10 C 236/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 63 619,48 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 55 725,82 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení v kapitalizované výši 977,11 Kč a spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 7 893,66 Kč spolu s úroky ve výši 12,9 % ročně z částky 63 619,48 Kč od 24. 7. 2020 do zaplacení, spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 460 Kč od 27. 2. 2020 do 30. 4. 2020 a z částky 7 893,66 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, ve výši 1 273,13 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 500 Kč do tří dnů od právní moci toho rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 13. 8. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 63 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 12,90 % ročně. Žalovaná se však s úhradou splátek dostala do prodlení, a pro případ prodlení byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna poskytnutý úvěr zesplatnit. Tohoto práva využila k 26. 2. 2020 a výše zesplatněného úvěru činila k tomuto datu 65 185,82 Kč. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila ještě částku 5 000 Kč a to 23. 7. 2020. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 63 619,48 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok z úvěru ve výši 12,90 % ročně od 24. 7. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 65 619,48 Kč od 27. 2. 2020 do 30. 4. 2020 a z částky 63 619,48 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalované byla dne 4. 3. 2021 odeslána výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby, avšak na dlužnou částku již ničeho neuhradila.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně sdělila, že původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalované vyčíslil životní náklady a normativní náklady na bydlení na 6 184 Kč, dále započítal celkovou výši splátek 10 271 Kč, a to vše porovnal se zjištěným příjmem žalované ve výši přibližně 17 000 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání soudu se pak žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z žádosti o úvěrový produkt ze dne 13. 8. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná prostřednictvím mobilní aplikace [jméno] požádala o poskytnutí finančních prostředků ve výši 63 000 Kč, které se zavazovala splácet v měsíčních splátkách po 1 070 Kč společně úrokem ve výši 12,90 % ročně.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 8. 2019 má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 63 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 12,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 070 Kč nejpozději do 13. 7. 2027.

6. Ze záznamu o čerpání úvěru vytvořeném dne 1. 7. 2020 má soud za prokázané, že k 13. 8. 2018 byl čerpán úvěr ve výši 63 000 Kč. Ve dnech 13. 9. 2019 a 14. 10. 2019 uhradila žalovaná splátky á 1 070 Kč, dne 13. 11. 2019 uhradila 80,45 Kč a dne 14. 11. 2019 uhradila 53,73 Kč.

7. Z informace o platbách za období od 1. 1. 2020 do 14. 5. 2021 má soud za prokázané, že k úvěru [číslo] je evidována k 23. 7. 2020 platba ve výši 5 000 Kč.

8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 26. 2. 2020 má soud za prokázané, že [právnická osoba] jakožto věřitel vyrozuměla žalovanou o splatnosti dlužné částky 67 053 Kč a vyzvala ji k okamžité úhradě tohoto dluhu.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2020 a seznamu postoupených pohledávek a potvrzení [právnická osoba] má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou, přičemž kupní cena za postoupenou pohledávku byla uhrazena k 1. 7. 2020.

10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 10. 7. 2020 má soud prokázáno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky [právnická osoba] žalobkyni a žalovaná byla informována o tom, že veškeré platby má hradit žalobkyni.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 3. 2021 a informace o sledování zásilky má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou zaslanou dne 5. 3. 2021 na adresu [adresa], vyzvána k úhradě dlužné částky 75 441,47 Kč do 14. 3. 2021.

12. Z výpisu z účtu žalované za období od září 2018 do srpna 2019 má soud za prokázané, že v září 2018 byl počáteční zůstatek minus 1 889,50 Kč, připsáno na účet bylo 172 558,40 Kč (z toho 152 217,40 Kč z jiného účtu žalované, 7 600 Kč z ÚP - KP v [obec] a 12 341 Kč jako mzda), odepsáno bylo 70 596,72 Kč, konečný zůstatek činil 100 072,18 Kč. V říjnu 2018 bylo na účet připsáno 27 862 Kč (7 600 Kč z ÚP - KP v [obec] a 16 578 Kč jako mzda, 3 384 Kč ošetřovné), odepsáno bylo 75 478 Kč, konečný zůstatek činil 52 456,11 Kč. V listopadu 2018 bylo na účet připsáno 16 859 Kč (7 600 Kč z ÚP - KP v [obec] a 8 959 Kč jako mzda), odepsáno bylo 49 633,52 Kč, konečný zůstatek činil 19 681,59 Kč, v prosinci 2018 bylo na účet připsáno 28 441 Kč (5 964 Kč jako ošetřovné, 7 600 Kč z ÚP - KP v [obec] a 13 661 Kč jako mzda), odepsáno bylo 45 403,32 Kč, konečný zůstatek činil 2 718,77 Kč. V lednu 2019 bylo na účet připsáno 79 008 Kč (4 200 Kč ošetřovné, 7 600 Kč z ÚP - KP v [obec] a 12 471 Kč jako mzda a 54 157,70 Kč z jiného účtu žalované), odepsáno bylo 62 529 Kč, konečný zůstatek činil 19 198 Kč. V únoru 2019 bylo na účet připsáno 21 859 Kč (7 600 Kč z ÚP - KP v [obec] a 13 959 Kč jako mzda), odepsáno bylo 37 932 Kč, konečný zůstatek činil 3 124,86 Kč. V březnu 2019 bylo na účet připsáno 115 385 Kč (7 600 Kč z ÚP - KP v [obec], 7 785 Kč jako mzda a 100 000 Kč z jiného účtu žalované), odepsáno bylo 49 209,03 Kč, konečný zůstatek činil 69 300,83 Kč. V dubnu 2019 bylo na účet připsáno 43 107 Kč (11 000 Kč z ÚP - KP v [obec], 28 615 Kč jako mzda a 3 492 Kč ošetřovné), odespáno bylo 74 184 Kč, konečný zůstatek činil 38 223 Kč. V květnu 2019 bylo na účet připsáno 119 225 Kč (7 324 Kč jako mzda, 5 840 Kč ošetřovné, 105 211,90 Kč z jiného účtu žalované), odepsáno bylo 70 629 Kč, konečný zůstatek činil 86 820 Kč. V červnu 2019 bylo na účet připsáno 14 575 Kč (8 831 Kč jako mzda, 5 744 Kč ošetřovné), odepsáno bylo 88 550 Kč (z toho výslovně pojmenované inkaso úvěru 8 534 Kč, konečný zůstatek činil 12 844,53 Kč. V červenci 2019 bylo na účet připsáno 37 193 Kč (17 200 Kč vklad hotovosti a 15 993 Kč jako mzda), odepsáno bylo 54 062 Kč (inkaso úvěru 8 534 Kč) a konečný zůstatek činil 4 023,69 Kč. A v srpnu 2019 bylo na účet připsáno 80 801 Kč (7 600 Kč z ÚP - KP v [obec] a 17 801 Kč jako mzda, 63 000 Kč z jiného účtu žalované), odepsáno bylo 40 016 Kč (inkaso úvěru 8 534 Kč) a konečný zůstatek činil 36 759 Kč.

13. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).

18. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)

19. V souzené věci soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že bude žalovaná schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 63 000 Kč zaplatit částku 101 425 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 070 Kč. Nebylo prokázáno, že by původní věřitelka porovnala a řádně zhodnotila příjmy a výdaje žalované, tedy že by se relevantně zabývala tím, zda bude žalovaná schopna dostát svým závazkům. Žalobkyně předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované výpisy z účtu žalované a dále výpis z insolvenčního rejstříku (tento výpis byl vyhotoven až v září 2021 a neprokazuje tak, že původní věřitel nahlédl do insolvenčního rejstříku). Přičemž v kalkulaci porovnání příjmů a výdajů měla původní věřitelka zohlednit příjem žalované ve výši 17 000 Kč, náklady na splátky úvěrů ve výši 8 534 Kč a 667 Kč (+ á 1 070 Kč) a normativní výdaje na bydlení ve výši 6 184 Kč. Již po této kalkulaci nemohl mít původní věřitel s odbornou péčí za to, že by finanční situace žalované svědčila o tom, že bude schopna poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Pokud původní věřitel vycházel ze situace, že příjem žalované činí cca 17 000 Kč, což bylo i prokázáno výpisem z účtu žalované, tak nemohl považovat tento příjem za dostatečný k úhradě zjištěných nákladů; i se započítáním splátky 1 070 Kč na aktuální úvěr by žalovaná disponovala rezervou cca 500 Kč. Původní věřitel navíc vyčíslil náklady žalované na bydlení a osobní potřebu ve výši 6 184 Kč, aniž by k tomuto zjištění předložil jakékoli podklady. Není tedy vůbec zřejmé, jakým individualizovaným způsobem zjišťoval výdaje žalované, když je navíc z výpisů z účtu žalované prokázáno, že její výdaje pravidelně až několikanásobně přesahovaly její příjem ze závislé činnosti ve výši 17 000 Kč a v měsících říjen, listopad, prosinec 2018, únor, duben, červen, červenec 2019 pak byly v absolutních číslech výdaje vyšší než veškeré příjmy žalované v uvedených měsících. Dále soud zohledňuje i to, že se původní věřitel nijak nezabýval skutečností, že výše splátek žalované (10 271 Kč měsíčně dosahuje 60 % příjmů žalované, přičemž zpravidla nejvyšší výdaje domácnosti tvoří náklady na bydlení a náklady na osobní potřebu – jídlo, ošacení, drogerii, léky). Jestliže bylo zjištěno, že výdaje, které žalovaná měla na splátky úvěrů, spotřebují více než polovinu příjmů žalované, měla původní věřitelka podrobněji zjišťovat nezbytné výdaje žalované související zejména s bydlením a běžné výdaje na osobní potřebu (ostatně k těmto výdajům měla přístup i prostřednictvím výpisu z běžného účtu). Původní věřitelka nezjišťovala skutečné výdaje žalované, zejména výdaje související s bydlením (v této souvislosti žalobkyně pouze tvrdila, ale nijak neprokázala výši nájemného 1 500 Kč) a nebylo objasněno, z jakých podkladů byla stanovena částka životních výdajů žalované na 6 184 Kč měsíčně. Původní věřitelka tak nepostupovala s odbornou péčí, když zcela formálně porovnala neindividualizovaný údaj o životních výdajích žalované, které neodpovídají ani pohybům na účtu žalované a dále když původní věřitelka akceptovala situaci, že by žalovaná disponovala finanční rezervou pouze ve výši 500 Kč/měsíc.

20. Jelikož původní věřitelka nesplnila svou předsmluvní povinnost, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, a neposoudila úvěruschopnost žalované, má toto pochybení původní věřitelky za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 o.z., neboť toto porušení povinnosti odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud přitom zkoumá splnění této povinnosti věřitelem i z moci úřední, neboť se jedná o povinnost věřitele, která přispívá k udržování veřejného pořádku a k ochraně spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi (srov. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Jelikož je důsledkem výše uvedeného nesplnění zákonné povinnosti absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezený nárok vůči žalované na vrácení toliko zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 7 274,18 Kč a poskytnutá jistina činila částku 63 000 Kč, rozhodl soud tak, že je žalovaná povinna vrátit zbývající část nesplatné jistiny v celkové částce 55 725,82 Kč. Žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení od 27. 2. 2020, tj. ode dne zesplatnění úvěru, o kterém byla žalovaná společně s výzvou k úhradě dluhu informována. Jelikož byla žalovaná v uvedenou dobu již v prodlení se svým závazkem, rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit přiznané úroky z prodlení od 27. 2. 2020. Výše úroku z prodlení (10 % ročně) odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, a dle nároku uplatněného žalobkyní, bylo rozhodnuto tak, že od účinnosti tohoto zákona do 31. 10. 2020 nevzniká úvěrujícímu právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení úvěrovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru. (výrok I)

21. Jelikož mezi stranami nebyl spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované vrátit poskytnutou jistinu (žalovaná nikterak nereagovala na předžalobní výzvu žalobkyně a soudu nebyly předloženy rozdílné návrhy stran na určení přiměřené doby plnění ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), byla žalované uložena povinnost vrátit poskytnutou zbývající část jistiny podle § 160 o.s.ř.

22. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout, neboť nároky žalobou uplatněné se odvíjí od této smlouvy. Proto nemohl být žalobkyni přiznán nárok na požadovaný smluvní úrok. V rozsahu, v jakém soud shledal žalobu nedůvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí včetně požadovaného příslušenství. (výrok II).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, konkrétně ze 75 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 500 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 545 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 619,48 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání žaloby, účast na jednání dne 2. 11. 2021; soud neuznal jako účelně vynaložený náklad na vyjádření žalobkyně z důvodu, že se jednalo o doplnění tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 11. 2021 za 112 ujetých km v částce 664,41 Kč (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při spotřebě 5,3 l [číslo] km (1. údaj v TP), 3,9 l [číslo] km (2. údaj v TP) a 4,4 l [číslo] km (3. údaj v TP) a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 904,28 Kč ve výši 3 549,91 Kč. Soud snížil celkovou výši nákladů řízení žalobkyně v částce 22 999 Kč o hodnotu úspěchu žalované (25%), tj. o 50 % a přiznal tak žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši po zaokrouhlení 11 500 Kč [obec] plnění náhrady nákladů bylo stanoveno v souladu § 149 odst. 1 o. s. ř.