10 C 164/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 386 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 286,30 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 10. 8. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 5 099,7 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 386 Kč ve výši 10 % od 17. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 766 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 385,82 Kč s příslušenstvím z titulu sjednané smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [anonymizováno 7 slov] [číslo], [země] (původní věřitel). Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že byl úvěr čerpán dne 1. 8. 2019 ve výši 5 000 Kč, dne 2. 8. 2019 ve výši 5 000 Kč a dne 20. 9. 2019 ve výši 1 500 Kč. Dle nejmladší faktury pak žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 385,82 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalovaného ze smlouvy o revolvingovém úvěru v celkové výši 10 286,30 snížených o případné úhrady a dále z účelně vynaložených nákladů 750 Kč a úroků ve výši 4 349,52 Kč. Úvěr byl splatný dne 16. 4. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 3. 8. 2020. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni nic nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

3. Z listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru s datem [datum] má soud za prokázané, že obsahuje identifikační údaje žalovaného a původního věřitele. Přílohy této listiny tvořily obchodní podmínky a sazebník. Článek II stanovoval výši úvěrového limitu na 80 000 Kč. Dále bylo v listině uvedeno, že úvěr bude vyčerpán v plné výši úvěrového limitu dne 1. 8. 2019. Výše úrokové sazby byla stanovena na 10,50 % měsíčně, dále bylo v listině uvedeno, že je klient povinen zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 0 % z částky každého čerpání. V případě vyčerpání úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč byl klient povinen celkově vrátit věřiteli částku 134 808,62 Kč. Listina neobsahuje žádný podpis nebo technický prostředek umožňující určení jednající osoby.

4. Z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] má soud za prokázané, že vymezují podrobné vymezení práv a povinností, které vznikají mezi touto společností a klientem v souvislosti s poskytováním spotřebitelských úvěrů.

5. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že obsahuje smluvní podmínky k revolvingovému úvěru s finančním rámcem až 80 000 Kč.

6. Z kopie [číslo obč. průkazu] má soud za prokázané, že původní věřitel ověřoval totožnost žalovaného zasláním kopie tohoto občanského průkazu, přičemž jedna fotografie byla pořízena tak, aby na ní byl zachycen přímo žalovaný, jak drží uvedený občanský průkaz.

7. Z listiny nazvané Loan Application info má soud za prokázané, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] odeslána částka 1 500 Kč.

8. Z platební informace s variabilním symbolem [číslo] má soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizováno] evidovala dlužnou částku za žalovaným k datu splatnosti ve výši 15 385,82 Kč, která byla tvořena zůstatkem po poslední platbě ve výši 10 286,30 Kč a úrokem ve výši 4 349,52 Kč. Datum splatnosti bylo uvedeno 16. 4. 2020.

9. Z informace [anonymizována dvě slova] ze dne 2. 6. 2021 ve spojení s výpisem z účtu [číslo] má soud za prokázané, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] byl v období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 žalovaný.

10. Z potvrzení o provedených platbách vystavených [právnická osoba], [anonymizováno] má soud za prokázané, že byla na účet č. [bankovní účet] převedena dne 2. 8. 2019 částka 5 000 Kč, dne 20. 9. 2019 částka 1 500 Kč a dne 1. 8. 2019 částka 5 000 Kč, celkem tedy částka 11 500 Kč.

11. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž pohledávka za žalovaným ve výši 15 351,3 Kč je identifikována v řádku [číslo] seznamu postoupených pohledávek.

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2020 a podacího lístku z 3. 8. 2020 má soud za prokázané, že bylo žalovanému na adresu [adresa žalovaného], zasláno oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň byl vyzván k zaplacení dlužné částky 15 351,30 Kč do tří dnů.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2020 a podacího lístku ze dne 3. 8. 2020 k této výzvě a k oznámení o postoupení pohledávky má soud prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 22 756,30 Kč, kterou tvoří neuhrazená jistina ve výši 15 351,30 Kč a náklady na zastoupení ve výši 7 405 Kč do tří dnů. Výzva byla žalovanému zaslána dne 3. 8. 2020 na adresu [adresa žalovaného].

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že na bankovní účet č. [bankovní účet], který patřil žalovanému, byla vyplacena ve 3 splátkách celkem částka 11 500 Kč. Pohledávka za žalovaným ve výši 15 385,82 Kč byla dne 27. 1. 2020 postoupena původní věřitelkou [právnická osoba] na žalobkyni.

15. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že byla dne 1. 8. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru mezi původní věřitelkou, společností [právnická osoba], a žalovaným a že by byly mezi těmito smluvními stranami sjednány podmínky čerpání revolvingového úvěru. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by zachycoval dostatečným způsobem obsah smluvního ujednání a též dostatečným způsobem určoval jednající osoby. Listina nazvaná Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] neobsahuje podpis žádné ze smluvních stran, ani jiný technický prostředek umožňující určení jednajících osob. Dále není obsah smlouvy v ani jednom případě zachycen tak, aby neumožňoval změnu obsahu, jedná se o listinu v prostém PDF formátu. Předložená listina nazvaná loan application info neobsahuje žádné smluvní podmínky. Dále nebylo prokázáno, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nebyly předloženy žádné listiny, ze kterých by bylo prokázáno, že se původní věřitelka zabývala s odbornou péčí porovnáním příjmů a výdajů žalovaného. Zůstalo toliko v rovině tvrzení, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí. Věřitelka dále provedla lustraci v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. A dále zůstalo v rovině tvrzení, že původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost tak, že ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž měla být ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. Žalobkyně nepředložila nic, z čeho by bylo prokázáno, že se původní věřitelka seznámila s příjmy a výdaji žalovaného a že by tyto skutečnosti řádně porovnala. Nebylo zjištěno, jestli má žalovaný pravidelný příjem např. z pracovního poměru, jaké jsou jeho pravidelné měsíční výdaje (např. na nájem), jaké jsou měsíční výdaje na potraviny, léky, oblečení apod. Žalobkyně nepředložila nic, čím by prokázala, že se původní věřitelka vůbec zabývala úvěruschopností žalovaného.

16. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ občanský zákoník“), o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

17. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy 23. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný s původní věřitelkou uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru sice stanovuje povinnost uzavřít smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr písemně, zároveň nedodržení této formy nesankcionuje neplatností smlouvy. Muselo by být ovšem prokázáno, že se žalovaný a původní věřitelka jinak než písemně domluvili na poskytnutí spotřebitelského úvěru za konkrétních podmínek. Toto nemůže být prokázáno listinou zachycující faktické úkony spojené s poskytováním úvěru, který žalobkyně předložila (dokument Loan application info), neboť tento dokument sice obsahuje informaci o tom, kdy byla původnímu věřiteli doručena žádost o poskytnutí konkrétní finanční částky a kdy byla tato částka vyplacena (vč. konkrétního čísla účtu), nicméně v tomto dokumentu není uvedeno nic o smluvních podmínkách poskytnutého úvěru (tj. není ani zřejmé, zda jde o úvěr, zápůjčku či zcela jiný smluvní typ). Tento dokument tak může toliko svědčit o tom, jaká částka (v projednávaném případě byla zaznamenána v tomto dokumentu částka 1 500 Kč), a na jaký účet byla vyplacena, nikoli o tom, že by byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a za jakých smluvních podmínek. Listina, která byla nazvaná smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], neobsahuje žádný podpis žalovaného (ani původní věřitelky) ani jiné technické označení dokumentu, ze kterého by bylo patrné, že si smluvní strany ujednaly podmínky tak, jak jsou zachyceny v těchto dokumentech.

24. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

25. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přesto, že s žalovaným neuzavřela platnou smlouvu o revolvingovém úvěru, poskytla žalovanému částku 11 500 Kč, plnila dle § 2991 občanského zákoníku bez právního důvodu, vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Původní věřitelka postoupila žalobkyni dluh za žalovaným ve výši 15 385,82 Kč, který byl tvořen nesplacenou jistinou ve výši 10 286,30 Kč. Žalobkyně tak má právo toliko na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 10 286,30 Kč, přičemž tento dluh se stal splatným dne 9. 8. 2020, což byla lhůta stanovená v předžalobní výzvě ze dne 3. 8. 2020, která byla žalovanému odeslána téhož dne, a dle domněnky dojití (srov. § 573 občanského zákoníku) se má za to, že písemnost došla třetí pracovní den od odeslání písemnosti, tj. dne 6. 8. 2020 Poslední den lhůty tak připadal na 9. 8. 2020. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 10. 8. 2020, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

29. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a že mezi původní věřitelkou a žalovaným nebyly platně sjednány podmínky poskytnutí finančních prostředků a zároveň soud výše vyčíslil nárok žalobkyně na vrácení jistiny, nezbylo než žalobu v části požadovaných smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení zamítnout. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná. Jelikož byl návrh ve věci samé podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně (srov. např. sp. zn. 10 C 6/2021), přiznal soud žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 67 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 766 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 386 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výslednou částku soud snížil na 34 % hodnoty, tj. na 766 Kč po zaokrouhlení na celé jednotky, neboť započetl vůči úspěchu žalobkyně, který činil 67 %, úspěch žalovaného, který činil 33 %.