10 C 227/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 201,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 100 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 7 101,6 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 087,43 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 822,15 Kč, spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 100 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a spolu s úroky ve výši 29 % ročně jdoucími z částky 8 100 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 23. 7. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalované poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit v 60 týdenních pravidelných splátkách po 285 Kč poskytnuté peněžní prostředky včetně částky ve výši 8 075 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 610 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 812 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 653 Kč Poslední splátka byla stanovena na 16. 9. 2019. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 25. 7. 2018. Ke dni 17. 12. 2018 činila dlužná jistina částku 8 100 Kč a dlužný poplatek částku 7 101,60 Kč. Žalovaná celkem na svůj dluh uhradila částku 900 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s účinností k témuž dni. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná již na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 15 201,60 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 8 100 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 7 101,60 Kč, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 822,15 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 087,43 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 8 100 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny 8 100 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání soudu se pak žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 7. 2018 má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 9 000 Kč, kterou žalovaná v hotovosti převzala, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 8 075 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 1 610 Kč, částky za zpracování doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 3 812 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 653 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy o zápůjčce. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 %. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře jsou součástí smlouvy.

4. Ze zákaznické karty má soud prokázáno, že totožnost žalované byla ověřována z [číslo obč. průkazu] s platností do 9. 8. 2026 vydaného [stát. instituce]. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky ([anonymizováno]), 2 složenky. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalované činil v průměru za poslední tři měsíce částku 7 642 Kč, ostatní příjmy částku 2 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč (celkem částku 19 642 Kč), počet zdrojů příjmů žadatele: 2; běžné měsíční výdaje pak tvoří externí splátky zápůjček ve výši 1 000 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaná nemá kreditní kartu ani bankovní účet a má zápůjčku u jiné společnosti. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaná nevlastní automobil, má jednu vyživovací povinnost, žije s rodiči, je svobodná (nebyla zaškrtnuta kolonka partner/ka) a má základní vzdělání. Správnost těchto údajů žalovaná potvrdila čestným prohlášením a podpisem.

5. Z tabulky umoření má soud prokázáno, že na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 27. 1. 2020 žalovaná zaplatila celkem 900 Kč, a to dne 25. 7. 2018.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou (pohledávek za žalovanou je identifikována v řádku [číslo] přiloženého seznamu postoupených pohledávek).

7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne 14. 2. 2020 na adresu [adresa], zasláno oznámení o postoupení pohledávky a výzva k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 28. 1. 2021 a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou zaslanou dne 29. 1. 2021 na adresu [adresa], upozorněna na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] byla vyzvána ke splacení zbývající částky zápůjčky a souvisejících poplatků, konkrétně k zaplacení částky ve výši 20 308,88 Kč, nejpozději do 12. 2. 2021 na účet žalobkyně.

9. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích má soud za prokázané, že obsahuje právní názor soudu vztahující se k povinnosti věřitelů ověřovat úvěruschopnost dlužníků ve vztahu k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).

16. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)

17. V souzené věci soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že bude žalovaná schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 9 000 Kč zaplatit částku 17 075 Kč, a to v týdenních splátkách po 285 Kč (resp. s poslední splátkou ve výši 260 Kč). Nebylo prokázáno, že by žalobkyně porovnala a řádně zhodnotila příjmy a výdaje žalované, tedy že by se relevantně zabývala tím, zda bude žalovaná schopna dostát svým závazkům. Žalobkyně předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované toliko vyplněnou zákaznickou kartu, avšak nedoložila žádnou listinu, kterou si měla od žalované ke zkoumání úvěruschopnosti vyžádat, zejména výpisy z účtu. Navíc se soudu jeví jako zcela nevěrohodné údaje uvedené o výdajích žalované, které činí přesto, že vyživuje další osobu, toliko částku 4 000 Kč. Přičemž částka životního minima pro dospělou osobu a dítě (do 6 let věku) činila v roce 2018 částku 4 480 Kč (srov. § 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu). Původní věřitel tak akceptoval částku nižší, než je zákonem počítaná částka životního minima, a to přesto, že životní minimum nezahrnuje náklady na bydlení. Lze sice zohlednit, že žalovaná uvedla, že bydlela u rodičů, ovšem i v takovém případě by bylo logické, že by přispívala jakožto dospělá osoba na chod domácnosti. Je třeba zohlednit i to, že průměrný občan (a tedy i spotřebitel) nedokáže disciplinovaně a dlouhodobě hospodařit s finančními prostředky v rozsahu životního minima. Životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje navíc náklady na bydlení) a to spíše pro přechodné období, rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Původní věřitelka tak nepostupovala s odbornou péčí, když poskytla žalované úvěr, ačkoli ze zjištěných údajů je patrné, že finanční situace žalované byla zcela neuspokojivá a neumožňovala jí splácet poskytnutý úvěr. Dále žalobkyně nijak neobjasnila, na základě jakých skutečností byl vykázán další příjem žadatelky ve výši 2 000 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč. Nebylo tak vůbec zjištěno, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalované. Původní věřitel tak nepostupoval s odbornou péčí, když zcela formálně zaznamenal do zákaznické karty údaje, které nemohou odpovídat skutečným výdajům domácnosti tvořené dospělou osobou s vyživovací povinností k dítěti.

18. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se však nezúčastnila jednání, omluvila se, a proto ji soud nemohl k doplnění tvrzení, jakož i k předložení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované původním věřitelem při jednání vyzvat a poučit ji podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Taková výzva a poučení je soudem činěna zásadně při ústním jednání a nedostatečná tvrzení nebo neprokázání tvrzených skutečností není důvodem k odročení jednání, a to ani za situace, kdy o to žalobkyně, aniž by se k jednání dostavila, požádá. Zároveň soud uvádí, že žalobkyni vyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované usnesením ze dne 18. 8. 2021, č. j. 10 C 227/2021-13, přičemž již v této výzvě žalobkyni upozornil na to, že v případě nepředložení listin, ze kterých byla zkoumána úvěruschopnost, může být se svou žalobou neúspěšná. Žalobkyně i přes toto poučení soudu předložila toliko zákaznickou kartu bez dalších dokladů, které by prokazovaly údaje zapsané v zákaznické kartě. Přičemž jak soud zhodnotil výše, z údajů uvedených v zákaznické kartě nemohl mít původní věřitel bez důvodných pochybností za to, že bude žalovaná schopna poskytnutý úvěr řádně splácet.

19. Jelikož původní věřitel nesplnil svou předsmluvní povinnosti, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudil úvěruschopnost žalované, má toto pochybení původního věřitele za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o.z., neboť toto porušení povinnosti odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem i z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 5. 3. 2020). Jelikož je důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezený nárok vůči žalované na vrácení toliko zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 900 Kč a poskytnutá jistina činila částku 9 000 Kč, rozhodl soud tak, že je žalovaná povinna vrátit zbývající část nesplatné jistiny v celkové částce 8 100 Kč (výrok I). Žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení od 2. 8. 2018, tj. marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky, avšak soud nemá za prokázané, že by žalovaná byla již v tuto dobu v prodlení s úhradou dluhu, neboť smlouva a tj. veškerá ujednání obsažená v této listině jsou neplatná. Žalobkyně odeslala žalované oznámení o postoupení pohledávky, které obsahovalo výzvu k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020, dle domněnky dojití (srov. § 573 o. z.) se má za to, že písemnost došla třetí pracovní den od odeslání písemnosti, tj. dne 19. 2. 2020 Poslední den lhůty tak připadal na 29. 2. 2020. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od 1. 3. 2020, neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % ročně. (výrok I)

20. Jelikož mezi stranami nebyl spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované vrátit poskytnutou jistinu (žalovaná nikterak nereagovala na předžalobní výzvu žalobkyně a soudu nebyly předloženy rozdílné návrhy stran na určení přiměřené doby plnění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), byla žalované uložena povinnost vrátit poskytnutou jistiny podle § 160 o.s.ř.

21. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout, neboť nároky žalobou uplatněné se odvíjí od této smlouvy. Proto nemohl být žalobkyni přiznán nárok na požadovaný smluvní úrok, poplatky a část zákonného úroku z prodlení. V rozsahu, v jakém soud shledal žalobu nedůvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí včetně požadovaného příslušenství. (výrok II).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byla žalovaná oproti žalobkyni úspěšná v poměru 56 % a 44 % neúspěšná. Žalované by tak náležela náhrada 12 % nákladů, avšak žalované v řízení žádné náklady nevznikly, proto nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.