10 C 80/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 086,85 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba na zaplacení částky 9 086,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně jdoucím z částky 9 086,85 Kč od 8. 12. 2018 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. V žalobě, podané u nadepsaného soudu dne 19. 11. 2021, ve znění doplnění ze dnů 10. 5. 2022 a 30. 5. 2022, žalobkyně vymezila předmět uplatněného nároku tak, že tento zahrnuje nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru ve výši 4 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 586,85 Kč a příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení jdoucím z částky 9 086,85 Kč od 8. 12. 2018 do zaplacení, s tím, že žalobkyně nárokované plnění nabyla z titulu postoupení pohledávky, která z titulu poskytnutého úvěru, sjednaného cestou elektronických prostředků, tzv. na dálku, vznikla za žalovaným [právnická osoba], a. s (dále jen postupitelka).

2. Žalobkyně se z obou jednání, nařízených ve věci, omluvila, byť jí bylo, cestou přípisu ze dne 22. 6. 2022, soudem sděleno, že z předložených důkazů nelze mít za prokázané náležité ověření totožnosti žalovaného, jakožto kontrahenta tvrzené úvěrové smlouvy, a ani skutečnost, že bylo žalovanému tvrzené plnění - úvěr reálně vyplaceno.

3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly žaloba (25. 4. 2022) i předvolání k jednání (8. 7. 2022) řádně doručeny.

4. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Postupitelka k datu 9. 11. 2018 vyplatila ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] částku 4 500 Kč. Tento bankovní účet byl v [právnická osoba], evidován na jméno„ [jméno] [příjmení]“. V souvislosti s poskytnutým plněním postupitelka vystavila dokument označený jako„ Smlouva o úvěru číslo [anonymizováno]“, v jehož rámci se zavázala žalovanému poskytnout částku 4 500 Kč (označenou jako„ úvěr“ - viz tabulka„ Specifikace“), oproti čemuž se měl žalovaný zavázat poskytnuté plnění do 7. 12. 2018 splatit, včetně poplatku za poskytnutí ve výši 4 586,85 Kč. Současně též bylo žalovanému dáno na vědomí, že postupitelka nenese odpovědnost za situaci, kdy třetí osoba, zneužívající autentizační údaje žalovaného, vstoupí na příslušný webový portál a jménem žalovaného požádá o poskytnutí dalšího plnění (čl. 4). Předmětný dokument opatřil zástupce postupitelky vlastnoručním podpisem, žalovaný pak zde měl být identifikován toliko uvedením SMS kodu, bez bližšího vymezení provedené identifikace. Následně pak postupitelka, oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, pohledávku z poskytnutého plnění převedla na žalobkyni, která o tomto aktu, cestou sdělení ze dne 17. 4. 2020, jež bylo téhož dne podáno k poštovní přepravě, vyrozuměla žalovaného a současně jej vyzvala, aby, pod sankcí následného soudního vymáhání, do 3 dnů celé poskytnuté plnění uhradil, mj. včetně poplatku za poskytnutí.

5. Při právním hodnocení projednávané věci vzal soud v úvahu, že žalobkyně nepostavila na jisto, zda a jakým způsobem žalovaný projevil souhlas se sjednáním tvrzeného závazku, jenž měl být založen shora označenou„ Smlouvou o úvěru číslo [anonymizováno]“. Přičemž tento závazek by dle svých znaků (poskytnutí zpoplatněného finančního plnění, nespojeného bezprostředně s poskytnutím, ale toliko se závazkem poskytnutí) odpovídal závazku z úvěru, ve smyslu § 2395 o. z., resp. úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“). Za daného stavu věci tak v řízení nebylo prokázáno, zda žalovaný, v souladu s § 1724 odst. 1 o. z. ve spojení s § 561 odst. 1 o. z., cestou elektronických provedl akceptaci příslušného závazku, přičemž k doplnění důkazních prostředků žalobkyně, která v tomto směru nesla tzv. důkazní břemeno, nebyla dále, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., poučována, neboť toto poučení lze poskytnout toliko účastníkovi přítomnému při soudním jednání. Nadto je třeba doplnit, že byla žalobkyně na tuto skutečnost upozorněna písemně, avšak tato ani tak nedoplnila ničeho. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neprokázala vznik a existenci řádného závazkově-právního poměru mezi postupitelkou a žalovaným, v důsledku čehož by bylo možné poskytnutí částky 4 500 Kč žalovanému po právní stránce kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Ani tento nárok však soud neshledal důvodným, neboť za řízení nebylo prokázáno ani to, zda se finanční plnění ve výši 4 500 Kč dostalo do dispoziční sféry žalovaného. A to s ohledem na skutečnost, že osobou, vykonávající dispoziční právo k bankovnímu účtu, na který bylo předmětné finanční plnění vyplaceno, byla osoba odlišná od žalovaného 6. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému účastníkovi řízení. V této souvislosti vzal soud v úvahu, že žalobkyně s uplatněným nárokem v celém jeho rozsahu neuspěla, zatímco procesně úspěšný žalovaný za řízení zůstal pasivní, a v návaznosti na vedené řízení mu tak nevyvstaly žádné náklady, jež by bylo na místě žalobkyni uložit k úhradě.

7. Tento rozsudek je, ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., zkráceně odůvodněn, neboť, ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., proti němu není odvolání přípustné. Odůvodnění rozsudku tak obsahuje toliko vymezení předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.