10 C 338/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení částky 13 470 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 820 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucím z částky 6 820 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 6 650 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 822,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 609,9 Kč, úroku ve výši 19,31% ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 000 Kč jdoucího od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 180 Kč jdoucího od 8. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 28. 6. 2021, ve znění vyjádření ze dne 10. 12. 2021, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši 13 470 Kč. Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokované pohledávky sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 609,9 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 822,71 Kč, smluvního úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 10 000 Kč jdoucího od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč jdoucího od 16. 1. 2021 do zaplacení, a náhrady nákladů soudního řízení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne 15. 1. 2021 sjednala se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), o čemž byla žalovaná informována zvlášť zasílaným dopisem. K úhradě dlužného plnění byla žalovaná po datu postoupení vyzývána, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradila ničeho. Postoupený závazek zakládající právo na nárokovanou pohledávku byl založen„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 3. 5. 2018 (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z jejího titulu právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti poskytl částku 10 000 Kč, úročenou sazbou 19,31 % ročně. Ještě před datem sjednání předmětného závazku právní předchůdce žalobkyně, v souladu s § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 3. 5. 2018 (dále jen„ z. s. ú.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalované ověřil, že je tato, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopna poskytnuté plnění splácet. V této souvislosti právní předchůdce žalobkyně vyšel z údajů evidovaných ve veřejně dostupných databázích (mj. insolvenčním rejstříku) a dále z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytla sama žalovaná, který byla o této své povinnosti řádně poučena, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do zákaznické karty žalované a vyhodnoceny informačním systémem právního předchůdce žalobkyně (v rámci tzv. skoringu). V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech, bylo žalované vyměřeno celkem 45 splátek po 370 Kč. Datum poslední splátky bylo stanoveno na 14. 3. 2019 Tyto splátky se žalovaná zavázala splácet v týdenních cyklech, přičemž celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 1 650 Kč, náklady za administraci ve výši 2 000 Kč a náklady hotovostního inkasa ve výši 3 000 Kč. Žalovaná nicméně až do data postoupení splatila toliko částku 3 180 Kč, z níž právní předchůdce žalobkyně započetl 1 650 Kč na úhradu smluvního úroku, 929,97 Kč na úhradu nákladů administrace a 600,03 Kč na úhradu inkasa. K datu postoupení tak žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně dlužila 10 000 Kč za nesplacenou jistinu, 2 399,97 Kč za nesplacené inkaso a 1 070,03 Kč za nesplacené náklady administrace, celkem tedy 13 470 Kč. S tím, že v souladu se smluvními ujednáními byla částka dlužné jistiny i nadále úročena smluvním úrokem.

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se nedostavila s tím, že v rámci podání ze dne 24. 1. 2022 učinila dotaz, zda lze jednání uskutečnit v její nepřítomnosti. V tomto směru žalovaná poukázala na zaneprázdnění související s péčí o dvě nezletilé děti a dále též na absenci prostředků k uhrazení nákladů veřejné dopravy za cestu k soudnímu jednání.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Ze Smlouvy [číslo] datované k 3. 5. 2018, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 10 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 6 650 Kč (celkem tedy 16 650 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 1 650 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 2 000 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 3 000 Kč), se žalovaná zavázal splatit formou celkem 45 splátek po 370 Kč. S tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byla žalovaná povinna splatit 7. kalendářní den po datu podpisu.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalované vycházel právní předchůdce žalobkyně z doložených listin a z údajů, které žalovaná sdělil v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k 3. 5. 2018. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaná doložila doklad o přiznání podpory v mateřství/rodičovství a pracovní smlouvu, resp. obdobný dokument zakládající pracovně právní vztah. V předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaná uvedla, že od února 2017 žije u rodičů, t. č. se nachází na mateřské/rodičovské dovolené, pečuje o jedno nezaopatřené dítě, má základní vzdělání a je vdaná. Po dobu mateřské/rodičovské dovolené žalovaná pobírala podporu ve výši 7 600 Kč měsíčně a současně si též, formou blíže neurčeného pracovně právního vztahu, přivydělávala částkou 3 800 Kč měsíčně. Své další příjmy žalovaná, bez bližšího určení, vymezila částkou 4 000 Kč měsíčně. Z takto popsaných příjmů žalovaná částkou 1 480 Kč měsíčně splácela jednu půjčku, kterou ji již dřív poskytl právní předchůdce žalobkyně, a dále též své osobní výdaje za potraviny, oblečení apod., jejichž výši vymezila částkou 8 500 Kč měsíčně. Částku„ použitelného příjmu“ žalované právní předchůdce žalobkyně vypočetl jako rozdíl žalovanou uvedených příjmů a výdajů, tedy ve výši 5 420 Kč. K datu vyplnění„ Karty zákazníka“ byla vůči žalované vedena jedna exekuce, jež však žalovanou nebyla blíže specifikována.

6. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 15. 1. 2021 a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu čl. II. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byla žalovaná informována dopisem datovaným k 19. 12. 2021, ve kterém byla obsažena i výzva k plnění v 10 denní lhůtě od jeho doručení. K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, k 22. 2. 2021.

7. Naposledy byla žalovaná k úhradě dlužného plnění vyzvána zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 13. 5. 2021, která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k 14. 5. 2021.

8. Na základě skutkových zjištění shora uvedených byl prokázán níže rozvedený skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně, oproti podpisu Smlouvy [číslo] k 3. 5. 2018 vyplatila žalované částku 10 000 Kč, a to v hotovosti. Poskytnuté plnění, navýšené o související poplatky a smluvní úročení, se žalovaná zavázala splatit formou 45 týdenních splátek po 370 Kč, jejichž výši právní předchůdce odvodil z částky tzv. použitelného příjmu, vypočteného jako rozdíl žalovanou sdělených příjmů a výdajů. V souvislosti s podpisem Smlouvy [číslo] právní předchůdce žalobkyně žalované uložil, aby tato v „ Kartě zákazníka“ vymezila své majetkové poměry, což žalovaná učinila a sdělila, že je vdaná, má základní vzdělání, žije u rodičů, t. č. čerpá mateřskou/rodičovskou dovolenou, pečuje o jedno nezaopatřené dítě, přivydělává si a jej vyplácen i další, blíže nespecifikovaný příjem. Mezi své výdaje žalovaná zařadila splátky jedné dřív poskytnuté půjčky a své osobní, nijak nedokládané osobní výdaje. Za účelem vymožení starších dluhů pak vůči žalované byla vedena jedna, nijak neoznačená exekuce. K vyplněné„ Kartě zákazníka“ žalovaná přiložila doklad o přiznání podpory v mateřství/rodičovství a blíže neoznačený dokument, zakládající blíže neoznačený pracovně právní vztah. Žalovaná nicméně z poskytnutého plnění splatila toliko 3 180 Kč, načež právní předchůdce žalobkyně k 15. 1. 2021 částku neuhrazeného plnění, včetně příslušenství, převedl na žalobkyni, která o tom žalovanou vyrozuměla dopisem odeslaným k 22. 2. 2021. V předmětném dopise stanovila žalobkyně žalované 10 denní lhůtu k úhradě, jejíž běh počínal k datu doručení předmětného dopisu. Na takto učiněnou výzvu však žalovaná nereagovala a obdobně nereagovala ani na tzv. předžalobní výzvu, jež jí byla zaslána k 14. 5. 2021.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu 3. 5. 2018 (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, 21. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost právního předchůdce žalobkyně poskytnout v hotovosti a oproti podpisu Smlouvy [číslo] úročené finanční plnění. Této povinnosti právního předchůdce žalobkyně korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o náklady administrace, hotovostní inkaso a o úročení, ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Předmětný závazek tedy soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění, právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že právní předchůdce žalobkyně předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419, tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

26. S ohledem na právní povahu sjednané zápůjčky tak právnímu předchůdci žalobkyně v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti tak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

27. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

28. V návaznosti na učiněná skutková zjištění však soud konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal. V tomto směru lze totiž vymezit hned několik pochybení týkajících se zkoumání příjmů i výdajů žalované. Co do zkoumání příjmů je třeba poukázat na skutečnost, že existence příjmů byla v rámci žalovanou předložených příloh, připojených ke„ Kartě zákazníka“, objektivně doložena toliko stran mateřské/rodičovské podpory a příjmů z blíže neoznačeného pracovního poměru. Ostatní příjmy (v uváděné částce 4 000 Kč měsíčně) žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně nijak nedoložila, jakkoli právě tato příjmová položka odpovídala podstatné části položky„ použitelného příjmu“ (5 420 Kč měsíčně), bez níž by z ostatních příjmů žalované (celkem 11 400 Kč) nebylo možné předepsané splátky (4 x 370 Kč) vyměřit. Stran zjišťování výdajů žalované se pak právní předchůdce žalobkyně (v rozporu se standardem vymezeným Nejvyšším soudem ČR v již výše citovaném rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) zcela spolehl na údaje sdělené samotnou žalovanou, jež však nebyly objektivně doloženy žádnou z připojených příloh. A to navzdory skutečnosti, že tiskopis„ Karty zákazníka“ předložení takových příloh (typicky např. výpisu z bankovního účtu) přímo předpokládal. Ostatně, bez nich nebylo možné postavit na jisto, zda vůbec žalobkyně disponuje odpovídajícím finančním krytím pro případ, byť i krátkodobého výpadku příjmů. Nadto také právní předchůdce žalobkyně zcela opomenul, že žalovaná sama připustila existenci jedné exekuce vedené proti její osobě, což samo o sobě představuje významný důkaz o platební schopnosti a způsobilosti žalované, která již v době před vyplacením nyní projednávané zápůjčky nebyla schopna všechny své závazky řádně splácet.

29. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy [číslo] vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku tudíž lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované, se zohledněním již uskutečněných splátek, ve smyslu § 2993 o. z., tedy soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 6 820 Kč, odpovídající částce nesplacené jistiny, neboť výlučně tento nárok mohla žalobkyně, z titulu postoupení, ve smyslu § § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., od svého právního předchůdce nabýt. Přičemž jako datum, kdy se žalovaná s plněním na uvedenou částku dostala do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z., soud určil den následující po uplynutí desetidenní lhůty k plnění, jíž žalobkyně stanovila v rámci dopisu, kterým žalované sdělovala, že nárokovanou pohledávku nabyla, konkrétně datum 8. 3. 2021. A to so hledem na skutečnost, že takto učiněná výzva představuje první doloženou výzvu k uhrazení plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Při stanovení data prodlení soud vycházel ze zákonné vyvratitelné domněnky zakotvené v § 573 o. z., dle které k doručení vnitrostátní poštovní zásilky dochází k 3. pracovnímu dni po odeslání. S tím, že v projednávané věci žalobkyně, dle podacího lístku, oznámení o postoupení odeslala 22. 2. 2021 (v pondělí), a k doručení tak došlo k 25. 2. 2021 (ve čtvrtek), přičemž od tohoto data počala plynout desetidenní lhůta k plnění, jejíž poslední den připadl na 7. 3. 2021. Od data 8. 3. 2021 tedy žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení. Povinnost zaplatit obě shora popsaná plnění, jistinu a zákonný úrok z prodlení, soud žalované uložil v zákonné, třídenní lhůtě, vy smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

30. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících (i.) částku nesplacené jistiny (6 650 Kč), (ii.) veškeré pohledávky ze smluvního úročení i (ii.) pohledávky z úročení zákonného z částek převyšujících částku přiznané jistiny, resp. zákonného úročení jdoucího za období, kdy se žalovaná nenacházel v prodlení s uhrazením nesplacené jistiny, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

31. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu ve věci, uspěla žalovaná, neboť žalobkyni, i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky, bylo přiznáno toliko právo na úhradu částky 6 820 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky. Naopak, co do zbytku nárokovaného plnění v řízení uspěla žalovaná s tím, že, odhlédnuto od nekapitalizovaných příslušenství vymezených ve výroku II. tohoto rozsudku, jen součet částky zamítnuté jistiny (6 650 Kč) a kapitalizovaného příslušenství (5 432,61 Kč) převyšuje nejen částku přiznané jistiny, ale i její součet s částkou přiznaného příslušenství, jehož kapitalizovaná výše by k datu vyhlášení tohoto rozsudku činila cca 500 Kč. Žalovaná nicméně v řízení zůstala pasivní a nečinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit.