10 C 4/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29 200 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se, co do nároku na zaplacení částky 13 354 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, částku 20 000 Kč, částku 434 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucí z částky 20 000 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se, co do nároku na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 520,55 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do 12. 7. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně jdoucího z částky 20 000 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 419,20 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou, postoupenou nadepsanému soudu k projednání dne 28. 12. 2022, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku poskytnutého spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, částku smluvní pokuty ve výši 9 200 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 520,55 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 154 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 4 34 Kč. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla dne 14. 6. 2021 z titulu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne 11. 6. 2021, jíž sjednala se společností [právnická osoba], (dále jen„ postupitel“), o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 25. 6. 2021. Postupitel na základě„ Smlouvy o úvěru [číslo]“ ze dne 26. 1. 2020, ve znění totožně číslované smlouvy datované k 29. 1. 2020 (dále jen„ Smlouva [číslo]“), sjednané elektronicky, za využití iniciační platby (uskutečněné v souvislosti se sjednáním obdobného závazku dřív), žalované na bankovní účet, z něhož byla vyplacena iniciační platba, vyplatil 20 000 Kč, oproti čemuž se žalovaná zavázala, že poskytnuté plnění, navýšené na částku 24 504 Kč, splatí ve lhůtě do 26. 2. 2020. Takto popsaná práva a povinnosti žalovaná a postupitel sjednali s odkazem na„ [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru“ (dále jen VOP), vydané postupitelem. Po datu poskytnutí však žalovaná, před datem postoupení a ani následně, nesplatila ze sjednaného plnění ničeho, v důsledku čehož jí postupitel naúčtoval též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužného plnění. K úhradě nárokovaného plnění pak byla žalovaná postupitelem i žalobkyní opakovaně upomínána, naposledy cestou předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021.

2. Podáním ze dne 25. 1. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do nároku na zaplacení smluvní pokuty a kapitalizovaného smluvního úroku, tedy částky 13 354 Kč. A to v návaznosti na výzvy soudu, aby doložila, zda postupitel před poskytnutím finančního plnění přezkoumal tzv. úvěruschopnost žalované. Stran existence procesu přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované postupitelem žalobkyně sdělila, že v tomto směru nedisponuje odpovídajícími důkazy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala uplatněný nárok částečně zpět ještě před datem prvého jednání ve věci, soud, ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř., částečnému zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl bez zjišťování stanoviska žalované, ve smyslu § 96 odst. 4 o. s. ř.

3. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí byly výzva k vyjádření (spolu se žalobou) i předvolání k jednání řádně doručeny k 13. 10. 2022 (výzva k vyjádření a žaloba), resp. k 9. 3. 2023 (předvolání k jednání).

4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

5. Textem písemného vyhotovení Smlouvy [číslo] datovaným k 29. 1. 2029 a doloženým spolu s VOP, bylo prokázáno, že se postupitel žalované zavázal vyplatit částku 8 000 Kč, cestou převodu na bankovní účet č. [bankovní účet], jíž pro účely splácení navýšil též o kapitalizované smluvní úročení ve výši 4 504 Kč. Toto plnění, v souhrnu celkem 24 504 Kč, se žalovaná měla zavázat splatit ve lhůtě 30 dnů s tím, že splatnost bylo možné dodatečně prodloužit. Popsaná ujednání, limitovaná však poskytnutím částky 12 000 Kč, již dřív žalovaná a postupitel měli ujednat ve shodně označeném dokumentu, avšak datovaném k 26. 1. 2020. Text ani jedné ze„ Smluv“ však není žalovanou podepsán a ani opatřen elektronickým identifikátorem.

6. V textu VOP, konkrétně v jejich čl. 10 1, je blíže vymezen proces sjednávání kontraktů mezi postupitelem a jeho klienty, založený registrací klienta na webovém portálu postupitele a následně uskutečněnou iniciační platbou ve výši 0,01 Kč až 1 Kč, provedenou z bankovního účtu, na který se postupitel následně zavazuje vyplatit požadované finanční plnění. Existenci verifikační platby, uskutečněné z bankovního účtu č. [bankovní účet] dne 23. 11. 2017, dokládá výpis z bankovního účtu předložený žalobkyní. 7. [právnická osoba], potvrdila, že byl bankovní účet č. [bankovní účet] v lednu 2020 veden ve prospěch žalované. Ve výpisu z uvedeného bankovního účtu pak jsou k datům 27. 1. 2020 a 30. 1. 2020 evidovány platby v souhrnné výši 20 000 Kč (12 000 Kč a 8 000 Kč), vyplacené postupitelem pod variabilním symbolem [číslo]. Odeslání popsaných plateb dále dokládají též dva předložené výpisy z bankovního účtu postupitele.

8. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ (doloženým v českém a anglickém znění), vzal soud za prokázané, že se postupitel zavázal žalobkyni převést pohledávky označené v soudu taktéž předložené příloze [číslo] (čl. 2 a čl. 2) s tím, že platnost a účinnost převodu byla (čl. 2) navázána na složení úplaty (čl. 3). Složení úplaty následně pověřený zástupce postupitele potvrdil vystavením vlastnoručně podepsané listiny, datované k 17. 6. 2021.

9. O aktu převodu práva nárokovat plnění ze Smlouvy [číslo] žalobkyně žalovanou informovala dopisem, datovaným k 25. 6. 2021, v němž žalované stanovila 10 denní lhůtu k plnění, jejíž běh počínal doručením dopisu. Toto oznámení bylo, dle poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podáno dne 29. 6. 2021.

10. V souvislosti s vymáháním nárokovaného plnění žalobkyně vyhotovila dokument označený jako„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, v němž označila dva úkony mimosoudního vymáhání, konkrétně cesty jejího terénního pracovníka do místa bydliště žalované, jež byly uskutečněny ve dnech 30. 7. 2021 a 9. 9. 2021. Existenci těchto cest žalobkyně doložila cestou výpisu z vlastního systému interní kontroly, v jehož rámci byly tyto cesty ověřeny systémem GPS kontroly.

11. Naposledy vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení nárokovaného plnění prostřednictvím upomínky datované k 9. 11. 2021, která byla, dle poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podána dne 11. 11. 2021.

12. Žalobkyně dále předložila též upomínky ze dnů 8. 4. 2020, 11. 3. 2020, 7. 7. 2021 a 28. 3. 2020. Odeslání těchto dokumentů nicméně nebylo doloženo žádnými doklady a za situace, kdy se zástupce žalobkyně po omluvě nedostavil k soudnímu jednání, nebylo možné tento nedostatek odstranit cestou výzvy, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. (totožně viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010).

13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu 26. 1. 2020, resp. k 29. 1. 2020 (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

15. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

16. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

19. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání 20. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 26. 1. 2020, resp. k 29. 1. 2020 (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

29. V návaznosti na skutková zjištění shora uvedená lze konstatovat, že žalobkyně neprokázala, zda žalovaná řádným a identifikovatelným způsobem provedla akceptaci tvrzeného závazku ze Smlouvy [číslo]. V této souvislosti je třeba uvést, že na soudu předloženém textu Smlouvy, resp. Smluv [číslo] v rozporu s § 561 odst. 1 o. z., absentuje podpis žalované, případně i jakékoli jiná, např. elektronická značka, jež by žalovanou, jako obláta, jakkoli identifikovala. Přičemž je třeba doplnit, že vyplnění vstupního formuláře a zaslání iniciační platby z konkrétního bankovního účtu nezakládá jednoznačnou identifikaci smluvní strany, v konkrétním případě žalované, neboť nelze bez dalšího vyloučit, že shora označený bankovní účet mohla užívat též další, třetí osoba. Nadto též popsaný postup, zakotvený ve VOP postupitele, nemůže založit závěr o skutečnosti, zda případný oblát v konkrétním čase vyslovil souhlas s konkrétním znění smluvních ujednání.

30. S tím, že se žalobkyně, resp. její zástupce, z následně nařízeného jednání ve věci omluvil (a nepožádal z důležitého důvodu o odročení), v důsledku čehož nebylo možné stran doplnění důkazů k této sporné skutečnosti poskytnout procesní poučení, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., a ani jednání za účelem případného poskytnutí zmíněného poučení odročit (obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 ze dne 20. 5. 2010). Ohledně podmínek zakládajících existenci závazku ze Smlouvy [číslo] jakožto právního základu uplatněného nároku, tak žalobkyně neunesla tzv. důkazní břemeno, neboť právě na ní bylo, aby doložila existenci těch skutečností, jichž se ve svůj prospěch domáhala.

31. Splnění uvedené povinnosti, tj. unesení tzv. důkazního břemene, vyplývá z projednací zásady, jíž je civilní řízení sporné ovládáno (viz zejména § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 120 odst. 2 o. s. ř.). Ostatně, právě zásada projednací v občanskoprávním soudním řízení vymezuje břemena důkazní i tvrzení jako procesní odpovědnost za výsledek řízení, která, pod sankcí neúspěchu ve věci, stíhá toho z účastníků, v jehož zájmu je, aby soud uznal tvrzenou skutečnost za prokázanou (shodně viz např. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 385/15 ze dne 8. 12. 2015). Z projednací zásady také dále plyne i tradičně traktovaný závěr, že„ co není v řízení dokázáno, jako by nebylo“.

32. Za daného stavu tedy soud při právním hodnocení věci vycházel ze závěru, že žalovaná, v rozporu s § 1724 odst. 1 o. z., neprovedla akceptaci závazku, jenž měl být založen Smlouvou [číslo] (odpovídajícího dle obsahu závazku ze spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú.). A to s ohledem na skutečnost, že, v rozporu § 551 o. z., nebyl doložen žádný projev vůle žalované, jenž by aktu akceptace odpovídal. Tvrzený závazek ze Smlouvy [číslo] jako svojí povahou dvoustranné právní jednání, vyžadující souhlasný projev alespoň dvou osob, je tedy na místě kvalifikovat jako právní jednání nicotné, zdánlivé, ve smyslu, § 554 o. z.

33. Závazek ze Smlouvy [číslo] svojí povahou toliko zdánlivý, tak přirozeně nemohl vyvolat zamýšlené a v něm vyjádřené právní účinky. Plnění poskytnutá postupitelem s odkazem na závazek ze Smlouvy [číslo] tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený nikoli na základě smluvním, ale toliko až faktickým vyplacením peněžních prostředků na bankovní účet, k němuž žalovaná t. č. vykonávala dispoziční oprávnění. Z titulu bezdůvodného obohacení žalované proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 20 000 Kč, odpovídající nesplacené částce načerpaného a nesplaceného plnění, neboť právě a pouze tento nárok (spolu s jeho příslušenstvím) mohla žalobkyně, z titulu postoupení, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 a 2 o. z., nabýt. Jako datum, kdy se žalovaná, ve smyslu § 1968 o. z., s plněním na uvedenou částku dostala do prodlení, soud určil datum 13. 7. 2021, tj. den následující po uplynutí desetidenní lhůty k plnění, jež byla stanovena v oznámení o postoupení pohledávky, datovaném k 25. 6. 2021. A to s ohledem na skutečnost, že takto učiněné oznámení v sobě zahrnuje mj. i první doloženou výzvu k uhrazení celého plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). V této souvislosti soud přirozeně nepřehlédl, že sám postupitel vystavil i další upomínky. Jak ovšem soud konstatoval v bodu [číslo] odůvodnění, jejich odeslání nebylo prokázáno. Datum prodlení žalované, tj. 13. 7. 2021, soud určil v návaznosti na zjištění, že bylo oznámení o postoupení nárokované pohledávky (spolu s výzvou k plnění) k poštovní přepravě podáno dne 29. 6. 2021, a datum doručení tohoto oznámení tedy je možné, za využití zákonné domněnky, ve smyslu § 573 o. z., určit k 2. 7. 2021, od něhož počala plynout desetidenní lhůtu k plnění, jejíž konec tudíž připadl na 12. 7. 2021.

34. Vedle povinnosti zaplatit částku 20 000 Kč a zákonný úrok z ní jdoucí od data 13. 7. 2021 do zaplacení, ve výši t. č. účinné (8,50 % ročně), soud žalované, jakožto příslušenství, ve smyslu § 513 o. z., uložil k úhradě též náklady mimosoudního uplatnění, ve výši 434 Kč, za dvě cesty, jež terénní pracovník žalobkyně vykonal do místa bydliště žalované za účelem vymáhání.

35. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících pohledávky z tvrzeného (i.) kapitalizovaného zákonného úročení, z období, kdy se žalovaná nenacházela v prodlení (2 520,55 Kč), (ii.) nekapitalizovaného zákonného úročení za období, kdy se žalovaná nenacházela s plněním na částku bezdůvodného obohacení v prodlení (období od 15. 6. 2021 až 12. 7. 2021) a (iii.) nekapitalizovaného zákonného úročení převyšujícího t. č. zákonem stanovenou úrokovou sazbu (tedy o 1,5 % za období od 13. 7. 2021 do zaplacení), soud uplatněný nárok výrokem III. rozsudku zamítl.

36. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která žalovanou, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Rozsah procesního úspěchu žalobkyně byl určen jako rozdíl jejího procesního úspěchu (58 %) a procesního úspěchu žalované (42%), tj. 16 %, a to i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015), jež soud pro účely výpočtu procesního úspěchu účastníků kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku Při určení procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel ze závěru, že bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky 20 000 Kč, nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 434 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucího z přiznané částky od 13. 7. 2021 do zaplacení (kap. celkem částkou 2 855,06 Kč). Naopak, žalobkyně s uplatněným nárokem neuspěla (vč. částečného zpětvzetí, jež učinila s ohledem na absenci důkazů stran části nároku) co do nároku na částku smluvního úroku (4 154 Kč), částku smluvní pokuty (9 200 Kč), částku kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (2 520,55 Kč), přičemž žalobkyně v žalobě uplatnila též nárok na nekapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí z částky 20 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení (rozdíl kap. částkou 657,25 Kč). Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby, uskutečněného v projednávané věci do data podání žaloby, soud určil částkou 300 Kč, s odkazem na § 14b odst. 1 nařízení vlády č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen a. t.), neboť se v projednávané věci jednalo o nárok na zaplacení plnění do 30 000 Kč, uplatněný cestou žaloby dle ustáleného vzoru, podávané u nadepsaného soudu žalobkyní, prostřednictvím totožného zástupce, opakovaně. Náhrada nákladů žalobkyně pak v konkrétním případě zahrnuje náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 168 Kč a náhradu za odměnu jejího zástupce. S tím, že náhrada odměny zástupce žalobkyně sestává z (i.) odměny za 3 úkony právní služby, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), (ii.) paušální náhrady 3 x 100 Kč, ve smyslu § 14 b odst. odst. 5 písm. a) a. t., to vše navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem o 252 Kč, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Po zohlednění míry procesního úspěchu žalobkyně v řízení tak výše přiznané náhrady činí 419,20 Kč.

37. Plnění, vymezená ve výrocích I. a IV. rozsudku je žalovaná povinna uhradit v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř, náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.