10 C 205/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 1 032 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 032 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucím z částky 1 032 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce JUDr. jméno příjmení, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného nadepsanému soudu dne 4. 4. 2022, vůči žalované domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (32 Kč) a přirážky (1 000 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě dopravním prostředkem provozovaným společností právnická osoba (dále postupitel I.), přičemž právo nárokovat toto plnění na žalobkyni přešlo z titulu postoupení. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly žaloba (15. 8. 2022) i předvolání k jednání (26. 9. 2022) řádně doručeny. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se v rámci kontroly, provedené dne 19. 7. 2021 ve vlaku číslo provozovaném postupitelem I. na trase obec v obec - obec, neprokázala jízdním dokladem. O provedené kontrole bylo vystaveno potvrzení číslo („ Potvrzení o nedodržení SPPO“), jež žalovaná, identifikovaná prostřednictvím občanského průkazu, podepsala. Průběh provedené kontroly následně zaznamenala vlakvedoucí, jméno příjmení, v dokumentu označeném jako„ Oznámení o závadách“. Za jízdu bez platného jízdního dokladu postupitel I., v souladu se svým tarifem, v t. č. účinném znění, žalované naúčtoval jednak jízdné (32 Kč), odpovídající tarifní hodnotě trasy obec v obec - obec, a dále též přirážku 1 000 Kč, jejíž výši mohla žalovaná snížit na 400 Kč v případě, pokud by předepsané plnění zaplatila již při kontrole, případně ve zkrácené lhůtě. Žalovaná nicméně předepsané plnění nesplatila a postupitel I. následně právo na jeho úhradu, na základě„ Smlouvy o postoupení pohledávek číslo“ ze dne 18. 1. 2022, jako pohledávku číslo převedl na žalobkyni, resp. jejího právního předchůdce, společnost právnická osoba, která, prostřednictvím svého zástupce, žalovanou dopisem ze dne 26. 1. 2022, podaným k poštovní přepravě dne 1. 2. 2022, o aktu převodu vyrozuměla a současně ji, pod sankcí soudního vymáhání, vyzvala k plnění Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaná použila k jízdě prostředek hromadné dopravy provozovaný postupitelem I., aniž by se prokázala jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto byla povinna zaplatit postupiteli I. jízdné (32 Kč) i přirážku k jízdnému (1 000 Kč) dle příslušného tarifu, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako číslo Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jdoucím z částky 1 032 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, neboť splatnost zde vymezeného plnění byla stanovena k 19. 7. 2021, a žalovaná se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostala do prodlení. S tím, že nevyužila možnost splatit předepsané plnění na místě kontroly či ve zkrácené lhůtě, a plnit tak s nižší přirážkou. Žalobkyně pak právo na nárokované plnění, jako pohledávku, nabyla i s příslušenstvím z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. a s § 1887 o. z. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť tato, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., žalovanou před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému zaplacení nárokovaného plnění. Výše náhrady sestává z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částky odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů jejího zástupce za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., konkrétně v částce 189 Kč Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (viz § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat splnění uložených povinností cestou výkonu rozhodnutí u soudu či cestou exekuce u soudního exekutora.