10 C 75/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 386,26 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 8 459,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 519,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 681,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně jdoucího z částky 8 459,33 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 8. 12. 2022, ve znění doplnění ze dne 18. 4. 2023, se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 8 459,33 Kč, částku smluvní pokuty ve výši 2 926,93 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 681,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 519,51 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 8 459,33 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárok na shora uvedená finanční plnění nabyla po zaplacení příslušné úplaty dne 28. 7. 2022, a to z titulu„ Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž, s odkazem na„ Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek“, uzavřenou k 4. 4. 2022, sjednala se společností [právnická osoba] (dále jen„ postupitel“). Postupitel pak na základě„ Smlouvy o [číslo]“ ze dne 1. 6. 2020 (dále jen„ Smlouva [číslo]“) žalovanému v hotovosti vyplatil 30 000 Kč, oproti čemuž se žalovaný zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o příslušenství ve výši 25 776 Kč (představované smluvním úročením, poplatkem za poskytnutí, náklady na vyhodnocení žádosti o úvěr a inkasním poplatkem), splatí formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Prvá z předepsaných splátek byla splatná do měsíce po podpisu Smlouvy [číslo] splatnost splátky poslední připadla na 1. 8. 2021. Takto popsaná práva a povinnosti postupitel a žalovaný ujednali poté, co si postupitel ověřil aktuální majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost), přičemž tento vycházel jednak ze sdělení žalovaného, uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, a dále též ze souběžně přiložených listin, konkrétně z dohody o změně pracovní smlouvy žalovaného, výpisu z bankovního účtu žalovaného, oznámení o důchodu dodatku a výplatních pásek. Po datu poskytnutí však žalovaný splatil toliko 41 000,01 Kč a následně splácet přestal, byť byl k úhradě upomínán, naposledy cestou tzv. předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2022.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu byly výzva k vyjádření i předvolání k jednání řádně doručeny k 24. 4. 2023 (výzva k vyjádření), resp. k 18. 5. 2023 (předvolání k jednání).

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. V rámci dokumentu, označeného jako„ Žádost o úvěr“, datovaného k 1. 6. 2020, žalovaný sdělil, že je invalidní důchodce, přičemž je současně zaměstnán. Údaje týkající se„ rodinného stavu“ a bydlení žalovaný nevyplnil. Své tehdejší příjmy žalovaný vymezil částkou 28 763 Kč (položka„ Mzda, příjem z podnikání“) a výdaje částkou 4 410 Kč (zahrnující položku„ Bydlení, energie“) Další položky týkající příjmů a ani výdajů, vč. položek„ Doprava, jídlo, osobní náklady“, žalovaný nevyplnil. Částku„ použitelného příjmu“, z níž následně vypočetla splátky, postupitel vymezil jako rozdíl žalovaným sdělených příjmů a výdajů, tj. částkou 24 353 Kč. K podané žádosti dále žalovaný doplnil též přílohy, jež žalobkyně k důkazu předložila. Konkrétně listinu označenou jako„ DOHODA O ZMĚNĚ PRACOVNÍ SMLOUVY“, oproti jejímuž podpisu pověřený zaměstnanec zaměstnavatele žalovaného, společnosti [právnická osoba], sjednal se žalovaným prodloužení jeho pracovního poměru na dobu neurčitou. Další přílohy podané žádosti jsou představovány třemi výplatními páskami, dle nichž žalovaný za vykonávanou pracovní činnost obdržel (i.) za měsíc duben 2020 - 13 736 Kč (se zohledněním nemocenské), (ii.) za měsíc únor 2020 - 23 002 Kč a (iii.) za měsíc leden 2020 - 23 597 Kč. Vězeňská služba ČR žalovanému přípisem ze dne 5. 12. 2019 potvrdila, že tento t. č. pobíral invalidní důchod ve výši 7 763 Kč měsíčně. Vyplacení mzdy za měsíc únor 2020, jakož i invalidního důchodu za měsíc únor, žalovaný ve vztahu k postupiteli doložil výpisy z bankovního účtu č. [bankovní účet], kde jsou částky únorové mzdy (13. 3. 2020) i únorového invalidního důchodu (7. 2. 2020) vedeny jako příchozí platby.

5. Textem písemného vyhotovení Smlouvy [číslo] datovaným k 1. 6. 2020, doloženým vč. přílohy [číslo] -„ Předpisu splátek“, bylo prokázáno, že postupitel žalovanému v hotovosti vyplatil částku 30 000 Kč, jíž pro účely splácení navýšil též o kapitalizované smluvní úročení ve výši 2 888 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a poplatek za inkaso ve výši 5 400 Kč. Toto plnění, v souhrnu celkem 55 776 Kč, se žalovaný zavázal splatit formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Pro případ, kdyby se žalovaný dostal se splácením předmětných splátek do prodlení, si postupitel a žalovaný ujednali mj. právo postupitele zesplatnit dosud nesplacené plnění v případě nesplacení dlužné, byť i jiné splátky v dodatečně stanovené 30denní lhůtě od data zaslání výzvy k plnění (čl. Povinnosti Dlužníka) a dále též právo postupitele nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky.

6. Dokumentem označeným jako„ Rámcová smlouva o postupování pohledávek“, podepsaným zástupci postupitele a žalobkyně k datu 4. 4. 2022, resp. 28. 3. 2022, vzal soud za prokázané, že se postupitel zavázal žalobkyni převádět„ portfolia pohledávek“, vzniknuvší v souvislosti s výkonem jeho podnikatelské činnosti, spočívající v poskytování„ spotřebitelských úvěrů“ (§ 2 odst. 1). Účinnost sjednaných převodů si postupitel a žalobkyně sjednaly k datu složení úplaty (§ 3 odst. 3). Takto sjednaná práva a povinnosti postupitel a žalobkyně déle upravili též„ Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek“, datovaným k 30. 5. 2022, resp. k 3. 6. 2022.

7. K datu 21. 7. 2022, resp. k 22. 7. 2022 se postupitel, s odkazem na„ Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek“, zavázal (čl. 3 odst. 1) na žalobkyni převést portfolio pohledávek, mezi které patřila i pohledávka nárokována, označená pod [číslo] v příloze [číslo] uvedeného dokumentu,„ seznamu pohledávek v listinné podobě“. Úplatu za převáděné portfolio pohledávek žalobkyně zaplatila 28. 7. 2022, což písemným záznamem o uskutečněném bankovním převodu potvrdila [právnická osoba].

8. O aktu převodu práva nárokovat plnění ze Smlouvy [číslo] postupitel žalovaného informoval cestou zaslání dokumentu označeného jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“, datovaného k 4. 8. 2022, v němž byla žalovanému stanovému 10denní lhůta k plnění, jejíž běh počínal od doručení předmětného oznámení, které bylo, dle předloženého poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podáno dne 8. 8. 2021.

9. V souvislosti s vymáháním nárokovaného plnění žalobkyně vyhotovila dokument označený jako„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, kde zaznamenala, že její pověřeny zaměstnanec dne 15. 9. 2022 vykonal cestu do místa bydliště žalovaného. Provedení této cesty dále dokládá též výpis ze systému interní kontroly žalobkyně, kde je uvedená cesta k 15. 9. 2022 zaznamenána.

10. Naposledy žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, vyzvala žalovaného k zaplacení nárokovaného plnění upomínkou označenou jako„ Výzva před podáním žaloby“, datovanou k 21. 11. 2022, která byla, dle předloženého poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podána dne 23. 11. 2022.

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 o. z. peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

22. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

25. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele poskytnout bezprostředně, oproti podpisu Smlouvy [číslo] hotovostní, úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek soud, s přihlédnutím k jeho obsahu a okamžiku poskytnutí finančního plnění (bezprostředně vázaného na akceptaci - podpis závazku ze Smlouvy [číslo]), právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy poskytující finanční plnění za účelem zisku, předmětný závazek sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako věřitel, ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec jakékoli podnikatelské činnosti.

26. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

27. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

28. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe pak již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

29. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že postupitel úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. V tomto směru lze vznést výhrady především stran postupu a úrovně podkladů, z nichž postupitel vycházel při ověřování výdajů žalovaného. Ačkoli je třeba současně připustit, že ve vztahu k ověření příjmů žalovaného si postupitel podklady objektivního charakteru opatřil a tyto uspokojivým způsobem ověřil (viz dohoda o změně pracovní smlouvy, sdělení o výši invalidního důchodu, výpisy z bankovního účtu a výplatní pásky). Co do výhrad k úrovni zjišťování výdajů žalovaného ze strany postupitele je třeba uvést, že si postupitel (v rozporu se standardem vymezeným v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) jejich výši a dokonce ani samotnou existenci vůbec neověřoval a vyšel toliko z údajů, jež žalovaný vyplnil v „ Žádosti o úvěr“. A to navzdory skutečnosti, že zde sdělené výdaje nebyly dokladovány žádnými podklady, např. výpisem z bankovního účtu, jímž t. č. žalovaný nade vší pochybnost disponoval (ostatně dílčími výpisy dokládal své příjmy), a nadto takto sdělené výdaje nebyly ani úplné. Žalovaný totiž v příslušných kolonkách vyplnil toliko výdaje za„ Bydlení a energie“, zcela však opomenul vyplnit další kolonky. Byť přinejmenším výdaje z kolonky„ Doprava, jídlo, osobní náklady“ t. č. mít musel, tak jako každý člověk uspokojující své alespoň základní potřeby. Obdobně také žalovaný v „ Žádosti o úvěr“ opomenul vyplnit, a přirozeně též dokladovat, kolonky týkajících se jeho bydlení a osobních poměrů, vč. počtu případně vyživovaných osob. Postupitel nicméně na tato opomenutí nijak nereagoval a přesto, ač nemohl mít o struktuře a ani výši výdajů žalovaného ani základní představu, žalovanému finanční plnění poskytl. Jakkoli nemohl mít představu o tom, zda bude žalovaný schopen dlouhodobě, v horizontu více než jednoho roku, splácet předepsané splátky.

30. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy [číslo] vyhodnotil neplatný, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ř. ve spojení s § 580 odst. 1 o. z., a to pro rozpor se zákonem, konkrétně z. s. ú.. Konstatované porušení zákona a související narušení veřejného pořádku lze, ve smyslu výkladu předestřeného shora, kvalifikovat jako zjevné, ve smyslu § 588 o. z., a neplatnost sjednaného závazku tak bylo třeba prohlásit z úřední povinnosti. Závazek ze Smlouvy [číslo] z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., založený nikoli na základě smluvním, ale fakticky, vyplacením částky 30 000 Kč. Takto založený kvazi závazek však žalovaný, ještě před datem postoupení portfolia - souboru pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., vyrovnal a, zaplatil-li dle žalobních tvrzení 41 000,01 Kč, dokonce přeplatil. Nárokovaná pohledávka tak ještě před aktem postoupení, ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z., zanikla v důsledku splnění. Z uvedeného důvodu proto soud uplatněný nárok, jako celek, zamítl. V důsledku opomenutí soudu nicméně nebyl ve výroku I. rozsudku mezi zamítnutými nároky uveden též nárok na smluvní pokutu. Soud v této souvislosti ponechává na vůli žalobkyně, zda se bude, stran rozhodnutí o nároku na smluvní pokutu, domáhat vydání doplňujícího rozsudku. Byť lze předeslat, že ani tento nárok nelze, s ohledem na neplatnost závazku ze Smlouvy [číslo] shledat důvodným.

31. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, sice plnou měrou uspěl žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v celém jeho rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně za řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.