10 C 40/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 66 038,41 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 851,41 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 62 187 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 883,3 Kč od 6. 4. 2018 do 1. 7. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 883,32 Kč od 6. 4. 2018 do 1. 7. 2021, úroku ve výši 19,9% ročně jdoucího z částky 63 189,41 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 63 189,41 Kč ve výši 8,25% ročně od 2. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 22. 11. 2022, ve znění doplnění ze dne 24. 2. 2023, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku 66 038,41 Kč a příslušenství sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 883,3 Kč, jdoucího za období od 6. 4. 2018 do 1. 7. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 883,32 Kč, jdoucího za období od 6. 4. 2018 do 1. 7. 2021, úroku ve výši 19,9 % ročně jdoucího z částky 63 189,41 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 63 189,41 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že uplatněný nárok, jako pohledávku, nabyla z titulu„ Smlouvy o postoupení souboru pohledávek“ ze dne 29. 7. 2021, jíž sjednala se [právnická osoba], a. s. (dále jen„ postupitel II.“), která tutéž pohledávku nabyla taktéž na základě postoupení, oproti podpisu„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne 1. 7. 2021, sjednané se společností [právnická osoba] (dále jen„ postupitel I.“). Postupitel I. pak z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 4. 2018 (dále jen„ Smlouva [číslo]“), sjednané s odkazem„ Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]“ (dále jen„ VOP“), vyplatila žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, úročenou sazbou 19,90 % ročně. Před poskytnutím úvěru si postupitel I. ověřil tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel jednak z údajů sdělených žalovaným, výsledků lustrací v jemu dostupných evidencích veřejné i soukromé povahy (insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR, bankovním a nebankovním registru klientských informací), záznamů z bankovních účtů žalovaného a konečně též ze statistických dat, přičemž souhrn zjištěných údajů byl následně prověřen v rámci interního ekonomického modelu postupitele I., jímž byla stanovena výše životních nákladů žalovaného (5 697 Kč) a zároveň též výše splátky určené ke splácení úvěrovaného plnění (1 492 Kč). Poskytnuté plnění se tak žalovaný zavázal splácet průběžně vyměřenými splátkami po 1 492 Kč měsíčně. Této povinnosti však žalovaný nedostál a poté, co nezaplatil dvě, resp. více splátek, Postupitel I., v souladu se svým smluvním oprávněním, k 1. 5. 2021 celý dosud nesplacený úvěr zesplatnil a současně žalovanému připočetl též souběžně účtované poplatky, stanovené dle interního„ Ceníku“ Postupitele I. Konkrétně tak žalovaný k datu zesplatnění Postupiteli I. dlužil 63 189,41 Kč na nesplacené jistině poskytnutého úvěru, poplatky ve výši 2 849 Kč, jakož i částky průběžně nabíhajících úroků. K úhradě nárokovaného plnění byl žalovaný průběžně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou odeslanou žalobkyní, přesto však do data podání žaloby nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu byly výzva k vyjádření i předvolání k jednání řádně doručeny 2. 3. 2023 (výzva k vyjádření + žaloba), resp. k 17. 4. 2023 (předvolání k jednání). Žalobkyně, resp její zástupkyně, se z jednání omluvila.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. V dokumentu, označeném jako Žádost o poskytnutí úvěrového produktu“, datovaném k 6. 4. 2018, žalovaný oproti svému podpisu sdělil, že je v pracovním poměru, sjednaném na dobu neurčitou, zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o., kde pobírá mzdu ve výši 11 619 Kč měsíčně. Příjmy žalovaný doložil celkem 3 výpisy z bankovního účtu, na který mu zaměstnavatel mzdu poukazoval. Jiné příjmy zde žalovaný neoznačil a neoznačil ani žádné výdaje. Ohledně osobních poměrů žalovaný sdělil, že je svobodný, žije u rodičů a dosáhl základního vzdělání.

5. V návaznosti na ověřování úvěruschopnosti žalovaného postupitel I. k 6. 4. 2018 vystavil dokument, označený jako„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“. Zde shrnul, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu žalovaného (11 619 Kč), potvrzeného třemi výpisy z bankovních účtů, na které byl tento příjem vyplácen. Dále postupitel I. provedl lustraci osoby žalovaného v insolvenčním rejstříku, rejstříku CBCB a v interní evidenci. V rejstříku CCB si také postupitel I. ověřil, že žalovaný t. č. nesplácí žádné další poskytnuté úvěry. Za situace, kdy pak žalovaný v žádosti neuvedl žádné výdaje, postupitel I. tyto stanovil na základě výpočtu jeho interního matematického modelu (částkou 5 697 Kč). Pro účely určení nákladů žalovaného interní matematický model žalobkyně vycházel ze statistických údajů, zohledňujícího„ koeficient splátkového zatížení“ (12,84 %). Adekvátnost popsaného postupu postupitel I. odůvodnil s odkazem na závěry rozhodovací praxe, zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1522/2020 a 33 Cdo 27/2021.

6. K 1. 5. 2018 postupitel I., dle poskytnutého výpisu, evidoval na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet] zůstatek 2 307,70 Kč. Za období května roku 2018 následně bylo prospěch tohoto účtu vyplaceno 18 810 Kč a naopak, výše odchozích plateb činila 21 133,23 Kč. V tomto výpisu je dále zaznamenána též splátka 1 492 Kč (z 18. 5. 2018) a dále též příchozí platba od [právnická osoba], [anonymizováno] ve výši 11 348 Kč (z 15. 5. 2018). K 1. 4. 2018 činil zůstatek na tomtéž účtu 0 Kč, odchozí platby dosáhly za duben 2018 výše 75 744,63 Kč, příchozí platby částky 78 052,33 Kč, v níž je zahrnuto i vyplacení plnění 70 000 Kč od postupitele I. (6. 4. 2018).

7. Za období od 1. 1. 2018 do 5. 4. 2018, dle poskytnutého výpisu, evidovala [právnická osoba] na bankovním účtu [číslo] vedeném ve prospěch žalovaného, zůstatek ve výši 161,67 Kč. I na tomto účtu jsou vedeny příchozí platby od [právnická osoba], [anonymizováno] O 8. Textem písemného vyhotovení Smlouvy [číslo] (pozn. ztotožněno dle č. úvěrového účtu), datovaného k 6. 4. 2018, bylo prokázáno, že postupitel I., za podmínek vymezených ve VOP (čl. 1), žalovanému přislíbil na zvlášť zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] vyplatit částku 70 000 Kč, jíž žalovaný, po navýšení o úročení ve výši 19,90 % ročně, zavázal splatit měsíčními splátkami po 1 492 Kč (čl. 1 - písm. a) až c). Vyměřené splátky, v počtu celkem 95, se žalovaný zavázal splácet vždy k 18. dni v měsíci, počínaje od 18. 5. 2018 (čl. 3). Pro případ, kdyby se žalovaný ocitl se splácením byť i jediné splátky v prodlení trvajícím déle než 3 měsíce, či v prodlení se splácením dvou a více splátek (čl. 8) bylo ve prospěch postupitele I. sjednáno právo dosud nesplacené plnění zesplatnit (čl. 8 písm. b). Spolu s textem Smlouvy [číslo] žalobkyně předložila též text VOP a interního„ Ceníku“ postupitele I., z nichž však soud pro účely dokazování nedovodil žádné relevantní údaje.

9. V interním výpisu, označeném jako Podklady pro súdné konanie“, postupitel I. zaznamenal, že žalovaný v souvislosti se splácením plnění ze Smlouvy [číslo] splatil, vč. poplatků, 62 187 Kč.

10. K datu 29. 9. 2018 postupitel I. vystavil listinu, označenou jako„ Poslední výzva k úhradě dlužné částky“, jejímž prostřednictvím mělo být žalovanému, pod sankcí zesplatnění, sděleno, že mu v souvislosti s neplacením předepsaných splátek vznikl dluh 6 723 Kč. Totožně nazvanou listinu postupitel I. vystavil též k 30. 3. 2021, zde nicméně bylo poukázáno na dluh ve výši 7 023 Kč. Odeslání ani jedné z upomínek uvedených v tomto bodu však není doloženo žádným dokladem.

11. K datu 1. 5. 2021 postupitel vystavil listinu, označenou jako„ Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“, v jejímž rámci zaznamenal, že k 1. 5. 2021 zesplatnil dosud nesplacené plnění ze Smlouvy [číslo] t. č. 66 039 Kč. Doklad o případném odeslání této listiny žalovanému žalobkyně nepředložila.

12. Oproti podpisu dokumentu, označeného jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, zástupci postupitele I. a postupitele II. sjednali (čl. čl. I. 1 a 2) převod pohledávek, uvedených v soudu předloženém seznamu, na postupitele II. (v seznamu je pod [číslo] označena i nárokovaná pohledávka). Účinnost převodu postupitel II. a postupitel I. sjednali k datu 1. 7. 2021 (čl. II. 1). Zástupce postupitele I. příslušnou listinu podepsal dne 28. 6. 2021, zástupce postupitele II. dne 14. 6. 2021.

13. Cestou písemného„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze 14. 7. 2021, postupitel I. žalovaného vyrozuměl, že pohledávku ze Smlouvy [číslo] převedl na postupitele II. Oznámení bylo k poštovní přepravě podáno dne 11. 8. 2021, což je zaznamenáno v předloženém poštovním podacím archu.

14. Oproti podpisu dokumentu, označeného jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaného k 1. 7. 2021 zástupci postupitele II. a žalobkyně, s odkazem na smlouvu označenou v bodu [číslo] odůvodnění (čl. 1), sjednali (čl. čl. 2) převod pohledávek, uvedených v soudu předloženém seznamu, na žalobkyni (v seznamu je pod [číslo] označena i nárokovaná pohledávka). Účinnost převodu postupitel II. a žalobkyně sjednali k datu podpisu (čl. 3). Zástupce žalobkyně příslušnou listinu podepsal dne 1. 7. 2021, zástupce postupitele II. dne 29. 7. 2021.

15. Cestou písemného„ Oznámení o postoupení pohledávky“ z 10. 8. 2021, postupitel II. žalovaného vyrozuměl, že pohledávku ze Smlouvy [číslo] převedl na žalobkyni. Oznámení bylo k poštovní přepravě podáno dne 15. 7. 2021, což je zaznamenáno v předloženém poštovním podacím archu.

16. K zaplacení nárokovaného plnění žalobkyně, prostřednictvím své zástupkyně, žalovaného naposledy vyzvala prostřednictvím upomínky označené jako„ Výzva k úhradě dluhu“, datované k 10. 8. 2021. Tuto vyzvu i oznámení, dle předloženého poštovního podacího archu, zástupkyně žalobkyně podala k poštovní přepravě dne 11. 8. 2021.

17. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. s. ř. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

30. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

31. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 25. 4. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

34. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi postupitelem I. a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byl především příslib postupitele I. poskytnout oproti podpisu Smlouvy [číslo] úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele I. korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o případné související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména příslibu vyplatit finanční plnění) právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel I., jakožto banka, sjednal předmětný závazek v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

35. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli I. v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejného pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

36. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V tomto směru také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

37. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

38. V návaznosti na učiněná skutková zjištění však soud konstatuje, že postupitel I. tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. Výhradu tak je třeba vznést především ve vztahu ke zjištění, že se postupitel I. vůbec nezabýval otázkou přezkumu výdajů žalovaného (ani těmi pravidelnými a obvyklými, např. na bydlení), resp. jeho celkovou majetkovou situací. Byť tento již v samotné žádosti uvedl zcela nevěrohodný údaj, že jeho výdaje t. č. činí 0 Kč. Přičemž postupitel I. si i ze stavu bankovního účtu, který ve prospěch žalovaného vedl, resp. ze stavu bankovního účtu, z něhož mu žalovaný předložil výpisy (pozn. shora označené výpisy z bankovního účtu vedeného u Fio banky), mohl ověřit, že tento hospodaří se zůstatky v řádu stokorun, a ze svých příjmů si dlouhodobě nedokáže vytvářet rezervu, která by odpovídala alespoň vyměřené měsíční splátce. Již jen z tohoto důvody lze mít o úvěruschopnosti žalovaného zásadní pochybnosti, a to tím spíše, že žalovaný měl t. č. jediný příjem v relativně nízké výši (cca do 11 000 Kč), z něhož si jakoukoli finanční rezervu, např. pro účely krátkodobého výpadku příjmů v důsledku nemoci, mohl vytvořit. Nadto částka poskytnutého plnění byla zcela mimo možnosti žalovaného, neboť tato představovala sedminásobek jeho příjmů. V popsaném rozsahu proto soud shledal, že postupitel I. postupoval v rozporu se standardy náležité odborné péče a spolehl se výlučně na sdělení žalovaného, jež tento uvedl ve vyplněné žádosti, resp. na lustrace v databázích dlužníků (obdobně viz např. již výše citovaný viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). A to navzdory skutečnosti, že přinejmenším výpisy ze shora označených bankovních účtů mohly pro postupitele I. představovat náležité varování. Skutečnost, že postupitel I. při ověřování majetkových poměrů žalovaného využil též interní matematický model, pak na popsaném závěru nic nemění, neboť postupitel I. nedisponoval žádnými objektivními výchozími daty, jež by mohl do tohoto matematického modelu zadat. Ostatně, t. č. (vyjma údajů o příjmech) disponoval právě již jen výše uváděnými daty z provedených lustrací a dále daty, jež sám žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí finančního plnění. Data zadaná do matematického modelu tak v žádném případě nemohla vést k náležité individualizaci a nemohla vést ani k tomu, aby výsledek výpočtu mohl jednoznačně odrážet potřeby žalovaného, jakožto individualizovaného jedince. Tento závěr lze také velmi dobře ilustrovat na zjištění, že postupitel I. náklady žalovaného v matematickém modelu vypočetl částkou necelých 6 000 Kč, aniž by však vzal v úvahu, že tento, dle výpisů z jeho bankovního účtu,„ hospodaří“ se zůstatky v řádu stokorun. Lze tedy uzavřít, že použití matematického modelu, bez odpovídajících dat (dostatečně objektivních, odrážejících individuální potřeby žalovaného), nemohlo v konkrétním případě samo o sobě založit závěr o náležitém přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalovaného.

39. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel I. nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy [číslo] soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele I., který, ač měl povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytl spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založeného poskytnutím částky 70 000 Kč. Právě nárok na plnění z tohoto kvazi závazku následně mohla žalobkyně, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., z titulu postoupení nabít. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části (62 187 Kč), proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 7 813 Kč, odpovídající právě částce nesplacené jistiny (pozn. zde je třeba poukázat na početní chybu ve výrocích I. a II. rozsudku, kdy soud částku splacenou nesprávně odečetl od částky nárokované a ne od celkové částky poskytnutého plnění, tato početní chyba je napravena souběžně vydaným opravným usnesením).

40. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který proto soud, i co do jeho kapitalizované části, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

41. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) částku převyšující částku bezdůvodného obohacení - 58 225,41 Kč a (ii.) smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného soud, obdobně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy [číslo] která však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolávala zamýšlené právní účinky.

42. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl převažující měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.

43. Splatnost plnění, uloženého žalovanému k úhradě výrokem I., soud stanovil v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.