10 C 51/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., organizační složka, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 90 420 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 90 420 Kč, úroku ve výši 13,4 % ročně jdoucího z částky 90 000 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 90 000 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 14 497,43 Kč za období od 1. 3. 2017 do 13. 12. 2024 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 650,07 Kč od 14. 3. 2024 do 13. 12. 2024, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou, u nadepsaného soudu dne , datum, , ve znění vyjádření ze dnů , datum, a , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění výši , částka, a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 13,4 % ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že z titulu „Smlouvy o povoleném přečerpání reg. č. , Anonymizováno, “ ze dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , Anonymizováno, “), s odkazem na interní všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) a interní „Podmínky pro povolené přečerpání“, zřídila ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. , Anonymizováno, , který t. č. vedla, službu tzv. kontokorentu s limitem debetu až do výše , částka, , ve vztahu k jehož načerpané jistině byl sjednán úrok ve výši 13,4 % ročně. Splácení případného debetu nebylo sjednáno ve formě pravidelných splátek, neboť toto bylo realizováno formou všech příchozích plateb, jež v případě existence debetu sloužily k jeho vyrovnání. Takto popsaná práva a povinnosti žalobkyně a žalovaný ujednali poté, co si žalobkyně ověřila aktuální majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost), přičemž vycházela ze sdělení žalovaného, uvedených v žádosti o zřízení kontokorentu, z interních informací, získaných v souvislosti s vedením již označeného bankovního účtu žalovaného a dále též z veřejně dostupných demografických a statistických údajů, zahrnutých do interního – skóringového modelu. Žalovaný pak sjednané podmínky cca 7 let, v období od , datum, (datum prvého čerpání) do , datum, (datum poslední úhrady), plnil. Poté však na jeho bankovním účtu vznikl nepovolený debet, překračující výši sjednaného úvěrového rámce, načež žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a od Smlouvy č. , Anonymizováno, odstoupila, pročež nabyla právo nárokovat celý t. č. nesplacený zůstatek, zahrnující mj. , částka, na jistině načerpaného kontokorentu, i nadále úročené sazbou sjednaného smluvního úroku, a , částka, na souvisejících poplatcích. K úhradě tohoto plnění žalobkyně žalovaného naposledy upomenula cestou předžalobní upomínky z , datum, , žalovaný nicméně ani následně nesplatil ničeho.

2. Formou usnesení č. j. , spisová značka, ze dne , datum, nadepsaný soud žalobkyni vyzval, aby dotvrdila a doložila, jakou částku žalovaný z tvrzeného kontokorentu načerpal a splatil. K této výzvě žalobkyně, ve vyjádření z , datum, , sdělila, že „nelze reálně sdělit“, jaké plnění žalovaný z titulu Smlouvy č. , Anonymizováno, načerpal. V této souvislosti žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný z titulu Smlouvy č. , Anonymizováno, čerpal vždy, když na jeho bankovním účtu č. , Anonymizováno, , k němž zřídila službu kontokorentu, nebyl deponován dostatek finančních prostředků pro zadanou platební operaci, přičemž jako úhrada čerpaného plnění byly následně používány všechny příchozí platby tak, aby byl vzniknuvší debet vyrovnán. Toliko v souhrnu žalobkyně dále uvedla, že součet všech odchozích plateb z bankovního účtu žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, mezidobí dat , datum, až , datum, činil , částka, , zatímco součet plateb příchozích v tomtéž období dosáhl výše , částka, , kdy rozdíl plateb příchozích a plateb odchozích činí právě , částka, , kteréžto plnění žalobkyně považuje za nesplacenou jistinu sjednaného kontokorentu. Pokud jde o údaje o provedených bankovních transakcích, vč. zůstatků na již označeném bankovním účtu, žalobkyně odkázala na předložený výpis, čímž dle svého názoru splnila i povinnost tvrdit rozhodující skutečnosti, vztahující se k uplatněnému nároku (v tomto směru odkázala na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

3. Zástupkyně žalobkyně se z jednání, přípisem ze , datum, , omluvila a pro případ, vznikla-li by při jednání potřeba blíže doložit či dotvrdit uplatněný nárok, požádala o zaslání dodatečné výzvy. Současně také vyjádřila ochotu, v případě potřeby, zúčastnit se i soudního jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a k uplatněnému nároku se nijak nevyjádřil, byť mu byly výzva k vyjádření spolu žalobou (k datu , datum, ) i předvolání k jednání (, datum, ) doručeny do vlastních rukou.

4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

5. V „Žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání – předschválená nabídka“ žalovaný uvedl, že je svobodný a bezdětný, dosáhl středoškolského vzdělání s maturitou, žije v pronajatém bytě, a, jako „vedoucí pracovník v sektoru elektrotechniky a energetiky“, pracuje v režimu pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou, s průměrným příjmem , částka, měsíčně. Žádné závazky ani výdaje žalovaného nejsou v textu předložené žádosti označeny. V návaznosti na podanou žádost také žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v registru Credit bureau, o jejíž výsledcích byl pořízen soudu předložený výpis. V rámci této lustraci bylo žalovanému přiřazeno skore 497 a nebyly identifikovaný žádné jeho dluhy, resp. nesplacené úvěrové produkty. Interní skoringový model žalobkyně, záznam z něhož byl taktéž k důkazu předložen (na čl. 30 pg.), k , datum, vyhodnotil výši disponibilního přijmu žalovaného částkou , částka, (při průměrné výši příjmu za poslední 3 měsíce , částka, , za posledních 6 měsíců , částka, ), a to při nulovém „úvěrovém zatížení“.

6. Závěry provedeného hodnocení majetkových poměrů žalovaného žalobkyně shrnula v písemném záznamu, v němž uvedla, že žalovaný v podané žádosti uvedl nulové výdaje, pročež ona tyto výdaje pro účely hodnocení stanovila částkou , částka, . Dále také žalobkyně poukázala na provedené lustrace osoby žalovaného v interních registrech, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku i na celkový závěr, kdy možné maximální zatížení žalovaného vypočetla částkou , částka, měsíčně, zatímco konkrétní splátkové zatížení bylo vyměřeno částkou , částka, měsíčně.

7. Textem písemného vyhotovení Smlouvy č. , Anonymizováno, , datovaným k , datum, , vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout službu kontokorentu s limitem debetu ve výši , částka, , a to ve vztahu k jí vedenému bankovnímu účtu č. č. , hodnota, , č. účtu, (čl. I. 1a 2). Úroková sazba načerpaného debetu byla sjednána ve výši 13,40 % ročně (čl. II. 3) a žalovaný se současně zavázal hradit též případné poplatky a náklady za poskytnutí souvisejících služeb (čl. II. 3). Pro případ, kdyby žalovaný překročil limit sjednaného debetu, v důsledku čehož by vznikl tzv. „nepovolený debetní zůstatek“, bylo ve prospěch žalobkyně sjednáno právo takto vzniknuvší debet nárokovat jako „ihned splatný“ (čl. IV. 1). Další práva a povinnosti byla sjednána mj. s odkazem na VOP žalobkyně (čl. V. 1) a „Podmínky pro povolené čerpání“ (čl. I. 1). Pověřenec žalobkyně s takto sjednanými právy a povinnostmi vyslovil souhlas formou podpisu pod textem Smlouvy č. , Anonymizováno, , žalovaný v rámci potvrzení, jež zadal ve službě internetového bankovnictví. Záznam o provedení příslušných operací v elektronickém bankovnictví žalovaného žalobkyně taktéž k důkazu předložila.

8. Článek 2 odst. 4 „Podmínek pro povolené přečerpání“ upravuje splácení čerpaného plnění. Zde bylo zakotveno, že ke splácení čerpaného plnění slouží „volné“ prostředky uložené na bankovním účtu, ke kterému byla zřízena služba kontokorentu (čl. 2.4.1). S tím, že úročení bylo předepisováno k úhradě vždy na konci jednoho každého měsíce (čl. 2.4.2) a žalovanému bylo též předepsáno, aby na účtu, vždy ke konci zúčtovacího období, udržoval dostatek prostředků na provedení úhrady (čl. 2.4.3). Právo odstoupit od sjednaného závazku a zesplatnit dosud nesplacený zůstatek kontokorentu bylo v „Podmínkách pro povolené přečerpání“ zakotveno mj. pro případy, kdy by se žalovaný ve vztahu k žalobkyni ocitl v prodlení, případně, pokud by překročil limit kontokorentu (čl. 3.2.1 písm. a) a b).

9. Žalobkyně k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu připojila výpis z bankovního účtu č. , hodnota, - , Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, (celkem , hodnota, stran, duplicitně též na čl. 43 + ISAS). Zde lze zaznamenat jednak celkem , hodnota, záznamů o transakcích mezi zde označeným účtem a společností , právnická osoba, a dále též konečný zůstatek, jehož výše, po datu uskutečnění poslední příchozí platby (, částka, ) činila k datu , datum, částku , částka, .

10. Ve výpisu z téhož bankovního účtu, zaznamenávajícím transakce za období od , datum, do , datum, (na čl. 19 – 27), lze mj. zaznamenat, že k , datum, činil zůstatek na tomto účtu , částka, a k , datum, 15 282 Kč. Dále lze v předloženém výpisu zaznamenat též i příchozí platby od společnosti , právnická osoba, ., k , datum, ve výši , částka, , k , datum, ve výši , částka, a k , datum, ve výši , částka, .

11. Upomínkou nazvanou „Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy“, datovanou k , datum, , žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě splátky ve výši , částka, a současně jej poučila, že pokud předepsanou splátku nesplatí v sedmidenní lhůtě, odstoupí od sjednané smlouvy a celý nevyrovnaný debet zesplatní. Odeslání této upomínky dokládá připojená dodejka.

12. Naposledy žalovaného k úhradě nárokovaného plnění upomenula zástupkyně žalobkyně cestou „PŘEDŽALOBNÍ UPOMÍNKY“, datované k , datum, , kterou žalobkyně předložila spolu s potvrzením o podání, datovaným taktéž k , datum, .

13. Z textu VOP a interního sazebníku žalobkyně soud pro účely dokazování nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Obdobně soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti z výpisu z bankovního účtu č. , hodnota, - , Anonymizováno, (dílem duplicitně k již provedenému výpisu z období , datum, do , datum, ), pokrývajícího transakce z období od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, (v souhrnu na čl. 43 – 46 + v soudním systému ISAS).

14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , Anonymizováno, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 562 odst. 1 a 2 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. (2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , Anonymizováno, (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

26. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalobkyní a žalovaným oproti podpisu Smlouvy č. , Anonymizováno, , který žalovaný provedl formou elektronické operace, realizované v chráněném a individualizovaném režimu elektronického bankovnictví, tedy za podmínek daných § 561 odst. 1 a 2 o. z. Obsahem závazku zakládajícího uplatněný nárok byla především povinnost žalobkyně zřídit pro žalovaného tzv. kontokorent („debetní účet“), jehož povaha, ve smyslu § 2665 o. z., umožňovala žalovanému čerpání finančního plnění i nad rámec hodnoty finančních prostředků, jež byly t. č. na bankovním účtu č. , hodnota, - , Anonymizováno, , k němuž byla služba kontokorentu zřízena, deponovány. Právní režim následně čerpaných finančních prostředků tak je třeba považovat za totožný, jako právní režim finančních prostředků úvěrovaných, ve smyslu § 2665 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. Uvedené povinnosti žalobkyně pak korespondovala povinnost žalovaného čerpané plnění, vč. úročení, splácet, resp. udržovat na příslušném bankovním účtu odpovídající zůstatek. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný kontokorent též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, banka, předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

27. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru/kontokorentu tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. , Anonymizováno, , ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

28. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného, eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne , datum, ), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

29. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k , datum, , neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před , datum, . S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, právě na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před , datum, , dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

30. V návaznosti na učiněná skutková zjištění však soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. V tomto ohledu soud vznáší výhrady jak ve vztahu k podkladům, z nichž žalobkyně při přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalovaného vycházela, tak i ve vztahu k závěrům, jež žalobkyně v návaznosti na proběhnuvší proces přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalovaného učinila. Pokud jde o podklady, z nichž žalobkyně vycházela, je třeba konstatovat, že si žalobkyně nijak neověřovala tvrzení, že byl žalovaný měl být k datu podání žádosti o zřízení kontokorentu zaměstnán tzv. na dobu neurčitou, dokonce na pozici vedoucího pracovníka, neboť nevyžadovala ani předložení příslušné pracovní smlouvy a „spolehla“ se toliko na prohlášení zaznamenané v žádosti o zřízení kontokorentu, resp. na zjištění, že jsou žalovanému na jí vedený bankovní účet č. , Anonymizováno, vypláceny platby od společnosti , právnická osoba, . Současně, a tento nedostatek soud považuje za podstatně závažnější, žalobkyně zcela opomenula, že žalovaný v žádosti o zřízení kontokorentu uvedl, že žije v nájemním bytě, a nepožadovala ani předložení příslušné nájemní smlouvy. Ačkoli náklady na bydlení, vč. nájmu, zpravidla představují podstatnou výdajovou položku. I v tomto ohledu se tedy žalobkyně „spolehla“ na tvrzení žalovaného, aniž by si je z objektivních podkladů blíže ověřila (ke standardům přezkumu tzv. úvěruschopnosti shodně viz např. závěry již shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Při hodnocení tzv. úvěruschopnosti žalovaného pak žalobkyně vůbec nevyužila možnost blíže ověřit transakce na bankovním účtu č. , Anonymizováno, , který t. č. ve prospěch žalovaného vedla. Ostatně, pokud by tak alespoň rámcově učinila, jen stěží by mohla akceptovat zjištění, že žalovaný v žádosti o zřízení kontokorentu uvedl nulové výdaje, resp. neuvedl žádné výdaje, a výdaje žalovaného tak bez bližšího přezkumu jeho reálných potřeb stanovit částkou , částka, , tedy částkou t. č. úředně stanoveného životního minima (ve smyslu § 1 vl. nař. č. 409/2011 Sb). Přičemž si lze jistě položit otázku, nakolik je možno jako tzv. úvěruschopného kvalifikovat jedince, dospělého muže s korespondujícími životními potřebami, který tvrdí, že nemá žádné výdaje a „vyžije“ z částky , částka, . Tím spíše, jednaloli se v konkrétním případě o jedince, který by měl v téže době, vedle „byť alespoň běžných osobních výdajů“, platit též nájem (jen normativní náklady nájemního bydlení t. č. v obci, srovnatelné s místem bydliště žalovaného, činily , částka, , ve smyslu § 2 písm. a) vl. nař. 449/2016 Sb.). Žádnou váhu nadto žalobkyně při hodnocení výdajů žalovaného nepřikládala ani zjištění, že, při doložitelném, průměrném měsíčním příjmu cca , částka, , činil v době před sjednáním Smlouvy , Anonymizováno, zůstatek na bankovním účtu žalovaného, což bylo žalobkyni známo, pouhých , částka, , tedy podstatně méně než interním skóringem určené zatížení , částka, . Konečně, závěrem tohoto bodu, soud považuje za nutné uvést, že sama skutečnost, že žalovaný po určitou, byť dlouhou dobu předepsané splátky splácel, bez dalšího nemůže závěr o absenci řádného přezkumu tzv. úvěruschopnosti konvalidovat (shodně viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie č. j. C-755/22 ze dne , datum, ve věci , právnická osoba, . v. , právnická osoba, .).

31. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy č. , Anonymizováno, vyhodnotil jako neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze totiž, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy č. , Anonymizováno, , z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tudíž pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) a plnění poskytnutá z jeho titulu bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený toliko fakticky, konkrétně načerpáním finančního plnění na bankovní účet č. , Anonymizováno, . Žalobkyně však za řízení, ačkoli ji soud již uvedením usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, vyzval k dotvrzení a doložení výše načerpané částky, tuto nedotvrdila a ani nedoložila s tím, že, jak uvedla ve vyjádření z , datum, , toho není ani schopna. Z uvedeného důvodu tedy soud konstatuje, že žalobkyně ve vztahu k uplatněnému nároku, resp. jeho vyčíslení, neunesla ani břemeno důkazní a ani břemeno tvrzení, jakožto procesní povinnosti, jež stíhají toho z účastníků, který ve svůj prospěch tvrdí, že předal jinému finanční plnění a domáhá se jeho vrácení (shodně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Za řízení pak již nevyvstala možnost žalobkyni opětovně, ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., procesně poučit a vyzvat k dotvrzení i doložení výše žalovaným načerpaného plnění (částky potenciálního bezdůvodného obohacení), neboť se žalobkyně, potažmo její zástupkyně, nezúčastnily soudního jednání a nepožádaly ani o jeho odročení (pozn. ke sdělení z omluvy z , datum, , jejíž cestou se žalobkyně/její zástupkyně omluvila ze soudního jednání a o poskytnutí výzvy k doplnění požádala jen pro případ, pokud by soud absenci důkazů či tvrzení dodatečně shledal, soud, ve smyslu § 41a odst. 3 o. s. ř., nemohl přihlížet, jakožto k tzv. podmíněnému procesnímu úkonu). Příslušnou výzvu, procesní poučení, ve smyslu § 118a o. s. ř., pak lze poskytnout toliko v rámci soudního jednání a navíc přítomnému účastníku, přičemž sama nutnost poskytnout procesní poučení, ve smyslu § 118a o. s. ř., nepředstavuje důležitý důvod k odročení soudního jednání (obdobně viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Za daného stavu věci, kdy nebylo možné postavit na jisto výši částky případného bezdůvodného obohacení žalovaného, nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout. V této souvislosti také soud přirozeně nepominul, že žalobkyně v podání z , datum, označila celkovou výši příchozích a odchozích plateb, jež byly ve vztahu k bankovnímu účtu č. , Anonymizováno, v období od , datum, do , datum, uskutečněny. Takto označené platby nicméně nelze ztotožnit jen s plněním načerpaným na základě (absolutně neplatného) kontokorentu a ani s plněním, jež bylo vynaloženo na jeho splácení. Ostatně, v tomtéž období žalovaný na uvedený účet čerpal i další plnění (např. svou mzdu či platby od dalších osob) a obdobně také z tohoto účtu realizoval i odchozí platby ve prospěch třetích osob (např. opakovaně společnosti , právnická osoba, ). Dlužno též dodat, že v rámci reálně uskutečněných/stržených splátek kontokorentu žalovaný po dobu cca 7 let, mezi , datum, až , datum, , splácel i smluvní úročení, na které žalobkyni, v důsledku absolutní nesplatnosti kontokorentu, vůbec nevzniklo právo. Bez vymezení výše načerpaného plnění tedy není možno ani vyloučit skutečnost, zda žalovaný v důsledku skutečně realizovaných splátek/srážek částku bezdůvodného obohacení dokonce nepřeplatil.

32. Pokud žalobkyně dále namítala, že je možné výši načerpaného plnění odvodit/vypočíst z předložených výpisů z bankovního účtu č. , Anonymizováno, , soud se s touto námitkou neztotožnil, a to bez ohledu na žalobkyní citované závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . Možnost, že by soud sám, bez součinnosti účastníka, dovozoval z předložených důkazních prostředků rozhodné skutečnosti, tzv. žalobní tvrzení, totiž představuje výjimku z pravidla, jíž lze aplikovat jen za situace, kdy se jedná o ověření jednoduché informace dohledatelné z několika málo listin. Za podmínek projednávané věci by však „přepočtení“ výše žalovaným načerpaného plnění představovalo analýzu řádově stovek transakcí zaznamenaných v předloženém výpisu z bankovního účtu č. , Anonymizováno, , který sám o sobě, za období od , datum, do , datum, , čítá řádově stovky stran (viz výpisy založené na čl. 43 – 46 + soubory založeném v elektronickém systému soudu ISAS). V této souvislosti soud odkazuje i na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , dle kterých „ve své ustálené rozhodovací praxi dovolací soud uvádí, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce – coby důkaz – připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, přičemž tento závěr je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně. Uvedený závěr je však nutno rovněž aplikovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každé věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Povinností žalobce je uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti z příloh k žalobě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V žádném případě nelze připustit, aby žalobce předložil soudu celou řadu listin a v žalobě (či jejím doplňku) souhrnně a nekonkrétně, bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením, odkázal na tyto listiny. Takový postup by stíral rozdíl mezi skutkovými tvrzeními stran a skutkovými zjištěními, která soud činí z provedených důkazů, zcela nepřípustným způsobem by přenášel aktivitu a odpovědnost příslušející účastníkům řízení na soud a byl by též v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti“.

33. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému z účastníků. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení v plném rozsahu uspěl žalovaný, neboť uplatněný nárok byl, i se zohledněním příslušenství, zamítnut a žalovanému zároveň v souvislosti s řízením nevyvstaly žádné výlohy.