10 C 187/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 55 054 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 939,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 18 939,62 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 33 442 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 950,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 128,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 30 854,23 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 11 914,61 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 19,98 % ročně jdoucího z částky 30 854,23 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, částky 2 672,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 188,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 379,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8, 05 % ročně jdoucího z částky 992,97 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně jdoucího z částky 992,97 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 31. 3. 2022, ve znění doplnění ze dnů 17. 8. 2022 a 1. 11. 2022, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení dvou samostatných pohledávek v celkové výši 55 054 Kč (52 381,62 Kč a 2 672,38 Kč). Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokovaných pohledávek sestávajícího z kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 11 507,73Kč (11 128,58 Kč + 379,15 Kč) Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 138,56 Kč (6 950,49 Kč + 188,07 Kč), smluvního úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 30 854,23 Kč, počítaného od 17. 11. do zaplacení, smluvního úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 992,97 Kč, počítaného od 6. 12. 2017 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 30 854,23 Kč, počítaného od 17. 11. 2017 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 992,97 Kč, počítaného od 6. 12. 2017 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že obě nárokované pohledávky i jejich příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne 16. 11. 2017 sjednala se společností právnická osoba (dále jen„ postupitel“), o čemž byla žalovaná informována doporučeně zasílaným dopisem. K úhradě dlužných plnění byla žalovaná po datu postoupení vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradil ničeho. Postoupené závazky, zakládající právo na nárokované pohledávky, byly založeny„ Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 16. 1. 2015, ve znění„ Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce“ (dále jen„ VOP“ a„ Smlouva číslo“), a„ Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 24. 11. 2014, ve znění VOP (dále jen„ Smlouva číslo“). Z jejich titulu postupitel žalované v hotovosti poskytl částky 40 000 Kč, resp. 6 000 Kč, obě úročené úrokovou sazbou 19,98 % ročně. Ještě před okamžikem sjednání obou závazků postupitel, v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalované ověřil, že je tato, s ohledem na své osobní é a majetkové poměry, schopna poskytnutá plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytla sama žalovaná, která byla o této své povinnosti řádně poučena, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ Zákaznických karet“ a vyhodnoceny informačním systémem postupitele. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalované, postupitel vyměřil žalované, ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo celkem 60 splátek po 1 225 Kč a ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo celkem 60 splátek po 184 Kč. Datum poslední splátky bylo ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo stanoveno na 11. 3. 2016 a ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo na 18. 1. 2016 Tyto splátky se žalovaná zavázala splácet v týdenních cyklech, přičemž celkem vyměřená suma zahrnovala ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo též smluvní úrok ve výši 5 109 Kč, náklady za administraci zápůjčky ve výši 7 601 Kč a náklady hotovostního inkasa ve výši 20 732 Kč. Ve vztahu k závazku ze Smlouvy číslo pak celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 766 Kč, poplatek za administraci ve výši 1 141 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč. Žalovaná nicméně až do data podání žaloby splatila ze závazku ze Smlouvy číslo toliko částku 21 060,38 Kč a ze závazku ze Smlouvy číslo částku 8 344,62 Kč, s tím, že v souladu se smluvními ujednáními byly částky nesplacených plnění i nadále úročeny smluvním úrokem a žalovaná nadto, již dřív, nároky z obou závazků k 28. 6. 2017 co do důvodu i výše uznala.

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí byly žaloba (22. 8. 2022) i předvolání k jednání (3. 10. 2022) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené: 4. (ad závazek ze Smlouvy číslo) Ze Smlouvy číslo doložené spolu s textem VOP, datované k 16. 1. 2015, vzal soud za prokázané, že postupitel poskytl žalované částku 40 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy číslo. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 33 442 Kč (celkem tedy 73 442 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 5 109 Kč, odpovídající úročení ve výši 19,98 % ročně), poplatek za administrativní činnost (částku 7 601 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 20 732 Kč), se žalovaná zavázala splatit formou celkem 59 splátek po 1 225 Kč a jedné splátky po 1 167 Kč. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byla žalovaná povinna splatit 7. kalendářní den po podpisu.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalované vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaná sdělila v dokumentu označeném jako„ Zákaznická karta“, datovaném k 16. 1. 2015. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaná doložila též občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a předpis SIPO. Žalovaná též postupitele informovala o existenci bankovního účtu, údaje o jeho majiteli si však postupitel neověřoval. V předložené„ Zákaznické kartě“ žalovaná uvedla, že žije v nájmu, vlastní vůz, má již aktivní půjčku u postupitele a u jiného poskytovatele žádnou další zápůjčku nesplácí. Příjmy, ve výši 12 800 Kč měsíčně, žalovaná pobírala z pracovního poměru u právnická osoba a. s., zdroj dalších příjmů, ve výši 23 500 Kč, nebyl v „ Zákaznické kartě“ vymezen“. Z uvedených příjmů žalovaná měsíčně platila nájem/inkaso ve výši 6 000 Kč, náklady za telefon ve výši 300 Kč, běžné náklady na chod své domácnosti ve výši, jež bez bližší konkretizace určila částkou 7 430 Kč, a splátky půjček ve výši 828 Kč (celkem nesplaceno 5 512 Kč). Nezaopatřené děti žalovaná t. č. neměla. příjmení„ použitelného příjmu“ tak dle výpočtu provedeného postupitelem odpovídala prostému rozdílu sdělených příjmů a výdajů, tedy částce 21 742 Kč, se zohledněním nesplacené zápůjčky/zápůjček 16 230 Kč.

6. V blíže neoznačené tabulce, na celkem 3 listech, zaznamenávající přehled plnění předepsaných k úhradě a zaplacených, bylo evidováno, že žalovaná splatila celkem 21 060,38 Kč. 7. (ad závazek ze Smlouvy číslo) Ze Smlouvy číslo doložené spolu s textem VOP, datované k 24. 11. 2014, vzal soud za prokázané, že postupitel poskytl žalované částku 6 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy číslo. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 5 017 Kč (celkem tedy 11 017 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 766 Kč, odpovídající úročení ve výši 19,98 % ročně), poplatek za administrativní činnost (částku 1 141 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 3 110 Kč), se žalovaná zavázala splatit formou celkem 59 splátek po 184 Kč a jedné splátky po 161 Kč. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byla žalovaná povinna splatit 7. kalendářní den po podpisu.

8. Při posuzování majetkových poměrů žalované vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaná sdělila v dokumentu označeném jako„ Zákaznická karta“, datovaném k 24. 11. 2014. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaná doložila též občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a předpis SIPO. Žalovaná též postupitele informovala o existenci bankovního účtu, údaje o jeho majiteli si postupitel v tomto případě ověřoval. V předložené„ Zákaznické kartě“ žalovaná uvedla, že žije v nájmu, nevlastní vůz a nesplácí žádné další zápůjčky. Příjmy, ve výši 11 800 Kč měsíčně, žalovaná pobírala z pracovního poměru u právnická osoba a. s., jiné příjmy t. č. neoznačila. Z uvedených příjmů žalovaná měsíčně platila nájem/inkaso ve výši 2 000 Kč, náklady za telefon ve výši 300 Kč a běžné náklady na chod domácnosti ve výši, jež bez bližší konkretizace určila částkou 4 420 Kč. Nezaopatřené děti žalovaná t. č. neměla. příjmení„ použitelného příjmu“ tak dle výpočtu provedeného postupitelem odpovídala prostému rozdílu sdělených příjmů a výdajů, tedy částce 5 080 Kč.

9. V dokumentu, označeném jako„ Tabulka umoření“, bylo evidováno, že žalovaná do 13. 11. 2017 splatila celkem 7 344,62 Kč.

10. Oproti podpisu listiny, označené jako„ Uznávací prohlášení“, datované k 28. 6. 2017, žalovaná prohlásila, že co do důvodu i výše uznává dluh, odpovídající nezaplaceným plněním ze smluv číslo číslo.

11. Dokumentem označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 16. 11. 2017 a doloženým spolu s přílohou číslo -„ Seznamem postoupených pohledávek“ (zde jsou pod číslo číslo označeny nárokované pohledávky), vzal soud za prokázané, že právo nárokovat pohledávky ze smluv číslo číslo ve smyslu čl. I. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu, ve smyslu čl. II. odst. 3, přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětné pohledávky, za současného uložení dodatečné 10 denní lhůty k plnění, byla žalovaná informována dopisem datovaným k 16. 11. 2017, jenž byl, dle předloženého poštovního podacího lístku, k poštovní přepravě podán dne 6. 12. 2017.

12. Naposledy žalobkyně žalovanou k úhradě nárokovaného plnění vyzvala cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 12. 3. 2020, která byla, dle předloženého poštovního podacího lístku, k poštovní přepravě podána dne 13. 3. 2020.

13. Podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Podle § 580 odst. o. z neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

18. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

19. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

22. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1 z. s. ú. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

25. Podle § 3 písm. a) a b) z. s. ú. se pro účely z. s. ú. rozumí (a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, (b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

26. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

27. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah dvou, ve své podstatě identických závazků, sjednaných mezi postupitelem a žalovanou. Obsahem předmětných závazků byla především povinnost postupitele poskytnout v hotovosti a oproti podpisu smluv číslo číslo úročená finanční plnění. Této povinnosti postupitele pak korespondovala povinnost žalované splatit poskytnutá plnění, navýšená o úročení, náklady administrace a hotovostní inkasa, ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Předmětné závazky tedy soud, s přihlédnutím k jejich obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako úročené zápůjčky ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měly sjednané zápůjčky charakter spotřebitelských úvěrů, ve smyslu § 1 z. s. ú, upravených nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., resp. § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

29. Z tohoto důvodu tak postupiteli, ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., vznikla při sjednávání předmětných závazků povinnost ověřit, nakolik byla žalovaná schopna splácet předepsané splátky. Plnění této povinnosti svým významem přesahuje prostý rámec dvoustranného - spotřebitelského právního poměru, neboť ve svém důsledku chrání nejen spotřebitele a osoby na něm závislé, ale zprostředkovaně též celou společnost a v neposlední řadě i samotné poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Neuvážené poskytování spotřebitelských úvěrů totiž nevyhnutelně vede k tomu, že se nezanedbatelná část jinak práceschopné populace může ocitnout v tzv. dluhové pasti, což ve svém důsledku vede nejen k rozpadu sociálních vazeb jednotlivých dlužníků, ale i k přetížení veřejného sociálního systému, existenci ve své podstatě bezvýsledných soudních řízení i navazujících exekucí, resp. řízení insolvenčních. S přihlédnutím k širšímu společenskému významu zkoumání tzv. úvěruschopnosti dlužníka je tudíž na místě, aby bylo plnění této povinnost věřitelů kvalifikováno jako povinnost vykonávaná sice soukromými osobami, ale za účelem udržení veřejného pořádku a za současného respektování zásady dobrých mravů. Přezkum otázky, zda byla tzv. úvěruschopnost věřitelem ověřována s vynaložením náležité odborné péče, jsou proto soudy, ve smyslu § 588 o. z., povinny zjišťovat z úřední povinnosti, a to pod sankcí případné absolutní neplatnosti.

30. Stran shora uvedeného právního názoru lze odkázat především na obdobné závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který se týkal přímo interpretace § 9 odst. 1 z. s. ú. Opominout též nelze ani skutečnost, že povinnost věřitele, spočívající v ověřování tzv. úvěruschopnosti, striktně vázaná na vynaložení předchozí náležité odborné péče, byla do českého právního řádu transponována z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a to již za účinnosti z. s. ú., konkrétně k datu 25. 2. 2013, tedy před datem sjednání Smluv č. 583910794 a č. 581241713. Přičemž Evropský soudní dvůr shora uvedená ustanovení citované směrnice, byť ve vztahu k aktuálně účinné právní úpravě spotřebitelského úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.), eurokonformním způsobem vyložil taktéž ve prospěch závěru, dle kterého je na místě, aby byla otázka tzv. úvěruschopnosti spotřebitele soudy přezkoumávána z úřední povinnosti. V této souvislosti též Soudní dvůr Evropské Unie uzavřel, že sankční následek za nedodržení požadavku na náležité ověření tzv. úvěruschopnosti spotřebitele zahrnuje nejen absolutní neplatnost sjednaného spotřebitelského závazku, ale též omezení věřitelových práv z dřív poskytnutého plnění, redukované toliko do výše poskytnuté jistiny (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). V této souvislosti lze také, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

31. Postupitel tzv. úvěruschopnost žalované v projednávané věci nade vší pochybnost přezkoumával, úroveň přezkumu však vykazuje zásadní nedostatky. Stran obou sjednaných závazků je třeba předně vytknout, že se postupitel blíže nezabýval celkovými majetkovými poměry žalované, kdy, zejména, co do zjišťování jejích výdajů (především výdajů„ na domácnost“, toliko sdělených samotnou žalovanou), si blíže neověřil, zda je tato schopna z doložených příjmů hospodařit a případně též„ ušetřit“ i na vyměřené splátky. V tomto směru je třeba poukázat na skutečnost, že si postupitel, byť měl možnost, toliko ověřil, že má žalovaná bankovní účet (viz kolonka„ MAJITEL ÚČTU OVĚŘEN“ v „ Zákaznických kartách“). Aniž by si však výpis z tohoto bankovního účtu od samotné žalované vyžádal, případně si jej sám opatřil. Ačkoli právě výpis z bankovního účtu představuje neocenitelný prostředek k získání závěru, zda žadatel o spotřebitelský úvěr hospodaří alespoň„ vyrovnaně“. Tak, aby pro případ byť i krátkodobého výpadku příjmů byl schopen platit předepsané splátky. S tím, že tato potřeba, tj. potřeba ověřeného přezkumu tvrzených výdajů, byla za podmínek projednávané věci o to větší, že žalovaná pobírala velmi nízkou mzdu, a bez dalšího tedy nebylo možné předpokládat, že má významnější úspory. Dále je také třeba zdůraznit, že se postupitel v rámci přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované opakovaně spolehl na údaje sdělené samotnou žalovanou a tyto blíže, z podkladů objektivní povahy, neověřoval (v rozporu se standardy vymezenými např. v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). V tomto směru je třeba odkázat jednak na již výše uváděné položky výdajů„ na domácnost“ (vyplněné v obou předložených„ Zákaznických kartách“) a dále též na položku„ další příjmy“ (vyplněnou v „ Zákaznické kartě“ ze dne 16. 1. 2015). Přičemž právě částka„ dalších příjmů“ (ve výši 23 500 Kč) byla pro sjednání závazku ze Smlouvy číslo klíčovou, neboť bez ní by výše žalovanou tvrzených příjmů nedosahovala ani výše jí tvrzených výdajů (a to dokonce bez zohlednění splátek vyměřených právě pro účely splácení plnění ze Smlouvy číslo).

32. V návaznosti na hodnocení provedené v předchozím odstavci proto soud shledal, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí a závazky ze spotřebitelských úvěrů, založených oproti podpisu ze smluv číslo číslo je proto na místě kvalifikovat jako absolutně neplatné, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s. ú., a to pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl povědomí o rizikovosti provedených transakcí, poskytl spotřebitelské úvěry bez vyžádání odpovídajících podkladů alespoň rámcově mapujících majetkové poměry žalované a nadto, stran závazku ze Smlouvy číslo za situace, kdy žalovaná nesplatila ani dřív poskytnutou z uvedených zápůjček. Závazky ze smluv číslo číslo z úřední povinnosti prohlášené za neplatné, tak pozbyly právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jejich titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazky z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. V souvislosti s aktem postoupení pohledávek z absolutně neplatných závazků ze smluv číslo číslo ve smyslu § 1879 a § 1887 o. z., tak žalobkyně nabyla výlučně právo nárokovat plnění z bezdůvodného obohacení (založeného vyplacením jistin), nikoli však právo na úhradu plnění odvozených od spotřebitelských úvěrů ze smluv číslo číslo zahrnujících nezaplacené poplatky za administraci, nezaplacená inkasa a nesplacené smluvní úročení. V této souvislosti také nebylo možné pominout, že žalovaná již před datem podání žaloby plnila, konkrétně částkou 21 060,38 Kč v rámci splátek předepsaných ze Smlouvy číslo částkou 8 344,62 Kč, v rámci splátek předepsaných ze Smlouvy číslo. Co se tedy týče úhrady jistiny poskytnuté po podpisu Smlouvy číslo jakožto částky bezdůvodného obohacení, tak tuto žalovaná, ve smyslu § 1908 o. z., v plném rozsahu splatila a dokonce jí vznikl přeplatek. Z jistiny poskytnuté po podpisu Smlouvy číslo naopak žalovaná dosud nezaplatila 18 939,62 Kč.

33. Jako datum, kdy se žalovaná, ve smyslu § 1968 o. z., s plněním na částku 18 939,62 Kč dostala do prodlení, soud určil den následující po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, neboť zde obsažená upomínka představuje i první doloženou výzvu k uhrazení celého plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010), přičemž je třeba připomenout, že právní úprava z. s. ú., účinná do 30. 11. 2016, neobsahovala specifické určení splatnosti, na rozdíl od právní úpravy aktuální (pro srovnání viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Od data 22. 12. 2017 tedy žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení ve výši sazby jí nárokované (8,05 %), odpovídající výši sazby t. č. stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Datum prodlení žalované soud, za využití zákonné domněnky, ve smyslu § 573 o. z., určil v návaznosti na zjištění, že prvá upomínka k plnění, resp. oznámení o postoupení pohledávky byla k poštovní přepravě podána 6. 12. 2017 (středa), k jejímu doručení tedy došlo 11. 12. 2017 (pondělí) a prodlení nastalo po uplynutí 10 denní lhůty, tj. právě k 22. 12. 2017.

34. Nad rámec závěrů shora uvedených se soud přirozeně zabýval i zjištěním, že žalovaná, ve smyslu § 2053 o. z., k 28. 6. 2017 co do důvodu i výše uznala svou povinnost plnit na závazky ze smluv číslo číslo. Nicméně, současně také nebylo možné pominout skutečnost, že soud, v návaznosti na otázku přezkumu tzv. úvěruschopnosti, z úřední povinnosti shledal oba zde označené závazky za absolutně neplatné, tedy ex tunc zbavené všech právních účinků. Úředním postupem soudu tak byla zákonná domněnka, zakládající předpoklad existence uznaných závazků, ve smyslu § 2053 o. z., vyvrácena, v důsledku čehož bylo na místě i samotný akt uznání považovat za právní jednání absolutně neplatné, tj. nevyvolávající zamýšlené právní účinky. Tím spíše pak za situace, kdy akt uznání závazku má povahu právního jednání akcesorického, jehož platnost je možno odvodit výlučně od platného závazku (k možnosti vyvrátit domněnku existence uznaného závazku viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 505/2019 ze dne 18. 6. 2019, odkazující na starší rozhodnutí, zejména rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1171/2000 ze dne 28. 4. 2002 nebo rozsudek sp. zn. 29 Cdo 1574/2000 ze dne 26. 2. 2002). 35. příjmení uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) rozdíl pohledávek nárokovaných a pohledávky uložené k úhradě (52 381,62 Kč + 2 672,38 Kč - 18 939,62 Kč, tj. 36 114 Kč), (ii.) veškeré smluvní úročení (vč. úročení kapitalizovaného) i (iii.) úročení zákonné, jdoucí jednak za období, kdy se žalovaná nenacházela v prodlení s plněním na částku 18 939,62 Kč, a jednak z částek převyšujících částku 18 939,62 Kč (včetně úročení kapitalizovaného), soud výrokem II. zamítl.

36. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu ve věci, uspěla žalovaná, neboť byl uplatněný nárok, i se se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaná nicméně v řízení zůstala pasivní a nečinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit.

37. Splatnost plnění, uložených žalované k úhradě výrokem I., soud stanovil v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).