10 C 25/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 1 021 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 021 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jsoucím z částky 1 021 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného nadepsanému soudu dne 25. 10. 2021, doplněného k 28. 2. 2022, vůči žalované domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (21 Kč) a přirážky (1 000 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě vlakem [číslo] provozovaným společností [právnická osoba] (dále postupitel), přičemž tato pohledávka byla následně, k 8. 9. 2021, z titulu smlouvy o postoupení pohledávek sjednané s postupitelem, převedena na žalobkyni. Žalobkyně v žalobním návrhu vyslovila nesouhlas s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Následně se však žalobkyně ani žalovaná v soudem stanovené lhůtě nevyjádřily, zda s postupem spočívajícím ve vydání rozhodnutí bez nařízení jednání souhlasí. A to navzdory skutečnosti, že jim byla příslušná výzva řádně doručena k 11. 2. 2022 (zástupci žalobkyně), resp. k 24. 2. 2022 (žalované spolu se žalobou). V důsledku nastanuvší fikce tak soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, ve smyslu § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se v rámci kontroly, provedené dne 23. 3. 2021 ve vlaku [číslo] provozovaném postupitelem na trase [obec] hl. n. - [obec], neprokázala platným jízdním dokladem. O provedené kontrole bylo vystaveno potvrzení [číslo] („ Potvrzení o nedodržení SPPO“), jež žalovaná, identifikovaná prostřednictvím občanského průkazu, podepsala. Průběh provedené kontroly následně zaznamenal vlakvedoucí, [anonymizováno]. [příjmení], v dokumentu označeném jako„ Oznámení o závadách“. Za jízdu bez platného jízdního dokladu postupitel., v souladu se svým tarifem, v t. č. účinném znění, žalované naúčtoval jednak jízdné (21 Kč), odpovídající tarifní hodnotě shora označené trasy, a dále též přirážku 1 000 Kč, jejíž výši mohla žalovaná snížit na 400 Kč v případě, pokud by předepsané plnění zaplatila již při kontrole, případně ve zkrácené lhůtě. Žalovaná nicméně předepsané plnění nesplatila a postupitel následně právo na jeho úhradu, na základě„ Smlouvy o postoupení pohledávek [číslo]“ ze dne 8. 9. 2021“, jako pohledávku [číslo] označenou v příloze [číslo] Seznamu postoupených pohledávek, převedl na žalobkyni. O aktu převodu pohledávky byla žalovaná informována cestou zásilky, jež jí byla, spolu s výzvou k zaplacení, odeslána dne 14. 9. 2021. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaná použila k jízdě vlak provozovaný postupitelem, aniž by se prokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná tak svým jednáním porušila ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto byla povinna zaplatit postupiteli jízdné (21 Kč) i přirážky k jízdnému (1 000 Kč) dle příslušného tarifu, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako [číslo] Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jdoucím z částky 1 021 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení, neboť splatnost zde vymezeného plnění byla stanovena k 23. 9. 2021, a žalovaná se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostala do prodlení, s tím, že nevyužila možnost splatit předepsané plnění na místě kontroly či ve zkrácené lhůtě, a plnit tak s nižší přirážkou. Žalobkyně pak právo na nárokované plnění, jako pohledávku, nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § [číslo] ve spojení s § 1887 o. z. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť tato byla v řízení v plném rozsahu úspěšná a, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., Výše náhrady sestává z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů jejího zástupkyně za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupkyně žalobkyně z odměny a náhrad povinna odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., konkrétně v částce 189 Kč Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.