10 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 017 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 017 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně jdoucím z částky 1 017 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení příjmení. Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného nadepsanému soudu dne 2. 10. 2021, doplněnému k 23. 2. 2022, vůči žalovanému domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (17 Kč) a přirážky (1 000 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě vlakem provozovaným společností právnická osoba (dále postupitel I.), provedené 24. 6. 2019 na trase obec - obec, přičemž tato pohledávka byla následně, prostřednictvím právnická osoba anonymizována dvě slova (dále jen postupitel II.) postoupena žalobkyni. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, ve smyslu § 115a o. s. ř. Žalobkyně s takovým postupem vyslovila souhlas výslovně, žalovaný pak cestou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, zda s vyřízením věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli mu byla příslušná výzva, spolu se žalobou, řádně doručena k 17. 2. 2022. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve anonymizována dvě slova příjmení jméno a anonymizováno země, a jí iniciované řízení má tedy charakter řízení tzv. s cizím prvkem. V souvislosti s nabytím nárokované pohledávky si však žalobkyně s postupitelem II., cestou ujednání č. III. odst. 5 a 6 ze„ Smlouvy o postoupení souboru pohledávek“ datované k 27. 2. 2020, ujednaly, že se režim postoupení, jakož i režim postupovaných pohledávek (založených ostatně v plném rozsahu dle českého právního řádu bez přítomnosti tzv. cizího prvku), řídí právním řádem České republiky. Pravomoc nadepsaného soudu k projednání uplatněného nároku je dána s ohledem na místo bydliště žalovaného. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v rámci kontroly, provedené dne 24. 6. 2019 ve vlaku číslo provozovaném postupitelem I. na trase obec - obec, neprokázal platným jízdním dokladem. O provedené kontrole bylo vystavena potvrzení číslo („ Potvrzení o nedodržení SPPO“), jež žalovaný, identifikovaný prostřednictvím občanského průkazu, podepsal. Průběh provedených kontrol následně zaznamenala vlakvedoucí, anonymizováno. příjmení, v dokumentu označeném jako„ Oznámení o závadách“. Za jízdu bez platného jízdního dokladu postupitel I., v souladu se svým tarifem, v t. č. účinném znění, žalovanému naúčtoval jednak jízdné (17 Kč), odpovídající tarifní hodnotě shora označené trasy, a dále též přirážku 1 000 Kč, jejíž výši mohl žalovaný snížit 400 Kč v případě, pokud by předepsané plnění zaplatil již při kontrole, případně ve zkrácené lhůtě. Žalovaný nicméně předepsané plnění nesplatil a postupitel I. následně právo na jejich úhradu, na základě„ Smlouvy o postoupení pohledávek č…. (anonymizováno)“ ze dne (anonymizováno) a za podmínek„ Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek“ číslo jako pohledávku číslo převedl na postupitele II, který poté právo na zaplacení nárokovaného plnění, oproti podpisu„ Smlouvy o postoupení souboru pohledávek“ ze dne 27. 2. 2020, taktéž jako pohledávku číslo převedl na žalobkyni. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil k jízdě vlak provozovaný postupitelem I., aniž by se prokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto byl povinen zaplatit postupiteli I. jízdné (17 Kč) i přirážky k jízdnému (1 000 Kč) dle příslušného tarifu, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako číslo Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb, jdoucím z částky 1 017 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, neboť splatnost zde vymezeného plnění byla stanovena k 24. 6. 2019, a žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostal do prodlení, s tím, že nevyužil možnost splatit předepsané plnění na místě kontroly či ve zkrácené lhůtě, a plnit tak s nižší přirážkou. Žalobkyně pak právo na nárokované plnění, jako pohledávku, nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § číslo ve spojení s § 1887 o. z., a to od postupitele II., který totožné právo obdobným způsobem nabyl od postupitele

I. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně sice nedoložila, zda byla jí předložená předžalobní výzva žalovanému, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., řádně zaslána, neboť doklad o odeslání nebyl i přes výzvu doložen. Zároveň však nebylo možné pominout, že žalovaný zůstal po dobu celého řízení nekontaktní, a to i poté, co mu byla doručena žaloba, v důsledku čehož nebylo na místě doklad o odeslání předžalobní výzvy dále vyžadovat (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5256/2015 ze dne 2. 5. 2016). Výše náhrady sestává z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně a to ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka). Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů její zástupkyně za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupkyně žalobkyně z odměny a náhrad povinna odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., konkrétně v částce 189 Kč Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (viz § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat splnění uložených povinností cestou výkonu rozhodnutí u soudu či cestou exekuce u soudního exekutora.