10 C 345/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 021 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 021 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně jdoucím z částky 1 021 Kč od 7.11.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení příjmení. Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného nadepsanému soudu dne 1. 10. 2021, vůči žalovanému domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (21 Kč) a přirážky (1 000 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě dopravním prostředkem provozovaným společností právnická osoba (dále postupitel I.), přičemž tato pohledávka byla následně, prostřednictvím právnická osoba anonymizována dvě slova (dále jen postupitel II.) postoupena žalobkyni. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve anonymizována dvě slova příjmení jméno a anonymizováno země, a jí iniciované řízení má tedy charakter řízení tzv. s cizím prvkem. V souvislosti s nabytím nárokované pohledávky si však žalobkyně s postupitelem II., cestou ujednání č. III. odst. 5 a 6 ze„ Smlouvy o postoupení pohledávek datované k 13. 6. 2019“, ujednaly, že se režim postoupení, jakož i režim postupovaných pohledávek (založených ostatně v plném rozsahu dle českého právního řádu bez přítomnosti tzv. cizího prvku), řídí právním řádem České republiky. Pravomoc nadepsaného soudu k projednání uplatněného nároku je dána s ohledem na místo bydliště žalovaného. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v rámci kontroly, provedené dne 6. 11. 2018 ve vlaku číslo provozovaném na trase obec - obec postupitelem I., neprokázal platným jízdním dokladem. O provedené kontrole bylo vystaveno potvrzení číslo („ Potvrzení o nedodržení SPPO“), jež žalovaný podepsal. V návaznosti na sepsání předmětného potvrzení pak vlakvedoucí, (jméno nečitelné), v dokumentu, označeném jako„ Oznámení o závadách“, datovaném k 6. 11. 2018, popsal průběh provedené kontroly, přičemž poukázal na skutečnost, že žalovaný při kontrole nepředložil občanský průkaz, jeho totožnost nicméně byla ověřována, a to za přítomnosti asistenta policie číslo. Za jízdu bez platného jízdního dokladu postupitel I., v souladu se svým tarifem, v t. č. účinném znění, žalovanému naúčtoval jednak jízdné (21 Kč), odpovídající tarifní hodnotě trasy obec - obec, a dále též přirážku 1 000 Kč, jejíž výši mohl žalovaný snížit na 400 Kč v případě, pokud by předepsané plnění zaplatil již při kontrole, případně ve zkrácené lhůtě. Žalovaný nicméně předepsané plnění nesplatil a postupitel I. následně právo na jeho úhradu, za podmínek„ Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek“ číslo převedl na postupitele II, který poté právo na zaplacení nárokovaného plnění, označeného v „ Seznamu postoupených pohledávek“, jako pohledávka číslo oproti podpisu„ Smlouvy o postoupení souboru pohledávek“, datované k 27. 2. 2020, převedl na žalobkyni. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil k jízdě prostředek hromadné dopravy provozovaný postupitelem I., aniž by se prokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto byl povinen zaplatit postupiteli I. jízdné (21 Kč) i přirážku k jízdnému (1 000 Kč) dle příslušného tarifu, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako číslo Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb, jdoucím z částky 1 021 Kč od 7. 11. 2018 do zaplacení, neboť splatnost zde vymezeného plnění byla stanovena k 6. 11. 2018, a žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostal do prodlení, s tím, že nevyužil možnost splatit předepsané plnění na místě kontroly či ve zkrácené lhůtě, a plnit tak s nižší přirážkou. Žalobkyně pak právo na nárokované plnění, jako pohledávku, nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § číslo ve spojení s § 1887 o. z., a to od postupitele II., který totožné právo obdobným způsobem nabyl od postupitele

I. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně sice nedoložila, zda byla jí předložená předžalobní výzva žalovanému, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., řádně zaslána, neboť řádný doklad o odeslání nebyl doložen. Zároveň však nebylo možné pominout, že žalovaný zůstal po dobu celého řízení nekontaktní, a to i poté, co mu byla doručena žaloba, v důsledku čehož nebylo na místě doklad o odeslání předžalobní výzvy dále vyžadovat (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5256/2015 ze dne 2. 5. 2016). Výše náhrady sestává s částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně a to ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem pod sp. zn. 5 C 25/2022, 6 C 25/2022, 9 C 10/2022, 12 C 13/2022). Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (viz § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat splnění uložených povinností cestou výkonu rozhodnutí u soudu či cestou exekuce u soudního exekutora.