10 C 292/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 020 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % od 22. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení příjmení, advokátky se sídlem v obec, anonymizováno číslo. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná jako cestující bez platné jízdenky dne 21. 9. 2019 využila přepravních služeb společnosti právnická osoba, a to ve vlaku číslo mezi stanicemi obec hl. n. a obec. Přitom se však nemohla prokázat platným jízdním dokladem. Jízdné pak činilo 20 Kč a přirážka k jízdnému 1 000 Kč, celkem 1 020 Kč. Žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno. Žalovaná byla též před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak na svůj dluh ničeho nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyjádřil postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav věci: Z potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 21. 9. 2019, z oznámení o závadách ze dne 21. 9. 2019 má soud prokázáno, že dne 21. 9. 2019 žalovaná cestovala vlakem číslo ze stanice obec hl. n. do stanice obec bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalované byla zjištěna z dokladu číslo. Jízdné z obec do obec činí se slevou pro cestující číslo let částku 20 Kč a přirážka k jízdnému činí 1 000 Kč, celkem 1 020 Kč. Žalovaná však na tento svůj dluh ničeho nezaplatila. Žalobkyně se stala věřitelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2020 uzavřené se právnická osoba anonymizována dvě slova, které byly pohledávky postoupeny společností právnická osoba Žalovaná byla výzvou ze dne 20. 3. 2020 vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak svůj dluh neuhradila. Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“, má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob podle § 2550 o.z., kdy smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podrobnosti stanoví podle § 2551 o. z. přepravní řády. Žalovaná byla sice v době uzavření smlouvy neplnoletá (bylo jí 15 let), ovšem již v minulosti Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn.

I. ÚS 1775/14, konstatoval, že je na obecných soudech, aby obecné soudy posoudili způsobilost nezletilého uzavřít smlouvu o přepravě osob v každém konkrétním případě, přičemž Ústavní soud došel k závěru, na který opakovaně navázal v nálezu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn.

II. ÚS 1864/16, že„ nezletilé dítě ve věku dvanácti let (vedlejší účastnici řízení bylo v rozhodné době jedenáct let) je zpravidla způsobilé k tomu, aby mohlo nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu tím vzniká povinnost zaplatit jízdné.“ Zdejší soud má za to, že žalovaná byla v patnácti letech způsobilá k tomu, aby uzavřela smlouvu o přepravě osob. V průběhu řízení nebyly tvrzeny ani prokázány žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by žalovaná nebyla takového úsudku schopna. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odstavec 4 písm. d)). Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč (odst. 6 citovaného zákona). Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byla žalovaná s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 020 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.