10 C 361/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 046 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 046 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně jdoucím z částky 1046 Kč od 30. 11. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení příjmení. Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného nadepsanému soudu dne 2. 10. 2021, vůči žalovanému domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (46 Kč) a přirážky (1 000 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdách dopravními prostředky provozovanými společností právnická osoba (dále postupitel I.), přičemž tato pohledávka byla následně, prostřednictvím právnická osoba anonymizována dvě slova (dále jen postupitel II.) postoupena žalobkyni. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve anonymizována dvě slova příjmení jméno a anonymizováno země, a jí iniciované řízení má tedy charakter řízení tzv. s cizím prvkem. V souvislosti s nabytím nárokované pohledávky si však žalobkyně s postupitelem II., cestou ujednání čl. III. odst. 5 a 6 ze„ Smlouvy o postoupení pohledávek datované k 14. 7. 2017“, ujednaly, že se režim postoupení, jakož i režim postupovaných pohledávek (založených ostatně v plném rozsahu dle českého právního řádu bez přítomnosti tzv. cizího prvku), řídí právním řádem České republiky. Pravomoc nadepsaného soudu k projednání uplatněného nároku je dána s ohledem na místo bydliště žalovaného. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v rámci kontroly, provedené dne 29. 11. 2016 ve vlaku číslo provozovaném postupitelem I. na trase obec obec, příjmení nádraží, neprokázal platným jízdním dokladem a následně prchal před průvodčí. O provedené kontrole bylo vystaveno potvrzení číslo („ Potvrzení o nedodržení SPPO“), jež žalovaný, identifikovaný prostřednictvím občanského průkazu, podepsal třemi křížky. V návaznosti na provedenou kontrolu pak průvodčí, Z. příjmení, oproti sepsání„ Oznámení o závadách“, osvětlila průběh provedené kontroly a způsob identifikace žalovaného. Za jízdu bez platného jízdního dokladu postupitel I., v souladu se svým tarifem, v t. č. účinném znění, žalovanému naúčtoval jednak jízdné (46 Kč), odpovídající tarifní hodnotě trasy obec - obec, příjmení nádraží, a dále též přirážku 1 000 Kč, jejíž výši mohl žalovaný snížit na 400 Kč v případě, pokud by předepsané plnění zaplatil již při kontrole, případně ve zkrácené lhůtě. Žalovaný nicméně předepsané plnění nesplatil a postupitel I. následně právo na jeho úhradu, oproti podpisu„ Smlouvy o postoupení pohledávek čís. číslo ze dne 23. 5. 2017 a za podmínek„ Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek“ číslo z 15. 12. 2015, převedl na postupitele II., který poté právo na zaplacení nárokovaného plnění, označeného v „ Seznamu postoupených pohledávek“, jako pohledávka číslo oproti podpisu„ Smlouvy o postoupení souboru pohledávek“, datované k 14. 7. 2017, převedl na žalobkyni. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil k jízdě prostředek hromadné dopravy provozovaný postupitelem I., aniž by se prokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto byl povinen zaplatit postupiteli I. jízdné (46 Kč) i přirážku k jízdnému (1 000 Kč) dle příslušného tarifu, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako číslo Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb, jdoucím z částky 1 046 Kč od 30. 11. 2016 do zaplacení, neboť splatnost zde vymezeného plnění byla stanovena k 29. 11. 2016, a žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostal do prodlení, s tím, že nevyužil možnost splatit předepsané plnění na místě kontroly či ve zkrácené lhůtě, a plnit tak s nižší přirážkou. Žalobkyně pak právo na nárokované plnění, jako pohledávku, nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § číslo ve spojení s § 1887 o. z., a to od postupitele II., který totožné právo obdobným způsobem nabyl od postupitele

I. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně sice nedoložila, zda byla jí předložená předžalobní výzva žalovanému, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., řádně zaslána, neboť doklad o odeslání nebyl doložen. Zároveň však nebylo možné pominout, že žalovaný zůstal po dobu celého řízení nekontaktní, a to i poté, co mu byla doručena žaloba, v důsledku čehož nebylo na místě doklad o odeslání předžalobní výzvy dále vyžadovat (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5256/2015 ze dne 2. 5. 2016). Výše náhrady sestává s částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částky odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka). Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., dle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (viz § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat splnění uložených povinností cestou výkonu rozhodnutí u soudu či cestou exekuce u soudního exekutora.