10 C 286/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 114,11 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6 834,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 605,41 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 908,53 Kč, spolu s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 256 Kč a spolu s částkou 7 279,19 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 30. 10. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalované poskytla v den uzavření smlouvy částku ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr společně s příslušenstvím 15 552 Kč, celkem tedy částku 34 552 Kč v měsíčních splátkách po 2 468 Kč. Splatnost úvěru byla smluvena k 30. 12. 2017. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, na svůj dluh uhradila toliko částku 22 800 Kč. Žalovaná tak byla od 31. 12. 2017 v prodlení s úhradou svého závazku, a v důsledku toho vzniklo původnímu věřiteli podle ustanovení článku 3, resp. 4 odst. 1 smlouvy právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021. Žalobkyně uplatňuje žalobou méně, než co bylo smlouvou o postoupení pohledávky na žalobkyni postoupeno a požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 6 834,92 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 6 834,92 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 605,41 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 908,53 Kč, náklady vynaložené na mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 279,19 Kč. Žalovaná byla upomínána zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky naposledy výzvou ze dne 2. 6. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a vyjádřila souhlas s rozhodnutím soudu ve věci v její nepřítomnosti.

3. Ze žádosti o úvěru ze dne 30. 10. 2016 má soud prokázáno, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 19 000 Kč splatného ve 14 měsíčních splátkách po 2 468 Kč s tím, že byl evidován příjem žalované ze zaměstnání ve výši 17 780 Kč, dále rodičovský příspěvek/výživné ve výši 1 750 Kč a ostatní státní příspěvky ve výši 4 500 Kč (celkem částka 24 030 Kč). Výdaje žalované byly evidovány na bydlení a energie ve výši 8 800 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady ve výši 7 350 Kč (celkem 16 150 Kč). Ve formuláři byla označena informace, že příjem byl doložen výplatními páskami a pracovnou smlouvou. Žalovaná uvedla, že je rozvedená a stará se o dítě ve věku 3+, bydlí v nájmu.

4. Ze standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně splátkového kalendáře má soud za prokázané, že se žalovaná seznámila před uzavřením smlouvy s podmínkami čerpání úvěru ve výši 19 000 Kč (výše splátky, kapitalizovaná výše úroku ve výši 1 829 Kč, úhrady za poskytnutý úvěr ve výši 7 600 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 373 Kč a inkasní poplatek ve výši 4 750 Kč). Splátkový kalendář obsahoval informace o započítávání splátek na jistinu a ostatní příslušenství.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 10. 2016 má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovanou byly sjednány podmínky čerpání úvěru ve výši 19 000 Kč. Žalovaná převzala částku 19 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy (dne 30. 10. 2016). Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky ve 14 měsíčních splátkách po 2 468 Kč spolu s poplatkem ve výši 15 522 Kč sestávajícímu se z úroku ve výši 1 829 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 600 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 373 Kč a inkaso plateb v hotovosti ve výši 4 750 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání, ve kterém se dlužník zavazoval uhradit věřiteli v případě porušení smluvních povinností smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z příslušné dlužné částky.

6. Z výzvy ke splátkové dohodě ze dne 8. 3. 2021 má soud prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 29 113,75 Kč najednou, případně k uzavření bezúročné splátkové dohody.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou, přičemž pohledávka za žalovanou byla v seznamu označena na řádku číslo číslem smlouvy číslo.

8. Z dokladu o zaplacení kupní ceny ze dne 6. 1. 2021 má soud prokázáno, že žalobkyně zaplatila k 30. 12. 2020 celou kupní cenu sjednanou ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 za postoupení pohledávek.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 8. 2. 2021 a ze dne 18. 1. 2021 a podacího archu ze dne 19. 1. 2021 má soud prokázáno, že žalovanému byla dne 19. 1. 2021 na adresu adresa žalované, zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně vyrozumění o postoupení pohledávky.

10. Z výpisů úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky má soud prokázáno, že žalobkyně evidovala v souvislosti s uplatňováním pohledávky náklady spojené s odesláním obyčejného dopisu ze dne 8. 3. 2021 a pověření terénního pracovníka dne 8. 3. 2021 11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 6. 2021 a podacího archu ze dne 4. 6. 2021 má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou odeslanou dne 4. 6. 2021 na adresu adresa žalované, upozorněna na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy číslo byla vyzvána ke splacení částky 28 999,23 Kč s příslušenstvím nejpozději do 10. 6. 2021 na účet žalobkyně.

12. Z nájemní smlouvy ze dne 24. 10. 2012 má soud prokázáno, že nájemné bylo sjednáno na částku 5 900 Kč měsíčně, zálohy na dodávky elektřiny činily částku 1 200 Kč, na plyn 940 Kč a vodné a stočné 300 Kč.

13. Z pracovní smlouvy ze dne 28. 9. 2015 vč. mzdového výměru má soud prokázáno, že žalobkyně byla zaměstnaná na dobu neurčitou ve společnosti právnická osoba na pozici„ Operátor anonymizována dvě slova“ a měla sjednanou mzdu ve výši 23 000 Kč.

14. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

15. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností právnická osoba byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne 30. 10. 2016, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.

23. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

24. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že společnost právnická osoba při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutou zápůjčku ve výši 19 000 Kč zaplatit celkem 34 552 Kč v měsíčních splátkách po 2 468 Kč. Původní věřitel sice řádně zjistil příjem žalované ze závislé činnosti ve výši okolo 17 000 Kč měsíčně, avšak zcela neobjasněn zůstal zdroj příjmu žalované ve výši 4 500 Kč, který byl v žádosti evidován jako„ ostatní státní příspěvky“, avšak bez jakékoli další specifikace. Nebyla uvedena žádná doplňující informace o tom, o jaký příspěvek se jedná, Pokud by se ovšem jednalo o příspěvek podmíněný neuspokojivou finanční situací žalované (např. příspěvek na bydlení), těžko by mohl mít původní věřitel za to, že by mohla být žalobkyně schopna řádně a včas splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná navíc uvedla, že se stará o dítě ve věku 3+, z toho nelze ani dovozovat, že by se jednalo o rodičovský příspěvek (žalovaná navíc deklarovala příjem ze závislé činnosti). Původní věřitel sice i relevantně ověřoval nezbytné výdaje žalované (nájemní smlouva, zálohy na energie), avšak za situace, kdy nebylo jakkoli prokázáno, že měla žalovaná skutečně příjem ze státní podpory ve výši 4 500 Kč a že tento příjem není dovozován z neuspokojivé finanční situace žalované, byla finanční rezerva mezi příjmy a výdaji žalované zcela zanedbatelná (po zohlednění výše měsíční splátky 2 468 Kč na poskytovaný úvěr původním věřitelem) by žalovaná disponovala toliko rezervou ve výši 912 Kč, což je částka, která by žalované neumožňovala jakkoli reagovat na sebemenší nezbytný nepravidelný výdaj (např. ošetření u zubního lékaře, porucha domácího spotřebiče apod.). Aby mohl soud konstatovat, že věřitel postupoval při ověřování úvěruschopnosti s odbornou péčí, není dostatečné pouze to, když věřitel prokáže určité příjmy a určité nezbytné výdaje, v projednávaném případě byl rozpočet žalované poměrně napjatý, tj. bez zohlednění jiného státního příspěvku ve výši 4 500 Kč, ke které nebyla ani v žádosti o úvěr deklarována žádná ověřená listina, byla finanční rezerva žalované fakticky nulová. V takovém okamžiku bylo zcela namístě, aby se původní věřitel zabýval tím, z jakých důvodů čerpá žalovaná státní příspěvek ve výši 4 500 Kč, a zda se navíc nejedná o příspěvek, který je podmíněn neuspokojivou finanční situací žalované. Ačkoli osobní výdaje žalované a jejího dítěte byly započítávány vyšší než životní minimum, i tak byla počítaná částka poměrně nízká a původní věřitel si měl ověřit veškeré zdroje příjmů žalované, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout, zda je příjem žalovaný dostatečný k pokrytí prokázaných nezbytných výdajů (nájem, energie), dalších osobních výdajů a následně i splátky poskytovaného úvěru. Postup původní věřitelky tak nelze hodnotit jako postup, při kterém by bylo s odbornou péčí zjišťováno, zda bude žalovaná schopna poskytnutý úvěr dle vyměřených splátek řádně splácet.

25. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když společnost právnická osoba poskytla žalované ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

26. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

27. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 19 000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu, vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 10. 2016 zaplatila celkem 22 800 Kč a poskytnutá jistina činila částku 19 000 Kč, soud proto rozhodl tak, že žalovaná již není povinna žalobkyni cokoli platit.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla plně úspěšná, neboť byla žaloba zamítnuta, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.