10 C 90/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 68 237 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 50 787 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 204,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 680,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 34 408,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 22,44 % ročně jdoucího z částky 34 408,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , ve znění doplnění ze dne , datum, , se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení pohledávky ve výši , částka, a jejího příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 22,44 % ročně z částky , částka, , počítaného od , datum, do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, , počítaného od , datum, do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že nárokovanou pohledávku i její příslušenství nabyla z titulu „Smlouvy o postoupení pohledávek“, jíž s účinností k , datum, sjednala k , datum, se společností , právnická osoba, , (dále jen „postupitel“), o čemž byl žalovaný informován zvlášť zasílaným dopisem. K úhradě dlužného plnění byl žalovaný po datu postoupení vyzýván, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně, avšak neuhradil ničeho. Postoupená pohledávka pak byla založena „Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “). Z titulu uvedené smlouvy, resp. jejím prostřednictvím sjednaného závazku, postupitel žalovanému v hotovosti vyplatil částku , částka, , úročenou sazbou , Anonymizováno, ročně. Ještě před sjednáním závazku také postupitel, v souladu s § 84 § 89 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „z. s. ú.“), s náležitou odbornou péčí a v důvěře v poctivost a dobrou víru žalovaného ověřil, že je tento, s ohledem na své rodinné a majetkové poměry, schopen poskytnuté plnění splácet. V této souvislosti postupitel vyšel z údajů a listin, jež mu za účelem doložení svých osobních a majetkových poměrů poskytl sám žalovaný, který byl o této své povinnosti řádně poučen, mj. i ve vztahu k možnému trestněprávnímu postihu za trestný čin úvěrového podvodu. Zjištěné údaje byly následně zaneseny do „Zákaznické karty“ a postupitelem vyhodnoceny. V návaznosti na zjištěné údaje o majetkových poměrech žalovaného postupitel vyměřil žalovanému celkem , Anonymizováno, splátek po , částka, , z nichž splatnost poslední připadla na , datum, . Celkem vyměřená suma, určená postupitelem ke splácení, zahrnovala ve vztahu k závazku ze Smlouvy č. , hodnota, též smluvní úrok ve výši , částka, , náklady za administraci ve výši , částka, a inkaso výši , částka, . Žalovaný nicméně, po zaplacení částky , částka, , přestal plnění poskytnuté na základě Smlouvy č. , hodnota, splácet.

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byly žaloba (, datum, ) i předvolání k jednání (, datum, ) řádně doručeny.

3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Z textu Smlouvy č. , hodnota, , datované k , datum, , vzal soud za prokázané, že postupitel poskytl žalovanému v hotovosti a oproti podpisu částku , částka, . Poskytnutou částku, navýšenou o poplatek ve výši , částka, (celkem tedy , částka, ), zahrnující smluvní úrok (kapitalizovaný zde částkou , částka, ), poplatek za administrativní činnost (částku , částka, ) a hotovostní inkaso splátek (částku , částka, ) se žalovaný zavázal splatit formou celkem , hodnota, splátek po , částka, , resp. poslední po , částka, . Jednotlivé splátky byly splatné měsíčně. K textu Smlouvy č. , hodnota, postupitel připojil též tabulku nazvanou „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kde jsou práva a povinnosti označené výše taktéž popsány.

5. Při posuzování majetkových poměrů žalovaného vycházel postupitel z doložených listin a z údajů, které žalovaný sdělil v dokumentu označeném jako „Zákaznická karta“, datovaném k , datum, . Jako přílohy uvedeného dokumentu žalovaný postupiteli předložil „pracovní smlouvu“ a 2 výplatní pásky za měsíce červen a červenec , Anonymizováno, . Naopak, žalovaný v předložené „Zákaznické kartě“ blíže nevymezil typ svého bydlení, rodinný stav a ani dosažené vzdělání, uvedl pouze, že má jednu vyživovací povinnost. Příjmy žalovaného byly t. č. představovány mzdou z pracovního poměru na pozici automechanik, sjednaného u , jméno FO, ve výši , částka, , a blíže neztotožněným „dalším příjmem domácnosti“ ve výši , částka, . Z takto označených příjmů měl žalovaný t. č. platit pouze blíže neztotožněné výdaje ve výši , částka, , aniž by označil jakékoli jiné, konkrétní závazky.

6. V dokumentu označeném „Tabulka umoření“ postupitel zaznamenal, že žalovaný splatil celkem , částka, .

7. Dokumentem, označeným jako „Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaným k , datum, a doloženým spolu se seznamem postoupených pohledávek (položka č. , hodnota, , s odkazem na číslo smlouvy), vzal soud za prokázané, že právo nárokovat pohledávku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu čl. I. odst. 1 a 3, čl. IV. a čl. XII. odst. 14 tohoto dokumentu, oproti složení úplaty, přešlo na žalobkyni. O přechodu práva nárokovat předmětnou pohledávku postupitel žalovaného informoval dopisem datovaným k , datum, . K odeslání tohoto dopisu došlo, dle přiloženého poštovního podacího lístku, dne , datum, .

8. Naposledy žalovaného k úhradě nárokovaného plnění upomenul zástupce žalobkyně cestou „Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, datované k , datum, , kterou žalobkyně předložila spolu s poštovním podacím lístkem, datovaným k , datum, , dokládajícím její odeslání.

9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 588 o. z.soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od data , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

22. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu závazek, sjednaný mezi postupitelem a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost postupitele poskytnout, bezprostředně, oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, , úročené finanční plnění. Této povinnosti postupitele korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako úročenou zápůjčku, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měla sjednaná zápůjčka též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú, upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že postupitel, subjekt nebankovní povahy, poskytující úročená finanční plnění za účelem dosažení zisku, předmětný závazky sjednal v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

23. S ohledem na právní povahu sjednané zápůjčky tak postupiteli v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s.ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s.ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného, soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

24. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a § 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „OPR-Finance“ C679/18 ze dne , datum, ), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

25. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k , datum, , neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným v režimu z. s. ú. před , datum, . S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před , datum, , dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji bylo možné akceptovat.

26. V návaznosti na učiněná skutková zjištění pak soud konstatuje, že postupitel tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 z. s. ú. ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumal a nevyhodnotil případná rizika. V tomto směru soud považuje za podstatné zdůraznit, že si postupitel vůbec neověřoval výdaje žalovaného a dokonce ani jeho alespoň základní osobní poměry. A to dokonce ani v rozsahu údajů, jenž byly předtištěny na jeho vlastním formuláři – „Zákaznické kartě“, neboť zde nebyly vyplněny zejména údaje, týkající se bydlení žalovaného. Co se týče výdajů žalovaného, postupitel se (v rozporu se standardy vymezenými např. v již výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ) spolehl toliko na vyjádření žalovaného, který do „Zákaznické karty“ zanesl, že tyto měsíčně činí jen , částka, . Byť už jen toto tvrzení si zasluhovalo podrobnější přezkum, neboť částka , částka, t. č. jen o necelých , částka, převyšovala částku životního minima, stanoveného t. č. nařízením vlády č. 61/2020 Sb. Tím spíše, uvedl-li tuto částku dospělý, manuálně pracující muž, zatížený jednou další vyživovací povinností, nadto za situace, kdy vůbec nebylo postaveno na jisto, jak a s jakými náklady tento muž bydlí. Ačkoli právě náklady bydlení obecně představují jednu z nejvyšších položek jednoho každého dospělého člověka. Výhradu soud dále vznáší s stran postupu, jakým postupitel ověřoval příjmy žalovaného. Kvitovat lze, že si tento, formou předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek, ověřil příjem, jenž t. č. žalovaný pobíral z titulu svého „hlavního pracovního poměru“. Další tvrzený příjem jeho domácnosti nicméně přezkoumáván nebyl. Konečně, závěrem tohoto bodu pak soud považuje za nutné uvést, že sama skutečnost, že žalovaný po určitou dobu předepsané splátky splácel, bez dalšího nemůže závěr o absenci řádného přezkumu tzv. úvěruschopnosti konvalidovat (shodně viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie č. j. C-755/22 ze dne , datum, ve věci , právnická osoba, . v. , právnická osoba, .).

27. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že postupitel nedostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy č. , hodnota, , proto soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup postupitele, který, ač měl povědomí o rizikovosti provedené transakce (ostatně, žalovaný nevyplnil dokonce ani všechna předepsaná políčka v „Zákaznické kartě“), poskytl spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy č. , hodnota, , z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), a plnění poskytnutá z jejich titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazky z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný pouze co do částky , částka, , odpovídající částce nesplacené jistiny ze Smlouvy č. , hodnota, (, částka, , částka, ). Takto vymezený nárok pak žalobkyně nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z.

28. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , na jehož závěry v bodu č. , hodnota, odůvodnění navazují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Přičemž tento mechanismus, bez ohledu na případnou spornost lhůty k plnění mezi účastníky, představuje nejen zvláštní úpravu splatnosti, ale též svého druhu sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (citace viz již shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení (vč. zákonného úroku kapitalizovaného), který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

29. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení, vč. smluvního úročení kapitalizovaného a (ii.) částku , částka, , o níž uplatněný nárok (, částka, ) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy č. , hodnota, , která však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolávala zamýšlené právní účinky.

30. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. V tomto směru bylo na místě přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení, s ohledem na míru procesního úspěchu, uspěl převažující měrou žalovaný, neboť byl uplatněný nárok, i se zohledněním příslušenství, v převažujícím rozsahu zamítnut. Žalovaný nicméně v řízení zůstal pasivní a nečinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit.