10 C 296/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 32 755,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 505, 33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8. 25% ročně z částky 32 505,33 Kč jdoucím od 7. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 250 Kč, úroku 9,9 % ročně z částky 32 505,33 Kč jdoucího od 21. 9. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 782, 37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně jdoucího z částky 32 755, 33 Kč od 21. 9. 2019 do 6. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z částky 250 Kč od 7. 9. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 32 505,33 Kč jdoucího od 7. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce anonymizováno jméno příjmení náhradu nákladů řízení ve výši 11 091 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, postoupenou nadepsanému soudu k 11. 8. 2021 a doplněnou vyjádřením ze dne 25. 11. 2021, žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částky jistiny nesplaceného úvěru ve výši 32 505,33 Kč, souvisejících poplatků ve výši 250 Kč, smluvního úroku z částky jistiny ve výši 9,9 % ročně jdoucího od 21. 9. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 782,37 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 32 755,33 Kč jdoucího od 21. 9. 2019 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně, jako banka, uvedla, že z titulu„ SMLOUVY O HOTOVOSTNÍM ÚVĚRU anonymizováno PLUS č. anonymizováno číslo“ ze dne 12. 1. 2019, ve znění svých všeobecných obchodních podmínek (dále jen Smlouva č. anonymizováno číslo), poskytla žalovanému úvěr ve výši 36 000 Kč, a to formou bezhotovostního převodu na bankovní účet, který ve prospěch žalovaného vedla. Předmětný závazek byl sjednán formou elektronických prostředků, tzv. na dálku, konkrétně tak, že byl žalovanému, klientovi žalobkyně - žadateli o úvěr, zaslán autentizační kod, jenž následně žalovaný vložil do příslušného webového rozhraní. Co se týče procesu přecházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. anonymizováno číslo, žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž si ověřila stav na jeho bankovním účtu a dále též skutečnost, zda žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, případně v evidenci dlužníků v bankovním registru, tzv. CBCB. Současně také žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného, který sdělil výši svého čistého příjmu a své majetkové poměry. V návaznosti na poskytnuté informace o majetkových poměrech pak bylo žalovanému vyměřeno celkem 36 měsíčních splátek po 1 159,93 Kč, jejichž splácení bylo evidováno na evidenčním úvěrovém účtu žalovaného. Částky splátek zahrnovaly i smluvní úročení odpovídající 9,9 % ročně z poskytnutého úvěru a případně i další poplatky, jejichž výše byla stanovena Sazebníkem žalobkyně. Žalovaný nicméně, byť k tomu byl žalobkyní vyzýván, poskytnuté plnění nesplácel, a proto žalobkyně k 20. 9. 2019, kdy za žalovaným evidovala nedoplatek ve výši 32 505,33 Kč, od Smlouvy č. anonymizováno číslo odstoupila a dosud neuhrazené plnění zesplatnila s tím, že k částce zesplatněného plnění přičetla též 250 Kč, jako poplatek za dvě zaslané upomínky a dále též za dopis, informující žalovaného o odstoupení ze smlouvy. K dobrovolné úhradě nárokovaného plnění byl žalovaný žalobkyní naposledy vyzván cestou tzv. předžalobní výzvy, avšak přesto ani dodatečně neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu bylo předvolání k 30. 12. 2021 řádně doručeno. Z tohoto důvodu bylo jednání, ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř., konáno v nepřítomnosti žalovaného.

3. S ohledem na skutečnost, že je žalobkyně právnickou osobou se sídlem mimo území České republiky, konkrétně v Polsku, tedy na území členského státu Evropské unie, soud s ohledem na přítomnost tohoto tzv. cizího prvku předně posoudil otázku tzv. mezinárodní pravomoci a rozhodného práva. Svou mezinárodní pravomoc rozhodovat v předmětné věci soud určil s odkazem na čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I. bis), neboť v projednávané věci jde o spor ze spotřebitelské smlouvy a žalovaný, jako spotřebitel, má na území České republiky, v obvodu nadepsaného soudu, své bydliště. Jako rozhodné právo soud určil právní řád České republiky, ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I.), opět s přihlédnutím k povaze projednávané věci a místu obvyklého bydliště žalovaného - spotřebitele.

4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

5. Žalobkyní byl vypracován dokument označený jako„ Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru anonymizováno plus - předschválená nabídka“. Zde žalobkyně zaevidovala existenci jí spravovaného bankovního účtu žalovaného (č. bankovní účet) a dále zde bylo shrnuto prohlášení, jež žalovaný učinil stran svých osobních, resp. majetkových poměrů, kdy tento sdělil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho čistý měsíční příjem dosahuje 7 000 Kč. K takto učiněnému prohlášení nebyly doloženy žádné přílohy, žalovaný toliko učinil čestné prohlášení stran pravdivosti, resp. dobrovolnosti sdělených informací. Parametry poskytovaného plnění byly v témže dokumentu specifikovány co do výše úvěru (36 000 Kč), počtu splátek (36 x), výše splátky (1 160 Kč), výše úročení (9,9 %) a tzv. RPSN. Tvrzený průměrný příjem žalovaného si žalobkyně ověřila vlastní analýzou, dle jejíchž výsledků činil průměrný disponibilní příjem žalovaného v době 3, resp. 6 měsíců před poskytnutím částku 13 917 Kč, resp. 15 421 Kč.

6. Na bankovním účtu č. bankovní účet, který žalobkyně vedla ve prospěch žalovaného, bylo k datu 12. 1. 2019 zaevidováno vyplacení částky 36 000 Kč, označené jako„ POSKYTNUTÍ ÚVĚRU“. V době bezprostředně před poskytnutím uvedeného plnění byl na témže bankovním účtu evidován zůstatek ve výši 9,02 Kč. Tento zůstatek byl v době před poskytnutím na vyšší hodnotu naposledy navýšen k 14. 12. 2018, platbou ve výši 12 395 Kč od společnosti„ právnická osoba, (na 12 395 Kč z 23,09 Kč). Obdobná situace se pak stran stavu účtu žalovaného v období okolo 15. dne v měsíci opakovala pravidelně, a to k 9. 11. 2018 (na 15 475,09 Kč z 13,09 Kč), k 15. 10. 2018 (na 18 076,29 Kč z 1 1335,29 Kč), k 12. 9. 2018 (na 17 743 Kč z 222,39 Kč) či k 15. 8. 2018 (na 15 409 Kč z 2 541,39 Kč). Mezi platbami, pravidelně poukazovanými z označeného účtu lze zařadit platby označené jako„ NÁJEM“ ve výši 2 899 Kč,„ ELEKTRIKA“ ve výši 1 420 Kč a„ PLYN“ ve výši 2 290 Kč, jež byly od září 2018 vypláceny každý měsíc.

7. Text Smlouvy č. anonymizováno číslo, datované k 12. 1. 2019, je rozdělen na 8 článků s tím, že tato byla, ve smyslu čl. 3, sjednána s odkazem na„ Sazebník“ žalobkyně a, ve smyslu čl. 8, též s odkazem na Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, Úrokový lístek žalobkyně a Podmínky žalobkyně pro poskytování hotovostních úvěrů. V rámci čl. 1 se žalobkyně (na požádání) zavázala vyplatit žalovanému částku 36 000 Kč, konkrétně formou převodu na bankovní účet č. bankovní účet, jak bylo doplněno v čl.

1. Žalovaný se naopak v čl. 2 zavázal poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 9,9 % ročně (viz čl. 5), splatit formou celkem 36 měsíčních splátek po 1 159,93 Kč, splatných vždy k 20. dni měsíce, počínaje měsícem stanoveným v souběžně vypracovaném harmonogramu. S ujednáními uvedenými ve Smlouvě č. anonymizováno číslo zástupce žalobkyně vyslovil souhlas formou vlastnoručního podpisu, žalovaný pak vložením autentizačního hesla do žalobkyní spravovaného webového rozhraní, přičemž žalobkyně toto jednání žalovaného zaznamenala formou tzv. printscreenu. Spolu s textem Smlouvy č. anonymizováno číslo byly doloženy též texty Sazebníku žalobkyně a Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně pro zakládání a vedení účtů fyzických osob.

8. V souvislosti s poskytnutím plnění ve výši 36 000 Kč žalobkyně zřídila žalovanému úvěrový účet, na kterém byl, se zohledněním 4 splátek, k 25. 6. 2020 evidován nedoplatek ve výši 32 505,33 Kč s tím, že po tomto datu zde již žádné splátky evidovány nebyly.

9. Naposledy byl žalovaný, prostřednictvím zástupce žalobkyně, k úhradě dlužného plnění vyzván cestou výzvy ze dne 20. 8. 2020 (žalobkyní předložené a dostupné v systému příjmení), v jejímž rámci byla stanovena 10 denní lhůta k plnění. Předmětná výzva byla, dle soudu předloženého poštovního podacího archu, odeslána dne 24. 8. 2020.

10. Na základě skutkových zjištění shora uvedených byl prokázán níže rozvedený skutkový stav. Žalobkyně se, oproti podpisu Smlouvy č. anonymizováno číslo, k 12. 1. 2019 zavázala na požádání vyplatit žalovanému částku 36 000 Kč, a to formou převodu na jí spravovaný účet žalovaného č. bankovní účet, což bylo realizováno ještě téhož dne. Poskytnuté plnění, navýšené o smluvní úročení ve výši 9,9% ročně, se žalovaný zavázal splatit formou 36 měsíčních splátek po 1 159,93 Kč, jejichž výši žalobkyně odvodila ze zjištění, jež učinila o majetkových poměrech žalovaného. Při určení majetkových poměrů žalovaného žalobkyně vycházela z údajů získaných z jí dostupných databází a dále též z údajů, které jí sám žalovaný poskytl pro účely vypracování dokumentu„ Žádost o poskytnutí hotovostního úvěru mPŮJČKA plus - předschválená nabídka“. Zde žalovaný sdělil, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti a jeho čistý měsíční příjem dosahuje 7 000 Kč, aniž by však tato tvrzení byla doložena jakýmikoli přílohami. Toliko stran příjmů žalovaného si žalobkyně zpracovala analýzu, dle které činila výše příjmů žalovaného v době 3, resp. 6 měsíců před poskytnutím částku 13 917 Kč, resp. 15 421 Kč. Současně také měla žalobkyně k dispozici i údaje o stavu bankovního účtu žalovaného, který pod č. bankovní účet vedla, přičemž v době cca 4 měsíců před poskytnutím nárokovaného plnění zde žalovaný nevytvářel žádné rezervy, a v době před poskytnutím mzdy, resp. nárokovaného plnění tak zde byly evidovány zůstatky ve výši 9,02 Kč (k 12. 1. 2019), 23,09 Kč (k 14. 12. 2018), 13,09 Kč (k 14. 11. 2018), 1 335,29 Kč (k 15. 10. 2018) a 222,39 Kč (k 12. 9. 2018). Mezi pravidelné měsíční výdaje žalovaného, evidované na jeho bankovním účtu, naopak patřily výdaje za nájem (2 899 Kč měsíčně), elektřinu (1 420 Kč) a plyn (2 290 Kč), v součtu celkem 6 609 Kč. Žalovaný pak po uhrazení čtyř splátek přestal poskytnuté plnění dále splácet, byť t. č. ještě nebylo splaceno 32 505,33 Kč. Ke splacení tohoto plnění byl žalovaný, zástupcem žalobkyně, následně vyzván cestou výzvy ze dne 20. 8. 2020, v níž mu byla stanovena 10 denní lhůta k plnění. Předmětná výzva byla odeslána k 24. 8. 2020. Pouze pro doplnění je třeba uvést, že předchozí výzva z 20. 8. 2019, zasílaná žalovanému dne 10. 9. 2019 přímo žalobkyní, se týkala toliko splacení dlužných splátek, nikoli celého plnění.

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu 12. 1. 2019 (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 12. 1. 2019 (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 o. z. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalobkyní a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost žalobkyně poskytnout oproti podpisu Smlouvy č. anonymizováno číslo úročené finanční plnění. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení. Předmětný závazek soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění (nevázaného na akceptaci závazku ze Smlouvy anonymizováno číslo, ale až na následnou žádost o vyplacení), právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, jako banka, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

25. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. anonymizováno číslo, ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

26. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . jméno příjmení jméno, zn. C číslo). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C číslo ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

27. V návaznosti na učiněná skutková zjištění však soud konstatuje, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. V tomto směru lze ve vztahu k postupu žalobkyně vznést výhrady jak co do úrovně zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, tak i charakteru poskytnutých informací, z nichž žalobkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Předně tak je třeba uvést, že si žalobkyně (v rozporu se standardem vymezeným v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) blíže neověřovala informace sdělené samotným žalovaným z dalších zdrojů objektivního charakteru. Tato skutečnost vynikne zejména ve vztahu ke zjišťování charakteru příjmů žalovaného. Tyto příjmy sice byly v rozsahu uváděném žalovaným evidovány na účtu vedeném žalobkyní. Nicméně, bez doložení příslušné pracovní smlouvy či jiného dokumentu nemohlo být řádně zjištěno, že žalovaný v příslušném pracovním či obdobném poměru setrvá po dobu trvání předepsaných splátek, tj. po období 36 měsíců, neboť nebylo postaveno na jisto, zda je příslušný pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou, případně určitou, s trváním na dobu alespoň 36 měsíců po vyplacení plnění ve výši 36 000 Kč. Jakkoli pak měla žalobkyně přehled o majetkových poměrech žalovaného i v důsledku skutečnosti, že vedla jeho bankovní účet, je třeba dodat, že i tuto výhodu žalobkyně při zjišťování majetkových poměrů žalovaného nevyužila a některé důležité skutečnosti zde evidované, významně zpochybňující úvěruschopnost žalovaného, naprosto opomněla. V této souvislosti je třeba uvést, že žalovaný v době před poskytnutím částky 36 000 Kč na žalobkyní vedeném bankovním účtu dlouhodobě (přinejmenším po dobu 4 měsíců)„ hospodařil“ bez jakýchkoli významnějších plusových zůstatků, což vylučuje jak tvrzení žalovaného o čistém příjmu ve výši 7 000 Kč, tak i závěr žalobkyně, že vyměřená výše splátek, 1 159,93 Kč, odpovídá majetkovým poměrům žalovaného. Právě naopak, žalovaný žil v době před poskytnutím nyní nárokovaného plnění„ od výplaty k výplatě“ a k datu poskytnutí nyní nárokovaného plnění neměl vytvořenu ani takovou základní rezervu, jež by mu, v případě i krátkodobého výpadku příjmů, umožňovala uhradit byť i jedinou splátku.

28. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy č. anonymizováno číslo vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy č. anonymizováno číslo, z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008) a plnění poskytnutá z jeho titulu bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, se zohledněním již uskutečněných splátek, ve smyslu § 2993 o. z., tedy soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 32 505,33 Kč, odpovídající nesplacené částce, evidované na úvěrovém účtu žalovaného. Přičemž jako datum, kdy se žalovaný s plněním na uvedenou částku dostal do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z., soud určil den následující po uplynutí desetidenní lhůty k plnění, jíž žalobkyně stanovila v rámci tzv. předžalobní výzvy, konkrétně datum 7. 9. 2020. A to s ohledem na skutečnost, že takto učiněná výzva představuje první doloženou výzvu k uhrazení plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Při stanovení data prodlení soud dále vycházel ze zákonné vyvratitelné domněnky zakotvené v § 573 o. z., dle které k doručení vnitrostátní poštovní zásilky dochází k 3. pracovnímu dni po odeslání. S tím, že v projednávané věci žalobkyně, dle poštovního podacího archu, oznámení o postoupení odeslala 24. 8. 2020 (v pondělí), a k doručení tak došlo k 27. 8. 202 (ve čtvrtek), přičemž od tohoto data počala plynout desetidenní lhůta k plnění, jejíž poslední den připadl na 6. 9. 2020. Od data 7. 9. 2020 tedy žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení. Povinnost zaplatit obě shora popsaná plnění, jistinu a zákonný úrok z prodlení, soud žalovanému uložil v zákonné, třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících (i.) poplatky za upomínky a oznámení o odstoupení od Smlouvy č. anonymizováno / číslo, ve výši 250 Kč, (ii.) veškeré pohledávky ze smluvního úročení i (iii.) pohledávky z úročení zákonného z částek převyšujících částku přiznané jistiny, resp. zákonného úročení jdoucího za období, kdy se žalovaný nenacházel v prodlení s uhrazením nesplacené jistiny, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

30. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která žalovaného v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Rozsah procesního úspěchu žalobkyně byl určen jako rozdíl procesního úspěchu žalobkyně (80 %) a procesního úspěchu žalovaného (20%), tj. 60 %, a to i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015), jež soud pro účely výpočtu procesního úspěchu účastníků kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku Při určení procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel ze závěru, že bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky 32 505,33 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucího z přiznané částky od 7. 9. 2020 do zaplacení (kap. částkou 3 679 Kč). Naopak, žalobkyně s uplatněným nárokem neuspěla co do nároku na částku poplatků (250 Kč), kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 782,37 Kč, smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně jdoucí z částky 32 505,33 Kč od 21. 9. 2019 do zaplacení (kap. částkou 7 529 Kč), zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí z částky 32 755,33 Kč od 21. 9. 2019 do 6. 9. 2020 (kap. částkou 3 144 Kč), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí z částky 250 Kč od 7. 9. 2020 do zaplacení (kap. částkou 28 Kč) a část zákonného úroku z prodlení v rozsahu 1,75% ročně z částky 32 505,33 Kč jdoucí od 7. 9. 2020 do zaplacení (kap. částkou 782 Kč). Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby v projednávané věci soud, s odkazem na výši jistiny nárokovaného plnění a poplatky, ve smyslu bodu 5 § 7 nařízení vlády č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále a. t.), určil částkou 2 420 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně pak v konkrétním případě zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 311 Kč a náhradu za odměnu jejího zástupce. S tím, že odměna zástupce žalobkyně sestává z (i.) odměny za 5 úkonů právní služby, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření učiněné k výzvě soudu a účast na jednom soudním jednání), (ii.) paušální náhrady 300 Kč za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. - 5 x 300 Kč, a náhrady za promeškaný čas, ve smyslu § 14 odst. 3 a. t. - 3 x 100 Kč, související s cestou zástupce žalobkyně z obec do obec v délce 60 km (cesta opačná byla vyúčtována v rámci řízení sp. zn. 10 C 321/2021), odpovídající 3 zameškaným půlhodinám, to vše navýšeno o náhradu DPH ve výši 21 %, celkem 2 919 Kč, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Dále náhrada nákladů řízení zahrnuje též cestovní náhrady zástupce žalobkyně (355 Kč) za cestu v délce 60 km, jíž tento provedl z místa svého sídla v obec k soudnímu jednání do obec (cesta zpět a parkovné byly vyúčtovány v rámci řízení 10 C 321/2021), ve smyslu § 13 odst. 1 a. t. Tato cesta byla provedena osobním automobilem tov. zn. Škoda Fabia, registrační značka, s kombinovanou spotřebou 3,4 l motorové nafty na 100 km (při nákladech amortizace 4,70 Kč za 1 km a normované ceně motorové nafty 36,10 Kč za 1 litr, ve smyslu vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí 18 485 Kč, z níž je žalovaný, s ohledem na míru procesního úspěchu, povinen zaplatit 11 091 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku jsou účastníci oprávněni podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).