12 C 101/2020
č. j. 12 C 101/2020-80
V PLATNOSTICitované zákony (20)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 96 § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 7 § 13
- o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), 182/2006 Sb. — § 109
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 39 § 52 § 100 § 107 § 451 § 517 § 563 § 588 § 1879 § 1880 § 1882 § 3028
Plný text
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní titul Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Řízení se v části požadavku žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 17,9% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 7,5% z částky [částka] od [datum] do [datum] zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se co do částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 17,9% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení peněžitého plnění ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5% z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 17,9% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru., na základě které jí poskytl převodem na účet částku [částka], a to část na úhradu dřívějších peněžitých závazků a zbývající část neúčelově. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami v dohodnuté výši a uhradit úrok ve výši 17,9% ročně. Žalovaná však smluvní ujednání porušovala a věřitel proto využil práva na zesplatnění pohledávek ke dni [datum] s tím, že dlužná částky včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty činila [částka]. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne [datum] a pohledávka k tomuto dni činila [částka]. Zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dne [datum].
2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Předně namítala promlčení s tím, že pohledávka byla splatná [datum]. Dále namítala, že dne [datum] podala návrh na povolení oddlužení, který byl veden Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a v jeho rámci bylo na úhradu pohledávky žalobkyně vymoženo [částka].
3. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by její nárok byl promlčen, neboť [datum] byl úvěr zesplatněn a od [datum] bylo vedeno insolvenční řízení žalované, které trvalo až do [datum]. Promlčecí doba začala běžet až [datum] a žaloba byla podána dne [datum]. Žalobkyně dále tvrdila, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, lustrací v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Příjem a výdaje žalované pak porovnávala s daty zjištěnými ČSÚ. Žalobkyně vzala žalobu z části zpět co do úroku ve výši 17,9% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5% z částky [částka] od [datum] do [datum]. Žalobkyně dále tvrdila, že v insolvenčním řízení žalované bylo na pohledávku žalobkyně prostřednictvím plnění splátkového kalendáře uhrazeno [částka] a v rámci rozvrhu pak byla uhrazena částky [částka].
4. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí zastaví. Soudu nezbylo, než řízení pro příslušenství spočívající v úroku ve výši 17,9% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5% z částky [částka] od [datum] do [datum] zastavit, neboť žalobkyně pro tento nárok vzala žalobu zpět a souhlas žalované soud nezjišťoval, neboť se tak stalo před prvním jednání ve věci.
5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne [datum] uhradila do podání insolvenčního návrhu částku [částka], v rámci oddlužení provedla splátky ve výši [částka] a z konkurzu bylo v rámci rozvrhu uhrazeno [částka], tedy celkem [částka].
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem, soud zjistil, že věřitel [právnická osoba] a žalovaná se písemně dohodli, že věřitel poskytne žalované finanční prostředky ve výši [částka], z toho část na předčasné splacení peněžitých závazků žalované u věřitele a zbývající část neúčelově převodem na běžný účet žalované. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem příjmením a rodným číslem a zavázala se vrátit poskytnuté prostředky, zaplatit úrok ve výši 17,9% ročně v 96 splátkách po [částka] měsíčně počínaje [datum].
7. Z vyjádření věřitele [číslo] žádosti o úvěr soud zjistil, že věřitel při poskytnutí úvěru žalované vycházel z údajů poskytnutých žalovanou, přičemž vyšel z příjmu žalované ve výši [částka] a z příjmu domácnosti [částka], dále z interních zdrojů zjistil, že žalovaná má vůči němu závazky ve výši [částka] měsíčně. Z externích zdrojů zjistil, že žalovaná v době podání žádosti o úvěr nemá další závazky.
8. Z výpisu z úvěrového účtu a výpisu z účtu soud zjistil, že věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši [částka] a to co do částky [částka] úhradou úvěrů [číslo] co do částky [částka] převodem na účet.
9. Z oznámení úvěru za splatný ze dne [datum] ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami soud zjistil, že věřitel žalované dne [datum] žalované oznámil, že v důsledku zahájení insolvenčního řízení prohlašuje úvěr č. [bankovní účet] ve výši [částka] za splatný dnem [datum].
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek, dohody a potvrzení o úplatě soud zjistil, že věřitel se dohodl písemně se žalobkyní o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] za žalovanou, a to za úplatu s účinností ke dni [datum].
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že věřitel sepsal dne [datum] písemné oznámení žalované o postoupení pohledávky žalobkyni s výzvou žalované k zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] k rukám žalobkyně. Oznámení bylo dne [datum] podáno k poštovní přepravě.
12. Z dopisu ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal dne [datum] písemnou výzvu žalované k zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] s upozorněním na možnost podání žaloby, téhož dne zástupce žalobkyně zásilku předal k poštovní přepravě.
13. Z vyhlášky Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] bylo zjištěno, že insolvenční řízení ve věci žalované bylo zahájeno dne [datum] ve [anonymizováno] hod.
14. Ze přihlášky pohledávka a seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že věřitel dne [datum] doručil Krajskému soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] přihlášku pohledávky ve výši [částka] ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], pohledávka byla v přihlášené výši uznána.
15. Z usnesení Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] soud zjistili, že konkurz ve věci žalované byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení dne [datum] a rozhodnutí nabylo první moci dne [datum].
16. Soud dále nehodnotí důkaz provedený usnesením Krajského soudu v Praze č.j. [insolvenční spisová značka], výpisem z účtu [číslo] zprávou o provedeném rozvrhu, výpisem ze seznamu přihlášených pohledávek, neboť účastníci učinili nesporným výši úhrad, které žalovaná z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] věřiteli nebo žalobkyni dosud poskytla.
17. O skutkovém stavu soud dále uzavřel, že věřitel a žalovaná jako dlužník se dne [datum] písemně dohodli, že věřitel poskytne dlužníkovi (žalované) finanční prostředky ve výši [částka], což téhož dne učinil. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit včetně s úroku ve výši 17,9% v 96 splátkách po [částka] měsíčně počínaje [datum]. Ve věci žalované bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení, které trvalo až do [datum]. Žalovaná na úhradu úvěru zaplatila celkem částku [částka]. Věřitel se žalobkyní se dohodli dne [datum] písemně o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a žalované to bylo dne [datum] oznámeno.
18. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen OZ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od [datum]. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Pro právní posouzení této věci jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).
19. Smlouvou o úvěru se podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.) zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele (§ 499 obch. zák.)
20. Podle § 502 odst.1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.
21. Podle ustanovení § 52 odst. 1 až 3 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
22. Podle § 3 písm. a) a b) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (z.s.ú.) se pro účely z. s. ú. rozumí (a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, (b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
23. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
24. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
25. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
26. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
27. Podle ust. § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
28. Podle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.
29. Podle ust § 107 obč. zák. Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (odst. 1). Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (odst. 2).
30. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
31. Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019 i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Pouze ze skutečnosti, že jeden ze solidárně zavázaných dlužníků má další finanční závazky, nelze dovozovat neplatnost smlouvy o úvěru pro obcházení zákona či pro rozpor s dobrými mravy.
32. Žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], dle níž přešla na žalobkyni pohledávka za žalovanou ke dni zaplacení úplaty, tedy dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno, a to dnem, kdy se jí dostalo do dispozice oznámení ze dne [datum], tedy dnem [datum].
33. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že námitka promlčení, kterou žalovaná uplatnila, není důvodná. Právní předchůdce žalobkyně (věřitel) vyzval žalovanou k úhradě pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru dopisem odeslaným dne [datum]. Téhož dne bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci žalované a věřitel pohledávky v insolvenčním řízení řádně uplatnil. Ve smyslu ust. § 109 odst. 3 a 5 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon promlčecí lhůta před zahájením insolvenčního řízení běžet nezačala a běžet začala teprve následující cen po skončení insolvenčního řízení tedy dnem [datum]. Jelikož soud z dále uvedených důvodů posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 451 a násl. obč. zák., uplynula promlčecí doba stanovená v § 107 odst. 1. obč. zák. dne [datum]. Žaloba byla žalobkyní jako právním nástupcem věřitele u soudu podána [datum], tedy včas a námitka promlčení není důvodná.
34. Soud nárok žalobkyně dále posoudil i z pohledu ustanovení § 497 obch. zák. a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (z.s.ú.) ve znění do [datum]. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle zákona č. 64/1991 Sb., občanský zákoník a č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě, dospěl soud k závěru, že se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru náležitě nezabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí. Předně již z toho, co žalovaná uvedla o svých příjmech ([částka] měsíčně) a co věřiteli bylo známo o závazcích vůči němu ([částka] měsíčně), muselo být věřiteli zřejmé, že nebude schopna své závazky řádně hradit. Žalobkyně nijak neprokázala, že by věřitel jakkoliv ověřil výši příjmů a výdajů žalované, jeho absenci v dostupných registrech dlužníků a vedených exekucí. Obzvlášť s ohledem na výši poskytnutého úvěru má soud za to, že bylo na místě úvěruschopnost žalované zkoumat mnohem detailněji, než věřitel učinil. Žalobkyně k tomuto žádné důkazy nenavrhla, ani přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout k těmto tvrzením důkazní návrhy, případě důkazy předložit a o následcích nesplnění těchto povinností. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi věřitelem a žalovanou je proto neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s ust. § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání věřitele (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
35. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi věřitelem a žalovanou je tedy od počátku absolutně neplatná ve smyslu ust. § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Plnění poskytnuté žalované z titulu absolutně neplatné smlouvy ve výši [částka] pak soud právně kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 odst. 1 a 2 obč. zák., neboť toto bylo poskytnuto z titulu absolutně neplatného závazku, tj. závazku, který od samého počátku nezakládal žádná subjektivní práva ani povinnosti (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4635/2007 ze dne 29. 10. 2008). Žalovanou již uskutečněné splátky, resp. úhrady v rámci insolvenčního řízení v souhrnu [částka] lze na dluh z bezdůvodného obohacení započíst, aniž by bylo zapotřebí projevu směřujícího k započtení (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3008/2007 ze dne 30. 4. 2009). Pohledávka žalobkyně, jakožto právní nástupkyně věřitele, tedy již před datem podání žaloby z části zanikla a žaloba je důvodná jen částečně, tedy co do částky [částka] ([číslo] – [částka]), když se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně, bezdůvodně obohatila, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. vydat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky [částka]. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení první den poté, kdy byla o plnění požádána dle § 563 obč. zák. Věřitel žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne [datum], následující den se tedy výzva k úhradě dostala do dispozice žalované a [datum] byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vrátit. V souladu s § 517 obč. zák. tak byla žalovaná v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni vedle částky [částka] právo na úrok z prodlení ode dne [datum], neboť prodlení žalované k tomuto dni již nepochybně trvalo, a to ve výši, vyplývající z § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., tj. 7,5% ročně. Ve zbývajícím rozsahu, požadovaného plnění soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně tyto své nároky dovozovala (výrok III. rozsudku).
36. V řízení byla úspěšnější žalovaná, má právo na 10,02% všech svých nákladů řízení, a to v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] v částce [částka] za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, jednání ve věci dne [datum]) a ve výši [částka] za 1 úkon uvedení v ust. § 11 odst. 2 a. t. (jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, resp. odročení), včetně 4 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t.; a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Žalovaná má proto právo na zaplacení částky [částka], tedy 10,02% z částky [částka]. Pro úplnost soud dodává, že úkon učiněný zástupcem žalované dne [datum] v podobě doplnění skutkových tvrzení, není účelně vynaloženým nákladem, neboť měl být ji obsahem odporu resp. vyjádření k žalobě. Soud nemohl přiznat náhradu ani za vyhlášení rozsudku, neboť zástupce žalované se tohoto jednání dle protokolu o jednání neúčastnil.
37. Lhůtu k plnění soud žalované určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. [obec] plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.