10 C 223/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 57 776 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 40 776 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 343,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 199,5 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně jdoucího z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 913,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 988,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 10 131,94 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně jdoucího z částky 9 802,3 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , ve znění vyjádření ze dne , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění výši , částka, (, částka, + , částka, ) a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a , částka, , zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění, jakožto dvě samostatné pohledávky (dále „I.“ a „II.“) , nabyla dne , datum, z titulu „Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž s účinností k , datum, k , datum, sjednala se společností , právnická osoba, , (dále jen „postupitel“). (II.) Postupitel na základě „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “) žalovanému v hotovosti vyplatil , částka, , oproti čemuž se žalovaný zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o příslušenství (představované smluvním úročením ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení žádosti ve výši , částka, a inkasním poplatkem ve výši , částka, ), splatí formou 14 měsíčních splátek po , částka, , vymezených v přehledu, který byl ke Smlouvě č. , hodnota, přiložen jako příloha. Poslední z takto předepsaných splátek pak byla splatná k , datum, . (I.) Postupitel na základě „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “) žalovanému v hotovosti vyplatil , částka, , oproti čemuž se žalovaný zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o příslušenství (představované smluvním úročením ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení žádosti ve výši , částka, a inkasním poplatkem ve výši , částka, ), splatí formou 14 měsíčních splátek po , částka, , vymezených v přehledu, který byl ke Smlouvě č. , hodnota, přiložen jako příloha. Poslední z takto předepsaných splátek pak byla splatná k , datum, . Takto popsaná práva a povinnosti postupitel a žalovaný ujednali poté, co si postupitel vždy ověřil aktuální majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost), přičemž tento vycházel jednak ze sdělení žalovaného, uvedených v žádosti o poskytnutí finančního plnění, a dále též z lustrací žalovaného v rejstřících SOLUS, NRKI, ISIR či BRKI, jakož i ze souběžně přiložených listin, konkrétně pracovní smlouvy (sjednané po dobu neurčitou s organizací , Anonymizováno, , Anonymizováno, .) a výplatních pásek a podnájemní smlouvy). Po datu poskytnutí nicméně žalovaný plnil toliko částečně a následně splácet přestal, byť byl k úhradě upomínán, naposledy cestou tzv. předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ač mu byly žaloba i předvolání k jednání doručeny do vlastních rukou dne , datum, , resp. , datum, .

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:4. (I.) V rámci dokumentu, označeného jako „Žádost o úvěr“, datovaném k , datum, , žalovaný sdělil, že je rozvedený, bezdětný, dosáhl středoškolského vzdělání, bydlí v nájemním bytě, je na dobu neurčitou zaměstnán a nemá bankovní účet. Své tehdejší příjmy žalovaný vymezil částkou , částka, (položka „mzda/příjem z podnikání“) a výdaje částkou , částka, , zahrnující náklady bydlení (, částka, ) a náklady na jídlo, dopravu, resp. další osobní náklady (, částka, ). K podané žádosti dále žalovaný připojil, soudu taktéž předložené, přílohy, konkrétně (i.) „Pracovní smlouvu“, sjednanou pro pozici „údržbář“ s organizací , Anonymizováno, . (se mzdou určenou s odkazem na mzdový předpis a výměr), (ii.) 3 výplatní pásky, dle kterých bylo žalovanému za říjen 2022 vyplaceno , částka, , za listopad , částka, a za prosinec , částka, , (iii.). fotografii obou stran občanského průkazu žalovaného a (iv.) „PODNÁJEMNÍ SMLOUVU“ ze dne , datum, , z jejíhož titulu mu byl k užívání poskytnut nájemní byt, a to za současného stanovení nájemného ve výši , částka, měsíčně a poplatků ve výši , částka, měsíčně. Nájem byl sjednán na dobu určitou (do , datum, ), s výhradou automatického prodlužování, realizovaného do data výpovědi podané některou ze smluvních stran.

5. Textem písemného vyhotovení Smlouvy č. , hodnota, , datovaným k , datum, , doloženým vč. její přílohy č. , hodnota, - „Předpisu splátek“, vzal soud za prokázané, že postupitel žalovanému v hotovosti vyplatil částku , částka, , jíž pro účely splácení navýšil též o kapitalizované smluvní úročení ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí ve výši , částka, , náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a poplatek za inkaso ve výši , částka, . Toto plnění, v souhrnu celkem , částka, , se žalovaný zavázal splatit formou 14 měsíčních splátek po , částka, . Pro případ, kdyby se žalovaný dostal se splácením předmětných splátek do prodlení, si postupitel a žalovaný ujednali mj. právo postupitele zesplatnit dosud nesplacené plnění v případě nesplacení dlužné, byť i jediné splátky v dodatečně stanovené 30denní lhůtě od data zaslání výzvy k plnění.

6. V dokumentu označeném „Transakční historie“, postupitel zaznamenal, že žalovaný na závazek ze Smlouvy č. , hodnota, splatil celkem , částka, .7. (II.) V rámci dokumentu, označeného jako „Žádost o úvěr“, datovaném k , datum, , žalovaný sdělil, že je rozvedený, bezdětný, dosáhl středoškolského bydlení, bydlí v nájemním bytě, je na dobu neurčitou zaměstnán a nemá bankovní účet. Své tehdejší příjmy žalovaný vymezil částkou , částka, (položka „mzda/příjem z podnikání“) a výdaje částkou , částka, , zahrnující náklady bydlení (, částka, ), náklady na jídlo, dopravu, resp. další osobní náklady (, částka, ) a náklady splátek stávajících závazků (, částka, ). K podané žádosti dále žalovaný připojil, soudu taktéž předložené, přílohy, konkrétně (i.) „Pracovní smlouvu“, sjednanou pro pozici „údržbář“ s organizací , Anonymizováno, . (se mzdou určenou s odkazem na mzdový předpis a výměr), (ii.) 3 výplatní pásky, dle kterých bylo žalovanému za únor 2023 vyplaceno , částka, , za březen , částka, a za duben , částka, , (iii.). fotografii obou stran občanského průkazu a (iv.) „PODNÁJEMNÍ SMLOUVU“ ze dne , datum, , z jejíhož titulu mu byl k užívání poskytnut nájemní byt, a to za současného stanovení nájemného ve výši , částka, měsíčně a poplatků ve výši , částka, měsíčně. Nájem byl sjednán na dobu určitou (do , datum, ), s výhradou automatického prodlužování, realizovaného do data výpovědi podané některou ze smluvních stran.

8. Textem písemného vyhotovení Smlouvy č. , hodnota, , datovaným k , datum, , doloženým vč. její přílohy č. , hodnota, - „Předpisu splátek“, vzal soud za prokázané, že postupitel žalovanému v hotovosti vyplatil částku , částka, , jíž pro účely splácení navýšil též o kapitalizované smluvní úročení ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí ve výši , částka, , náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a poplatek za inkaso ve výši , částka, . Toto plnění, v souhrnu celkem , částka, , se žalovaný zavázal splatit formou 14 měsíčních splátek po , částka, . Pro případ, kdyby se žalovaný dostal se splácením předmětných splátek do prodlení, si postupitel a žalovaný ujednali mj. právo postupitele zesplatnit dosud nesplacené plnění v případě nesplacení dlužné, byť i jediné splátky v dodatečně stanovené 30denní lhůtě od data zaslání výzvy k plnění.

9. V dokumentu označeném „Transakční historie“, postupitel zaznamenal, že žalovaný na závazek ze Smlouvy č. , hodnota, splatil celkem , částka, .10. (obecně) Dokumentem, označeným jako „Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 10./, datum, a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (položky dle čísel smluv), vzal soud za prokázané, že právo nárokovat pohledávky ze Smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, , ve smyslu čl. 1. 1, čl. 3.1 a čl. 5.1, oproti složení úplaty, přešlo na žalobkyni. Složení úplaty dokumentuje písemné potvrzení, datované k , datum, . O přechodu práva nárokovat projednávané pohledávky postupitel žalovaného informoval dvěma dopisy (ke každé smlouvě zvlášť) datovanými k , datum, .

11. Naposledy žalovaného k úhradě nárokovaného plnění upomenul zástupce žalobkyně cestou dvou listin nazvaných „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datovaných k , datum, (ke každé smlouvě zvlášť), kterou žalobkyně předložila spolu s poštovními podacími lístky, datovanými k , datum, , dokládajícím jejich odeslání.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datům podpisu Smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 o. z.při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

27. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazků, sjednaných mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětných závazků byla především povinnost postupitele poskytnout bezprostředně, oproti podpisům Smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, , hotovostní, úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnutá plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětné závazky tak soud, s přihlédnutím k jejich obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění (bezprostředně vázaného na akceptaci - podpis závazků ze Smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, ), právně kvalifikoval jako úročené zápůjčky, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měly sjednané zápůjčky též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující finanční plnění širokému okruhu žadatelů, předmětné závazky sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

28. S ohledem na právní povahu sjednaných zápůjček tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazků ze Smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, , ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

29. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného, eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. , Anonymizováno, ). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ , Anonymizováno, ze dne , datum, ), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

30. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k , datum, , neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní.

31. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. V tomto směru lze vznést výhrady jak k podkladům, z nichž postupitel vycházel při ověřování majetkových poměrů žalovaného, tak i k závěrům, jež ve vztahu k těmto podkladům pojal. Pokud jde o zajištěné podklady, postupitel nepochybně opatřil listiny (pracovní smlouvu a výplatní pásky), jež dokumentují příjmy žalovaného v zájmových obdobích, a to ve výši cca odpovídající sumám uvedeným ve dvou předložených žádostech. Naneštěstí, k újmě žaloby i nároku, nicméně postupitel neopatřil téměř žádné podklady týkající se výdajů žalovaného. V tomto směru postupitel opatřil toliko (pod)nájemní smlouvu popsanou výše, aniž by však docenil, že je tato sjednána jen na dobu určitou, a pro období do , datum, (tedy pro období, na které byly dílem předepsány i splátky obou výše označených závazků), a na období navazující tak ani výše nákladů bydlení žalovaného nebyla postavena na jisto, jelikož pronajímatel mohl vyloučit aplikaci institutu „automatického prodloužení nájmu“. Dále je také třeba konstatovat, že dle předložené nájemní smlouvy bylo nájemné (odhlédnuto od souběžně vyměřených záloh na služby, nezohledňovaných vůbec) sjednáno na částku , částka, , přičemž i tak byly v prvé předložené žádosti o poskytnutí finančního plnění (ze , datum, ) náklady bydlení žalovaného kalkulovány částkou toliko ve výš , částka, . Další výdaje žalovaného (na dopravu, jízdné a osobní náklady) pak ze strany postupitele nebyly ověřovány vůbec (ke standardům přezkumu tzv. úvěruschopnosti shodně viz např. závěry již shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Ačkoliv částka těchto osobních nákladů měla činit vždy , částka, , a odpovídat tak částce tzv. životního minima, ve znění dle vl. nař. č. 436/2022 Sb., kteréžto zjištění nutnost zajistit alespoň bližší přezkum z objektivních zdrojů indikuje. Ostatně, jen stěží si lze představit, jak by dospělý muž, navíc manuálně pracující, dokázal měsíčně „vyžít“ právě z částky tzv. životního minima. V této souvislosti si také soud přirozeně položil otázku, nakolik je na místě, aby osoba, jež sama (bez jakéhokoliv ověření) deklaruje životní úroveň na úrovni tzv. životního minima, byla shledána způsobilou k poskytnutí, resp. splácení v podstatě jakéhokoliv finančního plnění. Právě naopak, u takového jedince lze zcela důvodně předpokládat, že žije „od výplaty k výplatě“ a spotřebitelský úběr sjednává za účelem zajištění „běžných“ potřeb, jež není schopen hradit. Tomu navíc, za podmínek projednávané věci, dále přisvědčuje i zjištění, že žalovaný postupitele o poskytnutí finančního plnění, v totožné výši, požádal hned dvakráte a postupitel toto plnění dvakráte poskytl, podruhé navíc, aniž by bylo dřív poskytnuté plnění, byť alespoň z převažující části, splaceno. Konečně, závěrem tohoto bodu, soud považuje za nutné uvést, že sama skutečnost, že žalovaný po určitou dobu předepsané splátky splácel, bez dalšího nemůže závěr o absenci řádného přezkumu tzv. úvěruschopnosti konvalidovat (shodně viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, ve věci , právnická osoba, . v. , právnická osoba, .).

32. Za daného stavu věci proto soud závazky ze Smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, vyhodnotil neplatné, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z. ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., a neplatnost sjednaných závazků tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazky ze Smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, , z úřední povinnosti prohlášené za neplatné, tudíž pozbyly právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) a plnění poskytnutá z jejich titulu bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazky z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založené toliko fakticky, konkrétně vyplacením plnění ve výši 2 x , částka, . Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, se zohledněním již uskutečněných splátek (celkem , částka, ), ve smyslu § 2993 o. z., proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky , částka, , odpovídající částce nesplacených jistin (, částka, – , částka, ). Právě právo na zaplacení této částky, jako pohledávky, totiž žalobkyně, z titulu postoupení souboru - portfolia obdobných pohledávek mohla nabýt, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. Povinnost zaplatit plnění označené v tomto bodu soud žalovanému uložil v zákonné, třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, ve smyslu §160 odst. 1 o. s. ř.

33. Co se týče otázky prodlení s úhradou částek bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, – se závěry publikovanými pod , právnická osoba, /2026 civ., na jehož závěry v bodu č. , hodnota, odůvodnění navazují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Přičemž, tento mechanismus, bez ohledu na případnou spornost lhůty k plnění mezi účastníky, představuje nejen zvláštní úpravu splatnosti, ale též svého druhu sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (citace viz již shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

34. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného a (ii.) částku , částka, , o níž uplatněný nárok (, částka, ) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, , které však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatná právní jednání od samého počátku nevyvolávaly zamýšlené právní účinky.

35. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich částečnou náhradu, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., nepřiznává žádnému z účastníků. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení v převažujícím rozsahu uspěl žalovaný, neboť uplatněný nárok byl, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut a žalovanému v souvislosti s řízením nevyvstaly žádné výlohy.