10 C 35/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení částky 11 299,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 496 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 1 803,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 581,75 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 298,56 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 9 751,16 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 11 299,16 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce , Jméno advokáta, , náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , doplněnou vyjádřením ze dne , datum, , žalobkyně vůči žalovanému vznesla nárok na zaplacení částky , částka, a jejího příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Nárokovaná částka , částka, sestávala z jistiny nesplaceného úvěru ve výši , částka, , smluvních pokut ve výši , částka, a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši , částka, . V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že se žalovaným dne , datum, sjednala revolvingový úvěr, a to za použití jejích interních úvěrových podmínek. V rámci kontraktačního procesu si žalobkyně mj. ověřila i tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž výsledkem tohoto procesu, realizovaného za využití interního elektronického systému a metodiky žalobkyně, bylo stanovení splátek v minimální výši odpovídající alespoň 4 % z aktuálně nesplaceného plnění, splatných měsíčně, v souladu se souběžně vyhotoveným splátkovým kalendářem. Vstupní data interního elektronického systému žalobkyně zahrnovala údaje o měsíčních příjmech (, částka, , při příjmu „domácnosti“ celkem , částka, ) a výdajích žalovaného (vč. splátek starších dluhů, , částka, na celou „domácnost“), porovnávaných s částkou životního minima. Souběžně také žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v jí dostupných registrech, v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS, NRKI, a Centrální evidenci exekucí. Z titulu již sjednané úvěrové smlouvy pak byla žalovanému poskytnuta částka , částka, . Žalovaný nicméně z předepsaných splátek splatil toliko , částka, a poté splácet přestal, v důsledku čehož žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a k , datum, dosud nesplacené plnění zesplatnila, o čemž žalovaného informovala zvlášť zaslaným dopisem. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě nárokovaného plnění formou tzv. předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly výzva k vyjádření, spolu se žalobou, i předvolání k jednání doručeny dne , datum, (výzva k vyjádření spolu se žalobou) a , datum, (předvolání k jednání). Žalobkyně se z jednání, prostřednictvím zástupce, omluvila.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., hodnotil níže uvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti:

4. Z dokumentu, označeného jako „Smlouva o revolvingovém úvěru č.: , hodnota, “, datovaného , datum, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “), vzal soud za prokázané, že se žalobkyně, s odkazem na interní „Úvěrové podmínky“, zavázala žalovanému zřídit úvěrový rámec s limitem do , částka, (bez sjednání pojištění). Čerpané plnění bylo úročeno sazbou ve výši 26,28 % ročně a žalovaný se jej zavázal průběžně splácet, a to splátkami v minimální výši , částka, měsíčně, případně ve výši odpovídající 4 % nesplaceného plnění. V sekci „DŮSLEDKY NESPLÁCENÍ ÚVĚRU“ bylo zakotveno právo žalobkyně zesplatnit celé neuhrazené plnění, mj. pro případy, kdy by žalovaný byť i jednou splátku nesplatil ve lhůtě 3 měsíců od data její splatnosti či by nesplatil 2 a více splátek. V téže sekci také účastnici ve prospěch žalobkyně sjednali právo nárokovat smluvní pokutu ve výši , částka, za jednu každou splátku nesplacenou k předepsanému datu splatnosti a poplatek , částka, za každý měsíc vymáhání. Se shora označenými ujednáními vyslovili pověřenec žalobkyně i žalovaný souhlas formou vlastnoručního podpisu, žalovaný za využití elektronického zařízení.

5. Žalobkyně v dokumentu, nazvaném „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta oddělení řízení rizik“, bez odkazu na zdroje, zaznamenala, že byl žalovaný t. č. svobodný a bezdětný, žil u rodičů, jeho měsíční příjem činil , částka, , zatímco příjem všech členů její domácnosti dokonce , částka, , a to při výdajích domácnosti ve výši , částka, . Dále zde také žalobkyně zaznamenala, že žalovaný t. č., mimo jiné, neprocházel Centrální evidencí exekucí, insolvenčním rejstříkem ani rejstříkem SOLUS. Samotnou osobu žalovaného si také žalobkyně prolustrovala v evidencích vedených , právnická osoba, a NRKI, kde t. č. nebyly evidovány žádné dluhy. Takto provedený postup, vč. odkazu na užívání interního skoringového modelu využívajícího mj. i data , právnická osoba, , žalobkyně popsala v dokumentu označeném jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, představujícím popis její interní metodiky.

6. Přehled splaceného plnění žalobkyně evidovala v dokumentu „Výpis čerpání, splátek a úhrad“, kde zaznamenala, že žalovaný z poskytnutého plnění ve výši , částka, (jedna platba ve výši , částka, byla vrácena, dílem bylo čerpáno na bankovní účet č. , č. účtu, ) splatil celkem , částka, , přičemž poslední úhradu provedl , datum, .

7. O zesplatnění t. č. nesplaceného plnění žalovaného žalobkyně informovala dopisem ze , datum, , který, dle předložené fotokopie poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podala dne , datum, .

8. Dokumentem, označeným jako „Předžalobní výzva k plnění“, datovaným k , datum, , zástupce žalobkyně žalovaného, pod sankcí případného soudního vymáhání, vyzval, aby nárokované plnění splatil do , datum, . Dle předložené fotokopie poštovního podacího archu byl shora označený dokument k poštovní přepravě podán dne , datum, .

9. Z textu předložených, interních „Úvěrových podmínek“ žalobkyně, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi účastníky oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, . Obsahem předmětného závazku byl především příslib žalobkyně poskytnout, oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, , úročené finanční plnění, určené k volnému užití. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o případné navazující poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

25. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

26. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě shora citované § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem unijního práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Tato ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPRFinance“ C-679/18 ze dne , datum, ), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

27. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již také zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k , datum, , neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní.

28. V návaznosti na učiněná skutková zjištění nicméně soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. Předně, a tuto skutečnost soud považuje za klíčovou, si žalobkyně z objektivních zdrojů vůbec neověřila výši, stabilitu ani pravidelnost žalovaným udávaných příjmů, resp. tvrzených příjmů „všech členů jeho domácnosti“. V tomto směru totiž žalobkyně vyšla výlučně z tvrzení žalovaného (zaznamenaných v „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta - oddělení řízení rizik“), aniž by si toto tvrzení blíže ověřila např. formou výpisu z bankovního účtu žalovaného či z jeho pracovní smlouvy. Ačkoli žalovaný t. č. nepochybně bankovní účet užíval, neboť část poskytnutého plnění čerpal na bankovní účet, vedený pod č. , č. účtu, . Naprosto totožně také žalobkyně přistoupila k přezkumu výdajů žalovaného, kdy opět vyšla toliko z tvrzení žalovaného, nadto tvrzení souhrnných, jež se měly týkat výdajů celé „domácnosti“, v níž měl žalovaný t. č. žít.. Byť bylo na místě, aby si žalobkyně, alespoň v základních obrysech, ověřila, zda žalovaný t. č. „hospodaří“ alespoň v takovým způsobem, aby byl schopen splácet předepsané splátky. Ostatně, sama skutečnost, že žalovaný předepsané plnění dočasně splácel, nemá ve vztahu k vadnému přezkumu tzv. úvěruschopnosti relevanci a nemůže vadný postup žalobkyně dodatečně ospravedlnit a ani legalizovat (shodně viz např. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie zn. C755/22 ze dne , datum, , ve věci „, právnická osoba, . vs. , právnická osoba, .).

29. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy č. , hodnota, , soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž, „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně která, ač měla či alespoň mohla mít povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy č. , hodnota, , z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný co do částky , částka, , odpovídající částce nesplacené jistiny (, částka, – , částka, ). Splatnost částky nesplacené jistiny soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v zákonné, třídenní lhůtě.

30. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , na jehož závěry v bodu č. , hodnota, odůvodnění navazují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Přičemž, tento mechanismus, bez ohledu na případnou spornost lhůty k plnění mezi účastníky, představuje nejen zvláštní úpravu splatnosti, ale též svého druhu sankci „poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (citace viz již shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

31. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného a (ii.) částku , částka, , o níž uplatněný nárok (, částka, ) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy č. , hodnota, , který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

32. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žalobkyni, která žalovaného v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Rozsah procesního úspěchu žalobkyně byl určen jako rozdíl jejího procesního úspěchu (65 %) a procesního úspěchu žalovaného (35 %), tj. 30 %, a to i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu , spisová značka, ze dne , datum, ), jež soud pro účely výpočtu procesního úspěchu účastníků kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku Při určení procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel ze závěru, že bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky , částka, . Naopak, žalobkyně s uplatněným nárokem neuspěla co do nároku na částku , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok (, částka, ), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (, částka, ), nekapitalizovaný úrok (kap. k datu vyhlášení částkou , částka, ) a nekapitalizovaný zákonný úroku z prodlení (kap. k datu vyhlášení částkou , částka, ). Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby, uskutečněného v projednávané věci, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.“), částkou , částka, . Náhrada nákladů žalobkyně pak v konkrétním případě zahrnuje dílčí náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a dílčí náhradu za odměnu jejího zástupce. S tím, že odměna zástupce žalobkyně sestává z (i.) odměny za 3 úkony právní služby, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), 3 x , částka, , (ii.) paušální náhrady 3 x , částka, za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 14b odst. 6 písm. a) a. t., to vše navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem o , částka, , jejíž je zástupce žalobkyně plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Po zohlednění míry procesního úspěchu žalobkyně v řízení tak výše přiznané náhrady činí , částka, .

33. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud určil s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonnou - třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř., povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.