10 C 279/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 37 898,28 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 32 442,93 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 32 442,93 Kč jdoucího od 4. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,50% ročně, částky 2 314,98 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně jdoucím z částky 2 314,98 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, částky 1 150,58 Kč, 114,79 Kč, 375 Kč a 1 500 Kč, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 20. 6. 2022, ve znění doplnění ze dne 21. 11. 2022, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 32 442,93 Kč, částku poplatků za odeslání upomínek ve výši 375 Kč, částku poplatku za zesplatnění ve výši 1 500 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 2 314,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 150,58 Kč a 114,79 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 32 442,93 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 2 314,98 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že, jakožto banka podřízená dohledu ČNB, z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru [číslo]“, sjednané s odkazem její„ Všeobecné produktové podmínky“ (dále jen„ Smlouva [číslo]“ a„ VOP“), zřídila žalovanému revolvingový účet s úročeným úvěrovým rámcem do 42 000 Kč, který se, po načerpání, žalovaný zavázal splácet splátkami po 882 Kč měsíčně. Popsaná práva a povinnosti žalobkyně a žalovaný ujednali poté, co si žalobkyně, v důvěře v pravdivost údajů sdělených žalovaným v jím vyplněné žádosti, ověřila jeho aktuální majetkové poměry i jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost). V tomto směru žalobkyně, vyjma údajů sdělených samotným žalovaným, vyšla též z doložených příjmů žalovaného, údajů zaznamenaných na jí vedeném„ běžném“ bankovním účtu žalovaného, výsledků lustrace v jí dostupných systémech (v insolvenčním rejstříku, bankovním registru klientských informací - BRKI, nebankovním registru klientských informací - NRKI) a ze standardizovaného výpočtu výdajů žalovaného, provedeného na základě údajů ze žádosti, se zohledněním úředně stanovených částek životního minima a dat evidovaných ČSÚ. Žalovaný však následně, v době, kdy z t. č. načerpané jistiny zbývalo splatit 32 442,93 Kč, předepsané splátky přestal řádně a včas platit, v důsledku čehož žalobkyně využila svého smluvního oprávnění, dosud nesplacené plnění k 3. 11. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě. Ani po datu zesplatnění nicméně žalovaný nezaplatil ničeho, byť byl k plnění dodatečně vyzýván ještě předžalobní výzvou.

2. Zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly žaloba (24. 11. 2022) i předvolání k jednání (16. 1. 2023) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Z textu Smlouvy [číslo] datované k 30. 9. 2016, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně, s odkazem na VOP a interní sazebník (čl. I. 2 a čl. II. 15), zavázala žalovanému zřídit úvěrový rámec ve výši 42 000 Kč, čerpatelný od 30. 9. 2016 (čl. II.). S tím, že úvěrový rámec byl zřízen na dobu 3 let (čl. I. 4.1) s možností průběžného prodlužování (čl. II. 4.3). Načerpané plnění, úročené sazbou 16,9 % ročně (čl. II. 8), se žalovaný zavázal splácet ze svého„ běžného bankovního účtu“ č. [bankovní účet] (čl. III. 3), konkrétně formou splátek po 882 Kč, odpovídajících 2,1 % úvěrového rámce (čl. II. 5.2), splatných vždy k 1. dni v měsíci, počínaje od 1. 11. 2016 (čl. II. 5). Spolu s předepsanými splátkami se pak žalovaný zavázal platit též pojistné ve výši 75 Kč měsíčně (čl. II. 5.4), přičemž k pojištění (čl. V.) se žalovaný přihlásil„ Prohlášením“ datovaným taktéž k 30. 9. 2016. Spolu s textem Smlouvy [číslo] žalobkyně žalovanému předala též dokument„ VYSVĚTLENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ POUŽÍVANÝCH VE STANDARDNÍ INFORMACI O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU A DOPLNĚNÍ PŘEDSMLUVNÍ INFORMACE“, kde byla ve formě odrážek a tabulky specifikována dílčí práva a povinnosti ze Smlouvy [číslo].

5. V čl. 43 VOP pak bylo pro případ prodlení žalovaného zakotveno oprávnění žalobkyně nárokovat související úročení (zákonné i smluvní) a v čl. 31 písm. d) VOP ve spojení s čl. 32 písm. a) VOP právo zesplatnit nesplacené plnění pro případ, pokud by se žalovaný s plněním ocitl v prodlení.

6. Za zaslání každé upomínky si žalobkyně, dle předloženého Sazebníku, účtovala 600 Kč a za vystavení výzvy k předčasnému splacení 300 Kč.

7. V žádosti o otevření úvěrového rámce („ [anonymizována dvě slova]“) žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, dosáhl středního vzdělání a je, jako technik/řidič, na dobu určitou zaměstnán ve [právnická osoba] [anonymizováno], kde pobírá čistou měsíční mzdu ve výši 20 000 Kč, jakožto jediný příjem. [obec] měsíční příjmy domácnosti žalovaného t. č. činily 35 000 Kč, své osobní výdaje žalovaný specifikoval částkou 5 000 Kč. Žalovaný vystavil též„ Česné prohlášení o zasílání mzdy“, kde oproti svému podpisu potvrdil, že mu v rozmezí dat 13. 6. 2014 - 12. 9. 2014 byla na bankovní účet č. [bankovní účet] zasílána mzda pohybující se v rozmezí částek 19 231 Kč - 22 228 Kč. Na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném žalobkyní ve prospěch žalovaného, byl k 17. 10. 2016 evidován zůstatek 17 514 Kč s tím, že za období od 19. 9. 2016 do 17. 10. 2016 zde byly mezi příjmy evidovány částky 20 941 Kč (mzda od [právnická osoba] [anonymizováno]) a 34 000 Kč (označena jako„ čerpání úvěru“). Mezi zde evidovanými výdaji je třeba označit mj. platbu ve výši 2 034,47 Kč z 20. 9. 2016 („ Spl. úv“).

8. Tytéž údaje, jako údaje sdělené žalovaným, žalobkyně, dle dokumentu označeného jako„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“, využila pro určení disponibilního příjmu, ke stanovení úvěrového rámce a jeho splátek, mj. též i s přihlédnutím k údajům získaným z interních a externích databází - NRKI, BRKI, insolvenčního rejstříku atd.

9. O zesplatnění dosud nesplaceného plnění z vystaveného úvěrového rámce žalobkyně žalovaného, s odkazem na opakované porušování smluvních podmínek, informovala„ Oznámením o prohlášení úvěru za splatný“, datovaným k 5. 11. 2021, které, dle předloženého podacího archu, k poštovní přepravě podala dne 8. 11. 2021.

10. Na zvlášť zřízeném úvěrovém účtu žalovaného č. [bankovní účet] žalobkyně k 29. 4. 2022 evidovala zůstatek 37 703,88 Kč, z něhož 32 442,93 Kč připadalo na nesplacenou jistinu načerpaného plnění. Vývoj na tomto účtu pak žalobkyně doložila výpisem označeným jako„ Umořovací tabulka“. Zde je zaznamenáno, že žalovaný v období od 30. 9. 2016 do 1. 6. 2021 načerpal celkem 50 767 Kč, zatímco v tomtéž období splatil (vč. pojistného a„ nákladů na jednání a správu“ po 600 Kč, viz sekce -„ celková platba“) celkem 61 540,82 Kč. Obdobně také žalobkyně pohyby na shora označeném úvěrovém účtu evidovala v dokumentu označeném jako„ Platební historie“.

11. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván zástupcem žalobkyně cestou„ Předžalobní upomínky dle ust. §142a Občanského soudního řádu“, datované k 27. 5. 2022, kterou žalobkyně doložila spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným taktéž k 27. 5. 2022.

12. Stran způsobu výpočtu nárokovaného smluvního úroku žalobkyně předložila tabulku s uvedením časového rozmezí, za které byl kapitalizovaný smluvní úrok počítán, počtu dní prodlení a výše úrokové sazby.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2758 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

20. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

24. Podle § 3 písm. a) a b) z. s. ú. se pro účely z. s. ú. rozumí (a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, (b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

25. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

26. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

27. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu závazek, sjednaný mezi žalobkyní a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost žalobkyně zřídit oproti podpisu Smlouvy [číslo] úvěrový rámec (na zvláštním, jí vedeném bankovním účtu) a umožnit žalovanému, za současného zřízení pojištění, ve smyslu § 2758 o. z., aby z něho mohl načerpat příslušné plnění. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného načerpané plnění splácet a hradit i příslušné, souběžně naúčtované poplatky, vč. pojistného. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z., doplněný o souběžně sjednané pojištění. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, banka, poskytující úročená finanční plnění za účelem dosažení zisku, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú, tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

28. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 9 odst. 1 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

29. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi. Prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě i shora citovaný § 9 z. s. ú. je výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. S tím, že (byť) ve vztahu k aktuálně účinné právní úpravě spotřebitelského úvěrování (zakotvené v zákoně č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů) již byl ze strany Soudního dvora Evropské unie dovozen závěr, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

30. V návaznosti na učiněná skutková zjištění pak soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 9 odst. 1 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. Předně je třeba uvést, že se žalobkyně vůbec nezabývala zjištěním, že žalovaným uváděný pracovní poměr, jediný deklarovaný zdroj jeho příjmů, je sjednán toliko na dobu určitou. Což je na místě, ve vztahu k poměrům projednávané věci, hodnotit jako o to závažnější nedostatek, že byl závazek ze Smlouvy [číslo] sjednán na dobu tří let, s možností automatického prodlužování, k čemuž zjevně došlo, neboť účastníci Smlouvu [číslo] podepsali v roce 2016 a žalobkyně kroky, směřující k ukončení jejím prostřednictvím sjednaného závazku, podnikla až v roce 2021, tj. po cca 5 letech. V tomto směru tedy lze uzavřít, že si žalobkyně v rámci kontraktačního procesu vůbec nepostavila na jisto, zda bude mít žalovaný prostředky ke splácení závazku po celou dobu jeho trvání. Tím spíše za situace, kdy žalovaný nebyl již k datu podpisu Smlouvy [číslo] schopen ze svých prostředků hradit své náklady, a tak si musel svou životní úroveň uměle navyšovat půjčkami a úvěry. Ostatně, tuto skutečnost více než dobře ilustruje zjištění, že žalovaný na svém„ běžném“ bankovním účtu sice k datu načerpání poskytnutého plnění„ hospodařil“ s kladným zůstatkem, tento však byl způsoben pouze načerpáním položky označené jako„ úvěr“, neboť jinak by se již žalovaný ocitl ve„ ztrátě. S tím, že žalovaný nadto již t. č. jedno další obdobné plnění zjevně splácel, jak dokládá záznam o platbě z 20. 9. 2016 označené jako„ Spl. úv.“ Přičemž, v neprospěch žalobkyně je třeba v této souvislosti doplnit, že jí neutěšené majetkové poměry žalovaného k datu podpisu Smlouvy [číslo] byly alespoň v základních obrysech známy, neboť právě ona ve prospěch žalovaného jeho„ běžný“ bankovní účet vedla. Právě z tohoto důvodu také soud v projednávaném případu neakceptoval jako dostačující takový přezkum tzv. úvěruschopnosti, jenž byl co do ověřování výdajů žalovaného opřen jen o jím uvedené údaje a o uměle konstruované údaje statistického charakteru (obdobně viz např. závěry již výše citovaného rozsudku nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018), jak uváděla žalobkyně. Právě takový postup totiž zcela upozadil reálné poměry žalovaného a ačkoli je možné akceptovat závěr žalobkyně, že obecně představuje ověřování výdajů žadatele o spotřebitelský úvěr obtížný postup, je přesto na místě vyžadovat, aby jeden každý poskytovatel spotřebitelských úvěrů konkrétní výdaje potenciálních klientů, alespoň rámcově, ověřoval. Byť jen co do ověřování těch nejrozsáhlejších položek (např. týkajících se bydlení, dopravy, úhrad specifických potřeb atd.).

31. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy [číslo] vč. akcesoricky vzniknuvšího závazku z pojištění (jako závislé smlouvy nezpůsobilé samostatné existence, ve smyslu § 1727 o. z.), proto soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně, která, ač měla povědomí o rizikovosti provedené transakce (zjištění o absenci odpovídajících příjmů žalovaného i absenci podkladů k hodnocení výdajů týkajících se provozu domácnosti žalovaného), poskytla spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění vzájemně si poskytnutá účastníky z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. (založený přímo aktem vyplacení). Přičemž, ve smyslu § 2993 o. z., ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním nebylo možné pominout, že žalovaný žalobkyni vyplatil více finančních prostředků (61 540,82 Kč), než mu tato (50 767 Kč) umožnila načerpat. Z tohoto důvodu tak uplatněný nárok nelze shledat důvodným ani v části, co do potenciálně vzniknuvšího bezdůvodného obohacení žalovaného, a soud jej proto jako celek výrokem I. zamítl.

32. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo třeba přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení v plném rozsahu uspěl žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v celém rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.