10 C 270/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 25 494 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 15 494 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně jdoucího z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 56 % ročně jdoucího z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 607,42 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 7. 6. 2022, ve znění doplnění ze dnů 25. 11. 2022 a 21. 12. 2022, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 25 494 Kč a příslušenství sestávajícího ze smluvního úroku ve výši 56 % ročně jdoucího z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 607,42 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla z titulu smlouvy o postoupení pohledávek, jíž dne 28. 1. 2022 sjednala se společností [právnická osoba] (dále jen„ postupitel“), o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 1. 2. 2022, obsahujícím též výzvu k plnění, s datem splatnosti stanoveným do 17. 3. 2022. Postupitel pak na základě„ Smlouvy [číslo]“ ze dne 3. 12. 2019 (dále jen„ Smlouva [číslo]“) žalované v hotovosti a s odkazem na své interní obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) vyplatil 10 000 Kč, oproti čemuž se žalovaná zavázala, že poskytnuté plnění, navýšené o souhrnný poplatek ve výši 7 994 Kč, zahrnující úročení ve výši 56 % ročně, poplatek za„ zpracování, doručení a flexibilní splácení“ a„ poplatek za administrativní činnost, vč. komfortního splácení“, splatí cestou 51 týdenních splátek po 347 Kč a jedné (poslední) splátky po 297 Kč, splatných týdně, počínaje uplynutím jednoho týdne po uzavření Smlouvy. Takto popsaná práva a povinnosti postupitel a žalovaná ujednali poté, co si postupitel, v důvěře v pravdivost žalovanou sdělených údajů, ověřil její aktuální majetkové poměry i její schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost). Přičemž, postupitel provedl lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci zahájených exekucí, rejstříku [příjmení], v bankovních registrech klientských informací („ BRKI“), nebankovních registrech klientských informací („ NRKI“) i ve svém interním systému a dále, při zohlednění částky tzv. životního minima, vycházel z též údajů o příjmech žalované, doložených na základě předložené pracovní smlouvy, i jejích výdajích, určených dle dostupných statistických údajů, při zohlednění dat demografických (věk, rodinný stav, bytové poměry atd.). Po datu poskytnutí však žalovaná z předepsaného plnění nesplatila ničeho, v důsledku čehož jí postupitel, do data postoupení, naúčtoval též kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a sankční poplatky ve výši 2 500 Kč. Ani v návaznosti na vyúčtování sankčních plnění nicméně žalovaná nezaplatila ničeho a k placení jí, již po datu postoupení, nepřiměly ani již označená výzva, zaslaná žalobkyní v návaznosti na akt postoupení, a ani předžalobní upomínka ze dne 20. 5. 2022.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí byly výzva k vyjádření i předvolání k jednání řádně doručeny k 21. 11. 2022 (výzva k vyjádření + žaloba), resp. k 4. 1. 2023 (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Textem písemného vyhotovení Smlouvy [číslo] datovaného k 3. 12. 2019, bylo prokázáno, že postupitel, prostřednictvím své zaměstnankyně/zástupkyně paní [příjmení], žalované, oproti jejímu podpisu, v hotovosti a s odkazem na VOP vyplatil částku 10 000 Kč, jíž pro účely splácení navýšil též o poplatek ve výši 7 994 Kč sestávající z kapitalizovaného úročení ve výši 56 % ročně (3 103 Kč) a poplatku za zpracování (4 891 Kč). Toto plnění se žalovaná zavázala splatit formou 51 týdenních splátek po 347 Kč a jedné, poslední, splátky ve výši 297 Kč. K písemnému vyhotovení Smlouvy [číslo] byly připojeny též VOP, v jejichž čl. 6 - 6. 4 byla zakotvena práva postupitele na sankční plnění, vč. smluvní pokuty, náhrad za upomínání atd.

5. Stran procesu ověřování majetkových a osobních poměrů žalované k datu sjednání Smlouvy [číslo] žalobkyně předložila listinu„ Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr“, podepsanou žalovanou a paní [příjmení] k datu 3. 12. 2019. Zde žalovaná uvedla, že dosáhla učňovského vzdělání, je svobodná, nemá vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. K datu vyplnění„ Zákaznické karty“ žalovaná, podle údajů jí vyplněných v „ Zákaznické kartě“, neměla bankovní účet, nesplácela žádné jiné zápůjčky u dalších poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a byla zaměstnána na plný pracovní úvazek u [jméno] [příjmení], jako uklízečka, což postupiteli doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce říjen a listopad 2019. Své příjmy, pocházející výlučně z již uvedeného pracovního poměru, žalovaná v „ Zákaznické kartě“ vymezila částkou 10 200 Kč, své měsíční výdaje žalovaná odhadla částkou 3 00 Kč.

6. Dále také žalobkyně předložila výpis ze živnostenského rejstříku, v němž byla žalovaná od 18. 12. 2015 evidována, jakožto živnostník s předmětem podnikání pro živnost ohlašovací volnou.

7. Dokumentem označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, podepsaným zástupci postupitele a žalobkyně k 28. 1. 2022, doplněným též o přílohu [číslo] (zde je pod bodem 964 s odkazem na [číslo] označena pohledávka za žalovanou), vzal soud za prokázané, že se postupitel zavázal žalobkyni převést pohledávky označené v soudu taktéž předložené příloze [číslo] (čl. I. odst. 1). Platnost a účinnost ujednání obsažených ve„ Smlouvě o postoupení pohledávek“ pak smluvní strany navázaly na datum složení sjednané úplaty (čl. II. odst. 3 - pozn. potvrzení o složení úplaty na čl. 38). O aktu převodu pohledávky postupitel žalovanou informoval sdělením ze dne 1. 2. 2022, doplněným též o výzvu k plnění, vypracovanou žalobkyní k 10. 2. 2022, v níž byla lhůta k plnění stanovena do 17. 3. 2022. Sdělení o převodu pohledávky, vč. související výzvy bylo, dle předloženého potvrzení, k poštovní předpravě podáno téhož dne, tj. 10. 2. 2022.

8. K zaplacení nárokovaného plnění byla žalovaná dále vyzvána též prostřednictvím upomínky označené jako„ VÝZVA K ÚHRADĚ DLUHU – PŘEDŽALOBNÍ UPOMÍNKA“, datované k 20. 5. 2022, která byla, dle předloženého potvrzení, k poštovní přepravě podána téhož dne.

9. Stran výpočtu smluvních pokut a zákonných úroků z prodlení žalobkyně předložila přehledy zpracované ve formě tabulek, zaznamenávajících výpočet jednotlivých plnění v čase (jak smluvních pokut, tak zákonných úroků z prodlení).

10. Žalobkyně též navrhla doplnit dokazování výslechem paní [příjmení], která za postupitele jednala při podpisu Smlouvy [číslo] související dokumentace, především„ Zákaznické karty“. Tento návrh však soud zamítl jako nadbytečný, neboť, dle sdělení samotné žalobkyně, měla paní [příjmení] sice mj. ověřovat sdělené příjmy a výdaje, nicméně toliko na základě předložených podkladů. V konkrétním případě byly co do předložených podkladů zaevidovány toliko pracovní smlouva a výplatní pásky, přičemž hodnověrnost údajů z nich odvozených netřeba rozporovat, neboť jak předložení pracovní smlouvy i výplatních pásek, tak i vyhodnocení z nich zaznamenaných údajů je náležitě zaznamenáno přímo v „ Zákaznické kartě“. Naopak, v „ Zákaznické kartě“ není zaznamenáno nic o podkladech týkajících se výdajů žalované a příslušná kolonka, zaznamená v „ Zákaznické kartě“, ve vztahu ke zde uvedeným výdajům žalované uvádí, že jde o výdaje toliko„ odhadované“. Za daného stavu věci, kdy měla paní [příjmení] při vyplňování„ Zákaznické karty“, i dle sdělení samotné žalobkyně, vycházet z předložených podkladů, soud její výslech vyhodnotil jako nadbytečný, neboť by tento stran dokazování vztahujícímu se k procesu ověřování tzv. úvěruschopnosti žalované nemohl poskytnout více důkazů než„ Zákaznická karta“, která již byla k důkazu provedena.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

25. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

26. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 20. 1. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

29. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu závazek, sjednaný mezi postupitelem a žalovanou. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele poskytnout oproti podpisu Smlouvy [číslo] úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran pak měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy, poskytující úročená finanční plnění za účelem dosažení zisku, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

30. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, předsmluvní povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

31. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

32. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

33. V návaznosti na učiněná skutková zjištění pak soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. Výhradu tak je třeba vznést především stran skutečnosti, že se postupitel (v rozporu se standardy vymezenými např. v již citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) vůbec nezabýval otázkou výdajů žalované (ani těmi pravidelnými a obvyklými, např. na bydlení, byť žalovaná sama v „ Zákaznické kartě“ deklarovala, že žije v nájmu) a vyšel z odhadu učiněného samotnou žalovanou. S tím, že uvedený nedostatek je třeba hodnotit jako o to závažnější, že žalovaná k datu vyplnění„ Zákaznické karty“ deklarovala příjmy ve výši toliko 3 000 Kč, tedy co do výše, jež nedosahovala ani částky t. č. předepsaného, tzv. životního minima, úředně předepsaného limitu označujícího částku k zajištění těch alespoň nejzákladnějších potřeb (jednalo se o 3 410 Kč, ve smyslu § 1 nařízení vlády č. 409/2011 Sb.). Přičemž, v konkrétním případě navíc byl poskytován spotřebitelský úvěr osobě s nízkými příjmy (10 200 Kč), jež se pohybovaly přinejmenším na hranici čisté měsíční minimální mzdy (pozn. t. č. 13 350 Kč hrubého), ve vztahu k níž bylo, mj. i vzhledem k jejímu věku (t. č. 18 let), v podstatě vyloučeno, že by měla odpovídající rezervy k placení předepsaných splátek např. pro ty situace, kdy by se, např. v důsledku nemoci, ocitla bez příjmů, případně, byly-li by její již tak nízké příjmy redukovány v důsledku vyplácení nemocenské.

34. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy [číslo] soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytl spotřebitelský úvěr bez vyžádání podkladů alespoň rámcově dokládajících výdaje žalované. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované proto soud, ve smyslu § 2993 o. z., uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 10 000 Kč, odpovídající částce nesplacené jistiny. S tím, že žalobkyně právo nárokovat tuto pohledávku nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. a § 1887 o. z.

35. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl. 36. [příjmení] uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného a (ii.) částku 15 594 Kč, o níž uplatněný nárok (25 494 Kč) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, obdobně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy [číslo] který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

37. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěla převažující měrou žalovaná, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaná ale za řízení zůstala pasivní a nečinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit.