10 C 79/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 199 135,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 174 621,26 Kč, a to formou splátek po 8 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 24 513,94 Kč, úroku ve výši 26 279,89 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 687,25 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 195 935,20 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 199 135,20 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce , Jméno advokáta, , LL. M., náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , doplněnou vyjádřením ze , datum, , žalobkyně vůči žalované vznesla nárok na zaplacení částky , částka, a jejího příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Nárokovaná částka , částka, sestávala z jistiny nesplaceného, tvrzeného spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , smluvních pokut ve výši , částka, a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši , částka, . V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že, za využití elektronických prostředků, v režimu obdobném tzv. elektronického bankovnictví, se žalovanou dne , datum, sjednala úvěrovou smlouvu, a to za použití jejích interních úvěrových podmínek. V rámci kontraktačního procesu si žalobkyně mj. ověřila i tzv. úvěruschopnost žalované, přičemž výsledkem tohoto procesu, realizovaného za využití interního elektronického systémem žalobkyně, bylo stanovení splátek, splatných měsíčně. Vstupní data interního elektronického systému žalobkyně zahrnovala údaje o počtu vyživovaných osob, o měsíčních výdajích žalované, porovnávaných s částkou životního minima a o příjmech žalované (, částka, ), doložených potvrzením (výpisem z bankovního účtu). Souběžně také žalobkyně provedla lustraci osoby žalované v jí dostupných registrech, v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS, NRKI, a Centrální evidenci exekucí. Z titulu již sjednané úvěrové smlouvy pak byla žalované poskytnuta částka , částka, , určená k volnému užití. Žalovaná nicméně z předepsaných splátek splatila toliko , částka, a poté splácet přestala, v důsledku čehož žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a k , datum, dosud nesplacené plnění zesplatnila, o čemž žalovanou informovala zvlášť zaslaným dopisem. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě nárokovaného plnění tzv. předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly výzva k vyjádření, spolu se žalobou, i předvolání k jednání doručeny dne , datum, (výzva k vyjádření spolu se žalobou) a , datum, (předvolání k jednání)

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., hodnotil níže uvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti:

4. Z dokumentu, označeného jako „flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č.: , hodnota, “, datovaného k , datum, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “), vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala žalované otevřít revolvingový rámec s limitem , částka, . Čerpané plnění bylo úročeno sazbou ve výši 20,90 % ročně a žalovaná se jej, po navýšení na , částka, , zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši 2,57 % z načerpaného revolvingového rámce, tj. v minimální výši po , částka, . Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. V sekci „DŮSLEDKY NESPLÁCENÍ ÚVĚRU“ bylo zakotveno právo žalobkyně zesplatnit celé neuhrazené plnění, mj. pro případy, kdy by žalovaná byť i jednu splátku nesplatila ve lhůtě 3 měsíců od data její splatnosti či by nesplatila 2 a více splátek. V téže sekci také účastnice, ve prospěch žalobkyně, sjednaly právo nárokovat smluvní pokutu ve výši , částka, za jednu každou splátku nesplacenou k předepsanému datu splatnosti a poplatek , částka, za každý měsíc vymáhání. Se shora označenými ujednáními vyslovil zástupce žalobkyně souhlas formou vlastnoručního podpisu, žalovaná formou vložení dřív zaslaného SMS kodu do příslušného webového rozhraní. Tento SMS kod je dále uveden též v dokumentu „Dohledání informací o činnosti klienta“ z , datum, , kde je současně uvedena emailová adresa žalované i její tel. č., údaje o zaslané SMS (vč. data zaslání) a IP adresa počítače/jiného zařízení, z něhož žalovaná odsouhlasila text Smlouvy č. , hodnota, . Přičemž, znalecká kancelář – „, právnická osoba, , v souběžně předloženém výňatku posudku č. , č. účtu, (opatřeném příslušnou doložkou), uzavřela, že žalobkyně důvěryhodným způsobem eviduje mj. i transakční logy, dokládající zaslání elektronické akceptace sjednávaných smluv, vč. tzv. kmenových dat i tzv. transakčních dat.

5. Žalobkyně v dokumentu, nazvaném „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta oddělení řízení rizik“, bez odkazu na zdroje, zaznamenala, že byla žalovaná k , datum, vdaná, vyživovala 3 děti, žila v podnájmu, její měsíční příjem činil , částka, , zatímco příjem všech členů její domácnosti dokonce , částka, , a to při výdajích domácnosti ve výši , částka, . Dále zde také žalobkyně zaznamenala, že žalovaná t. č. neprocházela Centrální evidencí exekucí ani rejstříkem SOLUS. Samotnou osobu žalované si také žalobkyně prolustrovala v evidencích vedených , právnická osoba, . Takto provedený postup, vč. odkazu na užívání interního skoringového modelu využívajícího mj. i data , právnická osoba, , žalobkyně popsala v dokumentu označeném jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, představujícím popis její interní metodiky.

6. Předložený výpis z registru NRKI dokládá, že byla žalovaná k datu uskutečnění příslušné lustrace evidována jako osoba povinná z jednoho t.č. existujícího (jeden další obdobný produkt byl ji t. č. splacen) „splátkového” úvěru (v celkové výši , částka, , při evidovaných 112 zbývajících splátkách po , částka, , v celkové výši t. č. nesplacené jistiny , částka, ). V tomtéž registru byly dále evidovány tři odvolané žádosti žalované o poskytnutí kreditní karty.

7. Společnost , právnická osoba, ., písemnou zprávou z , datum, potvrdila, že žalovanou vede jako „klientku“ ve vztahu k účtu č. , č. účtu, . V předloženém výpisu z tohoto bankovního účtu lze zaznamenat jednak to, že k , datum, činil zůstatek na tomto účtu celkem , částka, a k , datum, celkem , částka, (za celý měsíc říjen 2023 činil úhrn příchozích plateb , částka, , zatímco úhrn plateb odchozích , částka, , za měsíc listopad 2023 činil úhrn příchozích plateb , částka, a úhrn plateb odchozích celkem , částka, ), a též mj. i příchozí platby od Úřadu práce ve výši , částka, (, datum, a , datum, , nadepsané „PvN/Ppr“ – pozn. podpora v nezaměstnanosti/při rekvalifikaci), příchozí platby od společnosti , právnická osoba, ve výši 26 168/, částka, (, datum, /, datum, ), příchozí platby od „, jméno FO, “ ve výši , částka, /, částka, (, datum, /, datum, – nadepsané „nájem“/ „nájem Katka“) či splátky „půjčky“ u , právnická osoba, ve výši , částka, (, datum, ).

8. Přehled splaceného plnění žalobkyně evidovala v dokumentu „Výpis čerpání, splátek a úhrad“, kde zaznamenala, že v období od , datum, do , datum, žalovaná načerpala celkem , částka, a z poskytnutého plnění splatila celkem , částka, , přičemž poslední úhradu provedla , datum, .

9. O zesplatnění t. č. nesplaceného plnění žalovanou žalobkyně informovala dopisem ze , datum, , který, dle předložené fotokopie poštovního podacího archu, k poštovní přepravě podala dne , datum, .

10. Dokumentem, označeným jako „Předžalobní výzva k plnění“, datovaným k , datum, , zástupce žalobkyně žalovanou, pod sankcí případného soudního vymáhání, vyzval, aby nárokované plnění splatila do sedmi dnů od data odeslání. Dle předložené fotokopie poštovního podacího archu byl shora označený dokument k poštovní přepravě podán dne , datum, .

11. Z textu předložených obchodních podmínek žalobkyně – „Úvěrových podmínek“, soud pro účely řízení neučinil řádná podstatná zjištění.

12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 3 odst. 2 písm. a) z. s. ú. se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi účastnicemi oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, (realizovaného, ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., v chráněném a individualizovaném prostředí). Obsahem předmětného závazku byl především příslib žalobkyně poskytnout, oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, , úročené finanční plnění. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalované splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o případné navazující poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména příslibu vyplatit úročené finanční plnění) právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaná naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

27. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, jejíž nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

28. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě shora citované § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem unijního práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Tato ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne , datum, ), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovanéhospotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

29. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již také zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k , datum, , neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní.

30. V návaznosti na výše uvedená skutková zjištění nicméně soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. Především, a tuto skutečnost soud považuje za klíčovou, si žalobkyně, přinejmenším ne v dostatečném rozsahu, z objektivních zdrojů vůbec neověřila celkovou úroveň příjmů a výdajů žalované. V tomto směru soud nepominul, že si žalobkyně, pro účely přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalované, opatřila mj. i výpis z jejího bankovního účtu za měsíce říjen a listopad 2023. Tuto skutečnost je třeba kvitovat. Nicméně, dlužno dodat, že žalobkyně zjištění vyplývající z předložených výpisů odpovídajícím způsobem nevyhodnotila. Žalobkyně tak zcela opomenula, že žalovaná k datu , datum, na svém bankovním účtu „hospodařila“ se zůstatkem , částka, , který by t. č. nepostačoval ke splacení byť i jediné z předepsaných splátek. A to za situace, kdy si žalobkyně ověřila, jak z předloženého výpisu z bankovního účtu, tak i v rámci lustrace v systému NRKI, že žalovaná t. č. již jeden další spotřebitelský úvěr, sjednaný t. č. u , jméno FO, bank, splácela splátkami převyšujícími , částka, . S tím, že žalovaná měla, celkově, za měsíc říjen 2023 o cca , částka, vyšší výdaje než příjmy. Bylo tedy možné dovodit, že žalovaná žije stylem, kdy si musela životní úroveň vylepšovat právě cestou sjednávaní spotřebitelských úvěrů, neboť její příjmy nepostačovaly ke krytí jejích výdajů. Ostatně, právě takovýto životní styl zpravidla vede k předlužení. Pokud pak jde o přezkum příjmů žalované, zde se žalobkyně „spolehla“ na tvrzení žalované, která v žádosti o poskytnutí finančního plnění uvedla, že pobírá mzdu ve výši cca , částka, , při „dalších“, blíže nespecifikovaných a ani ověřovaných, příjmech ostatních členů domácnosti ve výši , částka, , jež by si však zasloužily přinejmenším podrobnější přezkum. Na tomto místě je třeba konstatovat, že žalovaná vedle příjmu od společnosti , právnická osoba, , skutečně odpovídajícího cca , částka, , pobírala současně (v říjnu i listopadu 2023) též příspěvek od Úřadu práce ve výši cca , částka, , nadepsaný „PvN/PpR“. Buď podporu v nezaměstnanosti, nebo podporu při rekvalifikaci, tedy sociální dávku určenou osobám bez řádného zaměstnání, anebo osobám, které se na výkon zaměstnání připravují. Případný rodičovský příspěvek, uváděný zástupcem žalobkyně při jednání, totiž bývá Úřadem práce standardně označován zkratkovou „RodP“. Dále také žalovaná, jak v říjnu, tak i v listopadu roku 2023, dostávala od fyzické osoby „, jméno FO, “ platbu , částka, -, částka, , označenou jako „nájem“, aniž by si však žalobkyně dále blíže ověřila, jakou povahu toto plnění mělo a z jakého titulu jej žalovaná dostávala. Co se týče výdajů žalované, tyto žalobkyně blíže neověřovala v podstatě vůbec, dokonce ani výdaje standardní, jako např. žalovanou tvrzený nájem. Jakkoli právě náklady bydlení zpravidla v jednom každém rodinném rozpočtu představují podstatnou položku. Jestliže žalobkyně v tomto směru odkázala na vyhodnocení provedené jejím skoringovám modelem, který výdaje žalované vypočetl částkou cca , částka, měsíčně, lze uzavřít, že takové vyhodnocení je mimo realitu a příslušný skoringový model, jakkoli jeho využití obecně nelze znevažovat, zjevně nepracoval z dostatečně individualizovanými daty. Toto si lze ostatně ověřit byť i jen detailnějším přezkumem předloženého výpisu z bankovního účtu, kde byly za měsíc říjen 2023 evidovány výdaje dosahující cca , částka, . Nadto si lze také položit otázku, nakolik by matka tří dětí, jak sama žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí finančního plnění, dokázala vyžít z částky , částka, . Tím spíše, žila-li t. č. v nájmu, jak taktéž sama uvedla. Lze tedy uzavřít, že zjištění uvedená výše přisvědčují závěru, že si žalovaná již k datu sjednání Smlouvy č. , hodnota, žila tzv. nad poměry a sjednaný spotřebitelský úvěr jí měl takto nastavený životní standard umožnit, resp. prodloužit. Sama skutečnost, že žalovaná předepsané plnění po určitou dobu splácela, pak nemá ve vztahu k vadnému přezkumu tzv. úvěruschopnosti relevanci a nemůže vadný postup žalobkyně dodatečně ospravedlnit a ani legalizovat (shodně viz např. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie zn. C755/22 ze dne , datum, , ve věci „, právnická osoba, . vs. , právnická osoba, .) .

31. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy č. , hodnota, , soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně která, ač měla či alespoň mohla mít povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy č. , hodnota, , z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný co do částky , částka, , odpovídající částce nesplacené jistiny (, částka, – , částka, ).

32. Splatnost částky nesplacené jistiny soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil formou měsíčních splátek po , částka, , ve smyslu § 160 odst. 1 o. z. Při určení povahy splácení i výše jednotlivých splátek vzal soud v úvahu, že vzhledem ke zjištěným majetkovým poměrům žalované tato není schopna částku 174 621,26 vyplatit jednorázově, ani v případné delší pariční lhůtě (i se zohledněním souběžně uložené povinnosti nahradit též náklady řízení). Proto soud, v návaznosti na údaje o poslední reálně zjištěné výši pravidelných měsíčních příjmů žalované (cca , částka, + cca , částka, příspěvek od Úřadu práce), pečující navíc o tři nezletilé děti, výši jednotlivých splátek určil tak, aby jedna měsíční splátka odpovídala cca jedné čtvrtině posledního zjištěného příjmu žalované.

33. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , na jehož závěry v bodu č. , hodnota, odůvodnění navazují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Přičemž tento mechanismus, bez ohledu na případnou spornost lhůty k plnění mezi účastníky, představuje nejen zvláštní úpravu splatnosti, ale též svého druhu sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (citace viz již shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaná za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitla v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

34. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného a (ii.) částku , částka, , o níž uplatněný nárok (, částka, ) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy č. , hodnota, , který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

35. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která žalovanou v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, přiznal právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Rozsah procesního úspěchu žalobkyně byl určen jako rozdíl jejího procesního úspěchu (70 %) a procesního úspěchu žalované (30%), tj. 40 %, a to i se zohledněním příslušenství nárokované pohledávky (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu , spisová značka, ze dne , datum, ), jež soud pro účely výpočtu procesního úspěchu účastníků kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku Při určení procesního úspěchu žalobkyně soud vycházel ze závěru, že bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení částky , částka, . Naopak, žalobkyně s uplatněným nárokem neuspěla co do nároku na částku , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok (, částka, ), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (, částka, ), nekapitalizovaný úrok (kap. k datu vyhlášení částkou , částka, ) a nekapitalizovaný zákonný úroku z prodlení (kap. k datu vyhlášení částkou , částka, ). Tarifní hodnotu jednoho úkonu právní služby, uskutečněného v projednávané věci, soud určil s odkazem na bod 5 § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), částkou , částka, . Náhrada nákladů žalobkyně pak v konkrétním případě zahrnuje dílčí náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a dílčí náhradu za odměnu jejího zástupce. S tím, že odměna zástupce žalobkyně sestává z (i.) odměny za 4 úkony právní služby, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednom soudním jednání), 4 x , částka, , (ii.) paušální náhrady 4 x , částka, za jeden každý úkon právní služby, ve smyslu § 13 odst. 4 a. t., (iii.) náhrady za promeškaný čas, dle § 14 odst. 3 a. t. 4 x , částka, , související s cestou zástupce žalobkyně z místa jeho sídla v Praze k soudnímu jednání do , adresa, a zpět (vždy po 2 půlhodinách na jednu cestu), v délce 2 x cca 60 km (při udávaném trvání cca 50 minut až 1 hodina), (iv.) cestovného za 1 cestu v délce 2 x cca 60 km (, částka, ), jíž zástupce žalobkyně uskutečnil z místa jeho sídla v Praze k soudnímu jednání do , adresa, a zpět, kdy tato cesta byla provedena osobním automobilem RZ , SPZ, , tov. zn. , jméno FO, , jméno FO, , s udávanou kombinovanou spotřebou motorové nafty 5,2 l na 100 km (dne , datum, při nákladech amortizace , částka, za 1 km a při normované ceně motorové nafty ve výši , částka, za 1 l, ve smyslu t. č. účinné vyhlášky č. 475/2024 Sb.), to vše navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, celkem o , částka, , jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., celkem tedy , částka, . Po zohlednění míry procesního úspěchu žalobkyně v řízení tak výše přiznané náhrady činí , částka, .

36. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud určil s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonnou - třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř., povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.