10 C 164/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem datum , PSČ obec o zaplacení částky 32 734 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 257 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 9 257 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 18 951,80 Kč, úroku ve výši 54,23 % ročně z částky 18 145,04 Kč od [datum] do [datum] ve výši 633,36 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 18 145,04 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 49 032 Kč, zákonného úroku z částky 24 256 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 830,43 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 22 256 Kč ve výši 8,5% ročně od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně jdoucího z částky 12 999 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dnů [datum] a [datum], žalobkyně vůči žalované uplatnila nárok na zaplacení plnění zahrnujícího pohledávku ve výši 22 256 Kč (částku zesplatněného plnění, tzv. nové jistiny, vč. smluvních pokut za nezaplacené splátky ve výši 5 x 499 Kč a nákladů souvisejících s nezaplacenými splátkami ve výši 6 x 200 Kč), pohledávku ve výši 5 952,80 Kč (smluvní pokutu 0,1 % denně z částky tzv. nové jistiny), úrok ve výši 54,23 % ročně z částky 18 145, 04 Kč od [datum] od [datum] do [datum] ve výši 633,36 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 18 145,04 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 49 032 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 256 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 830,43 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 22 256 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně, jako úředně certifikovaný poskytovatel nebankovních úvěrů, uvedla, že z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen Smlouva [číslo]), sjednané formou elektronických prostředků na dálku, poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, s tím, že k vyplacení úvěrovaného plnění došlo dne [datum]. Co se týče procesu přecházejícího sjednání Smlouvy [číslo] žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, přičemž provedla tzv. scoring a ověřila si, že žalovaná disponuje platným občanským průkazem, není evidována v insolvenčním rejstříku a nejsou vůči ní vymáhány pohledávky z dřív poskytnutých úvěrů. Dále také žalobkyně, především co do určení příjmů žalované, vycházela z údajů oznámených samotným žalovanou, z potvrzení o vyplácených příjmech, informativního výpisu z bankovního účtu i z údajů zjištěných nezávisle na sdělení žalované, zejména z výsledků lustrace provedené v systémech [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splatit prostřednictvím celkem 36 měsíčních splátek po 1 249 Kč, splatných k 15. dni měsíce, počínaje listopadem 2020 Částky splátek zahrnovaly též smluvní úročení odpovídající 54,23 % ročně z poskytnutého úvěru i pojistné za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 114 Kč měsíčně a byly blíže popsány ve splátkovém kalendáři, který byl žalované zaslán spolu s další dokumentací, mj. i s oznámením o schválení úvěru. Žalovaná nicméně sjednané splátky splácela nepravidelně a v nižších částkách (celkem 8 743 Kč), v důsledku čehož žalobkyně aplikovala mechanismus smluvně zakotveného automatického zesplatnění a žalovanou informovala, že částku dosud nesplacené jistiny, vč. již přirostlého avšak nezaplaceného smluvního úročení, konkrétně ve výši 20 561,67 Kč zesplatnila. S ohledem na prodlení žalované s plněním na dílčí splátky, jejichž splatnost nastala před zesplatněním, žalobkyni vzniklo též právo nárokovat smluvní pokutu odpovídající částce 5 x 499 Kč, a to za každou splátkou, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 30 dnů (za splátky 2, 6, 7, 8, a 9), a dále též právo nárokovat paušální náhradu odpovídající částce 6 x 200 Kč za každou splátku, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 15 dnů (splátky 2, 4, 6, 7, 8 a 9). K úhradě zesplatněného plnění (tzv. nové jistiny), včetně zákonného úroku z prodlení a i nadále připočítávaného úročení smluvního, byla žalovaná povinna k datu zesplatnění, avšak tato úhrada nebyla v plném rozsahu provedena, a žalobkyni tak, v souladu se smluvnímu ujednáními, vzniklo též právo na smluvní pokutu ve 0,1% dlužné nové jistiny za den, a to za období počínaje od [datum] do zaplacení. Po datu zesplatnění žalovaná dodatečně uhradila ještě celkem 2 000 Kč a následně již, navzdory zaslání tzv. předžalobaní výzvy, neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila a k jednání před soudem se bez omluvy nedostavila, byť jí byly žaloba (k [datum]) i předvolání (k [datum]) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Stran existence úředního povolení k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů žalobkyně předložila výpis ze seznamu vedeného [anonymizována tři slova], kde bylo uvedené povolení od [datum] evidováno.

5. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalované žalobkyně, oproti podpisu žalované (představovaného identifikačním kódem žalované), vypracovala dokument označený jako„ [anonymizována dvě slova]. V předloženém hodnocení žalobkyně předně zaznamenala, že příjmy žalované t. č. činily 19 000 Kč měsíčně a byly představovány mzdou z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou V položce„ Výdaje“ byly zaneseny osobní náklady žalované (3 860 Kč měsíčně), náklady bydlení (3 600 Kč měsíčně). Naopak, žalobkyně nezaznamenal, že by žalovaná t. č. splácela jakékoli závazky, a tak položka evidovaných výdajů žalované dosáhla výše 7 460 Kč, k níž žalobkyně v rámci položky„ Rezerva“ připočetla ještě 1 000 Kč. Dle závěrů žalobkyně tudíž žalovaná měsíčně disponovala finančními prostředky ve výši 10 450 Kč. Pro účely doložení příjmů žalované byl žalobkyni, v rámci dokumentu„ Rozšířené vyhledávání“ předložen přehled plnění, jež žalované na její bankovní účet [číslo] vyplatila společnost„ [příjmení] [jméno]“, konkrétně 17 779 Kč ([datum]), 24 388 Kč ([datum]) a 17 634 K4 ([datum]). Pracovní poměr u jmenované společnosti byl, dle tvrzení samotné žalované, sjednán na dobu neurčitou. Stran osobních poměrů žalované bylo žalobkyní, taktéž na základě tvrzení žalované, zjištěno, že má maturitní vzdělání, je svobodná, žije sama a bydlí v pronájmu. [příjmení] [příjmení] žalovaná, dle předloženého výpisu, k datu [datum] neprocházela a Nebankovní registr klientských informací žalované přiřadil skóre 491 (nízké riziko – nejlepší segment klientů).

6. V žalobkyni doloženém výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet], vedeném [právnická osoba], byl za měsíc březen vykázán počáteční zůstatek 1 013,65 Kč a konečný zůstatek 2 614,20 Kč s tím, že je zde evidována mj. výplata mzdy (15 083 Kč z [datum]), dvě plnění od osoby označené jako„ [jméno] [příjmení]“ (1 500 Kč z [datum] a 7 000 Kč z [datum]) i blíže nespecifikované výdaje z období 12. a [datum] (7 000 Kč a 6 820 Kč – označeno jako„ trvalý příkaz“).

7. Text samotné Smlouvy [číslo] datované k [datum], (podepsaný zástupcem žalobkyně a opatřený identifikačním kódem žalovaného), je rozdělen na sekci A) a B). V rámci sekce A) se žalobkyně zavázala vyplatit žalované částku 20 000 Kč a zajistit jí služby související s pojištěním způsobilosti splácet. Žalovaná se poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 54,23 % ročně a pojistné, zavázala splatit formou celkem 36 měsíčních splátek po 1 249 Kč, splatných vždy k 15. dni měsíce. V sekci B) pak byl (čl. 6) zakotven mechanismus zahrnující automatické zesplatnění nesplaceného plnění vč. úročení, jež by do data zesplatnění přirostlo, a to pro případ, kdyby se žalovaná s plněním kterékoli splátky či její části ocitla v prodlení po dobu alespoň 65 dnů. Takto zesplatnění plnění (tzv. nová jistina) se stávalo splatným k datu zesplatnění (čl. 6), s tím, že pro případ prodlení s plněním na tzv. novou jistinu byla žalobkyně oprávněna tuto částku úročit sazbou zákonného úroku z prodlení (čl. 6) a současně též nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky tzv. nové jistiny za každý den prodlení (čl. 6). Pro případ prodlení s plněním kterékoli splátky bylo v téže sekci ujednáno též oprávnění umožňující žalobkyni nárokovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s plněním na jednu každou splátku (čl. 6) a dále též oprávnění nárokovat náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením v délce alespoň 15 dnů, a to 200 Kč za jednu každou splátku (čl. 6). Základní parametry práv a povinností sjednaných shora, byly, ve formě tabulky, specifikovány též v dokumentu označeném jako„ PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“, datovaném k 23. 10.. 2020. S ohledem na distanční formu akceptace Smlouvy [číslo] žalobkyně a žalovaná sjednaly též„ Dodatek“, který je koncipován jako žádost žalované o sjednání smlouvy distančním způsobem, za využití elektronických prostředků (čl. I.), s tím, že bude žalovaná, po zaslání SMS žalobkyni a uskutečnění iniciační platby, v procesu sjednávání identifikován elektronickým kódem, kterým je opatřen mj. i text„ Dodatku“. Identifikačním kódem žalované uvedeným výše pak byl opatřen též dokument označený jako„ PROHLÁŠENÍ KLIENTA“, datovaný k [datum], jehož prostřednictvím žalovaná mj. potvrdila, že žalobkyni stran svých majetkových a osobních poměrů poskytla úplné a pravdivé informace. Totožnost žalované si žalobkyně, nad rámec zaslaného identifikačního kódu, ověřila z předložených fotokopií občanského a řidičského průkazu.

8. Po podpisu textu Smlouvy [číslo] žalobkyně vypracovala a žalované (oproti jejímu podpisu) na předloženou dodejku, ze dne [datum], zaslala též dokument označený jako„ OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU ke Smlouvě o úvěru [číslo]“. Zde byly označeny položky zahrnující vymezení (i.) plnění určeného k čerpání (20 000 Kč), (ii.) celkové částky určené ke splacení čerpaného plnění (40 860 Kč, bez pojistného), (iii.) doby trvání a jí korespondujícího počtu splátek (36 měsíců – 36 splátek), (iv.) výše jedné splátky (1 249 Kč) a (vi.) úrokové sazby (54,23 % ročně) atd. Spolu s textem uvedeného oznámení byl žalované zaslán též dokument označený jako„ SPLÁTKOVÝ KALENDÁŘ“, kde byla uvedena data splatnosti jednotlivých splátek (měsíčně od [datum]) i způsob, jakým byly částky splátek rozvrženy k plnění na úhradu jistiny a úročení.

9. K pojištění způsobilosti splácet poskytnuté plnění se žalovaná zavázala na základě„ PŘIHLÁŠKY DO POJIŠTĚNÍ“ ze dne [datum], opatřené taktéž již výše uváděným identifikačním kódem, nahrazujícím podpis. Pojistné bylo stanoveno měsíčně splatnou částkou 114 Kč. Existenci přihlášky k pojištění dále žalovaná, identifikovaná elektronickým kódem opakovaně uváděným, dále potvrdila též v dokumentu označeném jako„ Příloha [číslo] k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru - Pojištění schopnosti splácet úvěr“. Parametry poskytovaných pojistných služeb a jim korespondujících povinností žalované byly formou tabulky specifikovány v dokumentu označeném jako„ Informační dokument o pojistném produktu“.

10. Sjednané plnění žalobkyně, dle potvrzení vystaveného [právnická osoba], na shora označený účet žalované odeslala dne [datum] (20 000 Kč). Následně prováděné splátky žalobkyně evidovala v dokumentu označeném jako„ Karta klienta“, kde jsou zaznamenány splátky, jež žalovaná na úhradu shora popsaného plnění provedla v období od, celkem 10 743 Kč.

11. V souvislosti s vymáháním nesplacených splátek žalobkyně vypracovala pět dokumentů označených jako„ VÝZVA K ZAPLACENÍ – UPOZORNĚNÍ NA MOŽNOST ZESPLATNĚNÍ CELÉHO ÚVĚRU“ (z 16: 8. 2021, z [datum], [datum], [datum] a [datum]). V návaznosti na zesplatnění nesplaceného plnění žalobkyně k datu [datum] vypracovala dokument označený jako„ OZNÁMENÍ“, v jeho rámci žalované sdělovala, že bylo dosud nesplacené plnění zesplatněno a toto je splatné ve lhůtě 10 dnů od data odeslání. Stran odeslání listin, označených v tomto odstavci, žalobkyně předložila toliko čestné prohlášení vystavené státním podnikem [obec] Pošta, dle kterého je žalobkyně uživatelkou služby„ hybridní pošta“, jejíž podstatou je přetisk elektronicky zaslaných dokumentů do listinné podoby a jejich následné rozesílání cestou„ obyčejných“ psaní, což za podmínek projednávané věci vylučuje prokázaní skutečnosti, k jakému daru byly shora označené dokumenty rozeslány, neboť o jejich odeslání (jako„ obyčejných psaní“) nejsou vystavovány dodejky ani podací lístky (jak ostatně potvrdila sama žalobkyně v podání ze dne [datum]).

12. Naposledy byla žalovaná k úhradě nárokovaného plnění vyzvána cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní výzva“, datovaného k [datum], v jehož rámci žalobkyně žalované stanovila dodatečnou lhůtu k úhradě v trvání 15 dnů od data odeslání. Předmětná výzva byla, dle předloženého poštovního podacího archu, odeslána téhož dne.

13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou žalobkyně a žalovaná, jako závazek, distanční formou ujednaly prostřednictvím Smlouvy [číslo]. Rozhodný byl v tomto směru především charakter sjednaného plnění – úročené peněžité částky, jejíž splatnost následovala až po datu podpisu Smlouvy [číslo] nebyla tudíž předpokladem perfekce jejím prostřednictvím sjednaného závazku. S tím, že se žalovaná poskytnutou částku, navýšenou o smluvní úrok, zavázala uhradit prostřednictvím sjednaných splátek. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud závazek založený Smlouvou [číslo] právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr žalobkyně, jako poskytovatelka nebankovních půjček/úvěrů, sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. Žalovaná naopak předmětný úvěr sjednala mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s.ú.

27. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

28. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě zakotvení povinnosti, spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele, je výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž povaha povinnosti, spočívající ve zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. A to ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti též lze, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

29. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k [datum], neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. pak zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před [datum]. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před [datum], dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a lze ji akceptovat.

30. V konkrétním případě pak žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované sice přezkoumávala, úroveň provedeného přezkumu však nebylo možné shledat za dostačující. A to ani co do okruhu předložených podkladů ani stran úrovně jejich vyhodnocení. Co se týče podkladů, s nimiž žalobkyně při přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované pracovala, je třeba jí vytknout především ten nedostatek, že, především co do úrovně výdajů žalované, pracovala v podstatě pouze s tvrzeními samotné žalované (v této souvislosti viz závěry již výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018), což je třeba ve vztahu ke konkrétní projednávané věci považovat za o to závažnější pochybení, že žalobkyně výdaje žalované, vyjma nákladů bydlení, hodnotila toliko s odkazem na částku životní minima. Přičemž předmětná částka představuje v podstatě umělý konstrukt, zohledňující uhrazení alespoň základních potřeb jednoho každého jedince, a to bez zohlednění jeho konkrétních potřeb a specifik. Na tomto závěru pak nemohla nic změnit ani lustrace osoby žalované v rejstříku NRKI, neboť i tento vyžaduje odpovídající vstupní data a nemusí zohledňovat reálné potřeby jednoho každého jedince. Nadto také nelze pominout, že jedinec, který by takto, de facto na hranici úředně stanovené chudoby, žil, již z podstaty nemůže být shledán způsobilým pro poskytnutí dodatečného finančního plnění. Tím spíše pak za situace, kdy v konkrétním případě žalované, dle předloženého výpisu z bankovního účtu, částka životního minima k úhradě vlastních nákladů nepostačovala. Ostatně, tato za měsíc březen 2020 (cca půl roku před poskytnutím plnění od žalobkyně) dokázala ze svých příjmů ušetřit částku cca 1 500 Kč (odpovídající cca jedné předepsané splátce), a to i se zohledněním příjmů od„ [jméno] [příjmení]“, jež t.č. představovaly plnou třetinu jejích příjmů žalované a o nichž se již v „ Hodnocení klienta“ žalovaná nikterak nezmínila. S tím, že jakkoli soud kvituje skutečnost, že žalobkyně v souvislosti s přezkumem tzv. úvěruschopnosti žalované pracovala s výpisem z jejího bankovního účtu (jediným objektivním podkladem týkajícím se hospodaření žalované), nelze, jak už bylo uvedeno, pominout, že se jednalo o výpis cca půl roku starý, který k datu sjednání tvrzeného závazku vůbec nemusel odpovídat realitě. Bylo tedy na místě, aby žalobkyně v souvislosti s přezkumem tzv. úvěruschopnosti žalované trvala alespoň na předložení aktuálního výpisu z bankovního účtu žalované, Ta totiž předmětný bankovní účet nade vší pochybnost užívala i k datu sjednání tvrzeného závazku, neboť ji na právě něj byla vyplacena částka 20 000 Kč.

31. V návaznosti na hodnocení provedené v předchozím odstavci soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s.ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy [číslo] vč. akcesoricky vzniknuvšího závazku z pojištění (jako závislé smlouvy nezpůsobilé samostatné existence, ve smyslu § 1727 o. z.), je proto na místě kvalifikovat jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., a to pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyžádání podkladů alespoň rámcově mapujících majetkové poměry žalované, která nadto, vzhledem ke způsobu hospodaření, již k datu poskytnutí nedisponoval prostředky k řádnému splácení. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované, se zohledněním již uskutečněných splátek, ve smyslu § 2993 o. z., proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 9 257 Kč (20 000 Kč - 10 743Kč), odpovídající částce nesplacené jistiny. Jako datum, kdy se žalovaná, ve smyslu § 1968 o. z., s plněním na uvedenou částku dostala do prodlení, soud určil den následující po uplynutí patnáctidenní lhůty k plnění, jež byla stanovena v předžalobní výzvě. A to s ohledem na skutečnost, že takto učiněná upomínka představuje i první doloženou výzvu k uhrazení celého plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Od data [datum] tedy žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z. (se zohlednění výše žalovanou nárokovaného zákonného úroku z prodlení, nižší, než t. č. stanovené), vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení. Datum prodlení žalované, tj. 18. 6. 2022, soud určil v návaznosti na zjištění, že lhůta k plnění byla v předžalobní výzvě stanovena do 15. dne po jejím odeslání, tj. po 2. 6. 2022.

32. Plnění, vymezené ve výroku I., je žalovaná povinna zaplatit v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. Ve zbytku soud, výrokem II., uplatněný nárok zamítl, neboť zde vymezená plnění (částka převyšující nesplacenou jistinu, částky smluvních pokut, pojistného, smluvního úročení i úročení zákonného z částky převyšující nesplacenou jistinu, resp. nárokovaná za období, kdy se žalovaná nenacházela v prodlení) byla odvozena z právního poměru, který měl být založen Smlouvou [číslo] resp. jejími dodatky a přílohami (stran akcesorického pojištění), jenž však, jak soud uvedl výše, jakožto absolutně právní jednání, od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

34. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému z účastníků. V této souvislosti soud nemohl pominout skutečnost, že žalobkyně v řízení uspěla co do nároku na zaplacení plnění, které je nižší, než plnění, v jehož rozsahu byl nárok zamítnut. Za daného stavu věci tak lze konstatovat, že v řízení převažující měrou uspěla žalovaná, jež však za řízení zůstala pasivní, a nevznikly jí tudíž žádné výlohy, které by bylo na místě uložit žalobkyni k úhradě.