10 C 73/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 58 835,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 613,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky ve výši 17 221,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 132,4 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 317,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 58 835,14 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 55 940,14 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , ve znění doplnění ze dne , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení nároku sestávajícího z pohledávky ve výši , částka, a příslušenství zahrnujícího kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně jdoucí z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu „Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž dne , datum, a s účinností k , datum, sjednala se společností , právnická osoba, ., (dále jen „postupitel“), o čemž byl žalovaný informována dopisem odeslaným , datum, . K zaplacení postoupené pohledávky i jejího příslušenství žalobkyně žalovaného po datu postoupení vyzývala, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak ten neuhradil ničeho. Postoupená pohledávka pak byla, s odkazem na znění všeobecných obchodních podmínek postupitele, všeobecných produktových podmínek postupitele i jeho interní sazebník, založena „Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet“ ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Z jejího titulu postupitel žalovanému vyplatil částku , částka, , s tím, že toto plnění bylo úročeno sazbou 14,75 % ročně. Současně se také postupitel zavázal žalovanému poskytovat/zprostředkovat služby představované pojištěním schopnosti vyplacené plnění splácet. Ještě před datem sjednání popsaného závazku si také postupitel s náležitou odbornou péčí ověřil, že je žalovaný, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopen poskytnutá plnění splácet. V této souvislosti postupitel, banka s odpovídajícím know how a podléhající dozoru České národní banky, vyšel jednak z údajů sděleným samotným žalovaným, týkajících se mj. jeho příjmů (, částka, , , částka, celé domácnosti), zaměstnání (na dobu neurčitou – u , Anonymizováno, , právnická osoba, .), bydlení (u rodičů) a vyživovacích povinností (žádné), z dostupných registrů, mj. registrů BRKI, NRKI, SOLUS, a dále také ze statistických dat a interních i externích informací, týkajících se výše splátek za plnění, jež žalovaný t. č. splácel samotnému postupiteli (, částka, měsíčně) i třetím subjektům (, částka, měsíčně). V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalovaného, postupitel vyměřil žalovanému, ve vztahu k závazku ze Smlouvy, měsíční splátky, tyto však žalovaný řádně a včas nesplácel, v důsledku čehož postupitel využil svých smluvních oprávnění, žalovanému t. č. nesplacené plnění zesplatnil a zároveň z částky t. č. nesplaceného plnění naúčtoval smluvní pokutu ve výši 20 %. Konkrétně k datu zeaplatnění žalovaný postupiteli dlužil , částka, na jistině a , částka, na poplatcích i smluvní pokutě. V mezidobí od data zesplatnění do data postoupení žalovaný postupiteli nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva k vyjádření, spolu se žalobou, doručena dne , datum, . Jednání bylo konáno v nepřítomnosti žalovaného, který, za využití fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., s takovým postupem vyslovil souhlasil. A to poté, co se k výzvě soudu, jež mu byla doručena , datum, (do zařízení , Anonymizováno, , adresa, ), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda případně proti konání jednání ve své nepřítomnosti vznáší jakékoli námitky.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Textem písemného vyhotovení Smlouvy, datovaným k , datum, , žalovaným podepsaným, vzal soud za prokázané, že se postupitel, za podmínek vymezených v jeho interních produktových podmínkách (čl. I. 2), žalovanému, počínaje od , datum, (čl. II. odst. 2 písm. a)), zavázal umožnit načerpání částky , částka, , úročené sazbou 18,05 % ročně (čl. II. odst. 5). Současně se také postupitel žalovanému zavázal poskytovat pojistné služby, týkající se konkrétně jeho schopnosti načerpané plnění splácet (čl. IV). Žalovaný se načerpané plnění, vč. úročení a pojistného, zavázal splácet formou měsíčních splátek po , částka, (, částka, + , částka, ), splatných vždy k 10. dni v měsíci počínaje od , datum, (čl. II. odst. 4 písm. c) a d). Splátky se žalovaný postupiteli zavázal splácet z bankovního účtu č. , č. účtu, , na který se mu postupitel zároveň, z úvěrového účtu č. , č. účtu, (čl. III. odst. 3), zavázal přislíbené plnění převést (čl. III. odst. , právnická osoba, případ, kdyby žalovaný předepsané splátky řádně a včas nesplácel, sjednaly smluvní strany ve prospěch postupitele právo nárokovat v této souvislosti vůči žalovanému poplatky i další plnění (čl. I. odst. 1) a dále též i právo prohlásit dosud nesplacené plnění za „ihned splatné“ (čl. III. odst.10 písm. c), odst. 11 písm. a)). Smluvní pokutu za opakované prodlení s hrazením předepsaných splátek „Sazebník“ postupitele stanovoval jako 20 % z částky všech t. č. neuhrazených, zesplatněních splátek.

5. Práva a povinnosti ze Smlouvy postupitel, formou tabulky, shrnul v dokumentu „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Termíny, obsažené v naposledy označeném dokumentu, postupitel nadefinoval v dokumentu nazvaném „Vysvětlení některých pojmů“.

6. Proces přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalovaného postupitel shrnul v písemném vyjádření, datovaném k , datum, . Zde uvedl, že přezkoumal jemu dostupné registry (především NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík a databázi Ministerstva vnitra ČR) a dále také vyšel z údajů sdělených v „žádosti o úvěr“ ze dne , datum, , jež, za využití interního matematického modelu, konfrontoval se splátkovými i nesplátkovými výdaji žalovaného (bydlení, výživné a další deklarované) a i s částkou úředně stanoveného životního minima. Zde uvedenou žádost postupitel k vyjádření připojil. Takto zaznamenal, že čistý měsíční příjem žalovaného t. č., za poslední 3 měsíce, činil , částka, a tento pocházel z pracovního poměru sjednaného „na dobu neurčitou“, u společnosti , právnická osoba, Dále zde také žalovaný uvedl, že příjem všech členů domácnosti, v níž žije, činí , částka, , je svobodný, žije u rodičů, za bydlení platí , částka, měsíčně a vyjma interních splátek vůči postupiteli ve výši , částka, a splátek externích vůči třetím osobám ve výši , částka, , nemá žádné další výdaje. Přílohu žádosti představuje též tabulka shrnující interní i externí splátky žalovaného, „úvěrová angažovanost“, v níž jsou označeny splátky všech 5 finančních produktů, jež postupitel t. č. žalovanému poskytl (celkem již uváděných , částka, , při nesplacené jistině celkem , částka, ).

7. Žalobkyně dále k důkazu předložila i text „Všeobecných produktových podmínek“ postupitele, z něhož však soud pro účely dokazování nezjistil žádné relevantní informace.

8. Postupitel písemným sdělením ze dne , datum, potvrdil, že ve prospěch žalovaného, počínaje od , datum, , vede účet č. , hodnota, . V předloženém výpisu z tohoto naposled označeného účtu, za období od , datum, do , datum, , je mj. zaznamenáno, že sem byla k , datum, převedena částka , částka, , označená jako „Čerpání úvěru“. K datu , datum, vykazoval tento účet zůstatek – , částka, a k datu , datum, zůstatek , částka, , při obratu 85 504/85 444,42 Kč. Z příchozích plateb je třeba dále odkázat na platbu od , Anonymizováno, ze dne , datum, , ve výši , částka, .

9. V dokumentu, označeném jako Platební historie“, postupitel zaznamenal, že žalovaný z načerpaného plnění, vč. plateb pojistného, v období od , datum, do , datum, , zaplatil , částka, .

10. K datu , datum, postupitel vystavil dokument označený jako „Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“, v jehož rámci žalovanému sděloval, že k datu , datum, prohlašuje plnění, vyplacené z titulu Smlouvy, za splatné a současně je ukončeno i poskytované pojištění schopnosti splácet.

11. Dokumentem, označeným jako „Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k 10./, datum, a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (zde je nárokovaná pohledávka uvedena pod č. , hodnota, ), vzal soud za prokázané, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy, ve smyslu čl. I. odst. 1 tohoto dokumentu, s účinností k datu složení úplaty, ve smyslu čl. II. odst. 7 tohoto dokumentu, přešlo na žalobkyni. Úplatu za převod pohledávek si postupitel a žalobkyně, ve smyslu čl. IV. odst. 1 tohoto dokumentu, zavázali sjednat formou samostatné dohody. Tuto „dohodu“ žalobkyně a postupitel, dle předloženého textu jejího písemného vyhotovení, sjednali k 10./, datum, . Složení úplaty pověřený zaměstnanec postupitele zaznamenal ve formě písemného „Potvrzení“ ze dne , datum, .

12. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku postupitel žalovaného informoval dopisem datovaným k , datum, . K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, k , datum, .

13. Naposledy žalovaného k úhradě nárokovaného plnění vyzval zástupce žalobkyně cestou „Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k , datum, , kterou, dle předloženého poštovního podacího lístku, k poštovní přepravě podal dne , datum, .

14. Z Centrální evidence vězněných osob si soud ověřil, že žalovaný v období od , datum, do , datum, vykonává trest odnětí svobody.

15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

29. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

30. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

33. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi žalovaným a postupitelem oproti podpisu Smlouvy. Obsahem předmětného závazku byl především příslib postupitele poskytnout, oproti podpisu Smlouvy, úročené finanční plnění a akcesoricky (v přímé návaznosti na korespondující povinnost toto poskytnuté plnění splácet), ve smyslu § 1727 o. z., též pojistné služby. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o případné navazující poplatky a sankční plnění. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména příslibu vyplatit úročené finanční plnění) právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z., doplněný o akcesorický závazek z pojištění, ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, banka, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

34. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy, ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

35. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci , Anonymizováno, . V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě shora citované § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem unijního práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Tato ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne , datum, ), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

36. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již také zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k , datum, , neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní.

37. V návaznosti na výše uvedená skutková zjištění nicméně soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. Především, a tuto skutečnost soud považuje za klíčovou, si postupitel nijak neověřil strukturu a výši výdajů žalovaného. Byť t. č. vedl „běžný“ bankovní účet žalovaného a mohl si, obdobně jako soud, ověřit, že již k začátku měsíce září roku 2022 žalovaný na tomto bankovním účtu „hospodařil“ se záporným zůstatkem, kteréžto zjištění indikuje závěr, že žalovaný dlouhodobě nedokázal se svými (nikterak vysokými) příjmy nakládat tak, aby mu z nich zůstávaly kladné zůstatky. Jinak řečeno, stávající příjmy žalovaného nedokázaly pokrýt jeho výdaje a tento žil tzv. od výplaty k výplatě, kdy si navíc musel svůj životní standard již před tím vylepšovat z titulu finančních produktů poskytnutých postupitelem i dalšími subjekty. Přičemž, postupitel v tomto ohledu, při hodnocení tzv. úvěruschopnosti žalovaného, až trestuhodně opomenul, že žalovaný, vyjma nákladů bydlení ve výši , částka, měsíčně, v žádosti o vyplacení úvěru neuvedl vůbec žádné další výdaje. Jakkoli lze jistě považovat za vyloučené, aby dospělý, pracující muž neměl vůbec žádné výdaje, např. na stravu, drogerii, ošacení atd. Ani tato zjevná nelogičnost nicméně postupitele nepodnítila k podrobnějšímu přezkumu majetkových poměrů žalovaného, obdobně jako skutečnost, že žalovaný již t. č., byť i jen ve vztahu k postupiteli samému, splácel závazky v souhrnné výši přes , částka, , tedy ve výši cca 30násobně převyšující jeho obvyklé příjmy. S tím, že jen na splátky těchto dřív poskytnutých plnění žalovaný již t. č., tj. v září roku 2022, vynakládal cca , částka, , bez málo polovinu vlastních příjmů. Zatímco o „využití“ oné druhé poloviny postupitel nezjistil v podstatě ničeho, a nelze tak považovat za překvapivé, že se žalovaný při prvém výpadku příjmů (z hlediska časové souslednosti zhruba v období, kdy v červenci roku 2023 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody), dostal do platební neschopnosti a přestal poskytnuté plnění splácet. Jestliže pak postupitel ve svém vyjádření odkazoval na využití interního matematického modelu, sloužícího k přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalovaného, je třeba konstatovat, že pro jeho využití postupitel, jak plyne mj. i z předložené žádosti, neobstaral dostatečné vstupní údaje, pročež jeho propočtem nelze jinak nedostatečný postup postupitele omlouvat. Tím spíše, pokud postupitel, jak již soud uvedl výše, pro odpovídající hodnocení nedokázal odpovídajícím způsobem vyhodnotit ani ty informace, jež měl t. č. k dispozici. Sama skutečnost, že žalovaný předepsané plnění po určitou dobu splácel, pak nemá ve vztahu k vadnému přezkumu tzv. úvěruschopnosti relevanci a nemůže vadný postup postupitele dodatečně ospravedlnit a ani legalizovat (shodně viz např. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie zn. C755/22 ze dne , datum, , ve věci „, právnická osoba, . vs. , právnická osoba, .).

38. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru (vč. akcesoricky sjednaného pojištění), založeného ze Smlouvy, soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako , Anonymizováno, .), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl či alespoň mohl mít povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytl spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy, z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Právě nárok z tohoto tzv. kvazi závazku také žalobkyně, z titulu postoupení většího množství typově obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 ve spojení s § 1887 o. z., mohla od postupitele nabýt. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný co do částky , částka, , odpovídající právě částce nesplacené jistiny (, částka, – , částka, ).

39. Splatnost částky nesplacené jistiny soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v zákonné, třídenní lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. z.

40. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , na jehož závěry v bodu č. , hodnota, odůvodnění navazují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Přičemž tento mechanismus, bez ohledu na případnou spornost lhůty k plnění mezi účastníky, představuje nejen zvláštní úpravu splatnosti, ale též svého druhu sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (citace viz již shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

41. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného a (ii.) částku , částka, , o níž uplatněný nárok (, částka, ) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy, který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

42. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl převažující měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu , spisová značka, ze dne , datum, ), v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.