10 C 57/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo zastoupené advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph. D. sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa o zaplacení částky 15 710 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se, co do nároku na zaplacení částky 8 658,67 Kč, kapitalizovaného zákonné úroku z prodlení ve výši 10 200,95 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % jdoucího z částky 8 658,67 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 403,33 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 475,66 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně jdoucím z částky 2 403,33 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 4 648 Kč, části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 695,91 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně jdoucího z částky 4 648 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 30. 11. 2021, ve znění doplnění ze dnů 24. 3. 2022 a 7. 4. 2022, vůči žalované domáhala zaplacení dvou dílčích nároků. V rámci prvého takto uplatněného nároku (dále jen nárok I.) se žalobkyně domáhala zaplacení částky nesplacené půjčky ve výši 7 051,33 Kč s příslušenstvím, totiž kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 171,57 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 7 051,33 Kč počítaným od 19. 12. 2020 do zaplacení. V rámci druhého takto uplatněného nároku (dále jen nárok II.) se pak žalobkyně domáhala zaplacení částky nesplacené půjčky ve výši 8 658,67 Kč s příslušenstvím, totiž kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 200,95 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 8 658,67 Kč počítaným od 19. 12. 2020 do zaplacení. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se společností [právnická osoba], (dále jen„ postupitel“), uzavřela dne 18. 12. 2020 smlouvu, kterou jí postupitel, v rámci celého souboru dalších pohledávek, postoupil mj. i pohledávky zakládající nároky I. a II. Samotné pohledávky žalované vůči postupiteli byly založeny jednak ze Smlouvy o půjčce ze dne 1. 10. 2005 [číslo] (dále jen Smlouva [číslo]), z jejíhož titulu postupitel vyplatil žalované v hotovosti částku 7 000 Kč (k nároku I.), a dále též ze Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva [číslo]), z jejíhož titulu postupitel vyplatil žalované částku 10 000 Kč (k nároku II.). Plnění z uvedených půjček však žalovaná splatila toliko částečně částkami 4 596,67 Kč (nárok I.) a 7 981,33 Kč (nárok II.) a poté již, byť k tomu byla upomínána, naposledy cestou tzv. předžalobní výzvy, nezaplatila ničeho.

2. Cestou podání ze dne 24. 3. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu zpět co do nároku II. Učinila tak v návaznosti na výzvu soudu, aby doložila text Smlouvy [číslo]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně k podání návrhu na částečné zpětvzetí podané žaloby přistoupila dřív, než bylo ve věci zahájeno (a dokonce i nařízeno) jednání, soud výrokem I. tohoto rozsudku podanému návrhu vyhověl a, ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř., řízení co do nároku II. zastavil, a to bez zjišťování stanoviska žalované, ve smyslu § 96 odst. 4 o. s. ř.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly žaloba i předvolání k jednání řádně doručeny.

4. Soud pak v rámci dokazování, ve smyslu § 132 o. s. ř. provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemné souvislosti, níže uvedené důkazy:

5. Textem Smlouvy [číslo] datovaným k 3. 10. 2005, doloženým spolu se všeobecnými obchodními podmínkami postupitele, bylo prokázáno, že postupitel poskytl žalované částku 7 000 Kč, vyplacenou v hotovosti, oproti podpisu. Poskytnutou částku, navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 4 648 Kč (celkem tedy 11 648 Kč), se žalovaná zavázal splatit formou celkem 52 splátek po 224 Kč s tím, že jednotlivé splátky byly splatné v sedmidenních obdobích, počínaje 7. dnem po datu podpisu. Před poskytnutím finančního plnění žalovaná vyplnila dotazník, označený jako„ Zákaznická karta“, kde označila své osobní a majetkové poměry.

6. Ve výpisu z časových řad systému [příjmení] je evidováno, že průměrná úroková sazba úvěrů na spotřebu s fixací do 1 roku (poskytovaných domácnostem) v období října 2005 činila 12,82 % ročně.

7. Listinou, označenou jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne 18. 12. 2020, doloženou spolu se seznamem postoupených pohledávek (pod položkou [číslo] zde je označena pohledávka představující nárok I.), bylo prokázáno, že pohledávka, představující nárok I., byla postupitelem převedena na žalobkyni.

8. O převodu pohledávky, představující nárok I., byla žalovaná vyrozuměna oznámením datovaným k 6. 1. 2021, které bylo, dle poštovního podacího lístku, k poštovní přepravě podáno dne 1. 2. 2021.

9. Naposledy žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení nárokovaného plnění upomínkou ze dne 11. 11. 2021, jíž, dle poštovního podacího lístku, k poštovní přepravě podala dne 12. 11. 2021.

10. Podle věty prvé návěti § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.), pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.

11. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

12. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

16. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. (2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

21. Výše zákonného úroku z prodlení, k datu podpisu Smlouvy [číslo] byla upravena nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném k datu podpisu smlouvy o půjčce.

22. Z hlediska časové působnosti soud práva a povinnosti ze Smlouvy [číslo] hodnotil dle obč. zák. neboť žalovaná a postupitel, ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z., její akceptaci provedli za účinnosti obč. zák. Naopak režim převodu pohledávky, odpovídající nároku ze Smlouvy [číslo] bylo na místě hodnotit dle o. z., taktéž s přihlédnutím k datu akceptace shora označené smlouvy o postoupení pohledávek.

23. Soubor práv a povinností, k nimž se žalovaná a postupitel zavázali, oproti podpisu Smlouvy [číslo] soud kvalifikoval jako úročenou peněžitou půjčku, ve smyslu § 657 a § 658 odst. 1 obč. zák., jež zároveň, v návaznosti na postavení smluvních stran, vykazovala též znaky spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 písm. a) z. s. ú. A to s ohledem na skutečnost, že tento soubor práv a povinností zahrnoval především povinnost postupitele, subjektu poskytujícího finanční plnění v rámci své podnikatelské činnosti, vyplatit finanční plnění, jíž korespondovala povinnost žalované, spotřebitele, toto finanční plnění, po navýšení o částku tzv. souhrnného poplatku, splatit. Poskytnutí finančního plnění pak bylo bezprostředně navázáno na akt podpisu, akceptace, práv a povinností ze Smouvy [číslo]. Samotný souhrnný poplatek, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poskytnutým finančním plněním, lze po právní stránce hodnotit jako kapitalizovaný úrok (obdobně viz např. závěry Krajského soudu v Praze v dosud citovaném rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 ze dne 18. 2. 2003). Částka souhrnného poplatku představovala de facto zisk postupitele za poskytnuté finanční plnění a úročení, jakožto tradiční vyjádření zisku poskytovatele finančního plnění - obchodního profesionála, v plném rozsahu nahrazovala. Tím spíše za situace, kdy ve vztahu k částce souhrnného poplatku (plnění pojmově závislého na ekvivalenci směňovaných hodnot) nebylo v textu Smlouvy [číslo] nijak blíže vymezeno, za jaká plnění měl být poskytnut a v jakém rozsahu se jednalo„ jen“ o odměnu postupitele. Za daného stavu věci se tak soud dále zabýval otázkou, nakolik lze částku souhrnného poplatku, co do jeho výše, hodnotit jako souladnou s dobrými mravy, ve smyslu § 3 ve spojení s 39 obč. zák., přičemž dle zavedené praxe (viz např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004) nelze jako souladný s dobrými mravy hodnotit úrok převyšující čtyřnásobek obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami s tím, že k datu podpisu Smlouvy [číslo] tato činila 12,82 %.

24. Oproti tomu v konkrétním případě činila úroková sazba cca 66 % ročně, obvyklou úrokovou sazbu uplatňovanou t. č. bankami převyšovala cca pětinásobně, a soud proto, ve smyslu § 41 obč. zák., shledal dílčí ujednání o souhrnném poplatku jako rozporné s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatné, ve smyslu § 39 obč. zák., tedy ex tunc zbavené všech právních účinků. V návaznosti na toto zjištění proto bylo na místě jako důvodný vyhodnotit toliko nárok odpovídající rozdílu částky jistiny a již splaceného plnění, tj. částce 2 403, 33 Kč, s jejímž plněním se žalovaná, ve smyslu § 517 obč. zák., ocitla v prodlení po datu poslední předepsané splátky, tj. počínaje od 8. 10. 2022. Od tohoto data také postupiteli vzniklo i právo nárokovat zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 2 403, 33 Kč (vč. jeho kapitalizované části). Právě a pouze nárok na zde vymezenou pohledávku i příslušenství mohla žalobkyně, v rámci souboru dalších pohledávek, od postupitele, ve smyslu § [číslo] ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z., nabýt.

25. Naopak, ve zbytku soud shledal uplatněný nárok nedůvodným a výrokem II. jej zamítl, neboť byl odvozen o ujednání o souhrnném poplatku, jež nevyvolávalo zamýšlené právní účinky.

26. Co se týče námitky žalobkyně, která stran povahy souhrnného poplatku odkazovala na závěry usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 504/06 ze dne 27. 11. 2006, s touto se soud neztotožnil. Bylo třeba vzít v úvahu, že Ústavní soud své závěry o poplatku za poskytnutí finančního plnění v jím projednávaném případě opřel o zjištění, že zde byl poplatek sjednán za konkrétní služby. Současně též nebylo možné, ve smyslu § 13 o. z., pominout, že shora předestřený výklad o povaze souhrnného poplatku je dosud široce užíván a odpovídá trendu postupně budované ochrany spotřebitele, zatímco závěry Ústavního soudu z citovaného usnesení širší odezvu v aplikační praxi nenalezly s tím, že tyto nelze bez dalšího hodnotit jako závazné, byly-li vyjádřeny v odlišném řízení, bez pomyslné hierarchické vazby na projednávanou věc (v této souvislosti viz např. závěry Nejvyššího soudu z rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 5012/2014 ze dne 3. 7. 2015), a toliko v usnesení, nikoli v nálezu. Tím spíš, jestliže i Ústavní soud již v rámci své rozhodovací praxe (na úrovni rozhodovací praxe nálezové), někdy i nad rámec zákonné úpravy, přistoupil k trendu posilování spotřebitelských práv, jakožto projevu ochrany slabší smluvní strany.

27. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému z účastníků. V této souvislosti soud nepřehlédl, že žalobkyni byla přisouzena méně než polovina nárokovaného plnění (vč. příslušenství), neboť byl uplatněný nárok částečně zamítnut a částečně bylo řízení o něm zastaveno, kdy zavinění na částečném zastavení nese žalobkyně, která nebyla schopna nárok II. doložit textem Smlouvy č. [číslo] (vč. případného aktu její akceptace). V řízení tak převažující měrou uspěla žalovaná, která nicméně zůstala pasivní, na svou procesní obranu neučinila žádný procesní úkon, a přirozeně jí tak nevznikly ani žádné výlohy, jež by jí měla žalobkyně nahradit.