10 C 251/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

I. Určuje se, že výpověď žalované z nájmu bytu č. , hodnota, , o dispozicích 2+1, který se nachází v bytovém domě č.p. , Anonymizováno, v obci , právnická osoba, , který je součástí pozemku parc. č. st. č. , Anonymizováno, , o výměře 703 m2, druh pozemku: Zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , v Katastrálním území , právnická osoba, na LV č. , hodnota, , kterážto výpověď je datována dne 23. 8. 2023 a byla žalobcům doručena dne 25. 8. 2023, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům, zavázaným společně a nerozdílně, náhradu nákladů řízení ve výši 32 002,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobou, podanou k nadepsanému soudu dne 14. 9. 2024, se žalobci, z pozice společných nájemců bytu č. , hodnota, , umístěného v domě č. p. , Anonymizováno, , stojícího na st. parc. č. , Anonymizováno, v obci a k. ú. , právnická osoba, (dále jen „Byt č. , hodnota, “), vůči žalované, jako pronajímateli, domáhali, aby soud určil, že výpověď z nájmu Bytu č. , hodnota, , která jim byla doručena 25. 8. 2023, je neplatná, resp. v důsledku nesrozumitelnosti, nicotná. Takto vymezený nárok žalobci odůvodnili s tím, že podaná výpověď co do svého obsahu nevykazuje ani základní náležitosti, neboť v jejím textu je sice odkaz na údajné „dlouhodobé a hrubé“ porušování povinností nájemců ze sjednaného nájmu, včetně odkazu na blíže neoznačené důkazy i ustanovení „Domovního řádu“, zcela zde však absentuje vymezení skutkových okolností, z nichž by bylo možné byť i dovodit, v čem konkrétně má ono „dlouhodobé a hrubé“ porušování povinností ze sjednaného nájmu spočívat. V tomto ohledu žalobci dále uvedli, že Byt č. , hodnota, užívají již více než 30 let, aniž by kdy jakékoli své povinnosti porušovali. Odkazy žalované na „Domovní řád“, s nímž nadto nebyli blíže seznámeni, neshledávali žalobci za případný, neboť tento měl být vydán jen nedlouho před podáním výpovědi, bez vazby na dřív sjednanou nájemní smlouvu a nadto, dle názoru žalobců, vadným postupem.

2. Žalovaná se, z pozice pronajímatele Bytu č. , hodnota, , k uplatněnému nároku vyjádřila podáním ze dne 7. 11. 2023 a navrhla, aby soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaná namítla, že žalobci byli ze strany žalované dlouhodobě upozorňování na své závadové chování a vyzývání k jeho nápravě. A to jak co do povinnosti zajistit pořádek ve společných prostorách bytového domu, tak i co do povinnosti zamezit pobíhání jejich psů v okolí domu č. p. , Anonymizováno, , mj. i v okolí blízké školy, kde si hrají děti, v důsledku čehož musela u školy ve 3 případech zasahovat i hlídka Městské policie z , Anonymizováno, . Pokud tedy žalobci, navzdory předchozím výtkám, i nadále v uvedeném rozsahu své povinnosti ze sjednaného nájmu porušovali, museli si být povahy výpovědních důvodů velmi dobře vědomi. Co se pak týče „Domovního řádu“, žalovaná doplnila, že tento byl opatřením starosty žalované č. j. , Anonymizováno, ze dne 30. 6. 2023 toliko aktualizován, právě z toho důvodu, aby byl do budoucna vymezen okruh povinností, jejichž porušování se nájemníci mají především vystříhat.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. K datu 13. 9. 2023 byla žalovaná, dle předloženého výpisu, v katastru nemovitostí evidována mj. i jako vlastník st. p. č. , Anonymizováno, , jejíž součástí je stavba (pozn. dům č. p. , Anonymizováno, , v němž je situován Byt č. , hodnota, ).

5. Žalobcům, jako manželům (t. č. zaměstnancům ZŠ v , právnická osoba, ), byl Byt č. , hodnota, přidělen rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, ze dne 1. 8. 1990, vydaným MNV v , právnická osoba, . V návaznosti na akt předání a s odkazem na rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, ze dne 1. 8. 1990 následně žalobce, , Jméno zainteresované osoby 0/0, , oproti podpisu „Dohody o užívání bytu“ ze dne 25. 4. 1991, převzal Byt č. , hodnota, do „osobního užívání“, a to na dobu neurčitou (čl. I. odst. 2).

6. Dopisem, žurnalizovaným pod č. j. , Anonymizováno, , datovaným k 25. 5. 2023, žalovaná vyzvala žalobkyni, , Jméno zainteresované osoby 1/0, , aby do budoucna zamezila vbíhání jejích šesti bezsrstých psů na pozemky u zdejší školy/školky, mj. na zdejší hřiště. V návaznosti na tuto výzvu dále žalovaná žalobkyni upozornila na případné správněprávní postihy na úseku ochrany zvířat či ochrany veřejného prostranství a poučila ji, že v případě nezjednání nápravy o věci uvědomí policii. Shora označený dopis žalobkyně převzala dne 26. 5. 2023, oproti podpisu soudu předloženého „Předávacího protokolu“. K datu 10. 7. 2023 se pak žalovaná na žalobkyni, , Jméno zainteresované osoby 1/0, , obrátila ještě dopisem žurnalizovaným pod č. j. , Anonymizováno, . Tímto dopisem žalovaná, s poukazem na incidenty z 28. 6. 2023 a 3. 7. 2023, žalobkyni upozornila, že, stran výskytu volně pobíhajících psů u zdejší školy/školky, především na dětském hřišti, nedošlo k nápravě a žalobkyni vyzvala k zaslání písemného stanoviska, konkrétně ve lhůtě do 20. 7. 2023. Tento naposled označený dopis žalobkyně, dle předložené fotokopie podacího lístku, k poštovní přepravě podala dne 11. 7. 2023.

7. Starosta žalované, opatřením č. j. , Anonymizováno, ze dne 30. 6. 2023, přistoupil k aktualizaci dokumentu označeného jako „Domovní řád – byty obce“. S tím, že předmětem tohoto dokumentu je úprava podmínek užívání domů, bytů a nebytových prostorů, jakož i jejich společných částí, nacházejících se ve vlastnictví žalované (čl. I.). Takto žalovaná reguluje mj. i péči o domácí zvířata, vč. zákazu jejich volného pobíhání v domech a na přilehlých pozemcích (čl. IV. odst. 1 a 2), a dále také užívání společných prostor v domech, mj. i co do zákazu umísťování jakýchkoli předmětů, „nepatřících k vybavení domu“ (čl. V. odst. 1).

8. Usnesením č. , Anonymizováno, zastupitelstvo žalované vyzvalo starostu žalované, aby, prostřednictvím právního zástupce, uskutečnil kroky k ukončení nájmu zde blíže nejmenovaných osob obývajících dům č. p. , Anonymizováno, , označených jako „chovatelé psů“. Jako důvod tohoto postupu bylo uvedeno mj. i porušování „Domovního řádu“.

9. Naposledy se žalovaná, tentokráte již na oba žalobce, obrátila dopisem žurnalizovaným pod č. j. , Anonymizováno, , datovaným k 23. 8. 2023 a nadepsaným „Výpověď z nájmu bytu“. Cestou tohoto dopisu žalovaná žalobcům sdělila, že po uplynutí tříměsíční lhůty, počínající prvním měsícem následujícím po datu doručení, dojde k ukončení nájmu Bytu č. , hodnota, . Přičemž poukázala na skutečnost, že žalobci, ve smyslu čl. IV a čl. V odst. 1 „Domovního řádu“, navzdory předchozím výtkám „dlouhodobě a hrubě“ porušovali povinnosti plynoucí jim ze sjednaného nájmu. S tím, že stran porušovaných povinností žalovaná poukázala na blíže neoznačené svědecké výpovědi a fotodokumentaci. Závěrem dopisu žalovaná žalobce poučila o právu podat proti výpovědi námitky a případně též iniciovat její soudní přezkum. Odeslání tohoto dopisu dokládá soudu předložená fotokopie obálky zásilky, adresované žalobci, , jméno FO, .

10. Usnesením č. , Anonymizováno, zastupitelstvo žalované zamítlo zde blíže nespecifikovanou dohodu o narovnání s odkazem na „přetrvávající důvody výpovědi z nájmu bytu“.

11. Soud dále k důkazu provedl celkem 4 fotografie z čl. 28 – 31. Z těchto fotografií však pro účely řízení neučinil žádná relevantní skutková zjištění. Žalovaná totiž v textu výpovědi, kterou žalobcům zaslala, neuvedla konkrétní skutkové okolnosti, jež měly zakládat porušení z povinností ze zde označených ustanovení „Domovního řádu“. Z tohoto důvodu tak soud přirozeně nemohl ani blíže dovozovat, proč právě tyto fotografie dokládají porušování povinností žalobců ze sjednaného nájmu.

12. Soud dále zamítl návrh na doplnění dokazování svědeckou výpovědí , jméno FO, (zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ v , právnická osoba, ). Podání této svědecké výpovědi soud shledal nadbytečným. A to s ohledem na skutečnost, že žalovaná v podané výpovědi z nájmu, jak již bylo konstatováno výše, nevymezila žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, jaké konkrétní povinnosti žalobci (a jakým způsobem) v rámci sjednaného nájmu porušovali a zda lze taková porušení podřadit pod ta ustanovení „Domovního řádu“, jež žalovaná bez dalšího označila v textu žalobcům zaslané výpovědi. Za situace, kdy skutkový popis v textu předložené výpovědi zcela absentuje, nelze tuto absenci dodatečně zhojit takovým postupem, kdy by za soudního řízení byl dodatečně zjišťován skutkový stav, z něhož by bylo dále odvozováno, zda k datu podání výpovědi reálně existoval důvod pro její podání.

13. Podle § 153 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1991 (dále jen obč. zák.), státní, družstevní a jiné socialistické organizace přenechávají byty občanům do osobního užívání bez určení doby užívání, a to za úhradu, není-li právním předpisem stanoveno jinak.

14. Podle § 154 odst. 1 obč. zák. rozhodnutím o přidělení bytu vydaným místním národním výborem nebo jiným orgánem příslušným podle předpisů o hospodaření s byty, anebo jinými skutečnostmi stanovenými tímto zákonem vznikne občanovi právo, aby s ním organizace uzavřela dohodu o odevzdání a převzetí bytu.

15. Podle § 155 odst. 1 obč. zák. právo užívat byt vznikne dohodou o odevzdání a převzetí bytu sjednanou mezi organizací a občanem.

16. Podle § 175 odst. 1 obč. zák. jestliže za trvání manželství manželé nebo jeden z nich nabudou práva užívat byt, vznikne právo společného užívání bytu manžely.

17. Podle § 871 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013) právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné užívání bytu a společné užívání bytu manžely se mění na společný nájem.

18. Podle § 685 odst. 1 obč. zák. nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Nájemní smlouvu lze sjednat také na dobu výkonu určité práce nájemce.

19. Podle § 703 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013) jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely.

20. Podle § 3074 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

21. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

22. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

23. Podle § 745 odst. 1 o. z. je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva.

24. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

25. Podle § 2236 odst. 1 o. z. bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.

26. Podle § 2286 odst. 1 a 2 o. z. (1) výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. (2) Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná27. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) a odst. 3 o. z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, (a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. (3) Vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

28. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

29. V návaznosti na skutková zjištění shora označená soud předně kvalifikoval právní poměr, od něhož žalobci dovozují své právo užívat Byt č. , hodnota, , jehož vlastníkem je t. č. žalovaná. V tomto směru vzal soud v úvahu, že, ve smyslu § 153 odst. 1 obč. zák., na základě shora označeného rozhodnutí o přidělení bytu č. j. , Anonymizováno, ze dne 1. 8. 1990, sjednal žalobce, , Jméno zainteresované osoby 0/0, , dohodu datovanou k 25. 4. 1991, z jejíhož titulu mu tehdejší MNV, ve smyslu § 153 obč. zák. ve spojení s § 155 odst. 1 obč. zák., přenechal Byt č. , hodnota, do osobního užívání. S tím, že z titulu takto sjednaného práva osobního užívání současně, ve smyslu § 175 odst. 1 obč. zák., vzniklo právo osobního užívání Bytu č. , hodnota, též žalobkyni, , Jméno zainteresované osoby 1/0, , jako manželce , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Následně, počínaje od 1. 1. 1992, ve smyslu § 871 odst. 1 o. z., se právo osobního užívání bytu žalobců transformovalo v právo nájmu, ve smyslu § 685 odst. 1 obč. zák., resp. společného nájmu manželů, ve smyslu § 703 odst. 1 obč. zák. V důsledku dalších legislativních změn pak, ve smyslu § 3074 odst. 1 o. z., byl nájem žalobců podřízen režimu nájmu bytu dle o. z., konkrétně společného nájmu bytu manželů, ve smyslu § 745 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2201 o. z. a § 2235 odst. 1 o. z.

30. Právo společného nájmu se pak žalovaná, ve smyslu § 2286 odst. 1 a 2 o. z. ve spojení s § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., pokusila ukončit cestou výpovědi datované k 23. 8. 2024, a to s odkazem na „dlouhodobé hrubé porušování povinností ze sjednaného nájmu“. Přičemž lze konstatovat, že žalovaná, z pozice pronajímatele, ve vztahu k podané výpovědi dodržela formální náležitost. Výpověď žalovaná, v souladu s § 2286 odst. 1 o. z., podala písemně, dodala ji do dispoziční sféry obou žalobců, jako společných nájemců, a těmto stanovila tříměsíční výpovědní lhůtu. V textu výpovědi také žalovaná, v souladu s § 2286 odst. 2 o. z., žalobce poučila o právu sporovat podanou výpověď námitkami, případně navrhnout její přezkum soudem.

31. Žalobci nato společně (jako společní nájemci tvořící tzv. nerozlučné procesní společenstvo obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 5939/2016 ze dne 14. 9. 2017) využili, v zákonné dvouměsíční lhůtě, v souladu s § 2290 o. z., svého práva a podanou výpověď napadli žalobou. V tomto směru soud nepominul, že žalobci striktně vzato podané výpovědi vytýkali neplatnost (resp. nicotnost) a nikoli neoprávněnost, ve smyslu § 2290 o. z. Tento nedostatek však soud vyhodnotil jako toliko formální, nebránící projednání podané žaloby, a to s ohledem na skutečnost, že „oprávněnost výpovědi z nájmu bytu je pak třeba chápat v širším smyslu; proto zjistí-li soud v řízení podle § 2290 o. z., že výpověď je z nějakého důvodu neplatná (absolutně či relativně) či zdánlivá, nájemcově žalobě vyhoví, neboť ani taková výpověď by nebyla „po právu“, a proto je „v širším smyslu“ neoprávněná“ (citace viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 937/2021 ze dne 8. 6. 2021).

32. Co se týče žalobci vytyčených námitek, sporujících obsahové náležitosti podané výpovědi, tyto soud shledal důvodnými. Se žalobci se lze v tomto ohledu plně ztotožnit, neboť, jak již soud uzavřel výše, podaná výpověď, v rozporu s § 2288 odst. 3 o. z., vůbec neobsahuje skutkové vymezení důvodů podané výpovědi. Odkaz na porušení ustanovení „Domovního řádu“, který žalovaná ve výpovědi učinila, totiž nelze za vymezení důvodu výpovědi považovat, neboť tento již představuje toliko hodnocení skutkových důvodů (zde nejmenovaných), podřazených pod ustanovení „Domovního řádu“, jako interní normy. Aniž by však z textu podané výpovědi bylo možno, byť alespoň v hrubých obrysech, dovodit kdy a jakým způsobem měli žalobci své povinnosti ze sjednaného nájmu porušit takovým způsobem, aby takové porušení zakládalo naplnění skutkových podstat konkrétních ustanovení „Domovního řádu“. Jinak řečeno, žalovaná v textu výpovědi neuvedla: „skutečnosti, které v poměrech dané věci individualizují podmínky v zákoně uvedeného a ve výpovědi použitého výpovědního důvodu, tj. skutečnosti, které ho v daném případě zakládají tak, aby tento skutek – zejména z důvodu perfektnosti výpovědi jako hmotněprávního jednání pronajímatele a také z důvodů právní jistoty a možnosti obrany ze strany nájemce – byl nezaměnitelný s jiným skutkem (viz rozhodnutí, na něž žalobci odkázali v textu podané žaloby, aktuálně, v režimu o. z. viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze 16. dubna 2019, sp. zn. 26 Cdo 4134/2018 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 27. srpna 2019, sp. zn. IV. ÚS 2158/2019/)

33. Za daného stavu věci tak soud podané žalobě, výrokem I. rozsudku, vyhověl, a to pro porušení povinnosti pronajímatele vymezit v textu podané výpovědi z nájmu bytu skutkové okolnosti zakládající důvod výpovědi. Byť při zachování striktní „čistoty“ rozsudku, by bylo přesnější konstatovat, že podaná výpověď není neplatná, ale dokonce zdánlivá, ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. ve spojení s § 554 o. z., neboť vady výpovědi brání přezkoumat, jaké konkrétní skutkové okolnosti byly důvodem pro podání výpovědi a závěr žalované o „dlouhodobém hrubém porušování povinností z nájmu“ (viz závěry již citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 937/2021 ze dne 8. 6. 2021). V této souvislosti též soud považuje podstatné zdůraznit, že se blíže nezabýval skutečností, nakolik pobíhání psů žalobkyně, , Jméno zainteresované osoby 1/0, , či umístění věcí žalobců do společných prostor domu č. p. , Anonymizováno, , mohlo založit výpovědní důvody. Jak již totiž soud konstatoval výše, za situace, kdy nebyly skutkové důvody výpovědi žalovanou vymezeny vůbec (odkaz na blíže neztotožněné svědky ani další důkazy nemůže absenci těchto skutečností zhojit), nebyl soud vůbec oprávněn dovozovat, co konkrétně žalovanou k podání výpovědi vedlo.

34. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že společně a nerozdílně zavázaným žalobcům, kteří v řízení v plném rozsahu uspěli, svědčí právo na jejich plnou náhradu. Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby v projednávané věci soud, s odkazem na povahu uplatněného nároku, ve smyslu bodu 5 § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) (z tarifní hodnoty 35 000 Kč) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále a. t.), určil částkou 2 000 Kč za zastupování jednoho žalobce. Náhrada nákladů žalobců tak v konkrétním případě zahrnuje dílčí náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dílčí náhradu za odměnu jejich zástupce. S tím, že odměna zástupce žalobců sestává z (i.) odměny za 2 x 5 úkonů právní služby (za zastupování dvou žalobců), ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), f) a g) a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, jedno nahlížení do spisu a účast na dvou soudních jednáních), (ii.) paušální náhrady 5 x 300 Kč za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. (úkony zastoupení žalobců byly realizovány najednou), (iii.) náhrady za promeškaný čas, dle § 14 odst. 3 a. t. 12 x 100 Kč, související s cestami zástupce žalobců z místa jeho sídla v , adresa, k soudnímu jednání do Nymburka a zpět (2 x), resp. k jednomu nahlédnutí do spisu (vždy 4 půlhodiny na jednu cestu), v délce 3 x 2 cca 50 km (při udávaném trvání cca 1 hodina), (iv.) cestovného za 3 cesty v délce 3 x 2 cca 50 km (2 170 Kč), jež zástupce žalobců uskutečnil z místa jeho sídla v , adresa, k soudnímu jednání v Nymburce a zpět, kdy tyto cesty byla provedeny osobním automobilem RZ , SPZ, , tov zn. , Anonymizováno, , s udávanou kombinovanou spotřebou benzinu natural 95 na 100 km 5,1 l (ve dnech 22. 11. 2023 a 19. 12. 2023 při nákladech amortizace 5,20 Kč za 1 km a při normované ceně benzínu o 95 oktanech ve výši 41,20 Kč za 1 l, ve smyslu t. č. účinné vyhlášky č. 467/2022 Sb., a dne 6. 2. 2024 při nákladech amortizace 5,60 Kč za 1 km a při normované ceně benzínu o 95 oktanech ve výši 38,20 Kč za 1 l, ve smyslu t. č. účinné vyhlášky č. 398/2023 Sb.), to vše navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem o 5 222,7 Kč, jejímž je zástupce žalobců plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí 32 002,70 Kč.

35. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit opět v zákonné třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobců, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.