10 C 93/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Janem Tomešem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 81 491 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do nároku na zaplacení částky 63 602,56 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 43 342 Kč od 25. 5. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 69,1 % ročně jdoucího z částky 49 705,54 Kč od 25. 5. 2024 do 17. 6. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 49 705,54 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 5. 2024 dosáhne částky 188 640 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne , datum, , žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení plnění zahrnujícího pohledávku ve výši , částka, (částku zesplatněného plnění, tzv. nové jistiny, vč. smluvních pokut za nezaplacené splátky ve výši 3 x , částka, , pojistného ve výši 2 x , částka, a nákladů souvisejících s nezaplacenými splátkami ve výši 3 x , částka, ), pohledávku ve výši , částka, (smluvní pokutu 0,1 % denně z částky tzv. nové jistiny), úrok ve výši 69,1 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně, jako úředně certifikovaný poskytovatel nebankovních úvěrů, uvedla, že z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “), sjednané formou elektronických prostředků na dálku, poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , s tím, že k vyplacení úvěrovaného plnění došlo ještě dne , datum, . Co se týče procesu přecházejícího sjednání Smlouvy č. , hodnota, , žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, provedla tzv. scoring a ověřila si, že žalovaný disponuje platným občanským průkazem, není evidován v insolvenčním rejstříku a nejsou vůči němu vymáhány pohledávky z dřív poskytnutých úvěrů. Dále také žalobkyně vycházela z údajů oznámených samotným žalovaným i z údajů zjištěných lustracemi provedenými v systémech SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splatit prostřednictvím celkem , hodnota, měsíčních splátek po , částka, , splatných k 19. dni měsíce, počínaje dubnem 2023. Částky splátek zahrnovaly též smluvní úročení odpovídající 69,1 % ročně z poskytnutého úvěru i pojistné za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši , částka, měsíčně a byly blíže popsány ve splátkovém kalendáři, který byl žalovanému zaslán spolu s další dokumentací, mj. i s oznámením o schválení úvěru. Žalovaný nicméně splatil toliko 11 splátek a poté, od května 2024, splácet přestal, v důsledku čehož žalobkyně aplikovala mechanismus smluvně zakotveného automatického zesplatnění a žalovaného informovala, že částku dosud nesplacené jistiny, vč. již přirostlého, avšak nezaplaceného smluvního úročení, konkrétně ve výši , částka, , k datu , datum, zesplatnila. S ohledem na prodlení žalovaného s plněním na dílčí splátky, jejichž splatnost nastala před zesplatněním, žalobkyni vzniklo též právo nárokovat smluvní pokutu odpovídající částce 3 x , částka, , a to za každou splátkou, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 30 dnů (za splátky č. , hodnota, -13), a dále též právo nárokovat paušální náhradu odpovídající částce 3 x , částka, za každou splátku, u níž délka prodlení dosáhla alespoň 15 dnů (splátky č. , hodnota, -13). K úhradě zesplatněného plnění (tzv. nové jistiny), včetně zákonného úroku z prodlení a i nadále připočítávaného úročení smluvního, byl žalovaný povinen k datu zesplatnění, avšak tato úhrada nebyla provedena, a žalobkyni tak, v souladu se smluvnímu ujednáními, vzniklo též právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné tzv. nové jistiny za den, a to za období počínaje od , datum, do zaplacení. Po datu zesplatnění, navzdory zaslání předžalobní výzvy, však žalovaný z nárokovaného plnění nesplatil ničeho.

2. K datu , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět co do nároku na zaplacení částky ve výši , částka, spolu s korespondujícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z naposledy uvedené částky od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a veškerého smluvního úročení. Akt zpětvzetí žalobkyně nijak neodůvodnila, učinila tak ovšem v reakci na usnesení č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , kterým ji soud vyzval, aby doplnila a dotvrdila skutečnosti týkající se přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalovaného. V této souvislosti také žalobkyně v podání z , datum, uvedla, že s ohledem na akt zpětvzetí považuje dotvrzení a doložení předmětných skutečností za bezpředmětné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně k částečnému zpětvzetí žaloby přistoupila před začátkem prvého jednání, soud, bez zjišťování stanoviska žalovaného, ve smyslu § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř., výrokem I. rozsudku řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.

3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil a k jednání před soudem se bez omluvy nedostavil, byť mu byly žaloba (k , datum, ) i předvolání (k , datum, ) řádně doručeny. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil.

4. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

5. Stran existence úředního povolení k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů žalobkyně předložila výpis ze seznamu vedeného Českou národní bankou, kde bylo uvedené povolení od 11. 5. 2018 evidováno.

6. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně, oproti podpisu žalovaného (představovaného identifikačním kódem žalovaného), vypracovala dokument označený jako „HODNOCENÍ KLIENTA. V předloženém hodnocení žalobkyně předně zaznamenala, že příjmy žalovaného měly t. č. činit , částka, měsíčně a měly být představovány mzdou z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou. V položce „Výdaje“ byly zaneseny částka životního minima (, částka, měsíčně), náklady bydlení (, částka, měsíčně), splátky stávajících závazků (, částka, měsíčně) a ostatní výdaje (, částka, měsíčně). Položka evidovaných výdajů žalovaného tak dosáhla výše , částka, , k níž žalobkyně v rámci položky „Rezerva“ připočetla ještě , částka, . Dle závěrů žalobkyně tudíž měl žalovaný měsíčně disponovat právě s finančními prostředky ve výši , částka, . Stran osobních poměrů žalovaného bylo žalobkyní, taktéž na základě tvrzení žalované, zjištěno, že má maturitní vzdělání, je svobodný, žije sám, bydlí v pronájmu a pracuje ve společnosti , právnická osoba, ., v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou. Rejstříkem SOLUS žalovaný, dle předloženého výpisu, k datu , datum, neprocházel a Nebankovní registr klientských informací žalovanému přiřadil skóre 455 (nízké riziko – nejlepší segment klientů). Tvrzené příjmy žalovaný žalobkyni doložil formou dvou potvrzení vystavených společností m , Anonymizováno, ., dle kterých mu společnost , právnická osoba, ., k , datum, vyplatila částku , částka, a k , datum, částku , částka, .

7. Společnost , právnická osoba, . v přípisu z , datum, potvrdila, že žalovaného eviduje jako disponenta ve vztahu k jí vedenému bankovnímu účtu č. , Anonymizováno, . V souběžně předloženém výpisu z uvedeného účtu je k , datum, zaznamenán zůstatek , částka, . Z plateb příchozích zde lze zaznamenat mj. platbu ve výši , částka, od společnosti , právnická osoba, . (z , datum, ) a dále také plnění od žalobkyně ve výši , částka, (z , datum, ). Z plateb odchozích zde lze mj. zaznamenat platbu ve výši , částka, ve prospěch společnosti , Anonymizováno, (z , datum, ) či platbu ve výši , částka, , označenou jako „ÚVĚR - ÚHRADA SPLÁTKY“ (ze , datum, ).

8. Text samotné Smlouvy č. , hodnota, , datované k , datum, , (podepsaný zástupcem žalobkyně a opatřený identifikačním kódem žalovaného), je rozdělen na sekci A) a B). V rámci sekce A) se žalobkyně zavázala vyplatit žalovanému částku , částka, a zajistit mu služby související s pojištěním způsobilosti splácet. Žalovaný se poskytnuté plnění, navýšené o úročení ve výši 69,10 % ročně a pojistné, zavázal splatit formou celkem , hodnota, měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy k 19. dni měsíce. V sekci B) pak byl (čl. 6.3) zakotven mechanismus zahrnující automatické zesplatnění nesplaceného plnění vč. úročení, jež by do data zesplatnění přirostlo, a to pro případ, kdyby se žalovaný s plněním kterékoli splátky či její části ocitl v prodlení po dobu alespoň 65 dnů. Takto zesplatnění plnění (tzv. nová jistina) se stávalo splatným k datu zesplatnění (čl. 6.4), s tím, že pro případ prodlení s plněním na tzv. novou jistinu byla žalobkyně oprávněna tuto částku úročit sazbou zákonného úroku z prodlení (čl. 6.4) a současně též nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky tzv. nové jistiny za každý den prodlení (čl. 6., právnická osoba, případ prodlení s plněním kterékoli splátky bylo v téže sekci ujednáno též oprávnění umožňující žalobkyni nárokovat smluvní pokutu ve výši , částka, za prodlení s plněním na jednu každou splátku (čl. 6.1) a dále též oprávnění nárokovat náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením v délce alespoň 15 dnů, a to , částka, za jednu každou splátku (čl. 6.2). Základní parametry práv a povinností sjednaných shora, byly, ve formě tabulky, specifikovány též v dokumentu označeném jako „PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“, datovaném k , datum, . S ohledem na distanční formu akceptace Smlouvy č. , hodnota, žalobkyně a žalovaný sjednali též „Dodatek“, který je koncipován jako žádost žalovaného o sjednání smlouvy distančním způsobem, za využití elektronických prostředků (čl. I.), s tím, že bude žalovaný, po zaslání SMS žalobkyni a uskutečnění iniciační platby, v procesu sjednávání identifikován elektronickým kódem, kterým je opatřen mj. i text „Dodatku“. Identifikačním kódem žalovaného uvedeným výše pak byl opatřen též dokument označený jako „PROHLÁŠENÍ KLIENTA“, datovaný k , datum, , jehož prostřednictvím žalovaný mj. potvrdil, že žalobkyni stran svých majetkových a osobních poměrů poskytla úplné a pravdivé informace. Totožnost žalovaného si žalobkyně, nad rámec zaslaného identifikačního kódu, ověřila z předložené fotokopie občanského průkazu a údaje o kontaktu, za uvedení IP adresy, emailu či čísla bankovního účtu, zaznamenala v dokumentu „Základní informace o klientovi“.

9. Po podpisu textu Smlouvy č. , hodnota, žalobkyně vypracovala též dokument označený jako „OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, “. Zde byly označeny položky zahrnující vymezení (i.) plnění určeného k čerpání (, částka, ), (ii.) celkové částky určené ke splacení čerpaného plnění (, částka, , bez pojistného), (iii.) doby trvání a jí korespondujícího počtu splátek (48 měsíců – 48 splátek), (iv.) výše jedné splátky i s pojistným (, částka, ), (vi.) úrokové sazby (69,10 % ročně) atd. Spolu s textem uvedeného oznámení žalobkyně vystavila též dokument označený jako „SPLÁTKOVÝ KALENDÁŘ“, kde byla uvedena data splatnosti jednotlivých splátek (měsíčně od , datum, ) i způsob, jakým byly částky splátek rozvrženy k plnění na úhradu jistiny a úročení.

10. K pojištění způsobilosti splácet poskytnuté plnění se žalovaný zavázal na základě „PŘIHLÁŠKY DO POJIŠTĚNÍ“ ze dne , datum, , opatřené taktéž již výše uváděným identifikačním kódem, nahrazujícím podpis. Pojistné bylo stanoveno měsíčně splatnou částkou , částka, . Existenci přihlášky k pojištění dále žalovaný, identifikovaný elektronickým kódem opakovaně uváděným, dále potvrdil též v dokumentu označeném jako „Příloha č. , hodnota, k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru - Pojištění schopnosti splácet úvěr“. Parametry poskytovaných pojistných služeb a jim korespondujících povinností žalované byly formou tabulky specifikovány v dokumentu označeném jako „Informace o pojištění“.

11. Sjednané plnění žalobkyně, dle potvrzení vystaveného , právnická osoba, ., na shora označený účet žalované odeslala dne , datum, (, částka, ), z něhož, dle potvrzení vystaveného souběžně, k , datum, obdržela platbu ve výši , částka, . Další potvrzení také žalobkyně vystavila stran odeslání SMS, jejímž prostřednictvím žalovanému potvrdila přijetí částky , částka, . Následně zasílané splátky žalobkyně evidovala v dokumentu označeném jako „Karta klienta“, kde jsou zaznamenány splátky, jež žalovaný na úhradu shora popsaného plnění provedl v období od , datum, do , datum, , celkem , hodnota, x , částka, , tj. , částka, .

12. V souvislosti s vymáháním nesplacených splátek žalobkyně vypracovala soudu předložené dokumenty označené jako „VÝZVA K ZAPLACENÍ – UPOZORNĚNÍ NA MOŽNOST ZESPLATNĚNÍ CELÉHO ÚVĚRU“ (z , datum, – doplněno o dodejku z , datum, , z , datum, a z , datum, ). V návaznosti na zesplatnění nesplaceného plnění žalobkyně k datu , datum, vypracovala dokument označený jako „OZNÁMENÍ“, v jeho rámci žalovanému sdělovala, že bylo dosud nesplacené plnění zesplatněno a toto je splatné ve lhůtě 10 dnů od data odeslání.

13. Naposledy byl žalovaný k úhradě nárokovaného plnění vyzván cestou dokumentu označeného jako „Předžalobní výzva“, datovaného k , datum, , v jehož rámci žalobkyně žalovanému stanovila dodatečnou lhůtu k úhradě v trvání 15 dnů od data odeslání. Předmětná výzva byla, dle předloženého poštovního podacího archu, odeslána téhož dne.

14. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy č. , hodnota, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

24. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu obsah závazku, sjednaného mezi účastníky oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, (realizovaného na dálku, za využití elektronických prostředků, ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., v chráněném a individualizovaném prostředí, za současného využití ověřeného bankovního účtu a předložení dokumentů osobní povahy, konkrétně fotokopie občanského průkazu a dokladů o pobírané mzdě). Obsahem předmětného závazku byl především příslib žalobkyně poskytnout, oproti podpisu Smlouvy č. , hodnota, , úročené finanční plnění a akcesoricky (v přímé návaznosti na korespondující povinnost toto poskytnuté plnění splácet), ve smyslu § 1727 o. z., též pojistné služby. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného splatit poskytnuté plnění, navýšené o úročení i o případné navazující poplatky či plnění sankční povahy. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu (zejména příslibu vyplatit úročené finanční plnění) právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z., doplněný o akcesorický závazek z pojištění, ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně předmětný závazek sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.

29. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy č. , hodnota, , ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tak povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

30. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne , datum, , ve věci Pannon GSM Zrt. v. Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C-243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě zakotvení povinnosti, spočívající ve zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele, je výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž povaha povinnosti, spočívající ve zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. A to ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci „OPR-Finance“ C-679/18 ze dne , datum, ), tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti též lze, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovanéhospotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ).

31. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k , datum, , neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní.

32. V konkrétním případě žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného sice přezkoumávala, úroveň provedeného přezkumu však nebylo možné shledat za dostačující. A to ani co do okruhu předložených podkladů ani stran úrovně jejich vyhodnocení. Co se týče podkladů, s nimiž žalobkyně při přezkumu tzv. úvěruschopnosti žalovaného pracovala, je třeba jí vytknout především ten nedostatek, že, především co do úrovně výdajů žalovaného, pracovala v podstatě pouze s tvrzeními samotného žalovaného (ke standardu přezkumu tzv. úvěruschopnosti s náležitou péčí viz závěry již výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). A to dokonce i ve vztahu k položkám, jež standardně představující obvyklou a podstatnou část výdajů (v konkrétním případě např. nákladům bydlení, jež nebyly dále ověřovány), což je třeba, za podmínek konkrétní, projednávané věci, považovat za o to závažnější pochybení, že žalobkyně výdaje žalovaného hodnotila toliko s odkazem na částku životní minima, resp. na další částky sdělené samotným žalovaným (co do nákladů bydlení a výše stávajících splátek). S tím, že částka životního minima (k datu , datum, šlo o částku , částka, dle § 1 vl. nař. 436/2022 Sb.) představuje ve své podstatě umělý konstrukt, zohledňující uhrazení alespoň základních potřeb jednoho každého jedince, a to bez současného zohlednění jeho specifik a potřeb konkrétních, individualizovaných. Na tomto závěru pak nemohla nic změnit ani lustrace osoby žalovaného v rejstřících SOLUS a NRKI, z nichž si bylo možné ověřit toliko stávající splátkové zatížení žalovaného, nikoliv však jeho majetkové poměry, ve smyslu příjmů a výdajů. Nadto také nelze pominout, že jedinec, který by takto, de facto na hranici úředně stanovené chudoby, z částky životního minima vyžil, již z podstaty nemůže být shledán způsobilým pro poskytnutí dodatečného finančního plnění. Tím spíše pak za situace, kdy v konkrétním případě žalovanému částka životního minima k úhradě vlastních nákladů nade vší pochybnost nepostačovala. Ostatně, jak si soud ověřil z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc březen 2023, žalovaný, byť mu na předmětný účet byla poukazována (jinak doložená) mzda, na svém bankovním účtu „hospodařil“ se zápornými zůstatky v řádech jednotek tisíců korun, a lze tedy dovodit, že mu mzda ke hrazení jeho potřeb nepostačovala. Ačkoli, dle propočtů žalobkyně, měl mít žalovaný na účtu naopak zůstatky plusové, neboť měl t. č. hospodařit s „rezervou“ ve výši , částka, měsíčně. Navíc, pokud by si žalobkyně, obdobně jako soud, v souvislosti s ověřováním tzv. úvěruschopnosti žalovaného zajistila alespoň výpis z jeho bankovního účtu za měsíc březen roku 2023, mohla se přesvědčit, že žalovaný na splátky svých stávajících závazků nevynakládá toliko , částka, , ale minimálně , částka, (viz odchozí platba „ÚVĚR ÚHRADA SPLÁTKY“), kteréžto zjištění by jinak také mělo představovat důvod k přinejmenším vyžádání dalších podkladů o majetkových poměrech žalovaného. Sama skutečnost, že žalovaný předepsané plnění po určitou dobu splácel, pak nemá ve vztahu k vadnému přezkumu tzv. úvěruschopnosti relevanci a nemůže vadný postup žalobkyně dodatečně ospravedlnit a ani legalizovat (shodně viz např. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie zn. C755/22 ze dne , datum, , ve věci „, právnická osoba, . vs. , právnická osoba, .).

33. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy č. , hodnota, , soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 104/2020 civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně která, ač měla či alespoň mohla mít povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy č. , hodnota, , z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný co do částky , částka, , odpovídající částce nesplacené jistiny (, částka, – 11 x , částka, ). Splatnost částky bezdůvodného obohacení soud ve výroku II. stanovil v zákonné, třídenní pariční lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

34. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , na jehož závěry v bodu č. , hodnota, odůvodnění navazují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Přičemž, tento mechanismus, bez ohledu na případnou spornost lhůty k plnění mezi účastníky, představuje nejen zvláštní úpravu splatnosti, ale též svého druhu sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (citace viz již shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.

35. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího částku , částka, , o níž uplatněný nárok (, částka, po zpětvzetí) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku III. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ujednáními ze Smlouvy č. , hodnota, , který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.

36. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že se právo na jejich náhradu nepřiznává žádnému z účastníků. V této souvislosti soud nemohl pominout skutečnost, že žalobkyně v řízení uspěla co do nároku na zaplacení plnění, které je nižší, než plnění, v jehož rozsahu byl nárok zamítnut. V této souvislosti také soud zohlednil, že k částečnému zpětvzetí uplatněného nároku žalobkyně přistoupila až poté, co byla vyzvána, aby doložila, v jakém rozsahu přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, kteréžto výzvě nevyhověla a takto pouze předešla případnému zamítnutí podstatné části původně uplatněného nároku, který před zpětvzetím zahrnoval i dílčí nároky na smluvní pokuty či smluvní úročení. Lze tak uzavřít, že v řízení převažující měrou, i při zohlednění příčin zpětvzetí, ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., uspěl žalovaný, jenž však za řízení zůstal pasivní, a nevznikly mu tudíž žádné výlohy, které by bylo na místě uložit žalobkyni k úhradě.