10 C 178/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 29 892,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 17 892,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 916,79 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucí z částky 14 485,80 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 8 % ročně jdoucí z částky 13 832,46 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , ve znění vyjádření ze dne , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku ve výši , částka, a příslušenství sestávající z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 8 % ročně jdoucího z částky 13 832,46 od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění, jako pohledávku, nabyla dne , datum, z titulu „Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž k , datum, sjednala se společností , právnická osoba, , (dále jen „postupitel“). Postupitel pak na základě „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “) žalovanému v hotovosti vyplatil , částka, , oproti čemuž se žalovaný zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o příslušenství ve výši , částka, (představované smluvním úročením, poplatkem za poskytnutí, náklady na vyhodnocení žádosti o úvěr a inkasním poplatkem), splatí formou 14 měsíčních splátek po , částka, , vymezených v přehledu, který byl ke Smlouvě č. , hodnota, přiložen, v němž byla splatnost poslední ze splátek určena k , datum, .Takto popsaná práva a povinnosti postupitel a žalovaný ujednali poté, co si postupitel ověřil aktuální majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost), přičemž tento vycházel jednak ze sdělení žalovaného, uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, a dále též ze souběžně přiložených listin, konkrétně z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Po datu poskytnutí nicméně žalovaný splácel toliko částečně a následně splácet přestal, byť byl k úhradě upomínán, naposledy cestou tzv. předžalobní výzvy ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu byly výzva k vyjádření i předvolání k jednání řádně doručeny k , datum, (výzva k vyjádření + žaloba), resp. k , datum, (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:, právnická osoba, rámci dokumentu, označeného jako „Žádost o úvěr“, datovaného k , datum, , žalovaný sdělil, že dosáhl středoškolského vzdělání, žije u rodičů, nemá vyživovací povinnosti a je zaměstnaný. Své tehdejší příjmy žalovaný vymezil částkou , částka, (položka „mzda, příjem z podnikání“) a výdaje částkou , částka, , zahrnující náklady bydlení (, částka, ) a náklady na jídlo, dopravu, resp. další osobní náklady (, částka, ). K podané žádosti dále žalovaný doplnil též přílohy (pozn. zde je označena mj. i kolonka „Výpis z bankovního účtu“, která však není zatržená). Konkrétně „Pracovní smlouvu“ ze dne , datum, , jíž, na dobu neurčitou, sjednal se společností , právnická osoba, S tím, že zde bylo ujednáno, že mzdu žalovaného určí interní mzdový výměr. Mzda žalovaného pak, dle připojených výplatních pásek, činila , částka, za prosinec , Anonymizováno, , , částka, za leden , Anonymizováno, a , částka, za únor , Anonymizováno, .

5. Textem písemného vyhotovení Smlouvy č. , hodnota, , datovaným k , datum, , doloženým vč. její přílohy č. , hodnota, - „Předpisu splátek“, vzal soud za prokázané, že postupitel žalovanému v hotovosti vyplatil částku , částka, , jíž pro účely splácení navýšil též o kapitalizované smluvní úročení ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí ve výši , částka, , náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a poplatek za inkaso ve výši , částka, . Toto plnění, v souhrnu celkem , částka, , se žalovaný zavázal splatit formou 14 měsíčních splátek po , částka, . Pro případ, kdyby se žalovaný dostal se splácením předmětných splátek do prodlení, si postupitel a žalovaný ujednali mj. právo postupitele zesplatnit dosud nesplacené plnění v případě nesplacení dlužné, byť i jediné splátky v dodatečně stanovené 30denní lhůtě od data zaslání výzvy k plnění.

6. V blíže neoznačeném dokumentu postupitel zaznamenal, že žalovaný v rozmezí , datum, až , datum, splatil celkem , částka, .

7. Oproti podpisu listiny, označené jako „Smlouva o postoupení pohledávek“, datované k , datum, , se postupitel zavázal žalobkyni převést pohledávky, označené v soudu předložené příloze č. , hodnota, (zde je nárokovaná pohledávka označena číslem , hodnota, ), a to oproti složení úplaty. Složení úplaty za převod dokládá písemné potvrzení datované k , datum, , k němuž je připojen i záznam o příslušné bankovní transakci.

8. O aktu převodu práva nárokovat plnění ze Smlouvy č. , hodnota, postupitel žalovaného informoval cestou zaslání dokumentu označeného jako „Oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku“, datovaného k , datum, . Doklad o odeslání nebyl předložen.

9. Naposledy vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení nárokovaného plnění prostřednictvím upomínky označené jako „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k , datum, , která byla, dle předloženého podacího lístku, k poštovní přepravě podána dne , datum, .

10. Při jednání soud žalobkyni konfrontoval se zjištěním, že v evidencích soudu jsou za rok , Anonymizováno, vedeny 4 záznamy o řízeních, v jejichž rámci vůči žalovanému vymáhali plnění poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, resp. inkasní agentury.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 o. z.při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

25. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele poskytnout bezprostředně, oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, , hotovostní, úročené finanční plnění a související poplatky. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění (bezprostředně vázaného na akceptaci - podpis závazku ze Smlouvy č. , hodnota, ), právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující finanční plnění širokému okruhu žadatelů, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

26. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

27. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného, eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne , datum, ), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

28. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. V tomto směru lze vznést výhrady jak k podkladům, z nichž postupitel vycházel při ověřování majetkových poměrů žalovaného, tak i k závěrům, jež ve vztahu k těmto podkladům pojal. Co do zajištěných podkladů se totiž postupitel převažující měrou spolehl toliko na údaje, jež v žádosti o poskytnutí finančního plnění uvedl sám žalovaný. Byť zde uvedené údaje by zasluhovaly přinejmenším základní ověření z objektivních zdrojů, neovlivněných hodnocením a tvrzeními samotného žalovaného, jakožto žadatele o finanční plnění (ke standardům přezkumu tzv. úvěruschopnosti shodně viz např. závěry již shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). V této souvislosti soud kvituje, že postupitel, z předložené pracovní smlouvy, jakož i z předložených výplatních pásek, v rámci přezkumu tzv. úvěruschopnosti ověřil existenci zaměstnání a výše měsíčních příjmů žalovaného. Byť je třeba uvést, že zde označená suma příjmů představuje sumu aritmetického průměru, a žalovaný, v doloženém období prosinec , Anonymizováno, – únor , Anonymizováno, , na příjem označený v žádosti o poskytnutí finančního plnění reálně dosáhl jen v jediném měsíci, zatímco např. v únoru , Anonymizováno, výše jeho příjmu dosáhla jen na částku , částka, . Pokud tedy postupitel při určení částky „použitelného příjmu“ žalovaného vyšel z prostého rozdílu zjištěného příjmu a zjištěných výdajů, odpovídajících uvedeným v žádosti o poskytnutí finančního plnění, nejde o přesný závěr, jelikož tato částka se ve vztahu k žalovanému měsíc od měsíce měnila. Ještě méně důsledně pak postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného přezkoumával ve vztahu k jeho výdajům. Zde se totiž postupitel v plném rozsahu „spolehl“ toliko na sdělení žalovaného, který v žádosti o poskytnutí finančního plnění uvedl, že jeho měsíční výdaje činí , částka, . Toto tvrzení si již dále postupitel neověřoval, byť toto bylo možné, např. formou zajištění výpisu z bankovního účtu žalovaného (přirozeně, měl-li jej). Ostatně, s takovým postupem počítal i formulář žádosti o finanční plnění, kde je kolonka „Výpis z bankovního účtu“ uvedena. S tím, že takové ověření bylo na místě přinejmenším ve vztahu k případným závazkům žalovaného (např. z bankovního či nebankovního registru klientských informací), neboť z údajů, jež vede sám soud, lze dovodit, že obžalovaný takové závazky mít mohl. Konečně, závěrem tohoto bodu pak soud považuje za nutné uvést, že sama skutečnost, že žalovaný po určitou dobu předepsané splátky splácel, bez dalšího nemůže závěr o absenci řádného přezkumu tzv. úvěruschopnosti konvalidovat (shodně viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie č. j. C-755/22 ze dne , datum, ve věci , právnická osoba, . v. , právnická osoba, .).

29. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy č. , hodnota, vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy č. , hodnota, , z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tudíž pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) a plnění poskytnutá z jeho titulu bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený toliko fakticky, konkrétně vyplacením plnění ve výši , částka, . Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, se zohledněním již uskutečněných splátek (, částka, ), ve smyslu § 2993 o. z., proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky , částka, , odpovídající částce nesplacené jistiny (, částka, – , částka, ). Právě právo na zaplacení této částky, jako pohledávky, totiž žalobkyně, z titulu postoupení souboru - portfolia obdobných pohledávek mohla nabýt, ve smyslu § 1879 o. z. Povinnost zaplatit plnění označené v tomto bodu soud žalovanému uložil v zákonné, třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, ve smyslu §160 odst. 1 o. s. ř.

30. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , na jehož závěry v bodu č. , hodnota, odůvodnění navazují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Přičemž tento mechanismus, bez ohledu na případnou spornost lhůty k plnění mezi účastníky, představuje nejen zvláštní úpravu splatnosti, ale též svého druhu sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (citace viz již shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

31. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného a (ii.) částku , částka, , o níž uplatněný nárok (, částka, ) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy č. , hodnota, , která však, jak bylo rozvedeno výše, jako absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolávala zamýšlené právní účinky.

32. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl převažující měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.