10 C 208/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 43 830 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 490 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 30 340 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 7 143,57 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 21 204,8 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 33 754,15 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 754,15 Kč ve výši 8,05 % ročně od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 264,15 Kč ve výši 10 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 30. 1. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit v 58 týdenních pravidelných splátkách po 600 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 14 800 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč Poslední splátka byla stanovena na 11. 3. 2017. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 16. 8. 2016. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o půjčce byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka za žalovaným částku 18 000 Kč a příslušenství. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 000 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 13 862,04 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 4 137,96 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 9 133,54 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 078,01 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 13 862,04 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 13 862,04 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným dne 18. 4. 2016 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit v 58 týdenních pravidelných splátkách po 630 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 15 540 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 940 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 400 Kč Poslední splátka byla stanovena na 29. 5. 2017. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 16. 8. 2016. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka za žalovaným částku 25 830 Kč a příslušenství. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 830 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 19 892,11 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 5 937,89 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 12 071,26 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 065,56 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 19 892,11 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 19 892,11 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 30. 1. 2016 má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 14 800 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 2 800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 8 000 Kč. Splátky ve výši 600 Kč týdně byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %.

4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 18. 4. 2016 má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 21 000 Kč, kterou žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 15 540 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 2 940 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 8 400 Kč. Splátky ve výši 630 Kč týdně byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Dle čl. 1 smluvních podmínek činila výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %.

5. Ze zákaznické karty ze dne 30. 1. 2016 nemá soud prokázáno, že byla totožnost žalovaného ověřována z občanského průkazu, neboť uvedené číslo neodpovídá číslům občanských průkazů v ČR a je odlišné i od údaje uvedeného v zákaznické kartě ze dne 18. 4. 2016. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva, SIPO. U zaměstnání byla uvedena pozice seřizovač – vedoucí, hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Ve finančních informacích je uvedeno, že čistá mzda zákazníka činila částku 24 875 Kč, další příjmy byly vyčísleny na částku 21 900 Kč, celkem příjmy ve výši 56 775 Kč (což je součet o 10 000 Kč vyšší než odpovídá údajům uvedeným v zákaznické kartě). Měsíční výdaje pak tvoří nájem/inkaso ve výši 8 000 Kč, výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 12 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 5 535 Kč, celkem tedy částku 25 535 Kč. Žalovaný uvedl, že má úvěr u původního věřitele a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

6. Ze zákaznické karty ze dne 18. 4. 2016 má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu s platností do 28. 1. 2026. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva. U zaměstnání byla uvedena pozice seřizovač – vedoucí, hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Ve finančních informacích je uvedeno, že čistá mzda zákazníka činila částku 23 200 Kč, další příjmy byly vyčísleny na částku 22 000 Kč, celkem příjmy ve výši 45 200 Kč. Měsíční výdaje pak tvoří nájem/inkaso ve výši 8 000 Kč, výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 12 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 6 210 Kč, celkem tedy částku 26 210 Kč. Žalovaný uvedl, že má úvěr u původního věřitele a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a dvou seznamů postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne 7. 1. 2020 na adresu adresa žalovaného, zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky, které obsahovalo výzvu k úhradě dlužné částky ze smluv o zápůjčkách číslo do 10 dnů od obdržení dopisu.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 22. 2. 2021 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou zaslanou dne 23. 2. 2021 na adresu adresa žalovaného, upozorněn na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy o půjčkách číslo číslo byl vyzván ke splacení zbývající částky zápůjčky a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 85 404,24 Kč, nejpozději do 9. 3. 2021 na účet žalobkyně.

10. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích má soud za prokázané, že obsahuje právní názor soudu vztahující se k povinnosti věřitelů ověřovat úvěruschopnost dlužníků ve vztahu k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru 11. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému 17. V souzené věci soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne 30. 1. 2016 a dne 18. 4. 2016, současně se však jedná o spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

18. V této věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že společnost právnická osoba, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že bude žalovaný schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč zaplatit částku 34 800 Kč a na zápůjčku ve výši 21 000 Kč zaplatit celkem 36 540 Kč. Z předložených zákaznických karet je zřejmé, že společnost právnická osoba, při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že v zákaznických kartách uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. O tom svědčí zejména to, že v zákaznických kartách je sice zaškrtnuto, že žalovaným měly být předloženy doklady jako pracovní smlouva, výplatní pásky či nájemní smlouva, ovšem kopie těchto dokladů nebyly ani přes výzvu soudu doloženy. Původní věřitel pak vůbec nespecifikoval, z čeho měl žalovanému plynout druhý příjem (v zákaznické kartě ze dne 30. 1. 2016 vyčíslený na 21 900 Kč a v druhé zákaznické kartě ze dne 18. 4. 2016 vyčíslený na 22 000 Kč), přitom výdaje, jak je žalovaný uvedl do zákaznických karet, v obou případech převyšovaly jím uvedenou čistou mzdu. Dále soud přihlíží i k tomu, že žalovaný měl značně vysoké výdaje spojené se splátkami dalších úvěrů, v lednu 2016 činila výše splátek částku 5 535 Kč a v dubnu již částku 6 210 Kč, přičemž kdyby již v lednu připočítal původní věřitel k výši celkových splátek i splátky, ke kterým se žalovaný novým úvěrem zavazoval (měsíčně dalších 2 400 Kč), musel by dospět k závěru, že finanční situace žalovaného je neuspokojivá, neboť pouze výdaje na splátky úvěrů by dosahovaly 32 % čisté mzdy žalovaného. V dubnu 2016 by pak splátky dosahovaly již téměř 40 % čisté mzdy žalovaného.

19. Pokud by tedy společnost právnická osoba řádně splnila svou povinnost a postupovala s péčí odborníka, musela by zákonitě z výše uvedeného porovnání čisté mzdy žalovaného a zjištěné výše splátek úvěrů vyvodit důsledky a dospět k závěru, že finanční situace žalovaného není uspokojivá a svědčí o tom, že závazky žalovaného převyšují jeho příjmy.

20. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se však nezúčastnila jednání, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované původním věřitelem při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Taková výzva a poučení je soudem činěna zásadně při ústním jednání a nedostatečná tvrzení nebo neprokázání tvrzených skutečností není důvodem k odročení jednání, a to ani za situace, kdy o to žalobkyně, aniž by se k jednání dostavila, požádá. Zároveň soud uvádí, že žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 10 C 208/2021-13, přičemž již v této výzvě žalobkyni upozornil na to, že v případě, když nepředloží konkrétní listiny, ze kterých měl původní věřitel ověřovat úvěruschopnost žalovaného, může být s žalobou neúspěšná. Žalobkyně i přes toto poučení soudu žádné další listiny, na které bylo v zákaznické kartě odkazováno, nepředložila. Předložila toliko rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, avšak k tomuto zdejší soud uvádí, že není pro zdejší soud závazný. Jak soud zhodnotil výše, z údajů uvedených v zákaznické kartě nemohl mít původní věřitel bez důvodných pochybností za to, že bude žalovaný schopný poskytnutý úvěr řádně splácet.

21. Jelikož původní věřitel nesplnil svou předsmluvní povinnosti, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudil úvěruschopnost žalovaného, má toto pochybení původního věřitele za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o.z., neboť toto porušení povinnosti odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem i z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C číslo ze dne 5. 3. 2020).

22. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

23. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a částku 21 000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu, vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo uhradil částku 16 800 Kč a poskytnutá jistina činila částku 20 000 Kč, rozhodl soud tak, že v této části je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zbývající část jistiny ve výši 3 200 Kč. Na dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo uhradil částku 10 710 Kč a poskytnutá jistina činila částku 21 000 Kč, proto soud rozhodl, že je žalovaný povinen vrátit zbývající část nesplatné jistiny v celkové částce 10 290 Kč, součet obou nesplacených jistin činí 13 490 Kč. Žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení od 19. 3. 2017 resp. v případě druhé zápůjčky od 6. 6. 2017. Soud však nemá za prokázané, že byl žalovaný v uvedená data již v prodlení se splněním svého závazku, neboť smlouva a veškerá smluvní ujednání obsažená v těchto listinách jsou (absolutně) neplatná. Žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, které obsahovalo výzvu k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020, dle domněnky dojití (srov. § 573 o.z.) se má za to, že písemnost došla třetí pracovní den od odeslání písemnosti, tj. dne 10. 1. 2020 Poslední den lhůty pro zaplacení dluhu tak připadal na 20. 1. 2020. Soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 21. 1. 2020, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % ročně. (výrok I)

27. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, nezbylo než žalobu ve zbývajících částech zamítnout, neboť nároky žalobou uplatněné se odvíjí od těchto smluv. Proto nemohl být žalobkyni přiznán nárok na požadovaný smluvní úrok, část zákonného úroku a poplatků za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek. V rozsahu, v jakém soud shledal žalobu nedůvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí včetně požadovaného příslušenství. (výrok II).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalovaný oproti žalobkyni úspěšný přibližně v poměru 84 % a 16 % neúspěšný. Žalovanému by tak náležela náhrada 68 % nákladů, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.