10 C 279/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva

I. Žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v KÚ , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta B, , náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , ve znění doplnění z , datum, , , datum, a , datum, , se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm v , adresa, (dále jen „sporný pozemek“), byť je v katastru nemovitostí jako jeho vlastník zaknihován žalovaný. Tento nárok žalobce, s odkazem na závěry judikatury Nejvyššího soudu, vznesl s tím, že sporný pozemek, k , datum, , ve smyslu § 3066 o. z., vydržel v režimu tzv. mimořádného vydržení, ve smyslu § 1095 o. z. Za situace, kdy se jeho držby ujal již v roce 1983 tzv. v nikoli nepoctivém úmyslu. Dále také žalobce doplnil, že sporný pozemek je součástí zaplocené plochy o celkové výměře 1221 m2, jíž spolu s dalšími jím vlastněnými pozemky, zapsanými však na LV č. , hodnota, , jmenovitě parc. č. , Anonymizováno, , mezujícím se sporným pozemkem, parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a st. p. č. , hodnota, , na němž je postavena rekreační chata, užívá nepřetržitě od roku 1983. Aniž by kdy kdokoli, až do léta roku 2023, kdy mu jej žalovaný nabídl k odkupu, jeho faktické nakládání se sporným pozemkem sporoval, ke spornému pozemku uplatňoval jakákoli práva, resp. aby se kdy on vůbec dozvěděl, že sporný pozemek, jakožto samostatná nemovitá věc, existuje. Přičemž, sporný pozemek není v terénu nijak viditelně oddělen, a svojí plochou o výměře 360 m2 tudíž představuje podstatně méně než 50 % celkově zaplocené plochy. Předtím navíc tentýž zaplocený soubor pozemků užívali rodiče žalobce, konkrétně již od roku 1977, a žalobce nejprve, v roce 1983, k datu , datum, , od rodičů koupil pozemek st. p. č. , hodnota, s chatou a pozemek parc. š. , Anonymizováno, , resp. přesněji tyto převzal do osobního užívání, jež bylo k , datum, ex lege transformováno ve vlastnické právo, zatímco pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, nejprve, obdobně jako rodiče, převzal tzv. do osobního užívání a tyto později, v roce 1991, k datu , datum, , zakoupil od obce. S tím, že v již uvedených letech 1977, 1983 a ani 1991 nebyla vedena žádná veřejně dostupná evidence vlastnických práv k nemovitým věcem, odpovídající současnému katastru nemovitostí, kde by si bylo možné existenci sporného pozemku ověřit. O zaplocený soubor pozemků se pak, jak taktéž uvedl, žalobce spolu se svými rodinnými příslušníky, bez jakýchkoli vedlejších úmyslů, poctivě staral, mj. tak, že opravovali oplocení, zřízené však již dřív, sekali trávu, pěstovali zeleninu ve skleníku postaveném právě na sporném pozemku a vysazovali zde i stromy. Sám žalobce takto, přímo na sporném pozemku, zasadil t. č. již vzrostlý smrk stříbrný o výšce 7 m a také stromy ovocné. O skutečnosti, že by jeho rodiče v souvislosti s koupí chaty a přilehlých pozemků se žalovaným sjednali jakoukoli další dohodu žalobce, jak namítl, nebyl informován. Případně sjednaný závazek tak mohl vázat toliko jeho rodiče. Obdobně také žalobce odmítl, že by měl informaci o rozdělní původního pozemku parc. č. , Anonymizováno, na celkem , hodnota, dílů, tedy mj. i na sporný pozemek. V této souvislosti žalobce poukázal na jemu dostupný geometrický plán z roku 1971, kde bylo zakresleno rozdělení pouze na pozemky parc. č. , Anonymizováno, , jež, co do plochy, pokrývaly nyní zaplocený prostor, při zachování původní výměry pozemku parc. č. , Anonymizováno, , tj. 1588 m2. Stran své odbornosti žalobce uvedl, že sice má právnické vzdělání, pracoval však jako úředník a nakládáním s nemovitostmi se nikdy podrobně nezabýval. Pokud jde o jeho jednání se žalovaným, žalobce poukázal na telefonát, kdy, jak se domníval, mu žalobce sporný pozemek nabídl k odkupu za , částka, za 1 m2. Později se však, v průběhu navazující emailové komunikace, ukázalo, že žalovaného, v důsledku sluchové vady, jíž trpí a musí nosit naslouchátko, přeslechl a tento mu sporný pozemek k odkupu nabízel částku , částka, , což však pro něho nebylo akceptovatelné.

2. Žalovaný se k věci písemně vyjádřil k , datum, a poté ještě k , datum, . Touto cestou namítl, že žalobce nedisponuje žádným právním titulem, od něhož by mohl odvozovat dobrou víru k nabytí a nakládání se sporným pozemkem, a usiluje o to, aby právo ze dřív sjednané výprosy přeměnil v právo vlastnické. V tomto ohledu žalovaný sdělil, že jeho sestra, , jméno FO, , nabyla v roce 1969 do svého vlastnictví původní pozemek parc. č. , Anonymizováno, o výměře 2807 m2. Tento však byla následně nucena rozdělit na 7 dílů tak, aby každý odpovídal ploše 400 m2, tehdy úředně vymezené jako nejvyšší přípustná plocha pro stavbu rekreační chaty. Z tohoto důvodu tak byl původní pozemek skutečně rozdělen na parcely č. , Anonymizováno, , za současného zachování zbytkové parcely č. , Anonymizováno, . Parcelu, odpovídající spornému pozemku, poté , jméno FO, přenechala žalovanému do trvalého užívání, což bylo potvrzeno rozhodnutím Finančního výboru ONV , adresa, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Zhruba tehdy také sám žalobce parcely oplotil jako jeden celek. Nato však , jméno FO, v roce 1977 parcely č. , Anonymizováno, a st. p. č. , hodnota, převedla na rodiče žalobce a tito současně získali parcely č. , Anonymizováno, do „nájmu“. Rodiče žalobce tehdy projevili zájem i o přenechání sporného pozemku, žalovaný ale, jak potvrdil, o převod neměl zájem. Vzhledem k tomu, že sám t. č. nicméně neměl pro sporný pozemek využití, vystavil prohlášení, kterým rodičům žalobce umožnil bezplatné užívání sporného pozemku, aniž by stanovil účel takového užívání. V rámci téhož prohlášení se také žalovaný zavázal, že se sporným pozemkem nebude bez vědomí rodičů žalobce nijak disponovat a případně jim jej nabídne ke koupi jako prvním v pořadí. Práva a povinnosti založená uvedeným prohlášením tak žalobce, s odkazem na § 2189 o. z., označil za výprosu, jíž jak on, tak i žalobcovi rodiče, respektovali. On sám povinnosti z uvedeného prohlášení dále respektoval i po roce 1983, kdy parcely č. , Anonymizováno, i st. p. č. , hodnota, převzal žalobce, který, dle mínění žalovaného, o jeho prohlášení věděl. Toto tvrzení odvozoval ze skutečnosti, že žalobci bylo v roce 1977 již 27 let, dosáhl právnického vzdělání a měl jej tak i sám informovat při telefonickém hovoru. Sám žalovaný také žalobce o majetkoprávním vztahu ke spornému pozemku informoval. Dojít k tomu mělo někdy v letech 1984/1985, kdy žalovaný, při příležitosti cyklovýletu s manželkou, žalobce informoval o učiněném prohlášení a tento měl projevit zájem, aby byl režim užívání sporného pozemku zachován. Navíc, žalobce v roce 1991, kdy docházelo k převodům pozemků z osobního užívání do vlastnictví uživatelů, projevil zájem právě a pouze o parcely č. , Anonymizováno, , st. p. č. , hodnota, a č. , Anonymizováno, , zatímco jeho právo ke spornému pozemku respektoval. Nadto za situace, kdy již došlo ke zřízení katastru nemovitostí, kde si žalobce, práva znalá osoba, mohl kdykoli reálné poměry v lokalitě ověřit. Sám žalovaný, jak taktéž uvedl, naopak respektoval učiněné prohlášení a své povinnosti ke spornému pozemku plnil, zejména za sporný pozemek odváděl daň z nemovitých věcí a v rámci stavebního řízení se vyjádřil k záměru p. , jméno FO, vybudovat na jednom ze sousedních pozemků stavbu chaty, kdy žalobce naopak jako účastník tohoto stavebního řízení vůbec nebyl veden. Za nepoctivé pak žalovaný označil to jednání, jež s ním žalobce vedl v létě roku 2023. Namítl, že žalobce dne , datum, , v rámci telefonického rozhovoru, o němž on zpravil realitního agenta pana , Anonymizováno, , nejprve akceptoval, že sporný pozemek odkoupí za , částka, . Avšak následně, v rámci emailové komunikace, byť tehdy ještě stále používal termíny jako „od Vás koupím“ či „dohoda o prodeji Vašeho pozemku“, nejprve požadoval snížení kupní ceny na , částka, za 1 m2, a poté, co toto on (pozn. žalovaný) v emailu ze , datum, odmítl a trval na částce , částka, , již namítl vydržení a v této souvislosti začal hovořit o „dobré víře“. Tyto naposledy uvedené termíny však žalobce použil až v návaznosti na následně připravovaný odprodej sporného pozemku panu , jméno FO, , který zmařil formou návrhu na předběžné opatření, jemuž bylo vyhověno. S tím, že ani pan , jméno FO, o tom, kdo je vlastníkem sporného pozemku, neměl pochybnosti, jelikož jej o tom jednak informovali rodiče a jednak si vše ověřil v katastru nemovitostí.

3. V souvislosti se zjišťováním skutkového stavu soud, ve smyslu § 132 o. s. ř., vycházel z důkazů označených níže, hodnocených jednotlivě i ve vzájemných souvislostech:4. , jméno FO, , v procesním postavení svědkyně, vypověděla, že v chatové osadě v , Anonymizováno, mají chatu od roku 1980. Tato chata není situována v sousedství chaty žalobce, ale nachází se v její blízkosti. Svědkyně a její manžel svou chatu koupili od t. č. již zemřelého pana , Anonymizováno, , a právě v roce 1980 se seznámili i s rodinou žalobce. Svědkyně především s jeho manželkou, jelikož tato měla děti ve stejnou dobu jako ona a chodily spolu na procházky s kočárkem. Rodina svědkyně a žalobcova bydlely v různých vchodech téhož bytového domu, v , Anonymizováno, se pak navštěvovali a jejich děti si hrály na zahradách u obou chat. Pokud jde o období od roku 1980, svědkyně si nevybavila, že by se měnilo vytyčení pozemku, užívaného rodinou žalobce, a ani to, že by tamtéž docházelo k úpravám či opravám plotu. O chatu i pozemek, jak svědkyně uvedla, se starali nejprve žalobcovi rodiče a poté žalobce a jeho rodina. V roce 1980 nicméně chatu i přilehlé pozemky spravoval žalobce, i když tam jeho rodiče i nadále jezdili. Tento stav mohl trvat dalších 10 – 20 let, datum úmrtí žalobcových rodičů si svědkyně nevybavila. Žalovaného svědkyně v chatové osadě nikdy neviděla a o skutečnosti, že by mu snad měla patřit část pozemku u chaty žalobce, se dozvěděla až v souvislosti se soudním řízením. Skutečnost, že v chatové osadě probíhaly pozemkové úpravy si svědkyně vybavila a časově je zařadila do období po roce 2000, do období, po úmrtí manželky žalobce. Podrobnosti k těmto úpravám nicméně svědkyně nesdělila s tím, že tuto záležitost vyřizoval jejich syn. Závěrem své výpovědi svědkyně potvrdila, že žalobcův soused, jehož jméno si ale nevybavila, staví na pozemku, který dřív užíval pan , jméno FO, , novou chatu, neboť ta původní vyhořela.5. , jméno FO, , v procesním postavení svědka, vypověděl, že s rodiči začal do , Anonymizováno, , do chatové osady, jezdit v průběhu 80. let. Na pozemek žalobce si tehdy chodili hrát. S rodiči svědek do , Anonymizováno, jezdil především v létě, aktuálně tam však jezdí za matkou v průběhu celého roku, jelikož ta tam nyní přebývá celoročně. Za období, kdy jezdí do , Anonymizováno, , si svědek nevybavil, že by docházela k jakýmkoli úpravám oplocení pozemků přiléhajících k chatě žalobce. Snad jednou mělo dojít k opravě vrátek, což však na vytyčení pozemku nemělo žádný vliv. O pozemek okolo jejich se, jak svědek vypověděl, vždy starala rodina žalobce, jeden ze sousedů jim však vypomáhá se sekáním trávy. O případných pozemkových úpravách, probíhajících v chatové oblasti, svědek nevěděl a obdobně také neměl povědomí, zda se zde nějak blíže řešil proces digitalizace katastrálního operátu. Byť jinak o existenci digitalizace operátu katastru nemovitostí informace měl, jelikož tuto záležitost v místě svého bydliště řešil. V , Anonymizováno, by ji však, dle svědkova mínění, za rodiče řešil spíše jeho bratr , jméno FO, . Naopak, o stavebních pracích probíhajících v chatové osadě svědek určitý přehled měl, jmenoval práce na novém rekreačním objektu , Anonymizováno, a také práce na stavbě nové chaty, budované na pozemku, který dřív patřil , Anonymizováno, . Se žalovaným se svědek, což potvrdil, nikdy nesetkal, o povaze sporu jej informoval žalobcův syn a samotná existence sporu byla pro něho samého překvapením.6. , jméno FO, , v procesním postavení svědka, vypověděl, že na chatu do , Anonymizováno, začal jezdit s rodiči poté, co tam v roce 1981 koupili chatu. V této souvislosti si svědek vybavil, že rodiče chatu v , Anonymizováno, koupili právě z iniciativy rodiny žalobce, jelikož se obě rodiny znaly již z Prahy. , právnická osoba, si proto svědek hrál s dětmi žalobce, mj. i na pozemku u jejich chaty. Hráli si tam tehdy „dennodenně“, aktuálně pak svědek chodil pravidelně okolo při vycházkách se psem, neboť v osadě zdědil chatu, situovanou v blízkosti chaty žalobce, šikmo naproti. Pozemek u chaty žalobce, jak svědek uvedl, vždy užívala pouze rodina žalobce, jeho vytyčení se za cca 40 let nezměnilo a dle mínění svědka nic nepřisvědčovalo tomu, že by část pozemku u chaty žalobci nepatřila. S informací, že by měl nějaký pozemek u chaty žalobce patřit žalovanému, jehož nikdy před tím neviděl, se svědek seznámil až v návaznosti na vedené soudní řízení. Stran prací, souvisejících s digitalizací katastrálního operátu, svědek vypověděl, že pracovníci katastru nemovitostí v osadě, cca 5 let nazpět, prováděli měření, na místě i značkovali. V témže období v osadě prováděli měření též pracovníci stavebního úřadu, ti vyměřovali stavby. Zda byl v souvislosti s měřením, prováděným pracovníky katastru nemovitostí, obesílán, si svědek nevybavil. Vybavil si pouze komunikaci s pracovníky stavebního úřadu, kteří si cosi ověřovali. Co se týče výstavby v lokalitě, svědek poukázal na stavbu chaty na pozemku, který v minulosti užívala rodina pana , Anonymizováno, , a také na stavbu chaty, jíž prováděli , Anonymizováno, .7. , jméno FO, , v procesním postavení svědkyně, vypověděla, že rodinu žalobce zná od roku 2008. Tehdy s manželem koupili chatu, situovanou naproti chatě žalobce a od té doby svědkyně nezaznamenala, že by se okolo žalobcovy chaty jakkoli měnilo oplocení. Svědkyně si v tomto ohledu vybavila jen opravu oplocení u cesty, kterou bylo pouze opraveno oplocení původní. Oprava proběhla řádově několik let nazpět a žalobci pomáhali muži z osady. Manžel svědkyně se neúčastnil, byl tehdy v Německu. O pozemek u chaty se žalobce, jak svědkyně uvedla, staral s manželkou a syny, manžel svědkyně tam pak cca 2 x do měsíce chodil posekat, sekal vždy celý pozemek. Na pozemek měl manžel svědkyně volný přístup, jelikož žalobce vrata z příjezdové cesty zajišťuje jen zástrčkou, a to z toho důvodu, aby tam mohli pracovníci ČEZu čas od času seříznout větvě v blízkosti elektrického vedení. Skutečnost, že by snad část zaploceného pozemku nepatřila žalobci svědkyně neznala a, jak doplnila, o žalovaném nikdy neslyšela a ani jej neviděla. Stran proběhnuvší digitalizace katastrálního operátu svědkyně sdělila, že tato, co do příslušných prací, proběhla asi 5 let nazpět, do osady jezdili pracovníci, kteří vyměřovali. Dle mínění svědkyně však nebyli o vyměřování dopředu obesílání, dodatečně snad byli obeslání jen ti, kdo měli mít něco v nepořádku. Svědkyně ani manžel nicméně obesláni nebyli. O vyměřovacích pracích i o procesu digitalizace se v osadě povídalo, jelikož se tehdy zjistilo, že někteří chataři mají věci na cizích pozemcích a některé zde stojící stavby nejsou povolené. Žalobce však, dle toho, co si svědkyně vybavila, na žádné související problémy nepoukazoval. Ohledně stavebních prací, jež v osadě v posledních letech probíhaly, svědkyně zmínila práce prováděné panem , Anonymizováno, , s nímž ale žalobce žádné styky neudržuje a ke stavbě se nijak nevyjadřoval. Závěrem své výpovědi svědkyně doplnila, že zaznamenala, jak byla část pozemku žalobce vykolíkována. Toto jí zarazilo, jelikož pojala podezření, že žalobce chce část pozemku u chaty prodat, ač tento, dle mínění svědkyně, má k lokalitě i chatě blízký vztah. Svědkyně , jméno FO, dále i s manželem k datu , datum, vystavili písemné čestné prohlášení, v němž společně, oproti podpisu, prohlásili, že se, od roku 2005, kdy se do osady oni mu s údržbou pomáhali.8. , jméno FO, , v procesním postavení svědkyně, vypověděla, že žalovaný je její otec, s nímž se pravidelně stýká, cca jednou do týdne. Vzhledem k jejímu právnímu vzdělání se s ní také otecžalovaný radil i o předmětu řízení a byla též dvakráte nahlížet do soudního spisu. Co se týče pozemků v , Anonymizováno, , svědkyně uvedla, že se od babičky „, jméno FO, “ dozvěděla, jak babiččin manžel v , Anonymizováno, koupil cca 3000 m2 pozemků a z materiálu, který ušetřil ze souběžně prováděné stavby domu na , Anonymizováno, , na těchto pořízených pozemcích postavil chalupu. V jakém majetkoprávním režimu babiččin manžel ony pozemky užíval a zda se užívání chopil ještě před rokem 1948 nebo až poté svědkyně nevěděla. Naopak, svědkyně si vybavila, že jí táž babička řekla i to, že v 70. letech museli pozemek v , Anonymizováno, rozdělit na menší, což babička vnímala jako „krádež“, jelikož již dřív rodina přišla i o dům v , Anonymizováno, . Pozemky v , Anonymizováno, však, dle toho, co jí babička řekla, skutečně rozděleny byly, pozemek s chalupou a ještě dva další si ponechala svědkynina matka, čtvrtý pozemek si ponechal její otec. žalovaný. K tomuto rozdělení, dle mínění svědkyně, muselo dojít před rokem mezi roky 1970 až 1972, kdy se její rodiče vzali. K následnému prodeji pozemku s chatou došlo proto, že otec – žalovaný potřeboval peníze na stavbu domu v , adresa, a navíc bylo tehdy předepsáno, že pozemek pro rodinný dům může mít maximální výměru 800 m2, zatímco pro chatu jen 400 m2. Svůj pozemek v , Anonymizováno, ale otecžalovaný neměl v úmyslu odprodat, chtěl jej zachovat pro ni a sestru. Sama svědkyně jezdila do , Anonymizováno, na cyklovýlety, sbírala tam pampelišky. Poté, okolo roku 1999, začala svědkyně s manželem plánovat koupi rekreační chaty mimo Prahu a, jak doplnila, napadlo ji takovou chatu postavit právě na pozemku v , Anonymizováno, . Nato ale rodina restituovala dům v , Anonymizováno, a peníze bylo třeba investovat do tohoto domu. Do , Anonymizováno, , kde si chtěla pozemek prohlédnout, ale v tomto období svědkyně jezdila, naznala však, že je pozemek zaplocený. Otec – žalovaný ji však tehdy ujistil, že uživatel pozemku majetkoprávní poměry zná, jelikož jej on v minulosti, někdy, odhadem svědkyně okolo roku 1985 či 1986, jistě však před rokem 1989, při příležitosti cyklovýletu s její matkou, informoval, na což měl tehdy žalobce reagovat hrubě. Byť jej měl tehdy otec – žalovaný informovat, že mu jeden za zaplocených pozemků patří a jeho manželka je bývalým vlastníkem chaty. V návaznosti na to také měla platit nepsaná dohoda, dle které se žalobce na pozemku zavázal sekat trávu a starat se o stromy, zatímco otec – žalovaný nenárokoval žádné plnění za užívání pozemku ze strany žalobce. Sama svědkyně ale vyloučila, že by kdy se žalobcem jednala nebo jej alespoň viděla. Ani o tom, že by její otec – žalovaný se žalobcem jednal ještě nijak, svědkyně nevěděla. Prohlášení, jež otec – žalovaný ohledně užívání pozemku v , Anonymizováno, vystavil ve prospěch rodičů žalobce, svědkyně, jak potvrdila, znala. Jeho originál našla po podání žaloby. Bylo v zažloutlé obálce, spolu s originálem smlouvy, sjednané s rodiči žalobce v souvislosti s převodem chaty. Nález uvedené obálky svědkyně přičítala zvykům matky, jíž charakterizovala jako „archiváře“. Opět z doslechu, od otce – žalovaného, svědkyně znala průběh jednání, jež žalobce a žalovaný vedli ohledně prodeje sporného pozemku. Otec – žalovaný ji tehdy řekl, že mu žalobce, i v návaznosti na zmínku o vystaveném prohlášení, řekl, že „všechno ví“ a, v rámci telefonického rozhovoru (o něm ji otec – žalovaný informoval bezprostředně po uskutečnění, cca po půl hodině), projevil i ochotu odkoupit pozemek. Nicméně, i když měl návrh nejprve akceptovat, odmítl cenu , částka, a byl ochoten akceptovat toliko , částka, /m2. Toto se, dle toho, co jí řekl otec – žalovaný, mělo dále řešit emaily, žalobce však i nadále kupní cenu odmítal a otec – žalovaný jej proto, prostřednictvím realitní kanceláře, odprodal panu Jinovi, který měl zaplatit dokonce víc, než bylo navrhováno žalobcovi. Důvod, proč otec – žalovaný, začal plánovat odprodej pozemku, svědkyně přičítala jeho záměru koupit investiční byt.9. , jméno FO, , v procesním postavení svědka, vypověděl, že je ve vztahu ke spornému pozemku mezujícím sousedem a v roce 2023 měl zájem tento pozemek odkoupit. Kontaktoval tehdy žalobce, ale ten jej stran prodeje odkázal na realitní kancelář, načež , datum, podepsal smlouvu, avšak ke vkladu do katastru nemovitostí již nedošlo, vkladové řízení bylo přerušeno do skončení řízení soudního. Skutečnost, že je vlastníkem sporného pozemku žalobce svědek označil jakožto skutečnost známou v jejich rodině, a to od té doby, kdy , jméno FO, v téže chatové osadě odprodala pozemky jeho rodičům, kteří je poté, cca 20 let nazpět, darovali jemu. Se žalobcem nicméně svědek až do data jednání o koupi pozemku do kontaktu nepřišel. Majetkoprávní vztahy ke spornému pozemku si svědek v návaznosti na zamýšlenou koupi navíc, jak uvedl, ověřil i v katastru nemovitostí a na serveru mapy.cz. Vedle toho také svědek poukázal na závěry procesu digitalizace katastrálního operátu, neboť tehdy do datové schránky obdržel oznámení, dle kterého byl jako vlastník sporného pozemku evidován žalobce. Odesílatele uvedeného oznámení si svědek nevybavil, vyjádřil však mínění, že to nebyl městský úřad. Fakticky však digitalizaci měla provádět jakási společnost, jejíž název si svědek nevybavil, upamatoval se ale, že tehdy komunikoval s jakousi úřednicí z poděbradského stavebního úřadu. Žalobce svědek charakterizoval jako „souseda přes plot“, s nímž se, na rozdíl od jeho synů, nijak zvlášť nebaví. Nebavili se ani ohledně zamýšlené koupě sporného pozemku, v září 2023 však měli spor. Tehdy již probíhalo vkladové řízení a svědek, jak doplnil, se na sporný pozemek zašel podívat, aniž by před tím žalobce informoval, jelikož z důvodu časté nepřítomnosti žalobce v osadě nesehnal kontakt. Prošel tehdy skrz plot, jeho stav nebyl dobrý, a sporný pozemek vytyčil za využití provázků, jež však žalobce strhl se slovy, že jde o jeho pozemek, „nenechá to tak“ a věc bude řešit u soudu. Nato svědek žalobci sdělil, že sporný pozemek zakoupil, což žalobce komutoval tak, že pokud by to věděl, koupil by jej sám. Toto vyjádření svědek vnímal tak, že by žalobce příslušnou kupní cenu raději zaplatil sám. Ačkoli předtím žalovaný svědkovi sdělil, že žalobci sporný pozemek nabízel a dle emailu, který mu žalovaný ukázal, spolu jednali i o ceně, nicméně, neúspěšně. Pokud jde o vytyčení sporného pozemku, svědek uvedl, že tento byl vždy připlocen k pozemkům žalobce a od těch nijak oddělen nebyl. Plot byl, dle toho, co si svědek vybavil, stále stejný a vytyčení plochy jím ohraničené se neměnilo přinejmenším od doby, kdy si tam svědek již jako dítě začal hrát, přičemž si jako malí hráli i na pozemcích u žalobce. Stav před vytyčením pozemků svědek nezal. Právě žalobce se také o sporný pozemek staral, někdy mu také pomáhali jeho syn, a soused „Jarda“, bydlící naproti. Stran stavebních prací, realizovaných v osadě, svědek poukázal na rekonstrukci prováděnou panem , jméno FO, . Tehdy obdržel o datové schránky informaci o účastenství ve stavebním řízení. , jméno FO, tehdy také své sousedy obešel a byl i za žalovaným. Dle mínění svědka pan , jméno FO, sousedy dohledal v katastru nemovitostí.10. , jméno FO, , v procesním postavení svědka, vypověděl, že pracuje jako realitní makléř u společnosti , Anonymizováno, . Z titulu zaměstnání byl osloven žalovaným, se kterým nikdy před tím nepřišel do kontaktu, avšak přesto jej hodnotil jako korektního klienta s důvěryhodným vystupováním. Skutečnost, že byl sporný pozemek t. č. připlocen k dalším pozemkům, svědek, s odkazem na zkušenosti s prodejem obdobných pozemků v chatových osadách, označil za nikoli výjimečnou. Tím spíše za situace, kdy kupující, pan , jméno FO, , na něhož svědek kontakt obdržel od žalovaného, měl na tento pozemek přímy přístup ze svých pozemků. Žalovaný svědka se záměrem odprodat sporný pozemek, jak svědek uvedl, oslovil nejprve telefonicky, a to, což svědek uvedl s odkazem na uložený záznam, k datu , datum, . Poté spolu jednali i osobně, načež došlo k podpisu zprostředkovatelské smlouvy, rezervační poplatek byl stanoven na , částka, . Po podpisu zprostředkovatelské smlouvy svědek se žalovaným provedli ohledání sporného pozemku, žalobce tam ale neviděli a svědek, jak doplnil, se žalobcem, vyjma jednoho telefonátu, nikdy žádný osobní kontakt neměl. Vlastnické právo žalovaného ke spornému pozemku, jakož i skutečnost, že tento pozemek t. č. nebyl nijak zatížen, si svědek, v souladu se zavedenou praxí, ověřil na základě listů vlastnictví, jež si sám aktualizoval tak, aby nebyly starší 3 dnů. Od žalovaného si také vyžádal nabývací titul, v konkrétním případě šlo, dle svědkova mínění, o kupní smlouvu. V této souvislosti si také svědek vybavil, že mu žalovaný ukazoval jakýsi výřez z katastrální mapy, na němž bylo patrné rozdělení původně jednotného pozemku na menší pozemky. Žalovaný mu též, jak svědek potvrdil, sdělil i informaci, že pozemek bezúplatně přenechal k užívání žalobci, a to oproti příslibu údržby. Vedle toho také žalovaný poukázal na smlouvu, z jejíhož titulu rodičům žalobce přislíbil možnost využití předkupního práva ke spornému pozemku, což si svědek zapamatoval v návaznosti na ověřování přístupu k pozemku a zjištění, že sporný pozemek nebyl od pozemků žalobce oddělen plotem. Právě v době, kdy svědek začal připravovat inzerát na prodej sporného pozemku, jej pak žalovaný informoval, že již koupi sjednal se žalobcem, za předem danou cenou , částka, . Toto svědka zaskočilo, jelikož předpokládal, že bude možné sporný pozemek, snad i v režimu aukce, výhodně zpeněžit. Již tehdy také svědek věděl o zájmu pana , jméno FO, , žalovaný však trval na tom, že je třeba sporný pozemek nejprve nabídnout žalobci. Inzerát již nicméně nevystavil. Nato svědek od žalovaného, cestou SMS, někdy kolem 18. či 19. hodiny, obdržel kontakt na žalobce, ten však nereagoval na svědkovy telefonáty, a proto jej svědek , datum, , později svědek konkretizoval na 17. 8., oslovil formou SMS. Text této SMS svědek přečetl (pozn. umožnil též nahlédnutí), zněla „, právnická osoba, pane , jméno FO, , jsem realitní makléř, dostal jsem na Vás kontakt od pana , jméno FO, při prodeji pozemku v , Anonymizováno, , až budete mít čas, zavolejte mi. Nedaří se mi Vás kontaktovat. S pozdravem , jméno FO, , , Anonymizováno, . Žalobce však přesto nereagoval a žalovaný jej navíc informoval, že žalobce, dle informací od žalovaného snad v rámci vzájemné emailové komunikace, změnil názor a na místo dřív dohodnuté kupní ceny ve výši , částka, nabízí jen , částka, za m2, tedy cca o , částka, za m2 méně. Až poté, , datum, , svědek zaznamenal, že má dva zmeškané telefonáty právě od žalobce. Proto jej ještě téhož dne kontaktoval a žalobce jej osočil, že mu zaměstnanci realitní kanceláře vstoupili na pozemek. K těmto výtkám svědek žalobci sdělil, že o zaměstnance realitní kanceláře nejde, ale mohl by to být pan Jínak, který již podepsal smlouvu a složil i zálohu. Tuto informaci, na níž se také dodatečně zeptal, si ostatně chtěl žalobce dle svědkova mínění ověřit.11. , jméno FO, , v procesním postavení svědka, vypověděl, že jeho dcera má v chatové osadě v , Anonymizováno, chatu, kam on pravidelně jezdí. Pozemek svědkova dcera, jak tento odhadl, koupila asi 6 nebo 7 let nazpět. Na pozemku byla vyhořelá chata, jíž se dcera rozhodla přestavět. V rámci řízení u stavebního řízení ji tehdy zastupoval právě svědek, který mj. zajišťoval stanoviska vlastníků sousedních pozemků. V této souvislosti svědek, na základě informací z katastru nemovitostí, oslovil žalovaného, pana , jméno FO, a obec , adresa, . Se žalobcem a ani žalovaným svědek nijak zvlášť nekomunikuje, se žalobcem se, jak doplnil, bavili jednou a se žalovaným se viděl asi třikrát. Se žalobcem se svědek bavil jen o jedlích na dceřině pozemku a ačkoli již tehdy probíhala rekonstrukce dceřiny chaty, žalobce se na rekonstrukci ani související práce neptal. O probíhajícím soudním sporu se svědek dozvěděl od pana , jméno FO, , který v tomto směru poukázal na nesnáze s koupí pozemku žalovaného (pozn. sporného pozemku). O případné změně vytyčení oplocení okolo pozemku u žalobcovy chaty svědek nevěděl, vybavil si pouze, že jeden ze sousedů chodí k žalobci sekat trávu. Skutečnost, že by jeho dcera, ve vztahu k pozemku v chatové osadě, řešila následky související s digitalizací katastrálního operátu, svědek vyloučil, neboť tato, dle jeho mínění, proběhla dřív, než dcera pozemek koupila.

12. Formou celkem 6 fotografií žalobce zdokumentoval poměry na jím zaplocených pozemcích v , Anonymizováno, . Tyto fotografie zachycují (i.) chatu a zatravněnou část pozemků, (ii. a iii.) plot podél příjezdové cesty, vč. zachycení brány, (iv.) nově vysazené ovocné stromy a plot ve směru k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , přiléhající ke spornému pozemku, (v.) oplocení mezi sporným pozemkem a pozemkem par. č. , Anonymizováno, a (vi.) vzrostlý stříbrný smrk na sporném pozemku, jakž i část příjezdové cesty v prostoru za plotem. Další 4 předložené fotografie zachycují syny žalobce na pozemcích u chaty v , Anonymizováno, . Předložené ortofoty mapy vymezují půdorys sporného pozemku, jako pozemku mezujícího s pozemky č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, , jakož i s příjezdovou cestou do chatové osady, a to jednak ve formě letecké fotografie (čl. 11) i nákresu (čl. 41). Blíže se soud o místních poměrech přesvědčil při místním šetření (protokol na čl. 94-95), v jehož rámci byla pořízena i fotodokumentace (CD na čl. 97). Takto si soud ověřil, že je sporný pozemek připlocen k pozemkům obklopujícím chatu če. 125 v chatové osadě v , Anonymizováno, , nachází se ve směru proti příjezdové cestě, v rohu, kde za plotem naproti stojí jedna ze sousedních chat a po levé ruce (ve směru pohledem od chaty) druhé ze sousedních chat. Plot okolo souboru pozemků je jednotný a dílem přiléhá k příjezdové cestě, dílem k pozemkům mezujících sousedů. Sporný pozemek je porostlý vzrostlými stromy (mj. se zde nachází vzrostlý smrk stříbrný, tři relativně čerstvě zasazené ovocné stromy a také okrasné keře) , je rovný a od ostatních připlocených pozemků není nijak viditelně oddělen (hranici je možno pouze pomyslně vytyčit volně stojícím kůlem plotu z leva, z pohledu směrem od chaty, a právě již označeným smrkem stříbrným).

13. K datu , datum, byl, dle předloženého výpisu, jako vlastník pozemků st. p. č. , hodnota, (výměra 76 m2), s budovou če. , Anonymizováno, , pč. , Anonymizováno, (výměra 405 m2), pč. , Anonymizováno, (výměra 323 m2) a pč. , Anonymizováno, (výměra 417 m2), zapsaných na LV 205 v kú , adresa, , evidován žalobce. Naopak, jako vlastník sporného pozemku (360 m2) byl t. č., taktéž dle předloženého výpisu z katastru nemovitostí (doložen 2x, na čl. 40 a čl. 12), evidován žalovaný, a to z titulu „dohody o zřízení práva osobního užívání“ č. , Anonymizováno14. Pokud jde o nabývací tituly k zaploceným pozemkům žalobce předložil: „kupní smlouvu“ z , datum, , pořízenou formou notářského zápisu č. N , Anonymizováno, , jejímž prostřednictvím se , jméno FO, (bod druhý) zavázala na , jméno FO, a , Jméno žalobce, (nar. , datum, ) převést chatu če. , Anonymizováno, , jež stála na pozemku stp. , Anonymizováno, vlastněném , adresa, národním výborem v , Anonymizováno, , k němuž t. č. právo osobního užívání vykonávala výše jmenovaná , jméno FO, , která toto právo, jakož i totéž právo k pozemku č. , Anonymizováno, , taktéž souběžně převedla na , jméno FO, a , Jméno žalobce, . Naposledy jmenování dále, proti podpisu soudu předložené „Dohody o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání“ ze dne , datum, , (bod I.) do „dočasného užívání“ od , právnická osoba, obce , Anonymizováno, nabyli též pozemky č. , Anonymizováno, (397 m2) a č. , Anonymizováno, (419 m2), jakožto pozemky zde výslovně deklarované jako díly původního pozemku č. , Anonymizováno, , vydělené geometrickým plánem ze dne , datum, č. , Anonymizováno, . Toto právo (bod V.) , jméno FO, a , Jméno žalobce, nabyli i pro své nástupce. „kupní smlouvu“ z 25. 5. (pozn. rok nečitelný, dle údajů z katastru nemovitostí jde o rok 1983), pořízenou formou notářského zápisu č. , Anonymizováno, …(poslední čísla nejsou čitelná, viz čl. 13), jejímž prostřednictvím se , jméno FO, a , jméno FO, zavázali převést žalobci (bod č. II.) chatu če. 125, jakož i právo osobního užívání k pozemkům st. , Anonymizováno „kupní smlouvu“, pořízenou formou notářského zápisu č. , Anonymizováno, , jejímž prostřednictvím se obec , adresa, zavázala (čl. prvý) , Anonymizováno, převést pozemky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (397 m2), č. , Anonymizováno, (419 m2), jakožto pozemky evidované LV č. , hodnota, , mezi pozemky vlastněnými jmenovanou obcí, Anonymizováno15. V návaznosti na převod chaty če. , Anonymizováno, , jakož i postoupení práva osobního užívání k pozemkům st. , Anonymizováno, a nájmu k pozemkům č. , Anonymizováno, , shora jmenované , jméno FO, , roz. , jméno FO, , a , jméno FO, , vystavily a spolupodepsaly listinu „Prohlášení“, datovanou k , datum, , jejímž prostřednictvím , jméno FO, potvrdila převod chaty i předání klíčů o od ní. Dále je zde výslovně uvedeno, že pozemky č. , Anonymizováno, jsou t. č. v nájmu. Vedle shora jmenovaných tutéž listinu dále podepsal též svědek, jehož jméno je velmi obtížně čitelné (pozn. snad „, jméno FO, /, Anonymizováno, “).

16. Ke dni , datum, je datován i text dalšího předloženého „Prohlášení“, podepsaného žalovaným. Ten zde uvedl, že do budoucna nebude bez vědomí , Jméno žalobce, a , jméno FO, disponovat sporným pozemkem, přiděleným mu t. č. do osobního užívání,17. V předložené fotokopii již výše označeného geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, je patrné vydělení pozemků č. , Anonymizováno, z pozemku č. , Anonymizováno, , kdy je zde jako dosavadní vlastník, resp. osoba vykonávající právo osobního užívání označena , jméno FO, .

18. Dokumentem, datovaným k , datum, , nazvaným „PŘIZNÁNÍ k dani z nemovitostí na rok 1993, k němuž je připojen i podací lístek zásilky adresované , datum, Finančnímu úřadu v Poděbradech (na čl. 69), se žalovaný přihlásil k placení daně z nemovitých věcí za sporný pozemek (s udanou výměrou 412 m2). Daň z nemovitých věcí za sporný pozemek následně za roky 1994, 1995 a 1996 žalovaný odvedl a obdržel doklady o zúčtování, v nichž je sporný pozemek vždy označen (na čl. 68 – 3 doklady o zúčtování). Obdobným způsobem žalobce doložil zaplacení daně z nemovitých věcí též za roky 1997, 1998, 1999 a 2000 (pozn. jednotlivá potvrzení na čl. 67 a 66, zde již není sporný pozemek výslovně označen, je však uváděn stále stejný variabilní symbol). Další předložené potvrzení o zaplacení daně z nemovitých věcí za sporný pozemek, jež bylo tentokráte provedeno formou soudu předložené poštovní poukázky (na čl. 65), se vztahuje k zaplacení daně z nemovitých věcí za rok 2005 a i toto obsahuje stále stejný variabilní symbol. Formou předložené poštovní poukázky poté žalovaný, za uvedení stále stejného variabilního symbolu, daň z nemovitých věcí za sporný pozemek odvedl i pro rok 2006 (na čl. 64), zatímco v roce 2005 platil v hotovosti, opět však za využití téhož variabilního symbolu (potvrzení na čl. 64). Pro rok 2008 Finanční úřad v Poděbradech žalovanému ve vztahu k povinnosti platit daň z nemovitých věcí za pozemek o výměře 412 m2 vystavil nový platební výměr (čl. 61 – 62), a žalovaný takto vyměřenou daň zaplatil formou předložené poštovní poukázky, za využití nezměněného variabilního symbolu (čl. 63). Za roky 2022 a 2023 pak již žalovaný daň z nemovitých věcí zaplatil formou bankovního převodu, transakcemi dokladovanými výpisy, jež oba nesou stále stejný variabilní symbol, kdy transakce z roku 2022 je doplněna o poznámku „, Anonymizováno, , , adresa, “ (čl. 60) a transakce z roku 2023 o poznámku „, Anonymizováno, .“ (čl. 59).

19. Finanční úřad v Poděbradech soudu dále, spolu s průvodním dopisem ze dne , datum, , zaslal též podklady, týkající se evidence žalobce, jakožto plátce daně z nemovité věci. Dle předloženého formuláře – „Přiznání k dani z nemovitostí na rok 1993“, datovaného k , datum, , se žalobce jakožto poplatník příslušné daně přihlásil ve vztahu k pozemkům č. , Anonymizováno, (výměra 397 m2), č. , Anonymizováno, (329 m2), č. , Anonymizováno, (419 m2) a st. , Anonymizováno, se stavbou rekreační chaty če. , Anonymizováno, a „kůlny“. V souvislosti s plněním povinností plátce daně z nemovitostí se žalobce, dopisem ze dne , datum, , obrátil na Finanční úřad v Poděbradech s dotazem stran určení výměry pozemků, za něž daň z nemovitostí platí (7340 m2 vs , var. symbol, m2). K předloženému dopisu je na druhé straně (čl. 88pg.) připojena poznámka, že byl dotaz zodpovězen a vzniknuvší rozdíl byl dán rozdíly v zaokrouhlování. Výše daně z nemovitostí byla žalobci stanovena nejprve platebním výměrem č. , hodnota, pro rok 1993 (čl. 91) a poté platebním výměrem č. , hodnota, pro rok 1996 (čl. 90). V roce 2024 Finanční úřad v Poděbradech žalobce soudu předloženým přípisem informoval o vzniknuvším přeplatku na dani z nemovitých věcí (čl. 89).

20. V územním souhlasu č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , vydaném v rámci stavebního řízení vedeného u , právnická osoba, v Poděbradech, je jako účastník řízení označen žalobce, spolu se svědky , jméno FO, a , jméno FO, , jakož i obcí , adresa, . Územní souhlas byl vydán pro účely realizace stavby na pozemku pč. , Anonymizováno, mezujícího se sporným pozemkem.

21. Svědek , jméno FO, soudu zaslal listiny, jež sám obdržel v návaznosti na proces digitalizace katastrálního operátu v kú , adresa, . Jedná se o: záznam o uložení datové zprávy od katastrálního úřadu do jeho datové schránky, datované k , datum, . sdělení o „provádění komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území , adresa, “ ze dne , datum, . Cestou tohoto dokumentu byl svědek , jméno FO, informován o provádění pozemkových úprav a o vystavení tzv. soupisu nároků dotčených vlastníků, přičemž byl v této souvislosti poučen o právu vznášet ve lhůtě do , datum, námitky a dostavit se též na konzultace. K tomuto naposledy označenému dokumentu byl dále připojen rozdělovník s uvedením dotčených osob, kde jsou, vyjma svědka , jméno FO, , označeni i žalobce (pod č. , hodnota, ) a žalovaný (pod č. , hodnota, ). „soupis nároků“, jakožto dokument, v němž jsou označeny pozemky, jako jejichž vlastník byl svědek , jméno FO, v katastru nemovitostí evidován (zde jmenovitě parcely st. , Anonymizováno, ). K tomuto dokumentu byla dále připojena i katastrální mapa (čl. 126), na níž lze (pozn. drobně ale viditelně) zaznamenat mj. i sporný pozemek, jednoznačně oddělený od sousedních parcel č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . soupis LV v kú , adresa, , kde jsou pod LV , Anonymizováno, a LV , Anonymizováno, označeni žalobce a žalovaný.22. , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , k žádosti soudu zaslal vyjádření ze dne , datum, (čl. 133). Touto cestou sdělil, že ve vztahu ke kú , adresa, bylo k , datum, zahájeno řízení o komplexní pozemkové úpravě. Jak žalobce tak i žalovaný byli v této souvislosti, cestou poštovních zásilek, vyrozuměni o tom, že dne , datum, bude probíhat zjišťování hranic jejich pozemků. Žalovaný a ani žalobce se však ke zjišťování nedostavili, ač jim byly pozvánky oběma doručeny , datum, . S tím, že doručenky pozvánek byly archivovány, jak , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , v zaslaném vyjádření taktéž potvrdil. V průběhu zjišťování, realizovaného , datum, , pak byly nesporné hranice pozemků, nebyly-li trvalým způsobem označeny již dřív, označeny dřevěnými kolíky. O vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu byli žalobce i žalovanými vyrozuměni dopisy odeslanými , datum, , jež si oba osobně převzali.

23. K zaslanému vyjádření , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, připojil: „vyrozumění o obnovení katastrálního operátu na části katastrálního území , adresa, “, datovaná k , datum, , adresovaná jak žalobci (čl. 137), tak i žalovanému (čl. 136). K zaslaným vyrozuměním , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, připojil též doručenku žalobce (čl. 134) i žalovaného (čl. 135). Obě doručenky adresáti převzali osobně a také je podepsali.24. , právnická osoba, k žádosti soudu zaslal vyjádření datované k , datum, . Zde sdělil, že pozemky žalobce z LV , Anonymizováno, v kú , adresa, ani sporný pozemek žalovaného z LV , Anonymizováno, v kú , adresa, nebyl přímo předmětem pozemkových úprav, jež t. č. v kú , adresa, probíhaly. Ve vztahu k těmto pozemkům tak byla realizována toliko obnova katastrálního operátu, v jejímž rámci mj. docházelo ke zjišťování průběhu hranic pozemků, na níž byli vlastníci takových pozemku pozváni. Výstupem procesu obnovy katastrálního operátu byl dokument nazvaný „soupis nároků“, jenž byl vlastníkům dotčených nemovitostí rozesílán. Jak žalobce tak i žalovaný byli vyrozuměni o jeho projednání, ani jeden z nich se však k projednání nedostavil a neuplatnil žádné námitky.

25. K zaslanému vyjádření , právnická osoba, připojil: pozvánku č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, (čl. 146 a duplicitně též na čl. 156-157) ke zjišťování průběhu hranic v kú , adresa, , naplánovanému na termín 13. – , datum, . V připojeném seznamu vlastníků (čl. 147, duplicitně též na čl. 158 - 159) jsou označeni jak žalobce tak i žalovaným, s termínem zjišťování stanoveným na 21. 8. od 9:

0. Skutečnost, že byla uvedená pozvánka žalobci i žalovanému doručena dokládají předložené doručenky (s označením čj. odpovídajícího čj. pozvánky), jež žalobce k , datum, (čl. 148, duplicitně na čl. 160), i žalovaný, taktéž k , datum, (čl. 148 pg., duplicitně na čl. 161), osobně převzali a podepsali. „SOUPIS NEMOVITOSTÍ č. , hodnota, “(čl. 149 – 150, duplicitně na čl. 162-166), v němž je mj. zaznamenáno, že se žalobce a žalovaný, ani prostřednictvím zástupců, ke zjišťování hranic pozemků nedostavili. Z tohoto důvodu také podpisy žalobce i žalovaného, na rozdíl od svědka , jméno FO, , absentují u příslušných LV. K dokumentu označenému v tomto podbodu jsou připojeny též dva výřezy z katastrálních map.

26. Obdobně, jako svědek , jméno FO, , i žalobce a žalovaný obdrželi též: sdělení o „provádění komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území , adresa, “ ze dne , datum, o obsahu již rozvedeném ve druhém podbodu bodu č. , hodnota, odůvodnění (čl. 152, duplicitně též na čl. 167), k nimž byly taktéž připojeny i rozdělovníky, v nichž byli žalovaný i žalobce označeni (čl. 153, duplicitně, čl. 154pg.). Doručení tohoto sdělení dokumentují doručenky, jež žalobce i žalovaný podepsali. Žalobce doručenku podepsal k , datum, (čl. 153 pg., duplicitně na čl. 170), žalovaný taktéž k , datum, (čl. 155, duplicitně čl. 172). oproti podpisu dokumentu (, datum, ) nazvaného „soupis nároků“ (čl. 154, duplicitně čl. 171), vzal žalobce na vědomí, že je t. č. v kú , adresa, evidován jako vlastník parcel č. st. , Anonymizováno, (76 m2), č. , Anonymizováno, (405 m2), č. 78/113 (323 m2) a č. , Anonymizováno, (417 m2). K uvedenému dokumentu je (obdobně jako v případě totožně nazvaného dokumentu předloženého svědkem , jméno FO, ) připojena katastrální mapa, na níž jsou pozemky vlastněné žalobcem v kú , adresa, barevně odlišeny. Zde lze (pozn. zapsáno drobným leč čitelným písmem) zaznamenat, že pozemky vlastněné žalobcem přímo nesousedí s „rohovým pozemkem“ č. 78/43 a jsou od něho odděleny jedním dalším pozemkem, konkrétně pozemkem sporným (č. 78/115). Tomu odpovídá i tvar pozemku, resp. tvar pozemků vlastněných žalobcem. žalovaný naopak dokument „soupis nároků“ (čl. 155 pg a duplicitně čl. 173) nepodepsal. Je však třeba doplnit, že právě zde je sporný pozemek poprvé označen s výměrou nikoli 412 m2, ale 360 m2, tak jako aktuálně (viz výpis z katastru nemovitostí označený v bodu č. , hodnota, odůvodnění). I k tomuto dokumentu je (obdobně jako v případě totožně nazvaného dokumentu předloženého svědkem , jméno FO, ) připojena katastrální mapa, na níž je sporný pozemek barevně odlišen a lze jednoznačně zaznamenat, že tento mezuje s rohovým pozemkem č. , Anonymizováno, a zároveň s pozemkem č. , Anonymizováno27. Ke dni , datum, je datována zpráva (předložená bez dokladu o odeslání/doručení), jejímž prostřednictvím žalovaný, za současného uvedení telefonního čísla a emailové adresy, žalobci nabídl sporný pozemek ke koupi. Zde také uvedl, že je vlastníkem sporného pozemku a žalobci jej umožňoval užívat na základě „dohody“ sjednané již s jeho rodiči, přičemž těm se v minulosti zavázal poskytnout informaci o zamýšleném převodu sporného pozemku. Kterážto situace nastala, jelikož již vstoupil do jednání se společností , Anonymizováno, a má v úmyslu prodej inzerovat. V průběhu emailové komunikace, jejíž přepis byl soudu předložen, pak žalobce (email z , datum, , čas 18:22) s odkazem na dřív proběhnuvší telefonát potvrdil, že je ochoten koupit sporný pozemek za cenu , částka, /m2. v této souvislosti také žalobce navrhl, že kupní smlouvu vyhotoví advokátní kancelář jeho syna. Následně (email z , datum, , čas 18:42) žalobce žalovaného vyzval k potvrzení dohody o již výše uvedené kupní ceně. Nato však žalovaný (email z , datum, , čas 10:10) sdělil, že kupní cenu , částka, /m2 považuje za neakceptovatelnou, jelikož si před tím telefonicky sjednali kupní cenu , částka, . Současně také žalovaný sdělil, že nestojí o to, aby kupní smlouvu zpracoval syn žalobce. Namítl, že zvolil prodej prostřednictvím „RK“ (pozn. realitní kanceláře), jakožto nestranného třetího subjektu. Závěrem zaslaného e-mailu žalovaný dále sdělil, že přednostní nabídka pro žalobce trvá. Ovšem za předpokladu, že bude akceptovat cenu , částka, a prodej zprostředkuje „RK“. V tomto směru také žalovaný vyzval žalobce k zaslání stanoviska.

28. Oproti podpisu „KUPNÍ SMLOUVY O PŘEVODU VLASTNICKÉHO PRÁVA č. , hodnota, “ ze dne , datum, se žalovaný zavázal (čl. II. odst. 1) převést sporný pozemek svědku , jméno FO, .

29. K mimosoudnímu vyrovnání sporu, s odkazem na vydržení a příslib vyplacení finanční náhrady ve výši , částka, , žalovaného naposledy vyzval právní zástupce „předžalobní výzvou“ ze dne , datum, , kterou, dle předložené podací stvrzenky, k poštovní přepravě podal dne , datum, . Současně zástupce žalobce tutéž „předžalobní výzvu“ zaslal též do datové schránky žalovaného, jak dokládá záznam datovaný k , datum, .

30. Žalobce, formou lékařské zprávy z , datum, , doložil, že mu ošetřující lékař po provedeném vyšetření doporučil užívání naslouchadla, a to v návaznosti subjektivně pociťované „pískání v hlavě“, tzv. tinitus.

31. Žalovaný v rámci účastnického výslechu vypověděl, že žalobce již v roce 1985 informoval o skutečnosti, že sporný nevlastní. Tuto informaci o majetkoprávních poměrech, jak uvedl, žalobci sdělil při příležitosti výletu, procházel tehdy chatovou osadou a žalobci vysvětloval proč si pozemek u jeho chaty prohlíží. Dále žalovaný poukázal i na okolnosti prodeje chaty rodičům žalobce. Tehdy jednal jen s matkou žalobce, jelikož, dle toho, co mu ona řekla, byl otec žalobce t. č. na služební cestě v zahraničí. V návaznosti na tuto okolnost jej také matka žalobce žádala o posečkání s jednáním, což on, vzhledem k předchozím negativním zkušenostem, odmítl. Přislíbil však, že když rodiče žalobce do dopředu dojednaného data složí kupní cenu, bude chata odprodána právě jim, i kdyby dodatečně padla třeba i vyšší nabídka. Při příležitosti tohoto jednání také spolu s matkou žalobce a pánem, který s ní přijel, snad „, Anonymizováno, “, vystavili dvě již soudu předložená prohlášení. Prvé z nich představovalo podklad pro řízení u notáře, zatímco druhé obsahovalo příslib, na jehož základě se on zavázal rodiče žalobce informovat o případném prodeji sporného pozemku či o záměru zbudovat na něm stavbu. V této souvislosti též žalovaný vyjádřil mínění, že žalobce, t. č. již stár 27 let a dosáhnuvší snad již i právnického vzdělání, musel být od rodičů o okolnostech prodeje chaty informován. Obdobně také žalovaný považoval za vyloučené, že by žalobce od rodičů informaci o majetkoprávních poměrech v lokalitě neobdržel ani při nabytí chaty do svého vlastnictví. Otec žalobce, s nímž ostatně jel jednou do chatové osady ještě před realizací koupě chaty autem, byl, dle mínění žalovaného, s koupí chaty spokojen a stran převodu nic nesporoval. Nadto si také žalobce, jak žalovaný namítl, mohl majetkoprávní poměry, platné a evidované již od roku 1971, kdykoli ověřit ve veřejně dostupném katastru nemovitostí, přinejmenším poté, co, narozdíl od svědka , jméno FO, či jeho samého, vůbec nebyl dotazován k realizaci stavby prováděné panem , jméno FO, . Dále také žalovaný poukázal též na skutečnost, že on za sporný pozemek o výměře 419 m2, do doby, než jej po proběhnuvší digitalizaci katastrálního operátu informovali, že sporný pozemek je o 50 m2 menší, platil daň z nemovitých věcí, zatímco žalobce jen za 1150 m2. S tím, že žalobce navíc až do roku 1992 v chatové osadě reálně vlastnil jen 400 m2 a plocha dodatečně přikoupených pozemků č. , Anonymizováno, je i tak ve vztahu k ploše pozemku sporného v nápadném nepoměru. Kromě toho se, navzdory provedené digitalizaci, nezměnily ani hraniční body. Co se týče telefonátu, jenž spolu se žalobce uskutečnili , datum, , žalovaný vypověděl, že jej tehdy žalovaný informoval o tom, že o majetkoprávních poměrech v lokalitě ví a on již tehdy trval na kupní ceně , částka, . Jen stěží tedy žalobce mohl nabýt dojmu, že mu sporný pozemek nabízí za , částka, /m2. Tím spíše, pokud se tehdy ani doptával, kolik by činila celková cena. Hlasitost telefonického hovoru žalovaný považoval za dostatečnou a doplnil, že i jeho manželka, která má problémy se sluchem, na telefonáty reaguje.

32. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování účastnickým výslechem žalobce. Tento návrh soud vyhodnotil jako nadbytečný. A to z toho důvodu, že již bylo stran otázky vnitřního psychického vztahu žalobce k vykonávané držbě provedeno dostatečné dokazování, jak soud rozvede níže. Toliko ve stručnosti lze aktuálně uvést, že již provedeným dokazováním bylo postaveno na jisto, že sporný pozemek byl v katastru nemovitostí evidován jako samostatná nemovitá věc, a to přinejmenším od roku 1971, žalovaný si byl svých práv i povinností ke spornému pozemku evidentně vědom (viz placení daně z nemovitých věcí, k čemuž se sám přihlásil) a žalobce byl nejpozději v roce 2013, v souvislosti s prováděním vyměřování, realizovaných v návaznosti na pozemkové úpravy v kú , adresa, , jakož i na digitalizaci příslušného katastrální operátu, informován o existenci sporného pozemku, který byl při této příležitosti i fakticky vytyčen – vykolíkován. Za daného stavu věci by tak případná výpověď žalobce mohla být považována toliko za prezentaci subjektivní názoru na projednávanou věc, jíž by však tak jako tak bylo třeba konfrontovat se zjištěními objektivní povahy, již prezentovanými v tomto odstavci (k dokazování vnitřního psychického vztahu tvrzeného držitele ve vztahu k tvrzenému vydržení z objektivních okolností viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). K případné prezentaci vlastního subjektivního názoru/přesvědčení navíc měl žalobce za řízení dostatek prostoru a dlužno dodat, že jej nevyužil, jelikož se ani k jednomu jednání nedostavil.

33. V návaznosti na skutková zjištění shora uvedená tak vzal soud za prokázané, že: sporný pozemek o výměře 360 m2 je t. č. v katastru nemovitostí evidován jako samostatná nemovitá věc zanesená na LV č. , hodnota, v kú , adresa, . Jako jeho vlastník je t. č. evidován žalobce (bod č. , hodnota, odůvodnění), který, dle evidovaného nabývacího titulu, k němu, počínaje k roku 1971, začal vykonávat právo osobního užívání (pozn. později, k , datum, , transformované ve vlastnické právo, ve smyslu § 872 odst. 1 a 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). Tento sporný pozemek je v rámci jednoho zaploceného celku navázán na pozemky st. pč. , Anonymizováno, o výměře 76 m2, jehož součástí je chata če. , Anonymizováno, , pč. , Anonymizováno, o výměře 405 m2, pč. , Anonymizováno, o výměře 323 m2 a pč. , Anonymizováno, o výměře 417 m2, v souhrnu zapsané na LV , Anonymizováno, jako jejichž vlastník je v katastru nemovitostí t. č. evidován žalobce (bod č. , hodnota, odůvodnění). Žalobce tyto čtyři naposledy označené pozemky, které, dle předloženého geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, (bod č. , hodnota, odůvodnění), vznikly v roce 1971 vydělením z původně jednotného pozemku pč. , Anonymizováno, , nabýval postupně. Nejprve (vše v podrobnostech bod č. , hodnota, odůvodnění), z titulu notářsky zaevidované smlouvy, nabyl v roce 1983 chatu č. , hodnota, , jakož i právo osobního užívání k pozemkům st. pč. , Anonymizováno, , a to od svých rodičů, , jméno FO, a , jméno FO, , kteří chatu a právo osobního užívání ke dvěma uvedeným pozemkům nabyli od , jméno FO, , taktéž formou notářsky evidované kupní smlouvy, již v roce 1977. V návaznosti na sjednání této kupní smlouvy také paní , jméno FO, a , jméno FO, , již k datu , datum, , vystavily a spolupodepsaly „Prohlášení“ (bod č. , hodnota, odůvodnění), jehož cestou si potvrdily, že , jméno FO, odevzdala , jméno FO, klíče od chaty a upozornila ji, že pozemky pč. , Anonymizováno, byly t. č. „v nájmu“. S tím, že rodiče žalobce, taktéž v roce 1977, sjednali též dohodu, výslovně i ve prospěch svých nástupců, z jejíhož titulu jim MNV , adresa, – , Anonymizováno, přenechal k dočasnému užívání též další, již výše označené, pozemky, pč. , Anonymizováno, . Tyto dva naposledy označené pozemky následně žalobce nabyl v roce 1991, z titulu kupní smlouvy sjednané s obcí , adresa, , taktéž notářsky evidované. soud se při místním šetření přesvědčil, že sporný pozemek a pozemky st. p. č. , hodnota, , jakož i pč. , Anonymizováno, tvoří jednu zaplocenou plochu a jeho hranice, v rámci zaploceného souboru, není v terénu jakkoli patrná. Přičemž, svědkyně , jméno FO, , která poměry v chatové osadě zná cca od roku 1980 a udržovala blízké vazby již s rodiči žalobce, potvrdila, ve shodě s fotografiemi popsanými v bodu č. , hodnota, odůvodnění, že se vytyčení celé plochy v čase neměnilo a nedocházelo ani k významnějším úpravám či opravám plotu. O zaplocené pozemky se také staral vždy sám žalobce, resp, jeho rodinní příslušníci. Toto navíc potvrdili, konečně i ve shodě s výpovědí svědka , jméno FO, , jehož lze stěží podezírat ze snahy pomoci žalobci (usiluje o koupi sporného pozemku od žalovaného), i synové svědkyně , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří stav v chatové osadě, jak veskrze shodně vypověděli, registrovali cca od 80. let, kdy si v osadě, mj. i na pozemcích u chaty žalobce, hráli. , jméno FO, toliko doplnil, že žalobci s péčí o pozemky pomáhal soused „od naproti“. Jinak ale , jméno FO, , , jméno FO, i , jméno FO, vyloučili, že by kdy viděli žalovaného, nebo že by získali povědomí stran skutečnosti, že by žalobci nepatřil celý zaplocený soubor pozemků u chaty če. , Anonymizováno, . Pro období po roce 2008 navíc výpovědi již jmenovaných svědků potvrdila též svědkyně , jméno FO, , která současně potvrdila i to, že je to právě její manžel, kdo chodí žalobci vypomáhat a mj. zde na celé zaplocené ploše seká trávník. Svědkyně , jméno FO, si též vybavila dílčí opravy plotu, jež nicméně neměly na vytyčení zaplocené plochy vliv. Naopak, ani svědkyně , jméno FO, nikdy dřív neviděla žalovaného a vyloučila i to, že by kdy byla informována, že žalobci část ze zaplocených pozemků nepatří. Pokud jde o výpovědi svědků uvedených v tomto podbodu, soud stran skutečností, jež tito popsali, neměl důvod pochybovat o jejich hodnověrnosti. Tyto výpovědi se vzájemně potvrzují a v konečném důsledku nejsou v kolizi ani s tvrzeními žalovaného, neboť ten v rámci své argumentace nenamítal, že by se kdy vytyčená/zaplocená plocha měnila nebo, že by kdy, přinejmenším mezi lety 1983 2023, ve vztahu ke spornému pozemku vykonával jakoukoli faktickou péči. Obdobně také žalovaný nenamítal nic ani v tom ohledu, že by snad kohokoli v chatové osadě, vyjma samotného žalobce (v podrobnostech viz níže), blíže informoval o vývoji majetkoprávních vztahů v osadě. žalovaný sám se nicméně, již v roce 1993, ve vztahu ke spornému pozemku, který prokazatelně existoval již v roce 1971, kdy žalovaný stran dispozic s ním sjednal dohodu o osobním užívání dosud evidovanou v katastru nemovitostí (viz bod č. , hodnota, odůvodnění), u místně příslušného finančního úřadu přihlásil jakožto poplatník daně z nemovitých věci a tuto daň až do roku 2023 řádně odváděl (podrobně bod č. , hodnota, odůvodnění). Oproti tomu, žalobce tutéž daň vždy odváděl jen za další zaplocené pozemky (v podrobnostech bod č. , hodnota, odůvodnění). Vedle toho také žalovaný, opět z pozice vlastníka sporného pozemku, vykonával práva účastníka (jako tzv. mezujícího souseda) stavebního řízení vedeného v Městským úřadem v Poděbradech, v němž byl dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, vydán územní souhlas (bod č. , hodnota, odůvodnění). Jako účastníka, jak sám ve výpovědi svědka potvrdil, žalovaného, na základě dat z katastru nemovitostí, oslovil svědek , jméno FO, (taktéž v uvedeném územním souhlasu označený jako účastník), který naopak stran realizace zamýšlené stavby žalobce nijak nekontaktoval a bavil se sním pouze jednou. Již v době, kdy na pozemku pč. , Anonymizováno, , mezujícím se sporným pozemkem, probíhaly stavební práce. Nicméně, hovor svědka , jméno FO, a žalobce se týkal kácení jedlí, o stavební práce se žalobce nezajímal. Ani svědku , jméno FO, soud neměl důvod jeho výpověď neuvěřit. Tím spíše, pokud část výpovědi svědka , jméno FO, potvrzují údaje zaznamenané v připojeném správním – stavebním spisu. Nadto se jednalo o výpověď osoby, která na výsledku řízení nemá žádný zájem. V návaznosti na údaje sdílené v rodině, jakož i vedené v katastru nemovitostí, mj. i v návaznosti na dřív proběhnuvší proces digitalizace katastrálního operátu (kdy obdržené podklady, vč. mapy s označením pozemků soudu předložil – viz bod č. , hodnota, odůvodnění), jak taktéž vypověděl, žalovaného oslovil též svědek , jméno FO, , který projevil zájem o koupi sporného pozemku a k datu , datum, se žalovaným podepsal i kupní smlouvu (bod č. , hodnota, odůvodnění), jež však t. č. nevyvolává platné účinky. Byť si svědek , jméno FO, již, jak vypověděl, nadto ve shodě se svědkyní , jméno FO, (ta však událost blíže časově nezařadila), po datu podpisu sporný pozemek v září 2023 vykolíkoval, což (logicky) vyvolalo nelibost žalobce. Sjednání kupní smlouvy mezi žalobcem a svědkem , jméno FO, pak, jak uváděli žalovaný i svědek , jméno FO, , evidentně předcházela jednání o odkupu, vedená mezi žalobcem a žalovaným, což objektivně dokládají záznamy o vedené emailové komunikaci z období 15. – , datum, (podrobně bod č. , hodnota, odůvodnění), kdy žalobce předně poukazuje na „dnešní rozhovor“ (musel tedy proběhnout 15. 8 2023) a přislibuje žalovanému sporný pozemek odkoupit za , částka, /m2, což však žalovaný, následujícího dne, , datum, , emailem odmítl, což opět vypověděl on, svědek , jméno FO, a s odkazem na text žalovaným předloženého emailu též svědek , jméno FO, , s tím, že již „po telefonu“ (pozn. zjevně předchozím telefonátu) žádal , částka, . Takto popsaný průběh objektivně doložené emailové konverzace tedy jednoznačně dokládá, že emailové konverzaci předcházela ještě další – telefonická jednání mezi žalobcem a žalovaným a soud v návaznosti na takto popsaná zjištění dovodil, že žalovaný musel tedy již dřív žalobci zaslat své telefonní číslo , tel. číslo, emailovou adresu. V tomto kontextu tak soud zprávu z , datum, z čl. 43 (podrobně taktéž bod č. , hodnota, odůvodnění), v níž žalovaný odkazuje na „dohodu s rodiči žalobce“, považuje za žalobci skutečně odeslanou, byť nebyla doplněna např. o doručenku či doklad o odeslání. Ostatně, jestliže by tato „prvotní zpráva“ nebyla žalovaným žalobci odeslána, tento by se jednak nikdy nedozvěděl o skutečnosti, že žalovaný zamýšlí sporný pozemek prodat, a navíc by na žalovaného nikdy nezískal kontakt, přinejmenším ne telefonický. Telefonická konverzace žalobce a žalovaného, tak, jak soud vysvětlil výše, musela předcházet výše popsané konverzaci emailové. Ačkoli, a toto je třeba připustit, přesný obsah telefonické konverzace žalobce a žalovaného zůstal a zůstane sporným, jelikož jí byli přítomni jen žalobce a žalovaný a pokud k ní vypovídali další svědci, jmenovitě , jméno FO, a , jméno FO, , oba tak činili s upřímnou výhradou, že informace mají z doslechu, od žalovaného. , adresa, se tak divit, že oba vypovídali shodně se žalovaným, kteréžto zjištění, na rozdíl od dalších částí výpovědí svědků , jméno FO, a , Anonymizováno, , soud vyhodnotil s rezervou, jelikož nelze bez dalšího říci, nakolik obsah příslušného telefonátu/telefonátů nemohl vnímat zkresleně i sám žalovaný. Co se nicméně týče zde označených výpovědí svědků , Anonymizováno, a , jméno FO, , tyto soud, co do jejich podstaty, vyhodnotil jako důvěryhodné, resp. upřímné a spontánní. Předně je třeba uvést, že ačkoli, což žalobce namítal, oba mají zájem na výsledku řízení, vypovídali oba po náležitém poučení a v mnoha ohledech k okolnostem, jež bylo možno „křížově“ ověřit z dalších zdrojů. Konkrétně, obsah komunikace mezi žalobcem a žalovaným, jenž obsáhle popsal svědek , jméno FO, , bez dalšího potvrzuje obsah již výše vymezené emailové komunikace a zprávy odeslané ještě dne , datum, . Vykolíkování sporného pozemku svědkem , jméno FO, , jak již soud konstatoval, dále potvrdila i svědkyně , jméno FO, , která jinak vypovídala ve prospěch žalobce, a svědek , jméno FO, , pokud hovořil o procesu digitalizace katastrálního operátu, vypovídal v souladu s písemnými podklady, jež sám soudu předložil (bod č. , hodnota, odůvodnění) a jež odpovídají i podkladům, které byly, dle sdělení , právnická osoba, ( body č. , hodnota, – 26 odůvodnění), zasílány i samotnému žalobci a samotnému žalovanému, což tito stvrdili podpisy doručenek. za otázku v řízení spornou soud, přinejmenším z počátku řízení, hodnotil, zda žalovaný k datu , datum, vystavil text „Prohlášení“, podrobněji popsaný v bodu č. , hodnota, odůvodnění, v němž se dobrovolně zavazuje, že nebude se sporným pozemkem disponovat a o případné dispozici uvědomí , jméno FO, i , Jméno žalobce, (pozn. rodiče žalobce). Faktem je, že uvedená listina není podepsána nikým dalším, a její pravost i správnost bylo tudíž na místě, ve smyslu § 565 o. z., prokazovat. Dle názoru soudu nicméně za řízení bylo prokázáno, že žalobce tuto listinu k , datum, nejen vystavil, ale jejím prostřednictvím daný slib i dodržel. Předně, jak bylo uvedeno výše, žalovaný již v roce 1971 ke spornému pozemku vykonával právo osobního užívání (viz opakovaně uváděný údaj z katastru nemovitostí – bod č. , hodnota, odůvodnění), a toto zjištění, co do existence příslušného „Prohlášení“ žalovaného, dále více než výmluvně dokládá, že žalovaný na tento svůj slib ve vztahu k žalobci odkázal v již uváděné zprávě z , datum, z čl. 43, tedy v době, kdy ještě nemohl vědět, že se žalobcem povede soudní spor a „Prohlášení“ k důkazu předloží. Nadto se žalovaný v souladu s takto daným slibem skutečně zachoval a ačkoli měl nabídku od svědka , jméno FO, , přednostně sporný pozemek nabídl k odkupu žalobci. Dokonce za pevnou cenu, kterou sice žalobce, dle předložené emailové konverzace, neakceptoval, avšak svědek , jméno FO, , realitní agent se zkušenostmi v oboru, ji hodnotil jako ještě nízkou, jelikož původně předpokládal možné navýšení v režimu aukce. Svědek , jméno FO, též potvrdil, že na dohodu/smlouvu o přednostní koupi pozemku, sjednanou ve prospěch žalobcových rodičů, žalovaný odkazoval i při jejich vzájemné komunikaci. Svědkyně , jméno FO, též dále potvrdila, že originál příslušného „Prohlášení“ našla v téže „zažloutlé“ obálce s kupní smlouvou, jejímž prostřednictvím , jméno FO, převedla chatu na rodiče žalobce. Tvrzení svědkyně , jméno FO, v tomto ohledu soud neměl důvod neuvěřit. Byť tato před svou výpovědí nahlížela do soudního spisu a je dcerou žalobce. Ostatně, i svědkyně , jméno FO, vypovídala po náležitém poučení, spontánně (dle vjemu soudu až naléhavě, bez uhýbání pohledem, pauz či pomlk) a konkrétní vjem, nález originálu „Prohlášení“, popsala v návaznosti na vlastní prožitek, nikoli tedy v návaznosti na informace z doslechu, což jinak poctivě činila, vč. označení těch informací, jež jí sdělil přímo žalovaný a jež soud již výše (pokud jde o obsah telefonátu žalobce a žalovaného) označil za neprůkazné. Současně, co se týče výpovědi svědkyně , jméno FO, stran nálezu originálu „Prohlášení“, soud, ve prospěch výpovědi svědkyně , jméno FO, , nepominul, že tato doplnila sdělení o nálezu originálu „Prohlášení“ též tvrzením, že její matka má sklon „archivovat“ doma listiny. Kdy tomuto tvrzení odpovídá mj. i skutečnost, že byl žalovaný, dne , datum, při soudním jednání, sám schopen předložit téměř veškeré podklady týkající se jeho povinnosti platit daň z nemovitých věcí/nemovitostí. Byť následně ještě, v podání ze , datum, , žádal o ověření a zaslání listin přímo od příslušného finančního úřadu. konečně, poslední podstatnou spornou skutkovou okolností se za řízení ukázalo určení, zda a kdy se žalobce dozvěděl o existenci sporného pozemku. Sám žalobce v tomto ohledu namítal, že o existenci sporného pozemku nevěděl a dozvěděl se o ní až v roce 2023. Poté, co v srpnu 2023 začal se žalovaným jednat o případném odkupu. Žalovaný oproti tomu namítal, že žalobce o majetkoprávních vztazích ke spornému pozemku informoval již někdy okolo roku 1985, při návštěvě v Osečku. Toto tvrzení nicméně soud nepovažuje za prokázané, jelikož nebylo podpořeno žádným hodnověrným důkazem objektivního charakteru. Napřímo tuto skutečnost uvedl pouze sám žalovaný, v rámci své účastnické výpovědi, a nepřímo toto potvrdila též svědkyně , jméno FO, . Ta však, obdobně jako i ohledně dalších skutečností, vypovídala s výhradou, že jí onu událost popsal sám žalovaný, a jen stěží tedy bylo možno rozlišit, jestli svědkyně , jméno FO, v tomto směru, bez vlastních vjemů, reprodukuje stanovisko žalovaného, anebo skutečný skutkový děj. Svědkyně , jméno FO, také vyloučila, že by kdy byla přímým účastníkem jednání žalobce a žalovaného, nebo že by se žalobcem sama jednala. Na stranu druhou však soud přesto považuje za vyvrácené, že by žalobce před rokem 2023 nebyl konfrontován s existencí sporného pozemku, který jinak byl v letech 1971 1991 veden v tzv. evidenci nemovitostí (jinak by žalovaný mohl stran dispozic s ním k roku 1971 jen stěží sjednat dohodu o osobním užívání) a následně, od , datum, , též v katastru nemovitostí. Na základě kteréžto evidence se ostatně žalovaný v témže roce ke spornému pozemku přihlásil jako poplatník daně z nemovitých věcí (pozn. zákon o dani z nemovitých věci č. 338/1992 Sb., jako první svého druhu, nabyl účinnosti právě k , datum, ). Ryze objektivně a bez jakýchkoli pochyb byl žalobce s existencí sporného pozemku konfrontován v roce 2013, při příležitosti prezentace výsledků digitalizace katastrálního operátu v kú , adresa, . Tehdy totiž byla žalobci, obdobně jako svědku , jméno FO, a žalovanému (viz body č. , hodnota, a 26 odůvodnění), spolu s dokumentem „soupis nároků“, který navíc sám žalobce k , datum, podepsal, zaslána mj. katastrální mapa (tou ostatně disponuje i svědek , jméno FO, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, nemezují s rohovým pozemkem , Anonymizováno, v rohu u cesty. I když fakticky právě tento pozemek jinak se zaploceným souborem pozemků užívaných žalobcem, mezi něž patří i pozemek sporný, „přes plot“, což si soud ověřil při místním šetření, sousedí. Soud tedy považuje za přinejmenším za zarážející, že by si žalobce právě v roce 2013 nemohl ověřit, že sporný pozemek existuje. Přičemž, pokud toto žalobce nezjistil a před závěry digitalizace katastrální operátu „zavřel oči“ je, dle názoru soudu, na místě tuto jeho lhostejnost tak jako tak přičíst k jeho tíži, resp. k tíži uplatněného nároku (podrobně v právním hodnocení věci). Tím spíše, jestliže byl sporný pozemek, v rámci vyměřování spojených s procesem digitalizace katastrálního operátu, v zaploceném souboru pozemků mj. i fyzicky vykolíkován, jak sdělil , právnická osoba, ve vyjádření ze dne , datum, (bod č. , hodnota, odůvodnění), čehož by si žalobce jen skutečně stěží mohl nevšimnout, jezdí-li do chatové osady pravidelně, což jednak (obecně) vypověděla svědkyně , jméno FO, a což je možno dovodit i ze zjištění, že vyměřovací práce proběhly , datum, , tedy v létě, v období, kdy probíhá letní rekreační sezona.

34. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném od , datum, do , datum, ) oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

35. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

36. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

37. Podle § 991 o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

38. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

39. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

40. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

41. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

42. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

43. Při právním hodnocení věci se soud, vzhledem k povaze uplatněného nároku, jakožto nároku na určení, ve smyslu § 80 o. s. ř., nejprve zaměřil na otázku, zda je na straně žalobce k projednání uplatněného nároku dán tzv. naléhavý právní zájem. V konkrétním případě šlo nicméně o určení existence vlastnického práva k pozemku – nemovité věci, kdy, dle ustálené rozhodovací praxe vyšších soudů, se tzv. naléhavý právní zájem k projednání určovacího nároku, týkajícího se existence práva k věci či k právu zapisovanému do katastru nemovitostí (tedy i pozemku, resp. pozemkové parcele), předpokládá vždy (viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

44. Žalobce pak svůj nárok od samého počátku koncipoval jakožto nárok založený z titulu institutu mimořádného vydržení, ve smyslu § 1095 o. z. S takto koncipovaným nárokem se soud, co do jeho povahy, ztotožňuje, jelikož žalobce z titulu vydržení řádného, ve smyslu § 1089 odst. 1 o. z., ani z titulu vydržení v režimu předchozí právní úpravy, tedy ve smyslu § 134 odst. obč. zák., sporný pozemek vydržet nemohl. Když, dlužno dodat, mimořádné vydržení nebylo v režimu předchozí právní úpravy, účinné do , datum, , možné (shodně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Řádné vydržení, v režimu stávající právní úpravy (účinné počínaje od , datum, ), je, ve smyslu § 1090 odst. 1 o. z. ve spojení s § 991 o. z., podmíněno mj. existencí držby v kvalitě držby tzv. řádné, tj. založené na platném právním titulu. Přičemž, i v režimu předchozí právní úpravy účinné v období od , datum, do , datum, , tj. v režimu již uvedeného § 134 odst. 1 obč. zák., byla existence byť alespoň tzv. putativního (domnělého) právního titulu oprávněné/dobrověrné držby taktéž vyžadována, jakožto nezbytný předpoklad vydržení (shodně viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Takový konkrétní právní titul (smlouvu, rozhodnutí orgánu veřejné moci apod.), dokonce ani v podobě titulu tzv. putativního, nicméně žalobce ve vztahu k tvrzenému vydržení sporného pozemku nejen, že za řízení nedokládal, ale dokonce jej ani netvrdil. Opřel se toliko o tvrzení, že celý zaplocený komplex pozemků, vč. pozemku sporného, obdobně jako před tím jeho rodiče, fakticky užíval. Existenci konkrétního, byť alespoň tzv. putativního právního titulu nadto nelze ze stávajících skutkových zjištění ve vztahu ke spornému pozemku ani dovodit. Ostatně, jak již bylo uvedeno, žalobce pozemky v zaploceném souboru nabýval postupně, a je tedy v podstatě vyloučeno, že by držbu sporného pozemku mohl konkrétně odvozovat od některého z dílčích nabývacích titulů.

45. Konkrétně tak žalobce pozemky st. pč. , Anonymizováno, v roce 1983 převzal do osobního užívání a tyto jako vlastník, ve smyslu § 872 odst. 1 a 4 obč. zák, nabyl až k , datum, , v důsledku zákonné transformace institutu osobního užívání pozemků na vlastnické právo. Další zaplocené pozemky, pč. , Anonymizováno, , žalobce, obdobně jako předtím jeho rodiče, až do roku 1991 užíval z titulu práva tzv. dočasného užívání (v režimu dle t. č. účinného § 397 obč. zák.) a tyto v roce 1991 zakoupil. Až do přelomu let 1991/1992 tedy bylo zcela vyloučeno, aby žalobce, obdobně jako jeho rodiče mezi lety 1977 - 1983, zaplocené pozemky st. pč. , Anonymizováno, i pozemek sporný užíval jinak než jako faktický uživatel, tzv. detentor, jelikož instituty osobního užívání i užívání dočasného dobrověrnou/oprávněnou držbu zcela vylučovaly (shodně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Transformace práva osobního užívání, nastanuvší k , datum, , se vztahovala k pozemkům na opačné straně zaploceného souboru. Kupní smlouva, sjednaná žalobcem v roce 1991 stran koupě pozemků pč. , Anonymizováno, pč. , Anonymizováno, (o celkové výměře 822 m2), se pak sporného pozemku, který jako samostatná parcela pravidelného tvaru existoval minimálně již od roku 1971, nijak netýkala (pozn. naopak, tato smlouva v čl. 1 výslovně odkazovala na LV č. , hodnota, , kde t. č. byly označeny pozemky ve vlastnictví obce , Anonymizováno, ), a žalobce tedy mohl jen stěží byť alespoň dovozovat, že by s výslovně označenými pozemky nabýval, navíc jako celek, nikoliv např. jen část mylně připlocenou, ještě pozemek třetí (o výměře 360 m2, resp. t. č. ještě pravděpodobně evidovaných 419 m2), odpovídající cca polovině (cca 45 %) plochy dvou tehdy přikoupených pozemků (pro srovnání viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

46. Co se týče předpokladů tzv. mimořádného vydržení, právní úprava vymezuje celkem , hodnota, podmínky vyžadující kumulativní naplnění, (i.) existenci samotné držby, ve smyslu § 987 o. z., (ii.) uplynutí vydržecí doby, jež je pro účely tzv. mimořádného vydržení nemovité věci stanovena délkou dvojnásobku desetileté doby potřebné k tzv. řádnému vydržení nemovité věci, ve smyslu § 1091 odst. 2 o. z., tj. 20 let, a (iii.) existenci držby v kvalitě tzv. bez nepoctivého úmyslu dle § 1095 o. z. (v podrobnostech k předpokladům mimořádného vydržení viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). (ad i.) Ohledně podmínky prvé je třeba uvést, že držba, jakožto faktický stav chráněný právem, je dána pouze za předpokladu, kdy je na straně držitele dán tzv. animus possidendi, tedy vůle držet věc/právo, jako svoji vlastní, a zároveň tzv. corpus possidendi, tedy faktické ovládání věci/užívání práva. Takto vymezené předpoklady pocházejí již z dob římských a jsou akceptovány i v rámci stávající rozhodovací praxe (viz např. dosud citované závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). K naplnění existence držby věci/práva tedy bez dalšího nepostačuje, pokud osoba, jež držbu ve svůj prospěch tvrdí, určitou věc ovládá/užívá nebo má u sebe, ale je třeba též současná existence určitého vnitřního přesvědčení takové osoby, že jde o její věc nebo právo a že jejím ovládáním nenarušuje právní panství, jenž nad tou samou věcí/právem vykonává jiná osoba či osoby (shodně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). (ad ii.) Co do plynutí vydržecí doby směřující k tzv. mimořádnému vydržení je třeba současně brát v úvahu, že tento způsob vydržení, jak již soud uvedl výše, předchozí právní úprava nezakotvovala, a toto tudíž ani zpětně nelze ve vztahu k období od , datum, do , datum, konstatovat. Stávající právní úprava o. z. nicméně zároveň zakotvuje alespoň možnost, aby si stávající držitel veškerou, svojí povahou nepřetržitou držbu vlastní i svých právních předchůdců, s kvalitou tzv. v nikoli nepoctivém úmyslu, započetl k držbě současné, tedy vč. držby existující před datem , datum, (shodně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Možnost započtení držby v tzv. nikoli v nepoctivém úmyslu nicméně § 3066 o. z. limituje tak, že držba v tzv. nikoli nepoctivém úmyslu musí pro účely mimořádného vydržení nemovité věci trvat alespoň 5 let po nabytí účinnosti o. z. S přihlédnutím ke skutkovým okolnostem projednávané věci tak žalobce, jak ostatně sám dodatečně dotvrdil, mohl pro účely tvrzeného, tzv. mimořádného vydržení započít až 15 let z období před účinností o. z. (tedy maximálně období let 19982013) a jeho držba v tzv. nikoli nepoctivém úmyslu by po nabytí účinnosti o. z. musela trvat minimálně 5 let (tedy minimálně v období let 20132018). (iii.) Držbu tzv. v nikoli nepoctivém úmyslu stávající rozhodovací praxe dovolacího soudu negativně vymezuje jako stav, kdy nepoctivě: „…jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu a nepoctivým ve smyslu § 1095 ObčZ je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 ObčZ). “ (citace viz již uváděný rozsudek Nejvyššího soudu , spisová značka, ze dne , datum, ).47. (ad. i.) Existenci držby sporného pozemku ze strany žalobce, jakožto faktického stavu, lze dle názoru soudu, za podmínek projednávané věci, dovodit. A to, jak již bylo uvedeno výše v bodu 45 odůvodnění, od přelomu let 1991/1992, neboť do té doby žalobce celý zaplocený soubor pozemků, vč. pozemku sporného, užíval jen jako tzv. detentor. Právě v průběhu let 1991 až 1992 nicméně žalobce nabyl vlastnické právo k pozemkům st. pč. , Anonymizováno, a o existenci sporného pozemku, přinejmenším do roku 2013, nevěděl, resp. mu takové povědomí nebylo prokázáno. Jinak řečeno, od přelomu let 1991/1992 se tak žalobce chopil držby celého zaploceného souboru pozemků, vč. pozemku sporného, a tento zaplocený soubor, jak vyplývá ze skutkových zjištění, nepochybně užíval jako uživatel výlučný. Z hlediska užívání faktického to byl totiž právě žalobce, kdo sám, či prostřednictvím rodinných příslušníků a zvlášť zjednaných pomocníků – např. pana , jméno FO, , v zaploceném souboru pozemků, jehož vytyčení se v průběhu času, minimálně od roku 1980, jak vypověděla svědkyně , jméno FO, , neměnilo, vykonával údržbu, sázel zde stromy i hospodářské plodiny, sekal trávu a mj. zajišťoval údržbu plotu. Současně také výlučně žalobce a jeho rodinní příslušníci celý zaplocený soubor pozemků, vč. pozemku sporného, užívali k pravidelné rekreaci. Stran užívání sporného pozemku pak žalobce nikdy, ani v období od roku 1983 do roku 1992 a ani pro období následující, neměl, byť např. konkludentní formou, sjednán žádný právní titul, od něhož by mohl odvozovat, že sporný pozemek neužívá jako „pozemek vlastní“. Skutečnost, že žalovaný stran užívání sporného pozemku již k , datum, vystavil ve prospěch žalobcových rodičů „Prohlášení“, jehož cestou se užívání i dispozice se sporným pozemkem dobrovolně zdržel, na konstatováních již uvedených v tomto bodu, resp. na existenci držby sporného pozemku žalobcem nemá vliv. Žalovaný totiž „Prohlášení“ z , datum, koncipoval jako jednostranné (ostatně, není ani žádnou další osobou podepsáno), kdy např. i případný závazek z výprosy, ve smyslu § 2189 o. z. (existenci výprosy, jako závazku z inominátní smlouvy, navíc respektovala i rozhodovací praxe z období před účinností o. z. – viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), je koncipován jako závazek dvoustranný. Nadto je třeba doplnit, že žalovaný jednostranný závazek z „Prohlášení“ přijal v době, kdy celý zaplocený soubor pozemků užívali rodiče žalobce, jako vlastníci chaty. Tento jednostranný závazek žalovaného tak bez dalšího nemohl přejít na žalobce, jako jejich právního nástupce. Jakkoli soud otázku, proč žalovaný svá práva ke spornému pozemku dlouhodobě neuplatňoval, níže zohlední, při hodnocení naplnění předpokladu existence tzv. nikoli nepoctivého úmyslu žalobce.48. (ad iii.) Pokud jde o naplnění předpokladu držby tzv. v nikoli nepoctivém úmyslu, tuto je na místě dovozovat především z objektivních skutečností, jelikož: „Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek. Tento závěr platí i pro posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 ObčZ, tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu; přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě, a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn)“ (citace viz již výše označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Možnost transformace původně „poctivého“ úmyslu na úmysl „nepoctivý“ pak rozhodovací praxe připouští. Avšak obecně, pro případy, jde-li o nerušené užívání zaploceného souboru pozemků v řádech desetiletí, vyzývá v této souvislosti k benevolenci (shodně viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) a stanoví relativně striktní pravidlo, dle kterého „… může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1140 ObčZ), nebo má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Přičemž, z toho, co soud za podmínek projednávané věci zjistil v rámci dokazování, žalobce do roku 2013 nevěděl, že v zaploceném souboru je i pozemek sporný. Tato situace se nicméně změnila právě v roce 2013, kdy byl žalobce v návaznosti na proces digitalizace katastrálního operátu prokazatelně, formou zaslané katastrální mapy, informován o existenci sporného pozemku, jako jehož vlastník, dle souběžně zaslaného „soupisu nároků“, který osobně podepsal, nebyl evidován. Tuto skutečnost soud za předestřeného stavu věci hodnotí jako závažnou, dokládající existenci tzv. nepoctivého úmyslu. Jestliže totiž byl žalobce úředně (nejednalo se tedy o informaci např. z doslechu či od soukromé osoby) informován, že sporný pozemek existuje a on není evidován jako vlastník, bylo již na místě vůči žalobci vyžadovat určitou „investigativní aktivitu“ směřující k ověření, zda je, jako vlastník, oprávněn celý zaplocený soubor pozemků bez dalšího užívat. Tím spíše za situace, kdy mj., již v srpnu 2012, geometři sporný pozemek museli fyzicky vykolíkovat. Navíc se také jednalo o informaci aktuální, vážící se k digitalizovanému (a tedy i aktualizovanému) katastrálnímu operátu, tedy pocházející z období, kdy jsou údaje z katastru nemovitostí již řádově desítky let veřejně přístupné, což ostatně při vyhledání vlastníka sporného pozemku využili svědci , jméno FO, a , jméno FO, . I v tomto ohledu soud odkazuje na závěry rozhodovací praxe, dle kterých: „jsou-li tu však objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem, je na nabyvateli (pozn. dle názoru soudu sem lze dosadit tvrzeného vydržitele), aby si ověřil (aktivně zjišťoval), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem. Objektivními okolnostmi vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem jsou i držební (užívací) poměry neodpovídající poměrům vlastnickým v katastru nemovitostí (citace viz závěry již označeného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S tím, že pokud žalobce neřešil v roce 2013 a ani později zjištění, že sporný pozemek existuje a on není jeho úředně evidovaným vlastníkem, nejednal již toliko nedbale, ale, dle právního názoru soudu, lhostejně, v režimu tzv. nepravé lhostejnosti, kdy vyjádřil pomyslné kladné stanovisko jak k situaci, že je vlastníkem celého zaploceného souboru pozemků, tak i k situaci, že zde existuje pozemek, jehož vlastníkem není. V tom smyslu, že pomyslně „zavřel oči“ nad závažnými zjištěními týkajícími se majetkoprávních poměrů k celému zaplocenému souboru, čímž, v režimu úmyslu tzv. nepřímého, vyjádřil své srozumění se stavem, že může užívat i cizí pozemek a působit jeho skutečnému vlastníkovi újmu. I úmysl v režimu úmyslu tzv. nepřímého pak může dle závěrů rozhodovací praxe zakládat existenci nepoctivého úmyslu (viz závěry již označeného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), což bylo konstatováno s odkazem na nauku trestněprávní, která právě i existenci tzv. nepravé lhostejnosti považuje za projev tzv. nepřímého úmyslu (viz dlouhodobě a konstantně citované závěry zprávy Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. , Anonymizováno, ze dne , datum, , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako , Anonymizováno, .)49. (ad ii.) Jak soud konstatoval v bodu předchozím, počínaje od roku 2013 již vnitřní psychický postoj žalobce k držbě sporného pozemku nepovažuje za poctivý, a je zde tudíž dán stav, kdy žalobce ve vztahu k držbě sporného pozemku vystupuje v úmyslu nepoctivém, v rozporu s § 1095 o. z. Tato změna vnitřního psychického stavu žalobce k držbě sporného pozemku nastala v průběhu vydržecí doby, která, jak soud rozvedl v bodu č. , hodnota, odůvodnění, měla uplynout mezi lety 1998 – 2018. Žalobce v této souvislosti namítal, že otázku poctivého úmyslu ve vztahu k tvrzené držbě je na místě posuzovat, striktně vzato, jen k datu uchopení držby. S tímto právním názorem se však soud neztotožňuje, jakkoli jej lze dílem podpořit i závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu. Faktem nicméně je, že lze dohledat i taková rozhodnutí dovolacího soudu, kde tento akcentuje tu skutečnost, že „hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená“ (citace viz závěry již uváděného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a konečně též i rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Takto popsaný postoj soud za podmínek projednávané věci hodnotí jako podstatně logičtější. V opačném případě, byl-li by akceptován závěr, že poctivý úmysl vydržitele musí být naplněn jen při uchopení držby, by existence vydržecí doby v podmínkách mimořádného vydržení zcela postrádala smysl. Pomyslný vydržitel by tak mohl jakýkoli cizí pozemek v podstatě „okupovat“ již za situace, pokud by si jej prostě oplotil a raději by „přivřel oči“ nad případným ověřením té skutečnosti, kdo je jako jeho vlastník evidován v katastru nemovitostí, k čemuž navíc, dle stávajícího výkladu, není bez případných důvodných pochybností ani povinen. Takovou činnost však jistě nelze tolerovat a formou mimořádného vydržení navíc i legalizovat. Tím spíše, představuje-li soudní výrok o vydržení de facto soukromoprávní vyvlastňovací nález, z jehož titulu dosavadní vlastník vydržené věci, ve prospěch vydržitele, ztrácí své vlastnické právo, jakožto právo základní, garantované normami ústavního pořádku i mezinárodně právními závazky České republiky. S přihlédnutím k poměrům projednávané věci tedy soud uzavírá, že žalobce, v průběhu vydržecí doby, ve smyslu § 1095 o. z., nabyl nepoctivý úmysl ve vztahu k držbě sporného pozemku, v důsledku čehož nemohl sporný pozemek vydržet ani v režimu mimořádného vydržení, a podanou žalobu tudíž bylo na místě zamítnout.

50. Nad rámec uvedeného hodnocení soud závěrem poukazuje ještě na jednu další okolnost, která dle jeho názoru sama o sobě (mimořádnému) vydržení sporného pozemku ve prospěch žalobce taktéž bránila. Obecně, institut vydržení slouží k tomu, aby, vzhledem k déletrvajícímu užívání (v případě mimořádného vydržení jde o celých 20 let), došlo ke sjednocení faktického stavu, držby, a stavu právního, v podobě existence vlastnického práva. Jinak řečeno, jde o svého druhu sankci, kterou je vlastník vydržené věci potrestán za to, že k vydržené věci neuplatňuje svá práva ani povinnosti, což musí suplovat vydržitel. I tento závěr má svůj odraz v aplikační praxi. Dovolací soud tak mj. dovozuje, že při ověřování, zda byly naplněny podmínky (mimořádného)vydržení, je na místě, s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem jedné každé projednávané věci, „zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě … nezasáhl“ (citace viz závěry již uváděného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Právě s přihlédnutím k naposledy uvedenému závěru by však soud případně považoval aplikaci institutu mimořádného vydržení na poměry projednávané věci za nepřiměřenou. Žalovaný totiž, jak lze dovodit ze soudem zjištěných skutkových závěrů, nikdy neztratil povědomí o tom, že je vlastníkem sporného pozemku a přinejmenším v právní/formální rovině plnil i své povinnosti, vyplývající z výkonu vlastnického práva k nemovité věci – spornému pozemku, jako celku. Ostatně, jako vlastník sporného pozemku se dobrovolně, již v roce 1993, přihlásil k placení daně z nemovitých věcí/nemovitostí, jíž až do roku 2023 řádně odváděl, a vystupoval i jako účastník stavebního řízení, vedeného ve věci realizace stavby na pozemku, mezujícího s pozemkem sporným. Naopak, jestliže se žalovaný fakticky o sporný pozemek nestaral, v tom smyslu, že zde nesekal tráva, neudržoval plot či nepečoval o stromy atd., jednalo se o důsledek té skutečnosti, že, vskutku důsledně a poctivě, dodržoval slib, který dal, formou vystavení „Prohlášení“ z , datum, , již rodičům žalobce. Totiž, že sporný pozemek nebude využívat a bude-li s ním chtít do budoucna disponovat, informuje o tom jeho vlastníka, jakkoli jinak mohl za užívání sporného pozemku ze strany žalobce nárokovat plnění, např. v podobě nájemného. Přičemž, i v tomto ohledu, tedy stran jednostranného závazku informovat o zamýšlené dispozici se sporným pozemkem, žalovaný daný slib splnil, jelikož žalobce o záměru prodat sporný pozemek skutečně dopředu informoval a přednostně mu jej také nabídl ke koupi. Jestliže by tedy soud přesto za daného stavu věci rozhodl ve prospěch žalobce, žalovaného by v konečném důsledku potrestal za to, že poctivě plnil své sliby. Takový postup by se však již dostával do rozporu se samými základními zásadami soukromoprávních poměrů, na nichž je a má být postaveno fungování soudobé společnosti, jelikož i o. z. v § 3 odst. 2 písm. c) proklamuje pravidlo, že „daný slib zavazuje“. Obdobně by také soud považoval za nepřiměřené žalovaného, formou odnětí vlastnického práva ke spornému pozemku, trestat za to, že svá práva dřív neuplatňoval přímo ve vztahu k žalobci. Ani soud totiž neshledává důvody, proč by tak žalovaný měl činit. Žalovaný, nadto při vědomí daného slibu, totiž, po právu, mohl vycházet z veřejně dostupných údajů evidovaných v katastru nemovitostí, kde byl jako vlastník sporného pozemku evidován a toto jeho postavení nikdo, řádově po dobu několika desetiletí, nenarušoval ani neohrožoval. Nadto také žalovaný, opět zcela po právu, mohl za pomyslné upevnění svého postavení vlastníka sporného pozemku považovat i výsledky digitalizace katastrálního operátu, kdy mu bylo v roce 2013, přinejmenším z hlediska subjektivního vnímání, potvrzeno, že i nadále zůstává evidován jako vlastník sporného pozemku a toto jeho postavení není ani ze strany příslušných úřadů, katastrálního či pozemkového, nijak zpochybňováno.

51. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žalovanému přiznal právo na jejich plnou náhradu, neboť tento v řízení v plném rozsahu uspěl. Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní pomoci vykonaného ve věci soud, s přihlédnutím k povaze nárokovaného plnění, ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) (při tarifní hodnotě sporu , částka, ) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.“), určil částkou , částka, . Jestliže žalovaný tarifní hodnotu sporu určil částkou , částka, , odpovídající kupní ceně sporného pozemku dle kupní smlouvy sjednané mezi ním a svědkem , jméno FO, , soud se s takovým postupem neztotožnil. Sjednaná kupní cena je totiž cenou tržní, jež v sobě zahrnuje nejen „skutečnou“ cenu sporného pozemku, ale i další výdaje, např. zálohu pro realitního zprostředkovatele apod. a současně také i nepochybné „tržní zhodnocení“. K určení „skutečné“ ceny sporného pozemku by jinak bylo třeba zajistit znalecké šetření, které však, vzhledem k tomu, že to povaha sporu nevyžadovala, bylo nadbytečné. Náhrada nákladů žalovaného v konkrétním případě zahrnuje dílčí náhradu za zastupování advokátem. Ta sestává z: odměny za 12 úkonů právní pomoci po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, zpracování prvého vyjádření k žalobě, zpracování vyjádření k procesnímu poučení soudu, účast na místním šetření, účast na 4 soudních jednáních, z nichž jedno - dne , datum, trvalo déle než 4 hodiny, a dvě porady se žalovaným přesahující jednu hodinu, jejichž existenci žalovaný písemně potvrdil) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) a. t., dvanácti paušálních náhrad po , částka, za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. - 12 x , částka, , náhrady za promeškaný čas, dle § 14 odst. 3 a. t. - 20 x , částka, , související se 4 provedenými cestami zástupce žalovaného z místa jeho sídla v Praze k soudnímu jednání do , adresa, a zpět a jednou cestou z místa jeho sídla v Praze k místnímu šetření v , Anonymizováno, a zpět (vždy po 4 půlhodinách na jednu cestu tam a zpět, při jedné cestě v trvání cca 1 hodina), cestovného ve výši celkem , částka, , za 4 cesty v délce 4 x 120 km, jež zástupce žalobce uskutečnil z místa jeho sídla v Praze k soudním jednáním v , adresa, a zpět, jakož i za jednu cestu v délce 1 x 140 km, jíž zástupce žalovaného uskutečnil z místa jeho sídla v Praze k místnímu šetření v , Anonymizováno, a zpět, kdy tyto cesty byly provedeny osobním automobilem RZ , SPZ, , tov. zn. , jméno FO, , s kombinovanou spotřebou 8,9 l motorové nafty na 100 km (při nákladech amortizace , částka, za 1 km a při normované ceně motorové nafty ve výši , částka, za 1 l, ve smyslu t. č. účinné vyhlášky č. 398/2023 Sb.).Celkem tedy jde o částku , částka, , po navýšení o náhradu za DPH, jejímž je zástupce žalovaného plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., o , částka, .

52. Jako účelně vynaložené náklady právního zastoupení soud naopak nevyhodnotil deklarované náklady za odvolání proti předběžnému opatření ve věci sp. zn. , spisová značka, ani náklady porady, jíž žalovaný s právním zástupcem uskutečnili , datum, před konáním místního šetření. Pokud jde o podané odvolání proti předběžnému opatření, toto bylo zamítnuto, jelikož byl návrh na vydání předběžné opatření shledán důvodným. , adresa, tak lze toto odvolání považovat za projev „procesního úspěchu“ žalovaného ve věci. Náklady porady před konáním místního šetření soud vyhodnotil jako neúčelné z toho důvodu, že místní šetření obecně nepředstavuje takový procesní úkon, k němuž by bylo na místě zpracovávat předchozí argumentaci. Jde toliko o zajištění prostého pozorování konkrétního místa/věci, jež obecně nevyžaduje hlubších znalostí ani informací, mnohdy spíše naopak. Navíc se v konkrétním případě jednalo o ohledání zahrady, tedy žádného složitého technického zařízení či neobvyklého prostoru.

53. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení, uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku, soud stanovil jako zákonnou, třídenní, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.