10 C 242/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 68 880 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 380 Kč, a to formou splátek po 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje prvním měsícem po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 39 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 678, 65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 220, 01 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucího z částky 25 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 20, 74% ročně jdoucího z částky 25 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 232, 08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 712,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucího z částky 19 211,05 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 24,81% ročně jdoucího z částky 19 211, 05 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 19. 5. 2022, ve znění doplnění ze dne 26. 9. 2022, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení nároku sestávajícího ze dvou dílčích pohledávek v celkové výši 68 880 Kč (44 180 Kč + 24 700 Kč). Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokovaných pohledávek sestávajícího z kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 10 932,49 Kč (4 220,01 Kč + 6 712,48 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 910 Kč (1 678,65 Kč + 2 232,08 Kč), smluvního úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 25 000 Kč počítaného od 8. 1. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 19 211,05 Kč, počítaného od 8. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč, počítaného od 8. 1. 2022 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z částky 19 211,05 Kč, počítaného od 8. 1. 2022 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že obě nárokované pohledávky i jejich příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne 7. 1. 2022 sjednala se společností [právnická osoba], (dále jen„ postupitel“), o čemž byl žalovaný informována dopisem odeslaným ještě téhož dne. K úhradě dlužných plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradil ničeho. Postoupené závazky, zakládající právo na nárokované pohledávky, byly založeny„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 7. 9. 2019 (dále jen„ Smlouva [číslo]“), a Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 6. 2019 (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z jejich titulu postupitel žalovanému vyplatil částky 25 000 Kč, resp. 20 000 Kč, s tím, že plnění poskytnuté ze Smlouvy [číslo] bylo úročeno sazbou 27,8 % ročně a plnění ze Smlouvy [číslo] bylo úročeno sazbou 27 % ročně. Ještě před datem sjednání obou závazků postupitel, v souladu s § 84-§ 89 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému k datům sjednání obou smluv (dále jen„ z. s. ú.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného ověřil, že je tento, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopen poskytnutá plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ Zákaznických karet“ a postupitelem vyhodnoceny. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalovaného, postupitel vyměřil žalovanému, ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] celkem 80 týdenních splátek po 607 Kč a ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] celkem 60 týdenních splátek po 600 Kč. Datum poslední splátky bylo ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] stanoveno na 20. 3. 2021 a ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] na 18. 8. 2020 Celkem vyměřené sumy, určené postupitelem ke splácení, zahrnovaly ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] též smluvní úrok ve výši 4 250 Kč, náklady za administraci ve výši 5 000 Kč a inkaso výši 14 250 Kč. Ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] pak celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 4 000 Kč, poplatek za administraci ve výši 4 000 Kč inkaso ve výši 8 000 Kč. Žalovaný nicméně, po zaplacení částky 4 320 Kč, přestal plnění poskytnuté na základě Smlouvy [číslo] splácet a, po zaplacení částky 11 300 Kč, nesplatil ani plnění poskytnuté z titulu Smlouvy [číslo].

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly žaloba (3. 10. 2022) i předvolání k jednání (11. 11. 2022) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. V insolvenčním rejstříku je evidováno, že žalovaný byl účasten v procesu insolvence, v režimu oddlužení, přičemž tímto procesem sice prošel, avšak již schválené oddlužení bylo k 24. 4. 2018 zrušeno. 5. (ad nárok ze Smlouvy [číslo]) Z textu Smlouvy [číslo] datované k 25. 6. 2019, má soud za prokázané, že postupitel poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, z níž bylo 5 186 Kč započítáno na refinancování dluhu z dřív sjednané Smlouvy [číslo] zbytek pak byl žalovanému vyplacen v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 16 000 Kč (celkem tedy 36 000 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 4 000 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 4 000 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 8 000 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 60 splátek po 600 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po datu podpisu.

6. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k 7. 9. 2019. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil doklad výplatní pásky, pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, faktury za energie, telefon, TV, resp. předpis SIPO a dřív sjednanou smlouvu o úvěru. V předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, dosáhl učňovského vzdělání a od února 2012 žije se svou partnerkou ve vlastním domě/bytě. Příjem žalovaného byl t. č. představován mzdou ve výši 13 000 Kč, jíž tento pobíral z pracovně právního vztahu u společnosti [právnická osoba], jehož trvání žalovaný nepřehledně vymezil jak zaškrtnutím kolony„ doba neurčitá“, tak i kolony„ doba určitá“. Z takto popsaných příjmů žalovaný částkou 360 Kč měsíčně hradil náklady bydlení, částkou 2 000 Kč měsíčně splácel jednu půjčku (ve výši celkem 54 000 Kč), kterou mu již dřív poskytl postupitel, a dále též své osobní výdaje na potraviny, oblečení apod., jejichž výši vymezil částkou 3 600 Kč měsíčně. Částku„ použitelného příjmu“ žalovaného postupitel vypočetl jako rozdíl žalovaným uvedených příjmů a výdajů, tedy ve výši 6 040 Kč. K datu vyplnění„ Karty zákazníka“ byla vůči žalované vedena jedna exekuce, jež však žalovanou nebyla blíže specifikována. 7. (ad nárok ze Smlouvy [číslo]) Z textu Smlouvy [číslo] datované k 7. 9. 2019, má soud za prokázané, že postupitel poskytl žalovanému částku 25 000 Kč, z níž bylo v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 23 500 Kč (celkem tedy 48 500 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 4 250 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 5 000 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 14 250 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 79 splátek po 607 Kč a jedné splátky po 547 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po datu podpisu.

8. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k 25. 6. 2019. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, faktury za energie, telefon, TV, resp. předpis SIPO a dřív sjednanou smlouvu o úvěru. V předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, dosáhl učňovského vzdělání a žije se svou partnerkou ve vlastním domě/bytě. Příjem žalovaného byl t. č. představován mzdou ve výši 14 740 Kč, jíž tento pobíral z pracovně právního vztahu u společnosti [právnická osoba], sjednaného na dobu určitou. Z takto popsaných příjmů žalovaný částkou 1 500 Kč měsíčně hradil náklady bydlení, částkou 2 700 Kč měsíčně splácel jednu půjčku (ve výši celkem 29 655 Kč), kterou mu již dřív poskytl postupitel, a dále též své osobní výdaje na potraviny, oblečení apod., jejichž výši vymezil částkou 3 800 Kč měsíčně. Částku„ použitelného příjmu“ žalovaného postupitel vypočetl jako rozdíl žalovaným uvedených příjmů a výdajů, tedy ve výši 6 740 Kč.

9. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 7. 1. 2022 a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávky ze Smluv [číslo] [číslo] ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu, přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byl žalovaný informován dopisem datovaným k 3. 2. 2022. K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, k 4. 2. 2022.

10. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 14. 4. 2022, která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k 19. 4. 2022.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smluv [číslo] [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

27. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazků, sjednaných mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětných závazků byl především příslib postupitele poskytnout oproti podpisům Smluv [číslo] [číslo] úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčky, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měly sjednané zápůjčky též charakter spotřebitelských úvěrů, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upravených nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující úročená finanční plnění, předmětné závazky sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

28. S ohledem na právní povahu sjednaných zápůjček tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazků ze Smluv [číslo] [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

29. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

30. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

31. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nepřezkoumal a nevyhodnotil potenciální rizika. Výhradu tak je třeba vznést především ve vztahu ke zjištění, že se postupitel, vyjma předložení platebního předpisu SIPO, vůbec nezabýval otázkou výdajů žalovaného, resp. jeho celkovou majetkovou situací a v tomto směru se v rozporu se standardy náležité odborné péče spolehl výlučně na sdělení samotného žalovaného, jež tento uvedl ve vyplněném dotazníku (obdobně viz např. již výše citovaný viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). A to navzdory skutečnosti, že žalovaný, dle vlastních sdělení, měl t. č. na náklady své osobní spotřeby vynakládat mimořádně nízké částky (3 600 Kč, resp. 3 800 Kč), jež v podstatě odpovídaly částce tzv. životního mima (t. č. 3 410 Kč), a žít tedy na samé hranici uspokojování toliko těch nejzákladnějších potřeb. Byť je třeba brát částku tzv. životního minima toliko jako ukazovatel rámcový, neboť se individuální potřeby jednoho každého jedince přirozeně liší, se zohledněním individuálních poměrů (k jejichž povaze však postupitelem nebylo zjišťováno ničeho). S tím, že žalovaný nadto zjevně nebyl schopen splácet ani své starší dluhy, neboť necelý rok před sjednáním závazků ze Smluv [číslo] (7. 9. 2019) a [číslo] (25. 6. 2019) mu bylo formou zrušení odňato beneficium oddlužení, což si postupitel mohl jednoduše ověřit v insolvenčním rejstříku. V této souvislosti ostatně postupitel, v návaznosti na hodnocení tzv. úvěruschopnosti žalovaného, zcela pominul i skutečnost, že prvý ze sjednaných závazků (ze Smlouvy [číslo]) byl z cca 1/4 využit k refinancování staršího závazku, jenž žalovaný postupiteli splácel, a druhý z těchto závazků (ze Smlouvy [číslo]) byl vyplacen dokonce za situace, kdy ještě nebylo splaceno na závazek prvý. Rizikovosti, vážící se k návratnosti plnění poskytnutých ze Smluv [číslo] [číslo] pak dále přisvědčuje i zjištění o příjmech žalovaného, který t. č. pobíral mzdu na úrovni mzdy minimální (t. č. 13 350 Kč) a nadto byl zaměstnán toliko na dobu určitou. Což, se zohledněním zjištění o účasti žalovaného v procesu insolvence, v podstatě vylučuje závěr, že by tento měl nějaké finanční rezervy, z nich by případně byl schopen krýt byť i krátkodobý výpadek svých, již tak mimořádně nízkých příjmů.

32. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazky ze spotřebitelských úvěrů, založených ze Smluv [číslo] [číslo] soud kvalifikoval jako absolutně neplatné, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazky ze Smluv [číslo] [číslo] z úřední povinnosti prohlášené za neplatný, tak pozbyly právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jejich titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazky z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud nebylo ani z části splaceno, proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 29 380 Kč, odpovídající právě částkám nesplacených jistin (20 000 Kč - 11 300 Kč + 25 000 Kč - 4 320 Kč). Takto vymezený nárok pak žalobkyně nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z.

33. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, v rozporu s § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni (ani postupiteli) tedy, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (kapitalizovaný i nekapitalizovaný), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl. 34. [příjmení] uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) částku 39 500 Kč (odpovídající rozdílu nárokovaných a nepřiznaných plnění z vyplacených jistin) a (ii.) veškeré smluvní úročení (kapitalizované i nekapitalizované) soud, obdobně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smluv [číslo] [číslo] která však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolávala zamýšlené právní účinky.

35. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl převažující měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.

36. Splatnost plnění, uloženého k úhradě výrokem I., soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil splátkami po 4 000 Kč tak, aby tyto byly, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., přiměřené výši tzv. minimální mzdy a majetkovým poměrům žalovaného zjištěným postupitelem (a dále s přihlédnutím ke zjištění, že se žalovaný i v době, kdy byla finanční plnění poskytnuta, co do příjmů taktéž pohyboval na hranici tzv. minimální mzdy).