10 C 55/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 32 734 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se, co do nároku na pohledávku ve výši 13 922 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 066 Kč ve výši 10 % ročně od 31. 12. 2019 do 27. 1. 2020 ve výši 450,50 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 55 066 Kč ve výši 10 % ročně od 28.1.2020 do 19.2.2020 ve výši 351,81 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 066 Kč ve výši 10 % ročně od 20.2.2020 do 14. 4. 2020 ve výši 764,90 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 066 Kč ve výši 10 % ročně od 15.4.2020 do 21. 5. 2020 ve výši 360,40 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 066 Kč ve výši 10 % ročně od 22.5.2020 do 22.7.2020 ve výši 552,25 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 672 Kč ve výši 10 % ročně od 23.7.2020 do 14.9.2020 ve výši 460,08 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 672 Kč ve výši 10 % ročně od 15.9.2020 do 10.11.2020 ve výši 422,31 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 672 Kč ve výši 10 % ročně od 11.11.2020 do 14.12. 2020 ve výši 242,46 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 672 Kč ve výši 10 % ročně od 15.12.2020 do 14. 1. 2021 ve výši 203,84 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 672 Kč ve výši 10 % ročně od 15.1.2021 do 15.2.2021 ve výši 201,53 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 672 Kč ve výši 10 % ročně od 16.2.2021 do 12.3.2021 ve výši 150,50 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 172 Kč ve výši 10 % ročně od 13.3.2021 do 30.4.2021 ve výši 274,56 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 172 Kč ve výši 10 % ročně od 1.5.2021 do 28.5.2021 ve výši 149,12 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 172 Kč ve výši 10 % ročně od 29.5.2021 do 21.6.2021 ve výši 121,15 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 172 Kč ve výši 10 % ročně od 22.6.2021 do 4.8. 2021 ve výši 209,88 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 172 Kč ve výši 10 % ročně od 5.8.2021 do 6.9.2021 ve výši 148,24 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 922 Kč ve výši 10 % ročně od 7.9.2021 do 4.11.2021 ve výši 244,56 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 922 Kč ve výši 10 % ročně od 5.11.2021 do zaplacení, částky ve výši 18 812,08 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 67, 42 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31.12.2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 49 303,31 Kč od 31.12.2019 do 19.2.2020 ve výši 4 521,15 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 47 569,47 Kč od 20.2.2020 do 14.4.2020 ve výši 4 704,15 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 32 569,47 Kč od 15.4.2020 do 21.5.2020 ve výši 2 166,72 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 29 569,47 Kč od 22.5.2020 do 22.7.2020 ve výši 3 296,54 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 28 175,47 Kč od 23.7.2020 do 14.9.2020 ve výši 2 735,64 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 24 175,47 Kč od 15.9.2020 do 10.11.2020 ve výši 2 477,79 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 236 175,47 Kč od 11.11.2020 do 14.12.2020 ve výši 1 416,78 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 21 175,47 Kč od 15.12.2020 do 14.1.2021 ve výši 1 180,17 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 20 175,47 Kč od 15.1.2021 do 15.2.2021 ve výši 1 160,96 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 19 175,47 Kč od 16.2.2021 do [číslo] ve výši 862 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 17 675,47 Kč od 13.3.2021 30.4.2021 ve výši 1 557,22 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 67,42 p. a. z částky 16 675,47 Kč od 1.5.2021 do 28.5.2021 ve výši 839,44 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 1. 3. 2022, ve znění doplnění ze dne 16. 3. 2022, žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení plnění vymezeného shora, ve výroku I. tohoto rozsudku. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně, jako úředně certifikovaný poskytovatel nebankovních úvěrů, uvedla, že z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 6. 2019 (dále jen Smlouva [číslo]) poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, s tím, že k vyplacení úvěrovaného plnění došlo dne 25. 6. 2019. Co se týče procesu přecházejícího sjednání Smlouvy [číslo] žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž provedla tzv. scoring a ověřila si, že žalovaný disponuje platným občanským průkazem, není evidován v insolvenčním rejstříku a nejsou vůči němu vymáhány pohledávky z dřív poskytnutých úvěrů. Dále také žalobkyně, především co do určení příjmů žalovaného, vycházela z údajů oznámených samotným žalovaným, z jeho pracovní smlouvy, výplatních pásek a z údajů zjištěných nezávisle, konkrétně z výsledků lustrace provedené v systémech [příjmení] a [anonymizováno] (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit prostřednictvím celkem 48 měsíčních splátek po 3 029 Kč, splatných k 25. dni měsíce, počínaje červencem 2019 Částky splátek zahrnovaly i smluvní úročení odpovídající 92,7 % ročně z poskytnutého úvěru a byly blíže popsány ve splátkovém kalendáři, který byl cestou poštovní zásilky žalovanému zaslán spolu s další dokumentací, mj. i s oznámením o schválení úvěru. Žalovaný nicméně sjednané splátky splácel nepravidelně a v nižších částkách (celkem 9 087 Kč), v důsledku čehož žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a celé dosud nesplacené plnění, vč. již přirostlého úročení, jako tzv. novou jistinu, ve výši 57 569,47 Kč, k 29. 12. 2019 zesplatnila. S ohledem na prodlení žalovaného s plněním na dílčí splátky, jejichž splatnost nastala před zesplatněním, žalobkyni vzniklo též právo nárokovat smluvní pokutu odpovídající částce 3 x 499 Kč, a to za každou splátku, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 30 dnů (za splátky 3 - 5), a dále též právo nárokovat paušální náhradu odpovídající částce 5 x 200 Kč za každou splátku, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 15 dnů (splátky 1 – 5). K úhradě zesplatněného plnění (tzv. nové jistiny), včetně zákonného úroku z prodlení a i nadále připočítávaného úročení smluvního, byl žalovaný povinen k datu zesplatnění, avšak tato úhrada nebyla v plném rozsahu provedena, a žalobkyni tak, v souladu se smluvními ujednáními, vzniklo též právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné nové jistiny za den, a to za období počínaje od 31. 12. 2019 do zaplacení. Po datu zesplatnění žalovaný dodatečně uhradil ještě celkem 46 144 Kč a následně již, navzdory zaslání tzv. předžalobaní výzvy, neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se při jednání k uplatněnému nároku vyjádřil ústně tak, že tento uznává a měl by zájem nalézt smírné řešení.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Stran existence úředního povolení k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů žalobkyně předložila výpis ze seznamu, vedeného [anonymizována tři slova], kde bylo uvedené povolení od 11. 5. 2018 evidováno.

5. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně, oproti podpisu žalovaného, vypracovala dokument označený jako„ HODNOCENÍ KLIENTA“. V předloženém hodnocení žalobkyně předně zaznamenala, že příjmy žalovaného t. č. činily 25 000 Kč měsíčně a byly představovány mzdou z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou. V položce„ Výdaje“ byly zaneseny osobní náklady žalovaného (3 410 Kč měsíčně), náklady bydlení (1 400 Kč měsíčně) a výdaje související s výchovou dvou dětí (4 000 Kč měsíčně). Naopak, žalobkyně nezaznamenal, že by žalovaný t. č. splácel jakékoli závazky, a tak položka evidovaných výdajů žalovaného dosáhla výše 8 810 Kč, k níž žalobkyně připočetla ještě položku rezerva (1 000 Kč). Dle závěrů žalobkyně tudíž žalovaný měsíčně disponoval finančními prostředky ve výši 15 190 Kč. Pro účely doložení příjmů žalovaného byla žalobkyni doložena pracovní smlouva, kterou žalovaný k 3. 4. 2017 sjednal se společností [právnická osoba] Pracovní poměr byl sjednán se základní mzdou ve výši 12 200 Kč a na dobu určitou, s trváním do 31. 10. 2017. Následně byl ale tento pracovní poměr dohodou, datovanou k 18. 9. 2018, prodloužen na dobu neurčitou. Z uvedeného pracovního poměru, dle dokumentu označeného jako„ EXPORT TRANSAKČNÍ HISTORIE“ (k bankovnímu účtu č. [bankovní účet]), byla žalovanému v měsíci březnu roku 2019 vyplacena mzda ve výši 22 165 Kč, v měsíci dubnu 2019 mzda ve výši 41 355 Kč a v měsíci květnu 2019 mzda ve výši 19 583 Kč. Totožné částky pak byly zaznamenány i ve výplatních páskách za měsíce březen a duben 2019. Stran osobních poměrů žalovaného bylo žalobkyní (na základě tvrzení žalovaného) zjištěno, že má maturitní vzdělání, žije sám a bydlí ve vlastním bytě/domě. [příjmení] [příjmení] žalovaný, dle předloženého výpisu, k datu 24. 6. 2019 procházel a Nebankovní registr klientských informací žalovanému přiřadil skore 424 (nízké riziko – nejlepší segment klientů), kdy mezi výší skore a předpokládanou platební morálkou existoval vztah přímé úměry.

6. V návaznosti na zjištění, že žalovaný v době před podpisem Smlouvy [číslo] využíval bankovní účet, vedený dle koncovky ([číslo]) u [právnická osoba], se soud na jmenovanou banku obrátil se žádostí o výpis z tohoto účtu za období, v němž žalovaný žalobkyni dokládal své příjmy (tj. za měsíce duben až květen roku 2019). Jakkoli tento postup nebyl účastníky navržen, soud, byť v mezích sporného řízení ovládaného zásadou projednací, ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř., nemohl pominout, že zjištění o existenci bankovního účtu žalovaného vyplynulo z důkazů předložených samotnou žalobkyní (konkrétně z potvrzení o vyplacení částky 50 000 Kč, resp. ze záznamu o vyplacených mzdách) a to před datem zákonné koncentrace (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1538/2006 ze dne 27. 3. 2008, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 28/2009 civ.).

7. Ve výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet], vedeného [právnická osoba], ve prospěch žalovaného, byly za měsíc červen roku 2019 vykázány příjmy ve výši 73 344 Kč a výdaje ve výši 49 199,57 Kč. Mezi příjmy lze dohledat mj. i plnění od žalobkyně (50 000 Kč z 25. 6. 2019) a plnění od [právnická osoba] označené jako“ DODATEČNÁ PŮJČKA“ (7 000 Kč z 19. 6. 2019), mezi výdaji pak figurují mj. i plnění označená jako„“ Inkaso úvěru“ (7 244 Kč z 20. 6. 2019 a 651 Kč z 30. 6. 2019). Za měsíc květen roku 2019 na tentýž účet přišly platby ve výši 31 983 Kč, mj. i plnění ve výši 5 000 Kč od [právnická osoba] označené jako„ DODATEČNÁ PŮJČKA“ (5 000 Kč z 24. 5. 2019). Naopak, mezi platbami odchozími, v celkové výši 98 333,97 Kč, lze dohledat platby označené jako„ SPLÁTKA ÚVĚRU“ (ve výši 651 Kč z 1. 5. 2019 a ve výši 7 244 Kč z 20. 5. 2019) .V měsíci dubnu pak na tentýž bankovní účet přišlo celkem 125 717 Kč a odešlo 100 259,66 Kč. Z plateb příchozích je třeba označit dvě platby od společnosti [právnická osoba] ve výši 4 363 Kč z 8. 4. 2019 a ve výši 79 999 Kč z 29. 4. 2019, z plateb odchozích naopak platby označené jako„ Splátka úvěru“ (105 Kč z 1. 4. 2019 a 7 244 Kč z 23. 4. 2019).

8. Text samotné Smlouvy [číslo] datované k 24. 6. 2019, je rozdělen na sekci A) a B). V rámci sekce A) se žalobkyně zavázal vyplatit žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 92,7 % ročně, zavázal splatit formou celkem 48 měsíčních splátek po 3 029 Kč, splatných vždy k 25. dni měsíce (celkem tedy 145 392 Kč). V sekci B) pak bylo zakotveno oprávnění žalobkyně zesplatnit částku dosud neuhrazené jistiny a úročení, jež do data zesplatnění přirostla, a to pro případ, kdyby se žalovaný s plněním kterékoli splátky či její části ocitl v prodlení po dobu alespoň 65 dnů. Takto zesplatněné plnění (tzv. nová jistina) se stávalo splatným k datu zesplatnění, s tím, že pro případ prodlení s plněním na tzv. novou jistinu byla žalobkyně oprávněna tuto částku úročit sazbou zákonného úroku z prodlení (čl. čl. 6) a současně též nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky nové jistiny za každý den prodlení (čl. 6). Pro případ prodlení s plněním kterékoli splátky bylo v téže sekci ujednáno též oprávnění umožňující žalobkyni nárokovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s plněním na jednu každou splátku (čl. 6) a dále též oprávnění nárokovat náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením v délce alespoň 15 dnů, a to 200 Kč za jednu každou splátku (čl. 6). Základní parametry práv a povinností sjednaných shora byly, ve formě tabulky, specifikovány též v dokumentu označeném jako„ PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“, datovaném k 24. 6. 2019.

9. Za účelem osvětlení mechanismu výpočtu úročení, ve smyslu tzv. nominální a efektivní úrokové sazby, žalobkyně předložila odborné vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] Ph. D., [příjmení].

10. Po podpisu textu Smlouvy [číslo] žalobkyně vypracovala a žalovanému na předloženou dodejku (ze dne 27. 6. 2019) zaslala též dokument označený jako„ OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU ke Smlouvě o úvěru [číslo]“. Zde byly označeny položky zahrnující vymezení (i.) plnění určeného k čerpání (50 000 Kč), (ii.) celkové částky určené ke splacení čerpaného plnění (145 392 Kč), (iii.) doby trvání a jí korespondujícího počtu splátek (48 měsíců – 48 splátek), (iv.) výše jedné splátky (3 029 Kč) a (vi.) úrokové sazby (92,7 % ročně) atd. Spolu s textem uvedeného oznámení byl žalovanému zaslán též dokument označený jako„ SPLÁTKOVÝ KALENDÁŘ“, kde byla uvedena data splatnosti jednotlivých splátek (měsíčně od 25. 7. 2019) i způsob, jakým byly částky splátek rozvrženy k plnění na úhradu jistiny a úročení.

11. Sjednané plnění žalobkyně, dle potvrzení vystaveného [právnická osoba], na shora označený účet žalovanému odeslala dne 25. 6. 2019 (50 000 Kč). Následně prováděné splátky žalobkyně evidovala v dokumentu označeném jako„ Karta klienta“, kde jsou zaznamenány splátky, jež žalovaný na úhradu shora popsaných plnění provedl v období od 25. 7. 2019 – 25. 5. 2021 (celkem 55 231 Kč).

12. V souvislosti s vymáháním nesplacených plnění žalobkyně vypracovala dokumenty označené jako„ VÝZVA K ZAPLACENÍ“ (z 25. 11. 2019),„ VÝZVA K ZAPLACENÍ“ (z 27. 12. 2019) a„ VÝZVA K ZAPLACENÍ“ (z 29. 10. 2019), aniž by však stran odeslání těchto listin předložila jakékoli podklady. V návaznosti na zesplatnění nesplaceného plnění žalobkyně k datu 29. 12. 2019 vypracovala dokument označený jako„ OZNÁMENÍ“, v jeho rámci žalovanému sdělovala, že bylo dosud nesplacené plnění zesplatněno a toto je splatné ve lhůtě 10 dnů od data odeslání. Nicméně, ani odeslání tohoto naposled označeného oznámení nebylo nijak doloženo.

13. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní výzva“, v jehož rámci žalobkyně žalovanému stanovila dodatečnou lhůtu k úhradě v trvání 15 dnů od data odeslání. Předmětná výzva byla, dle předloženého poštovního podacího archu, odeslána dne 7. 2. 2022.

14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Co se týče žalovaným učiněného uznání nárokovaného plnění, soud nemohl pominout, že v projednávaném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. A to s ohledem na skutečnost, že, jak bude podrobně rozvedeno níže, v řízení nebyly splněny podmínky pro uzavření a schválení soudního smíru, ve smyslu § 153a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 99 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalobkyně řádným způsobem nepřezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila kogentní ustanovení právního řádu (konkrétně shora cit. § 86 z. s. ú.). S tím, že právě dodržení kogentních norem právního řádu, představuje limit, který je soud povinen při schvalování soudního smíru respektovat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 307/2002 ze dne 28. 2. 2003).

28. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou žalobkyně a žalovaný, jako závazek, ujednali prostřednictvím Smlouvy [číslo]. Rozhodný byl v tomto směru především charakter sjednaného plnění – úročené peněžité částky, jejíž splatnost následovala až po datu podpisu Smlouvy [číslo] nebyla tudíž předpokladem perfekce jejím prostřednictvím sjednaného závazku. S tím, že se žalovaný poskytnutou částku, navýšenou o smluvní úrok, zavázal uhradit prostřednictvím sjednaných splátek. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud závazek založený Smlouvou [číslo] právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr žalobkyně, jako poskytovatelka nebankovních půjček/úvěrů, sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. Žalovaný naopak předmětný úvěr sjednal mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s.ú.

29. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

30. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě zakotvení povinnosti, spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele, je výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž povaha povinnosti, spočívající ve zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. A to ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti též lze, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

31. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem a s vynaložením odpovídající pečlivosti, tedy v rozporu s § 75 a § 86 odst. 1 z. s. ú., nepřezkoumala. V této souvislosti je třeba žalobkyni vytknout, že se v rámci přezkumu majetkových poměrů žalovaného zaměřila v podstatě výlučně na otázku jeho příjmů, které, a toto je třeba připustit, si řádně a na základě objektivních podkladů (pracovní smlouva, její dodatek, výplatní pásky, potvrzení o vyplacených mzdách) v odpovídajícím rozsahu ověřila. Naopak, úroveň ověřování, byť alespoň rámcových, výdajů žalovaného soud shledal jako zcela nedostatečnou, neboť v tomto směru žalobkyně provedla přezkum majetkových poměrů žalovaného výlučně na základě jeho vlastních sdělení (tedy v rozporu se standardem vymezeným v již shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Ačkoli si tyto (výdajové) poměry žalobkyně mohla alespoň rámcově ověřit např. výpisem z bankovního účtu žalovaného, jehož existence jí ostatně byla nade vší pochybnost známa, neboť právě na něj k 25. 6. 2019 poukázala částku 50 000 Kč. Přičemž i jen letmé prostudování zde evidovaných transakcí, jak je podrobně rozvedeno v čl. 7 tohoto rozsudku, nasvědčuje závěru, že žalovaný žalobkyni zamlčel existenci některých svých dalších závazků, z nichž některé již t. č. splácel (viz odchozí platby [právnická osoba] ve výši cca 7 300 Kč až 7 800 Kč měsíčně) a některé další mu naopak t. č. vznikly (viz příchozí platby od [právnická osoba] Credit ve výši cca 84 300 Kč v dubnu 2019). Za obdobně varovný poznatek, týkají se úrovně úvěruschopnosti žalovaného a plynoucí taktéž z výpisů z jeho bankovního účtu, pak lze považovat zjištěnou výši příchozích a odchozích plateb zde evidovaných, neboť tyto jednoznačně přisvědčují závěru, že právě a pouze díky plněním vypláceným poskytovateli spotřebitelských úvěrů si žalovaný udržoval kladný zůstatek a jinými slovy, průběžné poskytování dalších a dalších obdobných plnění představovalo toliko pomyslné vytloukání„ klínu klínem“. Na tomto závěru pak nic nemění ani kladná lustrace v NRKI a systému [příjmení], neboť je zjevné, že vstupní data pro předmětné lustrace nebyly kryty odpovídajícími, a tedy ani úplnými, vstupními údaji. S tím, že obdobný závěr lze konstatovat i stran skutečnosti, že dle vstupních dat žalobkyně měl žalovaný, co do vlastní spotřeby měsíčně hospodařit s částkou 3 410 Kč, odpovídající částce úředně stanoveného, tzv. životního minima. Aniž by však žalobkyně docenila, že částka tzv. životního minima představuje umělý konstrukt, s nímž je sice na místě poměřovat příjmy a výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, nicméně, vždy až na základě povědomosti o reálných potřebách jednoho každého žadatele a nikoli toliko na základě paušálního tvrzení samotného žalovaného - žadatele, jež není dále ověřováno. Byť v konkrétním případě tak žalobkyně mohla učinit, a to právě na základě již zmíněných výpisů z bankovního účtu.

32. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy [číslo] vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., a to pro rozpor se zákonem. Intenzita porušení zákona pak, ve smyslu výkladu předestřeného shora, dosahuje zjevného porušení veřejného pořádku, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tedy pozbývá právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu lze tudíž právně kvalifikovat toliko jako závazky z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Žalovaný se tak, s ohledem na výši celkem poskytnutého plnění (50 000 Kč), na žalobkyni sice bezdůvodně obohatil, v mezidobí však, na základě učiněných splátek, uhradil celkem 55 231 Kč, a lze tedy uzavřít, že dluh z původně vzniknuvšího bezdůvodného obohacení v mezidobí zanikl, neboť jej žalovaný, ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z., splnil, resp. dokonce přečerpal. S ohledem na tuto skutečnost tak nezbylo, než uplatněný nárok v plném rozsahu zamítnout, a to v celém jeho rozsahu, neboť vyplacená jistina byla žalovaným v plném rozsahu splacena již před podáním žaloby a navazující nároky (smluvní pokuty, smluvní úročení atd.) byly odvozeny od závazku ze Smlouvy [číslo] který, jako absolutně neplatný, od samého počátku nemohl vyvolat žádné právně relevantní účinky.

33. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému z účastníků. V této souvislosti soud nemohl pominout skutečnost, že žalobkyně v řízení v plném rozsahu neuspěla, a tak by právo na náhradu nákladů řízení mělo připadnout žalovanému. Žalovaný však, byť se dostavil k soudnímu jednání, za řízení zůstal zcela pasivní, nepředstavil ani základní body jakékoli procesní obrany a nárok náhradu nákladů soudního řízení neuplatnil.