10 C 69/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhod samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč a to formou splátek po 4 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje prvním měsícem po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně jdoucího z částky 20 000 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 25,85% ročně jdoucího z částky 20 000 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 26. 11. 2021, ve znění doplnění ze dnů 28. 3. 2022 a 11. 5. 2022, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku 20 000 Kč a příslušenství sestávající ze zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 20 000 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 25,85 % ročně jdoucího z částky 20 000 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ postupitel“), z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] (dále jen„ Smlouva [číslo] [rok] [číslo]“), k 27. 11. 2017 v hotovosti vyplatil žalovanému 20 000 Kč, oproti čemuž se tento zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 25,85 % ročně, splatí formou celkem 13 měsíčních splátek. Popsaná práva a povinnosti postupitel a žalovaný ujednali poté, co si postupitel, v důvěře v pravdivost údajů sdělených žalovaným v jím vyplněném dotazníku, co do příjmů i výdajů ověřil jeho aktuální majetkové poměry i jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost), přičemž také souběžně provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci zahájených exekucí a v databázích inkasních agentur. Žalovaný pak k datu předepsané splatnosti předepsané splátky nezaplatil, a to ani poté, co postupitel vzniknuvší pohledávku, z titulu smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne 11. 12. 2019, převedl na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Ani k dodatečné výzvě, datované k 26. 2. 2020, nicméně žalovaný nezaplatil ničeho 2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu byly výzva k vyjádření i předvolání k jednání řádně doručeny k 4. 4. 2022 (výzva k vyjádření + žaloba), resp. k 23. 12. 2022 (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Textem písemného vyhotovení Smlouvy [číslo] [rok] [číslo], datované k 27. 11. 2017, bylo prokázáno, že postupitel, oproti podpisu předmětného dokumentu, vyplatil žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč, jíž se žalovaný, po navýšení o úročení ve výši 25,85 % ročně a další plnění, žalobkyní nenárokovaná - poplatek za uzavření, poplatek za správu, poplatek za hotovostní výběr, zavázal splatit cestou 13 měsíčních splátek po 2 600 Kč, splatných vždy k 27. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy [číslo] [rok] [číslo]. Ke Smlouvě [číslo] [rok] [číslo] byl jako příloha připojen též dokument rekapitulující parametry sjednaných práv a povinností, označený jako FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU, a dokument s vymezením sjednaných splátek, označený jako„ Předpis splátek ke smlouvě o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] [číslo]“.

5. V souvislosti s ověřováním tzv. úvěruschopnosti žalovaný k 27. 11. 2017 vyplnil vlastnoručně podepsaný dotazník, označený jako„ Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru“, kde mj. uvedl, že je na dobu určitou zaměstnán ve [právnická osoba] s. r. o. a žije ve společné domácnosti s jednou další výdělečně činnou osobou. Svůj příjem žalovaný v dotazníku specifikoval částkou 14 555 Kč měsíčně, příjem domácnosti pak částkou 30 000 Kč měsíčně. Mezi označené výdaje žalovaný zahrnul náklady na bydlení, ve výši 4 500 Kč měsíčně, náklady na energie, ve výši 1 000 Kč měsíčně, a náklady na stravování ve výši 3 500 Kč měsíčně. Vlastní průměrné měsíční výdaje žalovaný určil částkou 9 000 Kč, průměrné měsíční výdaje celé domácnosti částkou 16 000 Kč.

6. Za účelem doložení svých majetkových a osobních poměrů žalovaný postupiteli předložil„ Dohodu o pracovní činnosti“, datovanou k 1. 9. 2017, z jejíhož titulu, na pozici„ brigádník“, pracoval ve společnosti [právnická osoba] s tím, že pracovně právní vztah byl sjednán na dobu určitou, do 31. 8. 2018 (odst. 4), mzda ve výši 130 za hodinu hrubého (odst. 5). Pracovní činnost následně žalovaný, na základě pokynu zaměstnavatele ze dne 1. 9. 2017, vykonával pro společnost [právnická osoba], v režimu dočasného přidělení. Za období měsíců září a říjen 2017 byla žalovanému, dle předložených výplatních pásek, vyplacena mzda ve výši 14 889 Kč (výplatní páska za září 2017) a 14 221 Kč (výplatní páska za říjen [rok]). Rodinná domácnost žalovaného se t. č. nacházela v nájemním bytě [číslo] na adrese [adresa], datované k 3. 5. 2007, jež byla sjednána na dobu neurčitou (čl. III. odst. 1). Nájemné i související služby byly určovány ve výpočtových listech vystavovaných pronajímatelem (čl. IV. odst. 1 a 2). Přičemž, dle předloženého předpisu„ SIPO“, činila výše nájemného za měsíc listopad 2017 8 836 Kč, náklady na platby za elektřinu 980 Kč, za plyn 820 Kč a za rozhlasové a televizní poplatky v souhrnu 180 Kč.

7. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalovaného postupitel tyto údaje shrnul v dokumentu označeném jako„ Finanční analýza“, kde shrnul stav měsíčních příjmů žalovaného (14 555 Kč), stav měsíčních výdajů žalovaného (9 000 Kč), stav minimálních měsíčních výdajů žalovaného (3 050 Kč) a zohlednil rezervu na neočekávané výdaje (1 000 Kč). [příjmení] disponibilní zdroje žalovaného tak postupitel určil částkou 4 555 Kč, odpovídající rozdílu příjmů a součtu výdajů a rezervy. Minimální měsíční výdaje dvoučlenné domácnosti žalovaného postupitel určil částkou 6 100 Kč. Dále také postupitel zjištěné údaje bodově ohodnotil a celkový součet jednotlivých bodů propočetl v dokumentu označeném jako„ Credit Scoring“, kde žalovaného na základě bodového ohodnocení zařadil do skupiny osob, jíž lze poskytnout max. 25 000 Kč.

8. Dokumentem, označeným jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 11. 12. 2019 a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek („ Přílohou [číslo]“), bylo prokázáno, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy [číslo] [rok] [číslo], ve smyslu čl. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu zaplacení úplaty, ve smyslu čl. 5 1 tohoto dokumentu, přešlo na žalobkyni. O zaplacení úplaty vystavil zástupce postupitele potvrzení, datované k 3. 2. 2020 O aktu převodu pohledávky postupitel žalovaného vyrozuměl oznámením ze dne 6. 2. 2020, jež pověřený zaměstnanec postupitele, oproti vystavení potvrzení datovaného k 13. 2. 2020, předal k poštovní přepravě.

9. K zaplacení nárokovaného plnění byl žalovaný vyzván prostřednictvím upomínky označené jako„ Předžalobní výzva ve smyslu ust. § 142a odst. 1 občanského soudního řádu“, datované k 26. 2. 2020, jíž zástupce žalobkyně, dle předloženého podacího lístku, k poštovní přepravě podal ještě téhož dne.

10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

15. Podle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] [rok] [číslo] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu 8. 11. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

28. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu závazek sjednaný mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele poskytnout žalovanému, oproti podpisu Smlouvy [číslo] [rok] [číslo], úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména s ohledem na poskytnutí finančního plnění, bezprostředně vázaného na podpis Smlouvy [číslo] [rok] [číslo]) právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z.. Vzhledem k postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka dále též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující finanční plnění, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

29. S ohledem na právní povahu sjednané zápůjčky tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] [rok] [číslo], ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

30. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva vydlužitele-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

31. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

32. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. Byť lze kvitovat, že co do zajištěných podkladů postupitel stran ověření majetkových poměrů žalovaného opatřil relevantní podklady, přiměřené výši poskytovaného plnění. I tak je však třeba vznést zásadní výhradu, neboť postupitel žalovanému zápůjčku vyplatil bez ohledu na skutečnost, že tento byl co do zdrojů příjmů vázán výlučně na jediný pracovně právní vztah, který byl sjednán toliko na dobu určitou. S tím, že doba trvaní pracovně právního vztahu žalovaného byla sjednána do konce měsíce srpna roku 2018, zatímco předepsané měsíční splátky byly vyměřeny na dobu 13 měsíců, tedy přinejmenším do konce roku 2018. Již z tohoto konstatování tedy plyne, že postupitel zápůjčku vyplatil, aniž by měl, byť v režimu pravděpodobnosti, ověřeno, zda žalovaný bude mít zdroje k placení předepsaných splátek. Další výhradu pak je třeba uplatnit v tom směru, že postupitel, ačkoli při poskytnutí zápůjčky vycházel ze závěru, že v domácnosti žalovaného jsou dvě výdělečně činné osoby, sdílející náklady na provoz domácnosti (např. na bydlení), stran majetkových poměrů oné druhé výdělečně činné osoby nezjišťoval ničeho.

33. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy [číslo] [rok] [číslo], proto soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž„ zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 ICdo 36/2020 ze dne 10. 6. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl povědomí o rizikovosti provedené transakce (o délce trvání pracovně právního vztahu žalovaného byl z předložených podkladů zpraven a musel si být vědom i absence podkladů vztahujících se k určení celkových příjmů domácnosti žalovaného), poskytl spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy [číslo] [rok] [číslo], z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud nebylo ani z části splaceno, proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky 20 000 Kč, odpovídající právě částce nesplacené jistiny, neboť právě a pouze právo na zaplacení jistiny mohla žalobkyně, z titulu postoupení, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., nabýt.

34. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl. 35. [příjmení] uplatněného nároku, zahrnující smluvní úročení, soud, obdobně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na toto plnění měl být založen závazkem vymezeným ujednáními ze Smlouvy [číslo] [rok] [číslo], který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

36. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu (i se zohledněním příslušenství), uspěl převažující měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut (ostatně, jen částka smluvního úroku kapitalizovaná ke dni vyhlášení rozsudku převyšuje částku jistiny). Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.

37. Splatnost plnění, uloženého žalovanému k úhradě výrokem I., soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil formou splátek 4 000 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek.