10 C 223/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 113 698,71 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 87 900,26 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 276 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení ve výši 8,5% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 76 660,26 Kč od 11. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 564 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75% ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 161,4 Kč od 8. 9. 2021 do 17. 4. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6,74 Kč od 17. 4. 2022 do 10. 5. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 159,22 Kč od 4. 10. 2021 do 10. 5. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 136,68 Kč od 4. 11. 2021 do 10. 5. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 114,87 Kč od 4. 12. 2021 do 10. 5. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 127,64 Kč od 4. 1. 2022 do 10. 5. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 96,48 Kč od 4. 2. 2022 do 10. 5. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 68,34 Kč od 4. 3. 2022 do 10. 5. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 37,19 Kč od 4. 4. 2022 do 10. 5. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7,04 Kč od 4. 5. 2022 do 10. 5. 2022, částky 2 946,05 Kč a částky 22 852,4 Kč, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 11. 5. 2023, doplněnou k 25. 8. 2023, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění vymezeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tak, že dne 3. 6. 2017, s odkazem na své interní„ [ulice] podmínky [číslo]“ (dále jen„ VOP“) a interní„ Sazebník poplatků“, sjednala se žalovaným„ Smlouvu o úvěru [číslo]“ (dále jen„ Smlouva [číslo]“), z jejíhož titulu žalovanému poskytla úvěr ve výši 131 812 Kč, účelově vázaný na financování koupě automobilu tov. zn. [příjmení] 9-5, [VIN kód], k němuž bylo souběžně, ve prospěch žalobkyně, sjednáno právo zajišťovacího převodu práva s rozvazovací podmínkou. Žalovaný se oproti tomu žalobkyni zavázal poskytnuté plnění, navýšené o úročení v sazbě 15,17 % ročně a poplatky za souběžně sjednané pojištění, splatit formou 72 měsíčních splátek po 3 177 Kč, resp. později po 3 122 Kč, splatných vždy k 3. dni v měsíci počínaje od 3. 7. 2017, a to, pro případ řádného neplacení splátek, pod sankcí smluvní pokuty ve výši 10 % z částky nesplacených splátek, zesplatnění a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky nesplaceného, zesplatněného plnění. Takto popsaná práva a povinnosti žalobkyně a žalovaný sjednali poté, co si žalobkyně ověřila majetkové poměry žalovaného, přičemž vycházela jednak ze sdělených informací o příjmech a výdajích žalovaného, a dále též z lustrací, které ve vztahu k osobě žalovaného provedla v databázích [anonymizována dvě slova] - Registru rizikových subjektů Komerční banky, [příjmení], insolvenčním rejstříku, registru hledaných osob, evidenci neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, Evidenci adres a interních registrech. Žalovaný následně poskytnuté plnění řádně splácel, poté však ve sjednaném termínu nesplatil 51. předepsanou splátku, splatnou k 3. 9. 2021, načež žalobkyně využila svého smluvního oprávnění, žalovanému počala účtovat smluvní pokutu z nesplacených splátek a později, k datu 4. 4. 2022, celé dosud nesplacené plnění z poskytnutého úvěru zesplatnila s tím, že zvlášť zaslaným dopisem vyzvala žalovaného k zaplacení celého zesplatněného plnění. Nato také žalobkyně, dopisem ze dne 2. 5. 2022, odstoupila i od dohody o zajišťovacím převodu práva, neboť žalovaný takto právně zajištěný automobil po datu zesplatnění nedoplatil a ani neodevzdal. Naposledy pak žalobkyně žalovaného k zaplacení nárokovaného plnění vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 24. 8. 2022, žalovaný však ani následně nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu byly výzva k vyjádření (spolu se žalobou) i předvolání k jednání řádně doručeny k 28. 8. 2023 (výzva k vyjádření a žaloba), resp. k 6. 10. 2023 (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Textem písemného vyhotovení Smlouvy o úvěru [číslo] datovaným k 3. 6. 2017, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně, za podmínek vymezených ve VOP a jejím interním Sazebníku (čl. 1 - návěť), žalovanému zavázala poskytnout částku 131 812 Kč, úročenou sazbou 15,17 % ročně, účelově vázanou na financování koupě vozidla tov. zn. [příjmení] 9-5, [VIN kód], o celkové kupní ceně 146 458 Kč (čl. A). Toto vozidlo se žalovaný zavázal převzít oproti podpisu předávacího protokolu (čl. 1) Dále se také žalobkyně žalovanému zavázala zprostředkovat poskytování pojistných služeb, zahrnujících zákonné pojištění provozu vozidla. Žalovaný se načerpané finanční plnění, vč. úročení a pojistného, zavázal splácet formou celkem 72 měsíčních splátek po 3 177 Kč (2 799 Kč + 378 Kč), splatných vždy k 3. dni v měsíci počínaje od 3. 7. 2017 (čl. A). Pro případ, kdyby žalovaný předepsané splátky řádně a včas nesplácel, sjednali účastníci ve prospěch žalobkyně právo nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jakož i, pro případ nesplacení 3 a více splátek po zaslané výzvě k plnění, právo zesplatnit celé t. č. nesplacené plnění. Pod bodem [číslo] je v textu Smlouvy [číslo] obsažena též dohoda o zajišťovacím převodu práva a na jejím počátku též údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Zde je, bez odkazu na jakékoli další listiny, uvedeno, že žalovaný k datu podpisu Smlouvy [číslo] pracoval ve [právnická osoba] a [právnická osoba], kde jeho čistý měsíční příjem t. č. činil 13 000 Kč.

5. Práva a povinnosti vymezená v textu Smlouvy [číslo] žalobkyně, formou tabulky, shrnula v dokumentu„ FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU [číslo]“.

6. Jednotlivé splátky, vč. data splatnosti (celkem 72 splátek, splatných vždy ke 3. dni v měsíci počínaje od 3. 7. 2019), žalobkyně, ve formě tabulky, zaznamenala v dokumentu„ Přehled plateb“.

7. V článku 16. 5 VOP je zakotveno právo žalobkyně nárokovat smluvní pokutu ve výši 10 %. V článku 5.2 VOP je opětovně poukázáno na právo žalobkyně nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. K VOP žalobkyně připojila též Sazebník, kde jsou sazby zde označených smluvních pokut taktéž označeny.

8. O vyplacení částky 131 812 Kč ve prospěch prodejců shora označeného automobilu, realizovaném dne 7. 6. 2017, [právnická osoba], vystavila výpis.

9. K datu 3. 6. 2017 žalovaný, oproti podpisu„ Protokolu o předání - převzetí automobilu ke smlouvě [číslo]“, potvrdil převzetí shora označeného automobilu.

10. Žalobkyně se ve prospěch [právnická osoba], a. s , zavázala sjednávat úvěrové smlouvy, jejichž předmětem mělo být financování automobilů, prodávaných jmenovanou společností (čl. I.2), a to oproti podpisu„ mandátní smlouvy [číslo]“, datované k 15. 11. 2004.

11. Splácení předepsaných splátek žalobkyně evidovala v dokumentu„“ přehled plateb pro smlouvu [číslo]“, kde zaznamenala, že žalovaný celkem splatil 142 433 Kč. 12. „ Oznámením“ z 13. 5. 2020 žalobkyně, pro období od 1. 5. 2020 do 31. 7. 2020, vyhověla žádosti žalovaného na přerušení splácení, odůvodněné následky pandemie Covid - 19.

13. Dopisem, nazvaným„ zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo]“, datovaným k 20. 4. 2022, žalobkyně žalovaného informovala, že, poté co jej několikráte marně vyzvala k zaplacení nesplacených splátek (t. č. 22 764 Kč), přistoupila k zesplatnění celého t. č. nesplaceného plnění. Tento dopis, dle předložené fotokopie obálky, žalobkyně podala k poštovní přepravě dne 21. 4. 2022, zásilka však nebyla doručena a doručující subjekt, Česká pošta, s. p., ji proto vrátil odesílateli, žalobkyni.

14. Dopisem, nadepsaným„ úvěrová smlouva [číslo] odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu práva“, datovaným k 2. 5. 2022, žalobkyně žalovaného vyzvala, aby„ neprodleně“ zajistil přepis osoby vlastníka shora označeného automobilu v registru vozidel a aby do 10. 5. 2022 splatil zesplatněné plnění. Tento dopis, dle předložené fotokopie obálky, žalobkyně podala k poštovní přepravě (pozn. z otisku razítka nelze konkrétní datum zjistit), zásilka však nebyla doručena a doručující subjekt, Česká pošta, s. p., ji proto vrátil odesílateli, žalobkyni.

15. Fakturou č. [spisová značka] ze dne 25. 4. 2022 žalobkyně žalovanému předepsala k úhradě částku 127 Kč a fakturou č. [spisová značka], taktéž ze dne 25. 4. 2022, částku 437 Kč.

16. Naposledy vyzvala žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného k zaplacení nárokovaného plnění prostřednictvím„ Předžalobní upomínky“, datované k 24. 8. 2022, která byla, dle poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podána téhož dne.

17. Výši nárokovaných kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobkyně vypočetla v soudu předloženém písemném přehledu. Obdobné písemné přehledy žalobkyně zpracovala a předložila též v návaznosti na nárokované smluvní pokuty.

18. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

21. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

22. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2400 o. z. mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

24. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

25. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

28. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

31. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalobkyní a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byl především příslib žalobkyně vyplatit, oproti podpisu Smlouvy [číslo] úročené finanční plnění, účelové vázané jako kupní cena shora označeného automobilu, a akcesoricky (v přímé návaznosti na koupi vozu financovaného v převažující míře úvěrem), ve smyslu § 1727 o. z., zajistit též poskytování pojištění, ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení. Předmětný závazek soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako účelové vázaný úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. ve spojení s § 2400 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, subjekt nebankovní povahy poskytující finanční plnění za účelem zisku, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

32. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

33. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného tzv. eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

34. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe pak již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

35. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. V tomto směru je třeba žalobkyni vytknout, že si z objektivních zdrojů vůbec nepostavila na jisto příjmy a ani výdaje žalovaného a v tomto ohledu se spolehla toliko na sdělení samotného žalovaného. Ačkoli žalovaný označil relativně nízký měsíční příjem 13 000 Kč (pozn. výše minimální mzdy t. č. činila 11 000 Kč), což žalobkyni naopak mělo podnítit k intenzivnějšímu přezkumu. Tím spíše s ohledem na skutečnost, že poskytované finanční plnění odpovídalo cca 10 měsíční čisté mzdě žalovaného, a to za situace, kdy výše sdělených příjmů žalovaného v podstatě vylučuje závěr, že by si tento byl schopen vytvářet větší finanční rezervy, jejichž případnou existenci si nadto žalobkyně vůbec neověřovala. Přičemž obdobně nevhodný postup žalobkyně v rámci přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalovaného zvolila i ve vztahu ke zjištěním o jeho zaměstnání, která si, typicky např. na základě pracovní smlouvy či jiného potvrzení, taktéž blíže neověřila. Nedostatečně provedený přezkum tzv. úvěruschopnosti žalovaného pak za podmínek projednávané věci nemohly zhojit ani žalobkyní provedené lustrace, neboť tyto se vztahovaly toliko k ověření skutečnosti, že žalovaný již t. č. jako dlužník není evidován, nikoli však k ověření jeho reálné způsobilosti splácet do budoucna (ke standardům náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti viz např. závěry již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018)

36. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy [číslo] vyhodnotil jako absolutně neplatný, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ř. ve spojení s § 588 o. z., a to pro rozpor se zákonem, konkrétně z. s. ú., a související narušení veřejného pořádku. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze též, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy [číslo] (vč. akcesorického závazku z pojištění), z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený nikoli na základě smluvním, ale fakticky, vyplacením částky 131 812 Kč. Takto založený kvazi závazek však žalovaný, ještě před podáním žaloby, vyrovnal a, zaplatil-li dle předloženého přehledu 142 433 Kč, dokonce přeplatil. Pohledávka z bezdůvodného obohacení tak ještě před datem podání žaloby, ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z., zanikla v důsledku splnění. Z uvedeného důvodu proto soud uplatněný nárok, jako celek, zamítl, neboť tento dílem zanikl v důsledku již uvedeného splnění a dílem, co do navazujících dílčích nároků na smluvní pokuty, odvozených ze závazku ze Smlouvy [číslo] nikdy platně nevznikl, a nevyvolával tedy zamýšlené právní účinky.

37. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, sice plnou měrou uspěl žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v celém jeho rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně za řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.