10 C 272/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 61 749,72 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 31 749,72 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 173,13 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 514,4 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucího z částky 30 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 22,08% ročně jdoucího z částky 30 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 29. 6. 2023, ve znění doplnění ze dne 31. 10. 2023, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ve výši 61 749,72 Kč a jejího příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 514,4 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 173,13 Kč, smluvního úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 30 000 Kč, počítaného od 15. 12. 2022 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč, počítaného od 15. 12. 2022 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž s účinností k 16. 12. 2022 sjednala se společností [právnická osoba], (dále jen„ postupitel“), o čemž byl žalovaný informován zvlášť zasílaným dopisem. K úhradě dlužného plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradil ničeho. Postoupená pohledávka pak byla založena„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 7. 12. 2020 (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z titulu uvedené smlouvy, resp. jejím prostřednictvím sjednaného závazku, postupitel žalovanému v hotovosti vyplatil částku 30 000 Kč, úročenou sazbou 22,08 % ročně. Ještě před sjednáním závazku také postupitel, v souladu s § 84 -§ 89 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ z. s. ú.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného ověřil, že je tento, s ohledem na své osobní a majetkové poměry, schopen poskytnuté plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ Zákaznické karty“ a postupitelem vyhodnoceny. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalovaného postupitel vyměřil žalovanému celkem 78 týdenních splátek po 851 Kč. Datum poslední splátky tak připadlo na 6. 6. 2022 Celkem vyměřená suma, určená postupitelem ke splácení, zahrnovala ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] též smluvní úrok ve výši 24 177 Kč, náklady za administraci ve výši 1 500 Kč a inkaso výši 8 286 Kč. Žalovaný nicméně z ujednaného plnění před ani po datu postoupení nesplatil ničeho.

2. Zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly žaloba (6. 11. 2023) i předvolání k jednání (27. 11. 2023) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Z textu Smlouvy [číslo] datovaného k 7. 12. 2020, vzal soud za prokázané, že postupitel vyplatil žalovanému v hotovosti a oproti podpisu částku 30 000 Kč a zavázal se mu též poskytovat doplňkovou pojistnou službu. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 33 963 Kč (celkem tedy 63 963 Kč, s pojistným 66 303 Kč), zahrnující smluvní úrok (kapitalizovaný zde částkou 24 177 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 1 500 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 8 000 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 77 splátek po 851 Kč a jedné splátky po 776 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích a první splátku se žalovaný zavázal splatit 7. kalendářní den po datu podpisu.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Zákaznická karta“, datovaném k 7. 12. 2020. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný postupiteli předložil dvě výplatní pásky za měsíce září a říjen 2020. Dále v předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, dosáhl základního vzdělání a bydlí u rodičů. Příjem žalovaného byl t. č. představován mzdou ve výši 15 501 Kč, kterou pobíral z pracovního poměru sjednaného se [právnická osoba] [anonymizováno], další, blíže neoznačené, příjmy členů domácnosti žalovaného t. č. měly činit 12 000 Kč měsíčně. Z takto popsaných příjmů žalovaný částkou 3 500 Kč měsíčně hradil náklady své osobní spotřeby, existenci jakýchkoli dalších závazků neuvedl. Částku„ použitelného příjmu“ žalovaného postupitel vypočetl jako rozdíl žalovaným uvedených příjmů a výdajů, tedy ve výši 27 501 Kč.

6. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 14. 12. 2022 a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (položka [číslo] též s odkazem na číslo smlouvy), vzal soud za prokázané, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu čl. I. odst. 1 tohoto dokumentu, přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku postupitel žalovaného informoval dopisem datovaným k 16. 12. 2022. K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, dne 13. 1. 2023.

7. V přehledu předepsaných splátek, označeném jako„ Tabulka umoření“, postupitel nezaznamenal žádnou splacenou splátku.

8. Naposledy žalovaného k úhradě nárokovaného plnění vyzval zástupce žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 1. 6. 2023, kterou žalobkyně předložila spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k 2. 6. 2023, dokládajícím její odeslání.

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

22. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu závazek, sjednaný mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele poskytnout, bezprostředně, oproti podpisu Smlouvy [číslo] úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy, poskytující úročená finanční plnění za účelem dosažení zisku, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

23. S ohledem na právní povahu sjednané zápůjčky tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného, soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

24. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení ostatně již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

25. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

26. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. V tomto ohledu soud nepominul, že postupitel při ověřování majetkových poměrů žalovaného převažující měrou vyšel toliko z jeho sdělení, aniž by si tato sdělení ověřil z objektivních zdrojů (v rozporu se standardy vymezenými např. v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Výjimku v tomto směru představuje toliko skutečnost, že postupitel dostal k dispozici dvě výplatní pásky žalovaného. Z nich si postupitel nicméně mohl ověřit toliko to, že žalovanému byla jeho tehdejším zaměstnavatelem, [právnická osoba] [anonymizováno], v měsících září a říjnu roku 2020 vyplacena mzda, pohybující jen těsně nad úrovní mzdy minimální (t. č. 14 600 Kč). Aniž by však takto zároveň bylo možné ověřit, jakou povahu t. č. pracovní poměr žalovaného u [právnická osoba] [anonymizováno] měl, např. zda t. č. žalovaný nebyl ve zkušební době, či zda se nejednalo o pracovní poměr sjednaný toliko na dobu určitou. Další žalovaným označený příjem pak zůstal toliko v režimu nijak rozvedeného tvrzení, obdobně jako údaj o jeho výdajích, jež t. č. měly činit pouze 3 500 Kč měsíčně. Výši takto sdělených výdajů je nadto, odhlédnuto od jejich neověřitelnosti, na místě hodnotit jako nanejvýše nedůvěryhodnou, neboť tato nedosahuje ani výše t. č. úředně stanoveného životního minima (ve smyslu t. č. účinného § 1 nařízení vlády č. 61/2022 Sb. šlo o částku 3 860 Kč), a lze tedy přinejmenším důvodně pochybovat, že by dospělý mladý muž dokázal z takové částky měsíčně vyžít.

27. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy [číslo] tak soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytl spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tedy pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený fakticky, vyplacením finančních prostředků. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud nebylo ani z části splaceno, proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 30 000 Kč, odpovídající právě částce nesplacené jistiny. Právě takto vymezený nárok žalobkyně nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z. Povinnost zaplatit plnění označené v tomto bodu soud žalovanému uložil ve 30 denní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, ve smyslu §160 odst. 1 o. s. ř. Delší pariční lhůtu soud vyměřil s přihlédnutím ke zjištění, že žalovaný byl, dle závěrů provedeného dokazování, naposledy odkázán na jediný doložitelný příjem, který představoval cca polovinu částky 30 000 Kč. Případné jednorázové vyplacení této částky by tak žalovaného na cca 2 měsíce zbavilo jakýchkoli prostředků, což soud vyhodnotil jako nepřiměřeně sociálně necitlivé, a proto žalovanému poskytl výhodu splatit částku 30 000 Kč v časovém horizontu cca 2 výplatních termínů.

28. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze uzavřít, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, v rozporu s § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni (ani postupiteli) tedy, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (kapitalizovaný i nekapitalizovaný), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

29. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících (i.) plnění převyšující částku bezdůvodného obohacení ve výši 31 749,72 Kč a (ii.) veškeré pohledávky z tvrzeného smluvního úročení, kapitalizovaného i nekapitalizovaného, soud uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku, obdobně jako nároky ze zákonného úročení, zamítl. A to s ohledem na skutečnost, že zde vymezená plnění byla odvozena z právního poměru, jenž měl být založen závazkem ze Smlouvy [číslo] který, jak bylo uvedeno výše, z důvodu absolutní neplatnosti od samého počátku nevyvolával žádné právní účinky.

30. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl plnou měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, převažující měrou zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.