10 C 351/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 582 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 560 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 19 022 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 452,2 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 376,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 404,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 600,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 14 154,8 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 1 545,1 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně jdoucího z částky 14 154,8 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 28 % jdoucího z částky 1 545,1 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 23. 8. 2022, ve znění doplnění ze dne 26. 1. 2023, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení nároku sestávajícího ze dvou dílčích pohledávek v celkové výši 27 582 Kč (25 051 Kč + 2 531 Kč). Souběžně také žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení příslušenství nárokovaných pohledávek sestávajícího z kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 2 004,53 Kč (1 404,21 Kč + 600,32 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 829,03 Kč (3 452,20 Kč + 376,83 Kč), smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 154,8 Kč počítaného od 29. 1. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 28 % ročně z částky 1 545,1 Kč, počítaného od 29. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 14 154,8 Kč, počítaného od 29. 1. 2022 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z částky 1 545,1 Kč, počítaného od 29. 1. 2022 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že obě nárokované pohledávky i jejich příslušenství nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne 28. 1. 2022 sjednala se společností [právnická osoba], (dále jen„ postupitel“), o čemž byl žalovaný informován zvlášť zasílaným dopisem. K úhradě dlužných plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradil ničeho. Postoupené závazky, zakládající právo na nárokované pohledávky, byly založeny„ Smlouvou o zápůjčce [číslo]“ ze dne 17. 2. 2017 (dále jen„ Smlouva [číslo]“), a„ Smlouvou o zápůjčce [číslo]“ ze dne 24. 10. 2016 (dále jen„ Smlouva [číslo]“). Z jejich titulu postupitel žalovanému vyplatil částky 19 000 Kč, resp. 10 000 Kč, s tím, že plnění poskytnuté ze Smlouvy [číslo] bylo úročeno sazbou 29 % ročně a plnění ze Smlouvy [číslo] bylo úročeno sazbou 28 % ročně. Ještě před datem sjednání obou závazků postupitel, v souladu s § 84 až § 89 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému k datu sjednání Smlouvy [číslo] (dále jen„ z. s. ú.“), resp. v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu sjednání Smlouvy [číslo] (dále jen„ s. z. s. ú.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného ověřil, že je tento, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopen poskytnutá plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do„ Zákaznických karet“ a postupitelem vyhodnoceny. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalovaného postupitel vyměřil žalovanému ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] celkem 60 týdenních splátek po 592 Kč a ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] celkem 60 týdenních splátek po 314 Kč. Datum poslední splátky bylo ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] stanoveno na 13. 4. 2018 a ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] na 18. 12. 2017 Celkem vyměřené sumy, určené postupitelem ke splácení, zahrnovaly ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] též smluvní úrok ve výši 3 398 Kč, náklady za administraci ve výši 4 718 Kč a inkaso výši 8 375 Kč. Ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] pak celkem vyměřená suma zahrnovala též smluvní úrok ve výši 1 724 Kč, poplatek za administraci ve výši 1 250 Kč a inkaso ve výši 5 833 Kč. Žalovaný nicméně, po zaplacení částky 10 440 Kč, přestal plnění poskytnuté na základě Smlouvy [číslo] splácet a, po zaplacení částky 16 276 Kč, nesplatil ani plnění poskytnuté z titulu Smlouvy [číslo].

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly žaloba (23. 1. 2023) i předvolání k jednání (27. 2. 2023) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené: 4. (ad nárok ze Smlouvy [číslo]) Z textu Smlouvy [číslo] datované k 17. 2. 2017, má soud za prokázané, že postupitel vyplatil žalovanému částku 19 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 16 491 Kč (celkem tedy 35 491 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 3 398 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 4 718 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 8 375 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 59 splátek po 592 Kč a jedné splátky po 563 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po datu podpisu.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k 17. 2. 2017. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil pracovní smlouvu a celkem 3 výplatní pásky. Žalovaný zde též potvrdil, že užívá bankovní účet, výpis z něho však nedoložil. V předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaný dále uvedl, že je svobodný, dosáhl učňovského vzdělání a bydlí v typu ubytování, jež specifikoval položkou„ jiné“. Příjem žalovaného byl t. č. představován měsíční mzdou ve výši 11 952 Kč, již pobíral z (plného) pracovně právního vztahu u společnosti [právnická osoba] Z takto popsaných příjmů žalovaný částkou 4 300 Kč měsíčně hradil své běžné výdaje a částkou 1 500 Kč měsíčně splácel jednu půjčku, kterou mu již dřív poskytl postupitel.

6. V dokumentu, označeném jako„ Tabulka umoření“, postupitel zaznamenal, že žalovaný z poskytnutého plnění splatil 10 440 Kč. 7. (ad nárok ze Smlouvy [číslo]) Z textu Smlouvy [číslo] datované k 24. 10. 2016, má soud za prokázané, že postupitel poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu Smlouvy [číslo]. Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši 8 807 Kč (celkem tedy 18 807 Kč), zahrnující smluvní úrok (částku 1 724 Kč), poplatek za administrativní činnost (částku 1 250 Kč) a hotovostní inkaso splátek (částku 5 833 Kč), se žalovaný zavázal splatit formou celkem 59 splátek po 314 Kč a jedné splátky po 281 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích. První splátku byl žalovaný povinen splatit 7. kalendářní den po datu podpisu.

8. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu, označeném jako„ Karta zákazníka“, datovaném k 24. 10. 2016. Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný doložil pracovní smlouvu a celkem 3 výplatní pásky. Žalovaný zde též potvrdil, že užívá bankovní účet, výpis z něho však nedoložil. V předložené„ Kartě zákazníka“ žalovaný dále uvedl, že je svobodný, dosáhl učňovského vzdělání a bydlí v režimu„ spolubydlení“. Příjem žalovaného byl t. č. představován měsíční mzdou ve výši 25 221 Kč, již pobíral z (plného) pracovně právního vztahu u společnosti [právnická osoba] Z takto popsaných příjmů žalovaný částkou 15 000 Kč platil své běžné výdaje, žádné závazky t. č. nesplácel.

9. V dokumentu, označeném jako„ Tabulka umoření“, postupitel zaznamenal, že žalovaný z poskytnutého plnění splatil 16 276 Kč.

10. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 28. 1. 2022 a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (předloženy 2 archy s uvedením nárokovaných pohledávek), bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávky ze Smluv [číslo] [číslo] ve smyslu čl. XII. odst. 14 tohoto dokumentu, s účinností k datu podpisu, přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku byl žalovaný informován dopisem datovaným k 30. 1. 2022. K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, k 24. 2. 2022.

11. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván zástupcem žalobkyně cestou„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k 3. 8. 2022, která byla doložena spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k 3. 8. 2022.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datům podpisu Smluv [číslo] [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

25. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

26. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném po datu 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 1 s. z. s. ú. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

29. Podle § 3 písm. b) s. z. s. ú. se pro účely s. z. s. ú. rozumí (b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

30. Podle § 9 odst. 1 s. z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

31. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

32. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazků, sjednaných mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětných závazků bylo především vyplacení úročeného finančního plnění realizovaného oproti podpisům Smluv [číslo] [číslo]. Této povinnosti postupitele dále korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuta plnění, navýšená o úročení i o související poplatky. Předmětné závazky tak soud, s přihlédnutím k jejich obsahu, právně kvalifikoval jako úročené zápůjčky, ve smyslu § 2390 o. z. spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měly sjednané zápůjčky též charakter spotřebitelských úvěrů, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. (ze Smlouvy [číslo]), resp. § 1 s. z. s. ú. (ze Smlouvy [číslo]) upravených nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující úročená finanční plnění, předmětné závazky sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytoval, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. (ze Smlouvy [číslo]), resp. jako věřitel dle § 3 písm. b) s. z. s. ú. (ze Smlouvy [číslo]), a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

33. S ohledem na právní povahu sjednaných zápůjček tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazků ze Smluv [číslo] [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú. (ze Smlouvy [číslo]), resp. § 9 odst. 1 s. z. s. ú. (ze Smlouvy [číslo]), vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú. (ze Smlouvy [číslo]), resp. § 9 odst. 1 s. z. s. ú. (ze Smlouvy [číslo]), sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

34. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú., resp. § 9 s. z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citované ustanovení § 86 z. s. ú., koncipované totožně jako § 9 s. z. s. ú., pak již bylo ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobeno tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 35. (ad nárok ze Smlouvy [číslo]) Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce, jak je uvedeno výše, i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

36. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud dále konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s.ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (ze Smlouvy [číslo]), resp. § 9 odst. 1 s. z. s. ú. (ze Smlouvy [číslo]) nepřezkoumal a nevyhodnotil potenciální rizika. Výhradu tak je třeba vznést především ve vztahu ke zjištění, že se postupitel vůbec, při sjednání ani jedné ze shora označených smluv, nezabýval otázkou výdajů žalovaného (ani jejich podstatnou redukcí v době mezi jednáním obou smluv), resp. jeho celkovou majetkovou situací a v tomto směru se v rozporu se standardy náležité odborné péče spolehl výlučně na sdělení samotného žalovaného, jež tento uvedl ve vyplněném dotazníku (obdobně viz např. již výše citovaný viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Ačkoli žalovaný v „ Kartě zákazníka“ potvrdil, že využívá bankovní účet a postupitel si tak bez větších nesnází mohl z objektivního zdroje ověřit, jak žalovaný„ hospodaří“, což však ke své újmě neučinil. Přičemž, nedostatečnost uvedeného postupu ještě více podtrhuje skutečnost, že se postupitel podrobněji nezabýval zjištěním o povaze a nákladech bydlení žalovaného, definovaného, bez uvedení nákladů a předložení jakýchkoli podkladů, pod neurčitými označeními jako„ jiné“ či spolubydlení“. Byť položka výdajů na bydlení zpravidla představuje podstatnou část výdajů každé, samostatně hospodařící osoby. I přesto se ale postupitel spokojil s neurčitým vymezením výdajů žalovaného v rámci jediné částky. Ve vztahu k závazku ze Smlouvy [číslo] pak je třeba dále doplnit, že postupitel z jejího titulu vyplatil finanční plnění navzdory zjištění, že žalovaný, jemuž nadto příjmy (bez ověřené příčiny) poklesly na méně než polovinu, dosud nebyl schopen splatit ani plnění poskytnuté cca 4 měsíce před tím, i když se jednalo o plnění relativně nevysoké.

37. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí a závazky ze spotřebitelských úvěrů, založených ze Smluv [číslo] [číslo] soud kvalifikoval jako absolutně neplatné, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. (ze Smlouvy [číslo]), resp. § 9 odst. 1 s. z. s. ú. (ze Smlouvy č. 649053362). Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl povědomí o rizikovosti provedených transakcí, poskytl spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazky ze Smluv [číslo] [číslo] z úřední povinnosti prohlášené za neplatný, tak pozbyly právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jejich titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazky z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný pouze co do částky 8 560 Kč, odpovídající částce nesplacené jistiny ze Smlouvy [číslo] (19 000 Kč – 10 440 Kč), neboť jistina ze Smlouvy [číslo] byla již před aktem postoupení splacena a dokonce přeplacena. Takto vymezený nárok pak žalobkyně nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z.

38. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení (ze Smlouvy [číslo]), je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, v rozporu s § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni (ani postupiteli) tedy, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (kapitalizovaný i nekapitalizovaný), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl. 39. [příjmení] uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) částku 19 022 Kč (odpovídající rozdílu nárokovaných a nepřiznaných plnění z vyplacených jistin i dalších plnění), (ii.) veškeré smluvní úročení (kapitalizované i nekapitalizované) a (iii.) veškeré zákonné úročení ze Smlouvy [číslo] soud taktéž zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ze závazku založeného ujednáními ze Smluv [číslo] [číslo] která však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatná právní jednání od samého počátku nevyvolávala zamýšlené právní účinky.

40. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl převažující měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.

41. Splatnost plnění, uloženého k úhradě výrokem I., soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v zákonné, třídenní lhůtě.