni.

13. K datu 24. 1. 2023 žalobkyně ve své interní evidenci zaznamenala, že žalobkyně z t. č. z poskytnutého plnění nezaplatila 46 493,76 Kč na jistině, 5 122,29 Kč na smluvním úročení 2 916,6 Kč na úročení zákonném a 148 Kč na poplatcích.

14. K zaplacení nárokovaného plnění byla žalovaná naposledy vyzvána prostřednictvím upomínky označené jako„ Výzva k úhradě dluhu“, datované k 6. 2. 2023, jíž zástupce žalobkyně, dle potvrzení o podání k poštovní přepravě, odeslal dne 9. 2. 2023, na adresu místa jejího trvalého pobytu.

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

23. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

28. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

29. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalovanou a žalobkyní oproti podpisu Smlouvy [číslo] (realizovaného žalovanou v chráněném a individualizovaném prostředí internetového bankovnictví, za podmínek vymezených § 562 odst. 1 a 2 o. z.). Obsahem předmětného závazku byl především příslib žalobkyně poskytnout, oproti podpisu Smlouvy [číslo], úročené finanční plnění a akcesoricky (v přímé návaznosti na korespondující povinnost toto poskytnuté plnění splácet), ve smyslu § 1727 o. z., též pojistné služby. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o případné navazující poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména příslibu vyplatit úročené finanční plnění) právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z., doplněný o akcesorický závazek z pojištění, ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, banka, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

33. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo], ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

34. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě shora citované § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem unijního práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Tato ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

35. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

36. V návaznosti na učiněná skutková zjištění nicméně soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. Předně, a tuto skutečnost soud považuje za klíčovou, si žalobkyně z objektivních zdrojů vůbec neověřila povahu zaměstnání žalované. Zejména v tom rozsahu, zda jde o zaměstnání sjednané na dobu určitou či neurčitou, neboť si ověřila toliko to, že žalovaná v období od července do prosince roku 2020 obdržela výplatu (ke standardům ověřování poměrů žadatele o spotřebitelský úvěr na rámec sdělení samotného žadatele viz např. závěry již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Ačkoli právě příjem ze zaměstnání, jehož existenci si jinak žalobkyně ověřila ve výpisech z jí vedeného,„ běžného“ bankovního účtu žalované, měl t. č. představovat jedinou formu příjmu, z něhož žalovaná, dle vystavené žádosti, zamýšlela poskytnuté plnění splácet. Ještě ledabylejším způsobem pak žalobkyně přezkoumávala výdaje žalované, kdy, ač disponovala údaji pocházejícími z jejího souběžně vedeného„ běžného“ bankovního účtu, vyšla opět ze sdělení žalované a neindividualizovaných statistických a demografických údajů. Byť lze i při zběžné kontrole„ běžného“ účtu žalované zaznamenat, že tato v období od července do prosince roku 2020 (vyjma prosince) vždy ke konci jednotlivých měsíců„ hospodařila“ toliko stokorunovými či destikorunovými zůstatky a skutečnost, že by výdaje žalované činily měsíčně 8 986 Kč, jak žalobkyně uzavřela pro účely výpočtů v jejím interním skoringovém modelu, lze označit za čirou utopii neodpovídající reálným, ani žalobkyni dostupným údajům. S tím, že reálné zůstatky na bankovním účtu žalované vedeném žalobkyní ke konci jednotlivých měsíců z období od července do prosince roku 2020 (vyjma prosince) nedosahovaly ani částky předepsaných splátek tj. 838 Kč, resp. 912 Kč po zohlednění plateb pojistného. Nedostatečnou úroveň přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně tak lze dle názoru soudu konstatovat bez ohledu na skutečnost, zda t. č. žalovaná procházela či neprocházela registry dlužníků či úředními databázemi, jako např. insolvenčním rejstříkem. Obdobně také nedůsledný přezkum tzv. úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně nemohla vyrovnat ani aplikace jejího, již zmiňovaného interního skoringového modelu. Jakkoli totiž jistě obecně nelze přezkum majetkových poměrů žadatele o spotřebitelský úvěr automatizovaným postupem sporovat, je na místě takový postup akceptovat jen v případě, pokud případně užitý algoritmus pracuje s dostatečně validními, individualizujícími daty, jimiž však žalobkyně, jak uvedeno výše, nedisponovala.

37. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru (vč. akcesoricky sjednaného pojištění), založeného ze Smlouvy [číslo], soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla či alespoň mohla mít z jí dostupných dat povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy [číslo], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, odpovídajícího částce vyplacené jistiny, jež dosud byla splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný co do částky 46 493,76 Kč.

38. Splatnost částky nesplacené jistiny soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v třicetidenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. z. V tomto ohledu totiž soud nepominul nízké příjmy žalované.

39. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl. 40. [příjmení] uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného a (ii.) částku 148 Kč odpovídající částce za nárokované poplatky, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy [číslo], který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

41. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která žalovaného v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Rozsah procesního úspěchu žalobkyně byl určen jako rozdíl procesního úspěchu žalobkyně (77 %) a procesního úspěchu žalovaného (23%), tj. 54 %, a to i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015), jež soud pro účely výpočtu procesního úspěchu účastníků kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku Při určení procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel ze závěru, že bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky 46 493,76 Kč. Naopak, žalobkyně s uplatněným nárokem neuspěla co do nároku na částku 148 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 122,29 Kč, smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně jdoucí z částky 46 493,76 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení (kap. částkou 2 512,25 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 916,6 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucí z částky 46 493,76 od 25. 1. 2023 do zaplacení (kap. částkou 3 666,95 Kč). Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby v projednávané věci soud, s odkazem na výši jistiny nárokovaného plnění a poplatky, ve smyslu bodu 6 § 7 nařízení vlády č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), určil částkou 2 980 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak v konkrétním případě zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 866 Kč a náhradu za odměnu jejího zástupce. S tím, že odměna zástupce žalobkyně sestává z (i.) odměny za 4 úkony právní služby po 2 980 Kč, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), a d), a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na soudním jednání), (ii.) paušální náhrady 300 Kč za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. - 4 x 300 Kč, (iii.) náhrady za promeškaný čas související s cestou zástupce žalobkyně z místa jeho sídla v [obec] k soudnímu jednání a zpět v rozsahu 4 půl hodin po 100 Kč, ve smyslu § 14 odst. 3 a. t., a cestovní náhrady zástupce žalobkyně (876 Kč) za cestu v délce 120 km, jíž tento uskutečnil z místa svého sídla v [obec] k soudnímu jednání do [obec] a zpět, ve smyslu § 13 odst. 1 a. t., to vše, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, tj. o 3 023,16 Kč. Cesta k soudnímu jednání byla provedena osobním automobilem tov. zn. Mercedes Benz, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 6,1 l motorové nafty na 100 km (při nákladech amortizace 5,20 Kč za 1 km a normované ceně motorové nafty 34,40 Kč za 1 litr, ve smyslu vyhlášky č. 467/2022 Sb. v t. č. účinném znění). Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí 19 285,16 Kč, z níž je žalovaná, s ohledem na míru procesního úspěchu žalobkyně, povinna zaplatit 10 414 Kč. I náhradu nákladů řízení, splatnou k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř., soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., žalované uložil k úhradě ve třicetidenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.