10 C 263/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33 620 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 24 720 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 921,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 856,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucího z částky 25 804,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,14 % ročně jdoucího z částky 25 804,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 19. 5. 2022, ve znění doplnění ze dne 7. 11. 2022, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ve výši 33 620 Kč a jejího příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 856,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 921,92 Kč, smluvního úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 25 804,82 Kč, počítaného od 8. 1. 2022 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z částky 25 804,82 Kč, počítaného od 8. 1. 2022 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne 7. 1. 2022 sjednala se společností [právnická osoba], (dále jen„ postupitel“), o čemž byl žalovaný informován zvlášť zasílaným dopisem. K úhradě dlužného plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradil ničeho. Postoupená pohledávka byla založena„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 20. 12. 2019 (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z titulu uvedené smlouvy, resp. jejím prostřednictvím sjednaného závazku, postupitel žalovanému v hotovosti vyplatil částku 30 000 Kč, úročenou sazbou 25,14 % ročně. Ještě před sjednáním závazku postupitel, v souladu s § 84 -§ 89 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ z. s. ú.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného ověřil, že je tento, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopen poskytnuté plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ Zákaznické karty“ a postupitelem vyhodnoceny. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalovaného postupitel vyměřil žalovanému celkem 60 týdenních splátek po 912 Kč, počínaje od 31. 12. 2019. Datum poslední splátky tak připadlo na 16. 2. 2021 Celkem vyměřená suma, určená postupitelem ke splácení, zahrnovala ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] též smluvní úrok ve výši 6 000 Kč, náklady za administraci ve výši 6 000 Kč a inkaso výši 12 000 Kč. Žalovaný nicméně, po zaplacení částky 21 100 Kč, přestal plnění poskytnuté na základě Smlouvy [číslo] splácet.

2. Zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly žaloba (18. 11. 2022) i předvolání k jednání (27. 12. 2022) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Z textu Smlouvy [číslo] datované k 20. 12. 2019, vzal soud za prokázané, že postupitel poskytl žalovanému v hotovosti a oproti podpisu částku 30 000 Kč. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 24 720 Kč (celkem tedy 54 720 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 6 000 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 6 000 Kč), hotovostní inkaso splátek (částku 12 000 Kč) a poplatek za souběžně sjednané pojištění (720 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 60 splátek po 912 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po datu podpisu.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k 20. 12. 2019. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. V předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, dosáhl základního vzdělání a od listopadu 2015 žije se svou partnerkou v nájemním bytě. Příjem žalovaného byl t. č. představován mzdou ve výši 14 273 Kč, jíž tento pobíral z pracovně právního vztahu u [právnická osoba], a. s., sjednaného na dobu určitou. Z takto popsaného příjmu žalovaný částkou 4 500 Kč měsíčně hradil náklady bydlení a částkou 4 000 Kč měsíčně hradil náklady své osobní spotřeby. Částku„ použitelného příjmu“ žalovaného postupitel vypočetl jako rozdíl žalovaným uvedených příjmů a výdajů, tedy ve výši 5 773 Kč.

6. Z titulu postupiteli (a později též soudu) předložené„ Pracovní smlouvy“, datované 2. 9. 2019, se žalovaný zavázal k výkonu pracovní činnosti pro [právnická osoba] a. s., a to po dobu určitou, s trváním do 31. 8. 2020 (čl. 1). Mzda žalovaného byla ujednána s odkazem na mzdový výměr (čl. 2). S tím, že podle předloženého„ Mzdového výměru“, datovaného také k 2. 9. 2019, žalovanému za vykonanou práci náležela hrubá hodinová mzda ve výši 130 Kč a případně též měsíční odměna ve výši 1 400 Kč, přidělovaná jednotlivě, na základě písemného rozhodnutí zaměstnavatele. Konkrétně tak bylo žalovanému, dle dvou předložených výplatních pásek, vyplaceno za měsíc říjen 2019 14 753 Kč (výplatní páska [číslo]) a za měsíc listopad 2019 13 211 Kč (výplatní páska [číslo]).

7. Sám žalovaný vystavil„ Čestné prohlášení“, datované 20. 12. 2019, kde potvrdil, že bydlí ve společné domácnosti s [jméno] [příjmení], jíž měsíčně přispívá 4 500 Kč na domácnost. Přičemž souběžně byla doložena i nájemní smlouva z 1. 1. 2019, oproti jejímuž podpisu [právnická osoba] přenechala jmenované [jméno] [příjmení] k užívání byt o dispozici 3 + 1, a to oproti povinnosti platit nájemné 9 000 Kč měsíčně.

8. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 7. 1. 2022 a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (položka [číslo] s odkazem na číslo smlouvy), bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu jeho podpisu, přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byl žalovaný informován dopisem datovaným k 3. 2. 2022. K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, k 4. 2. 2022.

9. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 14. 4. 2022, kterou žalobkyně doložila spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k 19. 4. 2022.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

28. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu závazek, sjednaný mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětného závazek byla především povinnost postupitele poskytnout oproti podpisu Smlouvy [číslo] úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy, poskytující úročená finanční plnění za účelem dosažení zisku, předmětný závazky sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

29. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

30. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

31. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

32. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. Předně je třeba uvést, že se postupitel vůbec nezabýval zjištěním, že žalovaným doložený pracovní poměr, jediný zdroj jeho příjmů, je sjednán toliko na dobu určitou, do 31. 8. 2020, a nepokrývá tedy období 60 týdnů, pro které bylo, počínaje 7. kalendářním dnem po datu 20. 12. 2019, vyměřeno celkem 60 týdenních splátek (tedy pro období více než jednoho roku). Což je na místě, ve vztahu k poměrům projednávané věci, hodnotit jako o to závažnější nedostatek, že zjištěný příjem žalovaného t. č. činil toliko cca 14 200 Kč, a žalovaný si tak z něho (při toliko deklarovaných výdajích 8 500 Kč a vyměřených splátkách ve výši 3 600 Kč) jen stěží mohl vytvořit větší úspory, nadto bez zohlednění případného, byť i krátkodobého výpadku či redukce příjmů (např. v důsledku onemocnění apod.). Tím spíše při deklarovaných, nijak ověřovaných, osobních výdajích žalovaného (bez nákladů na bydlení) ve výši 4 000 Kč, které jen v řádu stokorun převyšovaly částku tzv. životního minima (t. č. 3 410 Kč, ve smyslu § 1 nařízení vlády č. 409/2011 Sb.), tedy úředně stanovené hranice pro zajištění alespoň těch nejzákladnějších životních potřeb. Přičemž, postupitel, dle záznamů v „ Kartě zákazníka“, ke své újmě nijak neověřoval (např. formou zajištění výpisu z bankovního účtu žalovaného, měl-li jej t. č. žalovaný zřízen), zda žalovaný, pro případ výpadku či redukce příjmů, disponuje jakýmikoli dodatečnými zdroji finančních prostředků anebo zda si žalovaný z předchozí výdělečné činnosti zajistil úspory v relevantní výši. Zároveň je také třeba poukázat na skutečnost, že postupitel nijak neověřoval, jaké jsou majetkové příjmy partnerky žalovaného, paní [příjmení]. Byť s ní žalovaný t. č., dle vlastního čestného prohlášení, žil ve společné domácnosti a byl s ní fakticky majetkově provázán, neboť spolu sdíleli náklady na bydlení.

33. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy [číslo] proto soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla povědomí o rizikovosti provedené transakce (zjištění o absenci odpovídajících příjmů žalovaného i absenci podkladů k hodnocení výdajů týkajících se provozu domácnosti žalovaného), poskytla spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný co do částky 8 900 Kč, odpovídající částce nesplacené jistiny (30 000 Kč - 21 100 Kč), neboť, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., jen a pouze tento nárok mohla žalobkyně, z titulu postoupení souboru obdobných pohledávek, nabýt.

34. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

35. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného a (ii.) částku 24 720 Kč, o níž uplatněný nárok (33 620 Kč) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, obdobně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy [číslo] který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

36. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl převažující měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.

37. Splatnost plnění, uloženého k úhradě výrokem I., soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil splátkami po 4 000 Kč tak, aby tyto byly, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., přiměřené poměrům žalovaného zjištěným postupitelem (ostatně, jejich výše přibližně, v rozsahu cca 300 Kč, odpovídá měsíčnímu součtu předepsaných splátek - 4 x 912 Kč).