10 C 68/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 370 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 12 370 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 703,9 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 061,27 Kč, úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 10 000 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 10 000 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, postoupenou nadepsanému soudu k , datum, , ve znění vyjádření ze dne , datum, , se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení finančního plnění výši , částka, a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že z titulu „Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “) žalované zřídil kontokorent s limitem do , částka, , oproti čemuž se žalovaná zavázala, že bude poskytnuté plnění, úročené sazbou 16,90 % ročně, průběžně splácet měsíčními splátkami ve , částka, . Takto popsaná práva a povinnosti žalobkyně a žalovaná ujednaly poté, co si žalobkyně ověřila aktuální majetkové poměry žalované a její schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost). Přičemž žalobkyně vycházela ze sdělení žalované, uvedených v žádosti o poskytnutí finančního plnění, z předložené pracovní smlouvy, jíž měla žalovaná t. č., tzv. na dobu neurčitou, sjednanou se společností , právnická osoba, . (s měsíčním příjmem , částka, ), z údajů, zaznamenaných na účtu žalované, z lustrace provedené v systému CBCB, kde si žalobkyně ověřila stávající „úvěrové zatížení“ žalované (splátky , částka, na již sjednaný kontokorent, , částka, na úvěr ze stavebního spoření a , částka, na další úvěr ze stavebního spoření), a konečně též ze závěrů hodnocení v jejím interním ekonomickém modelu, který vyhodnotil zjištěné příjmy a výdaje žalované, jež dovodil jednak ze stavu bankovního účtu žalované a dále také ze statistických dat (v celkové výši , částka, ). Po datu načerpání nicméně žalovaná předepsané splátky přestala hradit, a proto žalobkyně k , datum, využila svého smluvního oprávnění a dosud nesplacený zůstatek revolvingového rámce zesplatnila. K úhradě nárokovaného plnění žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou ze dne , datum, , avšak žalovaná ani poté nesplatila ničeho.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku vyjádřila při jednání dne , datum, . Tehdy uvedla, že si sjednání závazku ze Smlouvy č. , hodnota, nevybavuje. Připustila pouze, že si vzala úvěr na opravu koupelny, poté ale, po prodeji domu, o veškerou smluvní dokumentaci přišla a navíc jí také cca 2 roky nazpět odcizili peněženku.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. V dokumentu, označeném jako „Žádost o poskytnutí úvěrové produktu“, datovaném k , datum, , žalovaná žalobkyni sdělila, že je vdaná, žije v domácnosti o dvou členech, nepečuje o osobu bez příjmu, dosáhla středního odborného vzdělání, žije ve vlastní nemovitosti (zatížené zástavou) a z pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, ., sjednaného na dobu neurčitou, pobírá měsíční mzdu ve výši , částka, . Pokud jde o položku výdajů – „Měsíční platby domácnosti“, jsou zde uvedeny nulové položky, a to ve vztahu k „nájmu“, „splátkám klienta mimo ČS“ a „ostatním splátkám“. Vyhodnocení podané žádosti žalobkyně provedla cestou vystavení dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ z , datum, , kde zaznamenala, že ve vztahu k žalované provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, v rejstříku CBCB a v interních registrech. Výdaje žalované žalobkyně v rámci procesu přezkumu tzv. úvěruschopnosti stanovila částkou , částka, měsíčně, při zohlednění zůstatku na účtu žalované a statistických dat, vč. normativních nákladů bydlení. Pokud jde o stávající splátky jiných finančních produktů, žalobkyně zaznamenala, že žalovaná t.č. splácela poskytnutý kontokorent (, částka, měsíčně) a dva úvěry ze stavebního spoření (, částka, měsíčně a , částka, měsíčně).

5. Na bankovním účtu č. , č. účtu, , který žalobkyně vedla ve prospěch žalované (za současného poskytnutí služby tzv. kontokorentu), byl k , datum, evidován záporný zůstatek (, částka, ). Za měsíc srpen zahrnovaly příchozí platby na uvedeném účtu celkem , částka, , mj. načerpaný úvěr – „peníze na klik“ ve výši , částka, , platbu od společnosti , právnická osoba, ., - „mzdu“ ve výši , částka, a částku , částka, načerpanou z bankovního účtu u , právnická osoba, . Za období předchozí činily zůstatky na uvedeném účtu k , datum, (– , částka, ), k 1. 6. 20198 (- , částka, ), k , datum, (- , částka, ), k , datum, (-, částka, ), k , datum, (-, částka, ), k , datum, (-, částka, ) a k , datum, (- , částka, ).

6. Textem písemného vyhotovení Smlouvy č. , hodnota, , datovaným k , datum, a opatřeným vlastnoručním podpisem žalované, doloženým spolu s textem Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a interním ceníkem žalobkyně (pozn. z těchto dokumentů soud pro účely dokazování nezjistil žádné podstatné skutečnosti), vzal soud za prokázané, že se žalobkyně, právě s odkazem s odkazem na vlastní všeobecné obchodní podmínky i interní ceník, zavázala žalované, na zvláštním účtu č. , č. účtu, , zřídit úvěrový rámec s limitem , částka, , při úročení sazbou 16,90 % ročně. Načerpané plnění se žalovaná zavázala splácet formou měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Souběžně se sjednáním takto popsaných práv a povinností se žalobkyně žalované dále zavázala poskytovat pojištění schopnosti splácet, za jehož čerpání se žalovaná zavázala platit poplatek ve výši určené t. č. účinným ceníkem žalobkyně. Pro případ, kdyby žalovaná přestala předepsaná plnění hradit řádně a včas (a prodlení by ve vztahu k jedné splátce trvalo déle než 3 měsíce/došlo-li by k prodlení s plněním na dvě a více splátek), bylo ve prospěch žalobkyně sjednáno mj. i právo zesplatnit t. č. nesplacený zůstatek.

7. Ve výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, (nazvaném též „PODKLADY PRO SÚDNÉ KONANIE“) lze zaznamenat, že žalovaná k , datum, načerpala na účet č. , č. účtu, částku , částka, . Celkem pak žalovaná z uvedeného účtu, v období od , datum, do , datum, , načerpala , částka, (z toho , částka, na již označený účet a , částka, formou plateb bankovní kartou). V tomtéž období žalovaná splatila celkem , částka, .

8. K datu , datum, žalobkyně žalované, cestou dokumentu „Poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy“, upomenula, aby do , datum, , pod sankcí případného zesplatnění, splatila dluh ve výši , částka, . Následně však žalovaná, v dokumentu „Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“, datovaném k , datum, , zaznamenala, že zůstatek na účtu č. , č. účtu, k , datum, zesplatnila.

9. Naposledy žalovanou k úhradě nárokovaného plnění upomenul zástupce žalobkyně „Výzvou k úhradě dluhu“, datovanou k , datum, , a to pod sankcí případného soudního vymáhání.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

13. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu závazek, sjednaný mezi žalobkyní a žalovanou. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost žalobkyně zřídit, oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, , zvláštní bankovní účet, ze kterého byla žalovaná oprávněna průběžně čerpat finanční prostředky s limitem do , částka, , úročené sazbou 16,90 % ročně. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalované splácet čerpané plnění, navýšené o úročení, pojistné za akcesoricky sjednané pojištění, ve smyslu § 1727 o. z. ve spojení s § 2758 odst. 1 o. z., i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2935 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, banka, poskytující úročená finanční plnění za účelem dosažení zisku, předmětný závazky sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

23. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

24. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného, eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. , Anonymizováno, . V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady , Anonymizováno, . Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „, Anonymizováno, ze dne , datum, ), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

25. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k , datum, , neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před , datum, . S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před , datum, , dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

26. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. V tomto směru lze vznést výhradu především k závěrům, jež žalobkyně na základě dostupných podkladů pojala. Přičemž je třeba uvést, že žalobkyně nevyužila ani té výhody, že t.č. pro žalovanou vedla „běžný“ bankovní účet č. , č. účtu, , z něhož si mohla majetkové poměry žalované poměrně snadno a naprosto objektivně ověřit. Kvitovat lze, že si žalobkyně ověřila existenci zaměstnání žalované (mj. i formou doložené pracovní smlouvy) i příjmů z něho, neboť mzda byla žalované poukazována právě na bankovní účet vedený žalobkyní. Naopak, žalobkyně zcela pominula blíže přezkoumávat výši a strukturu výdajů žalované a v plném rozsahu se spolehla na „výpočet“ uskutečněný jejím interním ekonomickým modelem, který však zjevně nebral v úvahu individualizovaná data, ale, jak ostatně sama žalobkyně uváděla, především data „statistická“. A to navzdory skutečnosti, že žalovaná v žádosti o poskytnutí finančního plnění neuvedla žádné výdaje, kteréžto zjištění lze samo o sobě považovat za nadmíru podezřelé. Ostatně, jen stěží si lze představit jedince, který se nešatí, nesytí a nezajišťuje byť alespoň základní hygienu. Vedle toho také žalobkyně zcela opomenula stávající splátkové zatížení žalované (v součtu cca , částka, měsíčně, cca 40 % vykázaných příjmů) a konečně i tu skutečnost, že zůstatky na „běžném“ bankovním účtu č. , č. účtu, , který pro žalovanou t. č. vedla, byly dlouhodobě (minimálně cca půl roku před podpisem Smlouvy č. , hodnota, ), mj. i v důsledku souběžně sjednaného kontokorentu, v mínusu, kdy záporný zůstatek s většími či menšími výkyvy (v řádu cca , částka, ) osciloval okolo maximálního zůstatku – , částka, . A vzhledem k tomu, že zaměstnavatel žalované právě na tento „běžný“ bankovní účet zasílal mzdu, lze uzavřít, že žalovaná svými příjmy jen tak tak pokryla své tehdejší výdaje. Pokud tedy interní model žalované přesto vypočetl, že by žalovaná měla měsíčně „vyjít“ s částkou , částka, , jednalo se o výpočet zjevně mimo reálné poměry žalované. Tím spíše vzhledem ke zjištění, že jen součet částky životního minima (t. č. , částka, ve smyslu § 1 vl. nař. č. 409/2011 Sb.) a nejnižších, tzv. normativních nákladů bydlení dvou osob (žalovaná v žádosti uvedla, že žije ve „dvoučlenné“ domácnosti) ve vlastní nemovitosti (t. č. , částka, ve smyslu § 1 odst. 1vl. nař. č. 407/2017 Sb.), by t. č. činil, po vydělení tzv. normativních nákladů napůl, , částka, . Jinak řečeno, interní ekonomický model vypočetl, že by žalovaná měla k datu vyhodnocení žádosti žít v podstatě na samé hranici nejnižších možných, „úředních“ životních nákladů. Přičemž si lze jistě položit otázku, nakolik je možno jako tzv. úvěruschopného kvalifikovat jedince, který má žít právě na hranici tzv. životního minima. Závěrem tohoto bodu pak soud považuje za nutné uvést, že sama skutečnost, že žalovaná po určitou dobu předepsané splátky splácela, bez dalšího nemůže závěr o absenci řádného přezkumu tzv. úvěruschopnosti konvalidovat (shodně viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, ve věci , právnická osoba, . v. , právnická osoba, .).

27. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy č. , hodnota, , vč. akcesoricky sjednaného pojištění, vyhodnotil jako neplatný, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ř. ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem, konkrétně z. s. ú.. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy č. , hodnota, , z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený nikoli na základě smluvním, ale fakticky, čerpáním dílčích plnění. Takto založený kvazi závazek však žalovaná, ještě před datem podání žaloby, vyrovnala a, zaplatila-li cca , částka, , dokonce přeplatila. Nárokovaná pohledávka tak ještě před datem podání žaloby, ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z., zanikla v důsledku splnění. Z uvedeného důvodu proto soud uplatněný nárok, jako celek, zamítl.

28. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich náhradu, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., nepřiznává žádnému z účastníků. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení v plném rozsahu uspěla žalovaná, které však za řízení nevyvstaly žádné výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahrazovat. V tomto ohledu vzal soud v úvahu, že žalovaná v souvislosti s vedením soudního řízení nezaslala žádné podání a i u jednání, k němuž se dostavila, setrvala ve stavu naprosté pasivity.