10 C 71/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 036 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 444 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 13 592 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 689,7 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 866,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 6 416,11 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně jdoucího z částky 6 196,35 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou, u nadepsaného soudu dne , datum, , ve znění vyjádření ze dnů , datum, a , datum, , se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení finančního plnění výši , částka, a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění, jako pohledávku, nabyla dne , datum, z titulu „Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž , datum, sjednala se společností , právnická osoba, , (dále jen „postupitel“). Postupitel pak na základě „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “) žalované v hotovosti vyplatil , částka, , oproti čemuž se žalovaná zavázala, že poskytnuté plnění, navýšené o příslušenství ve výši , částka, (představované smluvním úročením, poplatkem za poskytnutí, náklady na vyhodnocení žádosti o úvěr a inkasním poplatkem), splatí formou 14 měsíčních splátek po , částka, , vymezených v přehledu, který byl ke Smlouvě č. , hodnota, přiložen jako příloha. Poslední z takto předepsaných splátek pak byla splatná k , datum, . Takto popsaná práva a povinnosti postupitel a žalovaná ujednali poté, co si postupitel ověřil aktuální majetkové poměry žalované a její schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost), přičemž tento vycházel jednak ze sdělení žalované, uvedených v žádosti o poskytnutí finančního plnění, a dále též z lustrací žalované v rejstřících SOLUS, NRKI, ISIR či BRKI, jakož i ze souběžně přiložených listin, konkrétně složenek dokládajících výši důchodu žalované. Po datu poskytnutí nicméně žalovaná plnila toliko částečně a následně splácet přestala, byť byla k úhradě upomínána, naposledy cestou tzv. předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se z jednání omluvila, k uplatněnému nároku se však písemně vyjádřila cestou dvou podání, jmenovitě odporu z , datum, a omluvy z jednání ze dne , datum, . Takto žalovaná sdělila, že jí postupitel částku , částka, skutečně poskytl a ona ji použila na opravy domu, v němž obývá nájemní byt. Poskytnuté plnění se pak snažila splácet, nicméně dostala se do tíživé životní situace, neboť jejímu manželovi diagnostikovali rakovinu a on , datum, zemřel, načež jí, cca půl roku na to, umřela ještě matka. Přičemž žalovaná se o manžela i matku snažila postarat. Z uvedených důvodů tak žalovaná, jak doplnila, zůstala odkázána výlučně na svůj starobní důchod, z něhož navíc, vedle nájemného a běžných životních nákladů, umořuje též exekuci. Závazek, sjednaný s postupitelem, žalovaná, co do úroků i okolností sjednání, označila za lichvářský a uzavřela, že je na místě, aby jí soud uložil k úhradě toliko zbytek nesplacené jistiny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:, právnická osoba, rámci dokumentu, označeného jako „Žádost o úvěr“, datovaného k , datum, , žalovaná sdělila, že je vdaná, bezdětná, dosáhla středoškolského vzdělání, žije ve vlastní nemovitosti, pobírá starobní důchod a nemá bankovní účet. Své tehdejší příjmy žalovaná vymezila částkou , částka, (položka „Důchod, sociální dávky“) a výdaje částkou , částka, , zahrnující náklady bydlení (, částka, ), náklady na jídlo, dopravu, resp. další osobní náklady (, částka, ), srážky ze mzdy (, částka, ) a splátky stávajících půjček (, částka, – z nesplaceného úvěru u společnosti , Anonymizováno, se zůstatkem ve výši , částka, ). K podané žádosti dále žalovaná připojila též přílohy, konkrétně 3 poštovní poukázky, dle kterých jí byl v měsících lednu, únoru a březnu 2022 vyplácen starobní důchod ve výši , částka, ., právnická osoba, účely soudního jednání dále žalovaná doložila, že spolu s manželem, k datu , datum, , sjednali „Nájemní smlouvu“, z jejíhož titulu jim byl k užívání přenechán rodinný dům se zahradou. Takto sjednaný právní poměr byl dodatečně konkretizován „Dodatkem“ ze dne , datum, . Výše nájemného byla naposledy stanovena částkou , částka, měsíčně, a to z titulu dohody, jíž žalovaná a její manžel, jako „nájemci“, podepsali k , datum, .

6. Za náklady pohřbu , jméno FO, bylo žalované, fakturou č. , hodnota, , k datu , datum, vyúčtováno , částka, . Za náklady pohřbu , jméno FO, bylo žalované, fakturou č. , hodnota, , k datu , datum, vyúčtováno , částka, . Tuto částku žalovaná, oproti vystavení příjmového dokladu, splatila , datum, .

7. Textem písemného vyhotovení Smlouvy č. , hodnota, , datovaným k , datum, , doloženým vč. její přílohy č. , hodnota, - „Předpisu splátek“, vzal soud za prokázané, že postupitel žalované v hotovosti vyplatil částku , částka, , jíž pro účely splácení navýšil též o kapitalizované smluvní úročení ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí ve výši , částka, , náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a poplatek za inkaso ve výši , částka, . Toto plnění, v souhrnu celkem , částka, , se žalovaná zavázala splatit formou 14 měsíčních splátek po , částka, . Pro případ, kdyby se žalovaná dostala se splácením předmětných splátek do prodlení, si postupitel a žalovaná ujednali mj. právo postupitele zesplatnit dosud nesplacené plnění v případě nesplacení dlužné, byť i jediné splátky v dodatečně stanovené 30denní lhůtě od data zaslání výzvy k plnění.

8. V dokumentu, označeném „Transakční historie“, postupitel zaznamenal, že žalovaná splatila celkem , částka, .

9. Dokumentem, označeným jako „Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 2./, datum, a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (položka č. , hodnota, označuje projednávanou pohledávku), vzal soud za prokázané, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu čl. 1. 1, čl. 3.1 a čl. 5.1, oproti složení úplaty, přešlo na žalobkyni. Složení úplaty dokumentuje písemné potvrzení, datované k , datum, . O přechodu práva nárokovat projednávanou pohledávku postupitel žalovanou informoval dopisem datovaným k , datum, .

10. Naposledy žalovanou k úhradě nárokovaného plnění upomenul zástupce žalobkyně cestou „Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k , datum, , kterou žalobkyně předložila spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k , datum, , dokládajícím její odeslání.

11. Pokud jde o další žalovanou předložené listiny, konkrétně o (i.) příjmový doklad datovaný k , datum, , potvrzující úhradu poplatku za svoz komunálního odpadu, (ii.) předpis pojistného, (iii.) poštovní poukázku potvrzující výplatu starobního důchodu leden 2025 a (iv.) potvrzení o bankovních transakcích dokumentujících platby za plyn (celkem , hodnota, ), vodu a služby mobilního operátora, z těchto soud pro účely řízení nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Uvedené listiny se týkají majetkových poměrů žalované, nicméně až ve vztahu k období po datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, a dokonce i po datu splatnosti poslední předepsané splátky. Nemají tedy přímý vztah ani k otázce přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované a ani k případné změně jejích majetkových poměrů v období, na které jí byly předepsány splátky.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 o. z.při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

27. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi postupitelem a žalovanou. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele poskytnout bezprostředně, oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, , hotovostní, úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění (bezprostředně vázaného na akceptaci - podpis závazku ze Smlouvy č. , hodnota, ), právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující finanční plnění širokému okruhu žadatelů, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

28. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

29. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného, eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C679/18 ze dne , datum, ), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

30. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k , datum, , neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před , datum, . S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před , datum, , dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

31. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. V tomto směru lze vznést výhrady jak k podkladům, z nichž postupitel vycházel při ověřování majetkových poměrů žalované, tak i k závěrům, jež ve vztahu k těmto podkladům pojal. Co do zajištěných podkladů se totiž postupitel převažující měrou spolehl toliko na údaje, jež v žádosti o poskytnutí finančního plnění uvedla sama žalovaná. Byť zde uvedené údaje by zasluhovaly přinejmenším základní ověření z objektivních zdrojů, neovlivněných hodnocením a tvrzeními samotné žalované, jakožto žadatele o finanční plnění (ke standardům přezkumu tzv. úvěruschopnosti shodně viz např. závěry již shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S tím, že za podmínek konkrétní věci byl podrobnější přezkum majetkových poměrů žalované na místě o to více, že tato byla, co do příjmů, i dle vlastních tvrzení, v plném rozsahu odkázána na dávku ze státního rozpočtu, jmenovitě na starobní důchod, a bylo tedy možné dovodit, že tato již nemusí být práce schopná a v případě nutnosti, byť i jednorázové, vynaložit vyšší vydání, bude čelit riziku, že předepsanou splátku nebude schopna splatit. Přičemž si lze jistě položit otázku, nakolik je možno jako tzv. úvěruschopného kvalifikovat jedince v plném rozsahu odkázaného na dávku z veřejného rozpočtu (bez jakýchkoli vykázaných či dokonce ověřených úspor), který jako své „běžné osobní výdaje“ uvádí částku odpovídající částce tzv. životního minima (t. č. právě , částka, ve smyslu § 1 vl. nař. č. 61/2020 Sb.). Jakkoli pak lze kvitovat, že postupitel opatřil alespoň poštovní poukázky dokumentující příjmy žalované, soud nepominul, že tvrzené výdaje žalované postupitel neověřoval vůbec. Ačkoliv, pokud by tak učinil alespoň ve vztahu k výdajům základním, mohl by si ověřit, že žalovaná žije v nájmu a nikoli ve vlastní nemovitosti. Konečně, závěrem tohoto bodu, soud považuje za nutné uvést, že sama skutečnost, že žalovaná po určitou dobu předepsané splátky splácela, bez dalšího nemůže závěr o absenci řádného přezkumu tzv. úvěruschopnosti konvalidovat (shodně viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie č. j. C-755/22 ze dne , datum, ve věci , právnická osoba, . v. , právnická osoba, .).

32. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy č. , hodnota, vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy č. , hodnota, , z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tudíž pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) a plnění poskytnutá z jeho titulu bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený toliko fakticky, konkrétně vyplacením plnění ve výši , částka, . Z titulu bezdůvodného obohacení žalované, se zohledněním již uskutečněných splátek (, částka, ), ve smyslu § 2993 o. z., proto soud uplatněný nárok akceptoval jako důvodný co do částky , částka, , odpovídající částce nesplacené jistiny (, částka, – , částka, ). Právě právo na zaplacení této částky, jako pohledávky, totiž žalobkyně, z titulu postoupení souboru - portfolia obdobných pohledávek mohla nabýt, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. Povinnost zaplatit plnění označené v tomto bodu soud žalované uložil v zákonné, třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, ve smyslu §160 odst. 1 o. s. ř.

33. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , na jehož závěry v bodu č. , hodnota, odůvodnění navazují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Přičemž tento mechanismus, bez ohledu na případnou spornost lhůty k plnění mezi účastníky, představuje nejen zvláštní úpravu splatnosti, ale též svého druhu sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (citace viz již shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

34. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného a (ii.) částku , částka, , o níž uplatněný nárok (, částka, ) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy č. , hodnota, , která však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání, od počátku nevyvolávala právní účinky.

35. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich náhradu, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., nepřiznává žádnému z účastníků. Soud vzal v úvahu, že v řízení v převažujícím rozsahu uspěla žalovaná, neboť uplatněný nárok byl, se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut a žalované v souvislosti s řízením nevyvstaly žádné výlohy.