10 C 64/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 077,75 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 160 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucím z částky 3 160 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 2 173,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 261,39 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 588,76 Kč, zákonné úroku z prodlení ve výši 10 % ročně, jdoucího z částky 4 077,75 Kč od 20. 7. 2021 do 12. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 917,75 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení a části zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně jdoucího z částky 3 160 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného dne 25. 11. 2021, doplněnou vyjádřením ze dne 1. 4. 2022, žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení částky jistiny nesplaceného spotřebitelského úvěru ve výši 4 077,75 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 588,76 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 261,39 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 077,75 Kč jdoucího od 20. 7. 2021 do zaplacení. Právní titul vzniku uplatněného nároku žalobkyně vymezila tak, že jde o plnění ze„ Smlouvy o úvěru [číslo]“ ze dne 31. 10. 2018 (dále jen Smlouva [číslo]), které žalovaná splatila toliko z části, v rozsahu 1 840 Kč, s tím, že právo na nesplacený zbytek jí následně bylo společnosti [právnická osoba] (dále jen postupitel) postoupeno.

2. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly výzva k vyjádření i předvolání k jednání řádně doručeny k 28. 3. 2022, resp. k 6. 5. 2022.

3. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Postupitel, oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“, datovaného k 31. 10. 2018, v hotovosti vyplatil žalované částku 5 000 Kč, jíž se žalovaná, po navýšení o smluvní úrok, poplatek za poskytnutí, náklady vyhodnocení a inkasní poplatek, zavázala splatit formou 14 měsíčních splátek po 664 Kč, dle souběžně předloženého splátkového kalendáře. V textu Smlouvy [číslo] pak bylo dále zakotveno právo postupitele nárokovat v případě prodlení žalované smluvní pokutu odpovídající 0,1% z dlužné částky denně. V rámci procesu ověřování tzv. úvěruschopnosti postupitel vycházel z údajů, jež mu v rámci žádosti o poskytnutí finančního plnění sdělila sama žalovaná. Ta uvedla, že má základní vzdělání, bydlí u rodičů, t. č. pečuje o jedno nezletilé dítě, je na mateřské dovolené, disponuje bankovním účtem a její příjem činí 6 100 Kč (rodičovský příspěvek). V souvislosti s vyplněním předmětné žádosti žalovaná předložila postupiteli též přílohy, konkrétně dohodu o změně pracovní smlouvy pí. [jméno] [příjmení], výplatní pásky pí. [jméno] [příjmení] a výpisy z vlastního bankovního účtu, kde byl za měsíc červenec 2018 evidován zůstatek 101,56 Kč, za měsíc srpen 2018 zůstatek 68,46 Kč a za měsíc září 2018 zůstatek 3,06 Kč (s evidovanými příjmy vždy po 6 100 Kč). Žalovaná následně z poskytnutého plnění splatila toliko 1 840 Kč a poté splácet přestala. Proto postupitel, oproti úplatě a podpisu listiny označené jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datované k 19. 7. 2021, převedl svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Přílohou„ Smlouvy o postoupení pohledávek“ byl pod [číslo]„ Seznam pohledávek“, kde je pohledávka postupitele za žalovanou označena. O převodu pohledávky byla žalovaná informována oznámením datovaným 5. 8. 2021, jehož součástí byla i výzva k plnění. Oznámení o převodu pohledávky postupitel odeslal 9. 8. 2021, žalovaná však ani po tomto datu nesplatila ničeho. Byť byla po datu 9. 8. 2021 k úhradě upomínána též cestou předžalobní výzvy z 18. 10. 2021, jež byla odeslána 20. 10. 2021. V mezidobí také měli pracovníci žalobkyně, v souvislosti s vymáháním nyní nárokované pohledávky, vykonat celkem 1 návštěvu v místě bydliště žalované a dále též odeslat jednu další výzvu k plnění, datovanou k 6. 9. 2021. Tvrzená návštěva a ani odeslání naposled uvedené výzvy nicméně nebyly doloženy žádnými doklady, a stejně tak nebylo doloženo ani to, na základě jakého klíče (interního ceníku služeb apod.) žalobkyně žalované náklady mimosoudního vymáhání v konkrétní výši počala účtovat.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok kvalifikoval jako nárok z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Závazek sjednaný z titulu Smlouvy [číslo] odpovídající v důsledku svého obsahu a postavení smluvních stran úročené zápůjčce, resp. spotřebitelskému úvěru, ve smyslu § 2390 o. z., § 2392 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú., totiž bylo na místě kvalifikovat, jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. V tomto směru soud nemohl pominout, že postupitel řádně nesplnil svou hmotněprávní povinnost, zakotvenou v § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 31. 10. 2018 (dále z. s. ú.), a odpovídajícím způsobem nepřezkoumal tzv. úvěruschopnost žalované, neboť opomenul, že žalovaná t. č. hospodařila na svém bankovním účtu s téměř nulovými zůstatky a co do příjmu byla t. č. zcela odkázána na rodičovský příspěvek ve výši pouhých 6 100 Kč, určený nejen k úhradě potřeb samotné žalované, ale též jejího nezletilého dítěte. Nadto se též postupitel při ověřování tzv. úvěruschopnosti do značné míry spolehl na informace sdělené samotnou žalovanou, aniž by tyto dále ověřil (především stran bydlení, vazeb na matku atd.). Přičemž plnění hmotněprávní povinnosti, spořívající v přezkumu tzv. úvěruschopnosti, bylo třeba v soudním řízení přezkoumávat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) a její případné porušení pak kvalifikovat nejen jako porušení zákona, ale současně též jako zjevné porušení veřejného pořádku. S ohledem na absolutní neplatnost závazku sjednaného z titulu Smlouvy [číslo] tak postupiteli za žalovanou vzniklo toliko právo na zaplacení částky 5 000 Kč, založené však toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, kdy právním titulem vzniku tohoto tzv. kvazi závazku byl samotný akt vyplacení částky 5 000 Kč. Právě a pouze právo na zaplacení částky 3 160 Kč (zohledňující dle § 2993 o. z. i uskutečněné splátky) tak mohl postupitel na žalobkyni následně, z titulu postoupení většího množství obdobných pohledávek, ve smyslu § [číslo] ve spojení s § 1887 o. z., převést. Co se týče určení data, kdy se žalovaná s plněním nárokovaného plnění dostala do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z., a kdy jí platně vznikla povinnost platit též zákonný úrok z prodlení, ve smyslu § 1970 o. z., toto bylo stanoveno k datu 13. 8. 2021, neboť právě k datu předchozímu, ve smyslu § 573 o. z., došlo k naplnění vyvratitelné zákonné domněnky o doručení oznámení o postoupení, jež v sobě obsahovalo mj. i výzvu k plnění, jakožto prvou výzvu k plnění částky bezdůvodného obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010).

5. Související nárok na zaplacení nákladů mimosoudního vymáhání pak soud shledal neprokázaným. Stran tohoto nároku nebylo postaveno na jisto, na základě jakého klíče žalobkyně uvedený nárok vypočetla a zda vůbec vůči žalované jednotlivé kroky mimosoudního vymáhání reálně provedla. V tomto směru tak žalobkyně neunesla tzv. důkazní břemeno s tím, že případné procesní poučení ohledně této skutečnosti nebylo možné žalobkyni závazně poskytnout, jelikož příslušnou výzvu k doplnění lze, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., udělit toliko při jednání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010), jehož se však žalobkyně, ke své újmě a po předchozí omluvě, neúčastnila.

6. V návaznosti na shora označené právní závěry soud výrokem I. tohoto rozsudku uplatněný nárok shledal důvodným co do nároku na zaplacení částky 3 160 Kč a zákonného úroku z této částky jdoucího od 13. 8. 2021. Uvedená plnění je žalovaná povinna zaplatit v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku soud uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

7. O právu na náhradu nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se toto nepřiznává žádnému z účastníků řízení. S ohledem na výši plnění, v jehož rozsahu byl uplatněný nárok shledán jako důvodný (i se zohledněním příslušenství), lze uzavřít, že v řízení převažující měrou uspěla žalovaná, která však za řízení zůstala nekontaktní, a tudíž jí ani nevznikly žádné výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit.

8. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.