12 C 107/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru o zaplacení 43 400 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru provedeného dopisem žalované ze dne 14. 2. 2025, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 43 400 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta v , adresa, .

1. Žalobkyně se domáhá žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dopisem ze dne , datum, . Nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Důvody, o něž žalovaná tento mimořádný způsob rozvázání pracovního poměru opřela, nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Tvrzení žalované, že jí neoznámila důvod své nepřítomnosti v práci, neodpovídá pravdě. Podle žalobkyně došlo k oznámení důvodu absence telefonicky, a to dne , datum, , kdy kontaktovala mzdové oddělení žalované. Na tento hovor měla žalovaná reagovat dne , datum, telefonickým spojením na mobilní telefon žalobkyně, přičemž žalobkyně se následně dne , datum, pokusila situaci dále řešit dalším telefonickým hovorem směrem k žalované. Žalovaná měla prostřednictvím zaměstnankyně své mzdové účtárny vědomost o jejím vážném zdravotním stavu, který podle jejího přesvědčení vznikl v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. V důsledku tohoto úrazu došlo k významnému zhoršení jejího zdravotního stavu, jež vyústilo až v přiznání invalidity třetího stupně. Navrhuje, aby soud rozhodl o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru dopisem ze dne , datum, , doručeným dne , datum, , je neplatné a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby ve výši , částka, (po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení).

2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť okamžité zrušení pracovního poměru se žalobkyní dopisem ze dne , datum, považuje za platné. Podle žalované byla žalobkyně povinna po skončení pracovní neschopnosti nastoupit do práce, případně doložit zdravotní překážku bránící výkonu práce formou lékařského posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb. Žalobkyně však do práce nenastoupila, svou nepřítomnost neomluvila a na výzvy zaměstnavatele nereagovala, s výjimkou sdělení, že se „do práce nevrátí“ a požaduje odstupné. Posudek o invaliditě předložila až spolu s podanou žalobou. Absence žalobkyně trvala 14 dní, a za této situace již nebylo možné spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr nadále trval. Nepřítomnost žalobkyně posuzuje za neomluvenou. Z uvedených důvodů žalovaná považuje okamžité zrušení pracovního poměru za oprávněné a navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový děj.

4. Pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem, datovanou , datum, a shodným tvrzením účastníků, má soud za prokázané, že účastníci se písemně dohodli, že žalobkyně bude počínaje , datum, pracovat u žalobkyně jako „prodavačka“ a místem výkonu práce , adresa, .

5. Ze mzdového výměru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně byla pracovně zařazena s účinností od , datum, na pozici prodavačka pokladní a stanovena základní mzda ve třídě 11E ve výši , částka, .

6. Z Okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne , datum, a shodných tvrzení účastníků, má soud za prokázané, že žalovaná doručila žalobkyni uvedenou listinu obsahující následující text: „Poté co dne , datum, skončila , jméno FO, pracovní neschopnost jste byla povinna se dne , datum, dostavit do práce , jméno FO, pracoviště, prodejnu 140 – na adrese: , adresa, . Do práce jste se do současné doby nedostavila. Tuto Vaši dlouhodobou absenci posuzujeme jako absenci neomluvenou, neboť jste do současné doby nedoložila žádný zákonný důvod, který by Vaši absenci omlouval, resp. který by mohl být ze strany zaměstnavatele být považován jako důležitá překážka v práci. Tuto neomluvenou absenci považujeme za zvlášť hrubé porušení Vašich pracovních povinností, vyplývající ze zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce), zejm. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. S ohledem na shora uvedené porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem s Vámi podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě rozvazujeme pracovní poměr.“7. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne , datum, adresovaného žalované soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce namítala, že důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru nejsou naplněny. V dopise bylo uvedeno, že zdravotní stav žalobkyně, doložený posudkem o invaliditě, omezuje její pracovní uplatnění natolik, že není schopna vykonávat práci prodavačky ani žádnou jinou práci u žalované. Současně bylo zdůrazněno, že žalobkyně svou nepřítomnost v práci omlouvala telefonicky prostřednictvím personálního oddělení žalované. Zástupce žalobkyně dále žalované oznámil, že žalobkyně považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné, a s ohledem na nemožnost zhojení tohoto jednání ze strany zaměstnavatele se hodlá domáhat určení jeho neplatnosti soudní cestou.

8. Z potvrzení o pádu soud zjistil, že , jméno FO, , , právnická osoba, a , jméno FO, písemně prohlásili, že žalobkyně dne , datum, na provozovně , adresa, při návratu z chladicího boxu pro pečivo upadla, poté dále několik dní pracovala a stěžovala si na bolest zad.

9. Předložený screenshot obrazovky mobilního telefonu zachycuje dva odchozí hovory s označením „Jednota Mzdy“ uskutečněné dne 29. 1. a 13. 2. a jeden příchozí hovor ze dne 4.

2. Ze screenshotu však není patrné, z jakého telefonu byly hovory uskutečněny, zda došlo k navázání spojení, ani jaká byla délka jednotlivých hovorů.

10. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, soud zjistil, že byl žalobkyni přiznán od , datum, invalidní důchod třetího stupně.

11. Z posudku o invaliditě ze dne , datum, soud zjistil, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu příslušných právních předpisů. Na základě posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti byla žalobkyně uznána invalidní ve třetím stupni, a to s datem vzniku invalidity ke dni , datum, . V důsledku tohoto zdravotního stavu došlo k poklesu její pracovní schopnosti o 70 %. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vznikl v souvislosti s úrazem, který žalobkyně utrpěla dne , datum, .

12. Z vyjádření žalované ze dne , datum, adresovaného žalobkyni soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni, že její pracovní neschopnost byla od , datum, evidována jako nemoc a nikoliv jako pracovní neschopnost v souvislosti s pracovním úrazem, když na provozovně nebyl v předmětném období žádný pracovní úraz evidován.

13. Ze Smlouvy o poskytování pracovnělékařské služby soud zjistil, že mezi žalovanou a poskytovatelem pracovnělékařských služeb , tituly před jménem, , jméno FO, byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytování pracovnělékařské služby.

14. Z formuláře označeného jako „Žádost o provedení lékařské prohlídky“ soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila žádost o provedení mimořádné lékařské prohlídky žalobkyně v návaznosti na dlouhodobou nemoc. Formulář je opatřen otiskem razítka žalované. Část formuláře označená jako „Posudek o zdravotní způsobilosti“ není poskytovatelem pracovně lékařských služeb vyplněn.

15. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované soud zjistil, že žalobkyně žádala žalovanou o předání záznamu o pracovním úrazu ze dne , datum, , a to s tvrzením, že úraz, který se jí stal dne , datum, byl ihned nahlášen, když jej viděla její nadřízena , jméno FO, . Žalobkyně žádá o zaslání záznamu o úrazu do , datum, .

16. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované datovaného dnem , datum, soud zjistil, že žalobkyně opakovaně žádá o předání záznamu o pracovním úrazu a žádá o zaslání záznamu o úrazu do , datum, .

17. Ze záznamu o úrazu ze dne , datum, a ze zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, OSSZ , adresa, ze dne , datum, , soud zjistil, že v průběhu výplaty nemocenského žalobkyni nebyla příslušnému orgánu oznámena změna charakteru události na pracovní úraz. Podle rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. , hodnota, -, Anonymizováno, byla žalobkyně uznána dne , datum, dočasně práce neschopnou pro úraz – zlomeninu pánevní kosti s tím, že se úraz stal dne , datum, v 18 hod. u žalobkyně doma, když při úklidu nákupu zakopla a upadla. Žalobkyně dne , datum, prohlásila, že tyto údaje jsou pravdivé.

18. Z dopisu žalované ze dne , datum, ve věci „Výsledek šetření“ soud zjistil, že žalovaná písemně sdělila žalobkyni, že interním šetřením provedeným za účelem objasnění příčin a okolností možného vzniku pracovního úrazu, bylo zjištěno, že dne , datum, bylo telefonicky oznámeno žalované, že zranění žalobkyně, ke kterému mělo dojít dne , datum, , je pracovním úrazem. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně po tomto datu ještě 14 dní docházela do práce a následně nastoupila na dovolenou, aniž by dle dalších zaměstnanců něco nasvědčovalo tomu, že se u ní jedná o stav po úrazu s diagnózou dvojité fraktury pánve. Žalovaná šetření uzavřela s tím, že žalobkyně včas, neoznámila vznik pracovního úrazu. V důsledku čehož nemohla neprodleně, nejpozději však do pěti pracovních dnů, provést šetření jeho příčin a okolností. Nebylo proto možné vyhotovit záznam o úrazu a pracovní neschopnost žalobkyně nebyla vystavena následkem pracovního úrazu.

19. Z účastnické výpovědi žalobkyně , Jméno žalobkyně, soud zjistil, že dne , datum, v práci upadla a utrpěla pracovní úraz, když nesla krabice s pečivem. Události mělo být přítomno přibližně pět zaměstnanců. Bezprostředně po pádu požadovala sepsání záznamu o pracovním úrazu, avšak k tomu nedošlo. , adresa, oznámila také vedoucí prodejny, která jí pomáhala ze země. Její zdravotní stav se následně postupně zhoršoval, až jí byl přiznán invalidní důchod III. stupně. Pokud jde o komunikaci se zaměstnavatelem po skončení pracovní neschopnosti, žalobkyně vypověděla, že dne , datum, hovořila s paní , jméno FO, , které sdělila, že očekává rozhodnutí o invalidním důchodu a neví, jak výsledek dopadne. , jméno FO, jí měla sdělit, že věc bude projednána na interním jednání, a že ji bude žalovaná kontaktovat, k čemuž však nedošlo. Dne , datum, ji paní , jméno FO, kontaktovala s dotazem, zda již rozhodnutí obdržela; žalobkyně uvedla, že nikoli. Dne , datum, žalobkyně volala paní , jméno FO, sama a sdělila jí, že rozhodnutí stále nemá. Bylo jí sděleno, že se na straně žalované zatím nic neprojednávalo. , jméno FO, věděla o jejích zdravotních komplikacích a o tom, že se jedná o řízení o invaliditě. Posudek o zdravotním stavu nepředložila proto, že obsahoval podrobné údaje o jejím zdravotním stavu a bylo jí doporučeno vyčkat až na pravomocné rozhodnutí ČSSZ. Dne , datum, žalobkyně převzala výpověď z pracovního poměru a současně i rozhodnutí , právnická osoba, o přiznání invalidního důchodu. Žalobkyně uvedla, že její pracovní neschopnost byla ukončena , datum, , avšak z důvodu zdravotního stavu nebyla schopna nastoupit do práce, ačkoli podpůrčí doba již byla vyčerpána. Zdůraznila, že kdyby jí zdravotní stav umožňoval pokračování v práci, měla by zájem i nadále vykonávat práci u žalované, kde byla dlouhodobě spokojená. U žalované pracovala 23 let a nikdy žádné kázeňské problémy neměla. Vypomáhala i na jiných prodejnách, pokud to bylo potřeba. Během trvání pracovní neschopnosti nebyla žalovanou vyzvána k absolvování pracovnělékařské prohlídky.

20. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , dcery žalobkyně, soud zjistil, že mezi žalobkyní a zaměstnancem žalované proběhl alespoň jeden telefonický rozhovor týkající se dalšího postupu v situaci, kdy žalobkyně neměla k dispozici posudek o svém zdravotním stavu. Obsah tohoto rozhovoru svědkyně vnímala zprostředkovaně prostřednictvím hlasitého odposlechu telefonátu vedeného žalobkyní. Svědkyně vypověděla, že ví, že tento rozhovor proběhl ve čtvrtek. Poté odjížděli na hory a tam ji matka telefonovala, že jí přišlo rozhodnutí od ČSSZ a zároveň výpověď od zaměstnavatele. Současně bylo zjištěno, že svědkyně nebyla přítomna osobním jednáním žalobkyně s vedoucí v prodejně, kde žalobkyně pracovala a kam ji v předchozím období vozila. Svědkyně však současně uvedla, že počátkem roku 2025 tam již žalobkyně dojížděla sama, neboť se její zdravotní stav zlepšil. Svědkyně proto nemá přímou znalost obsahu těchto jednání ani okolností, které je provázely.

21. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně je zaměstnankyní žalované. Pracuje v mzdové účtárně od roku 2021 a od , datum, tuto účtárnu vede. Žalobkyni osobně nezná. Svědkyně , jméno FO, se o ukončení dlouhodobé pracovní neschopnosti žalobkyně ke dni , datum, nedozvěděla od žalobkyně samotné, nýbrž až dodatečně z informačního systému OSSZ. Svědkyně žalobkyni v návaznosti na tuto skutečnost dvakrát telefonicky kontaktovala, a to poprvé dne 3. nebo , datum, a podruhé dne 10. nebo , datum, , za účelem zjištění její schopnosti nastoupit do práce a dohody o dalším postupu. Při těchto hovorech žalobkyně odmítla sdělit informace o svém zdravotním stavu, nepotvrdila ukončení pracovní neschopnosti a nechtěla sdělit nic ohledně zdravotního stavu s tím, že jí do toho nic není. Soud dále zjistil, že svědkyně , jméno FO, v této souvislosti připravila žádost o mimořádnou lékařskou prohlídku, což je u žalované běžný postup po ukončení dlouhodobé pracovní neschopnosti zaměstnance. Svědkyně se dotázala žalobkyně, zda se dostaví k nim na firmu anebo na prodejnu, že by jí dodala tiskopis mimořádné lékařské prohlídky. Žalobkyně jí řekla, že není schopna se dostavit k žalované. Z výpovědi svědkyně rovněž vyplynulo, že o tom, že žalobkyně je poživatelem invalidního důchodu, se dozvěděla až z OSSZ, nikoli od žalobkyně, která zaměstnavateli žádný posudek o invaliditě nepředložila. Svědkyně současně uvedla, že neměla žádné informace o tom, že by pracovní neschopnost žalobkyně souvisela s úrazem, natož s úrazem pracovním. Svědkyně žalobkyni skutečně volala pouze dvakrát. Nehovořila s ní v situaci, kdy by žalobkyně volala sama. Ani neměla informaci o tom, že by s žalobkyní ve věci jednala jiná pracovnice mzdové účtárny. Dále soud z výpovědi zjistil, že pracovní úrazy jsou u žalované standardně hlášeny na konkrétních provozovnách a jejich odškodnění je řešeno prostřednictvím pojišťovny žalované. Z výpovědi svědkyně k listinám označeným jako „Data o pracovní neschopnosti“ soud zjistil, že se jedná o listiny vyplývající z portálu OSSZ, které představují informaci určenou zaměstnavateli a zaměstnavatel je zaměstnancům nezasílá.

22. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyni zná, pracovala s ní na jedné prodejně, kde byla svědkyně jako zástup vedoucího. Svědkyně uvedla, že v průběhu pracovního poměru došlo na pracovišti k pádu žalobkyně, která zakopla o paletu, upadla na břicho, poté se sama zvedla. Bezprostředně po pádu nejevila známky zranění, ani si nestěžovala na bolesti. Pád byl podle svědkyně vnímán jako banální událost a žalobkyně po něm ještě několik dnů normálně docházela do práce. Svědkyně časově zařadila pád orientačně ke konci listopadu roku 2024. Přesné časové souvislosti jednotlivých událostí však nebyla schopna spolehlivě určit. Svědkyně uvedla, že v únoru jí žalobkyně sdělila, že lékaři přišli na zlomeninu pánve. V průběhu pracovní neschopnosti žalobkyně svědkyni přibližně jednou měsíčně informovala o svém zdravotním stavu, a to osobně či telefonicky. Z výpovědi svědkyně dále vyplynulo, že žalobkyně jí sdělila, že svůj zdravotní stav dává do souvislosti s pádem na pracovišti, a požádala ji, zda by bylo možné tento pád zpětně řešit jako pracovní úraz. Svědkyně uvedla, že žalobkyni přislíbila, že bude-li to potřeba, dosvědčí, že k pádu na pracovišti skutečně došlo. Svědkyně rovněž uvedla, že informace o zdravotním stavu žalobkyně a o jejím tvrzení, že potíže jsou důsledkem pádu na prodejně, předala své nadřízené paní , jméno FO, . Na základě těchto informací byly následně sepsány a podepsány písemné výpovědi zaměstnankyň, jež potvrzovaly, že pád žalobkyně na pracovišti viděly. Soud vzal dále za zjištěné, že žalobkyně v průběhu pracovní neschopnosti docházela na pracoviště, dojížděla automobilem, při chůzi se opírala o nákupní košík, v jednom případě měla potíže vystoupit z vozidla. Při poslední návštěvě žalobkyně na pracovišti pozorovala svědkyně zlepšení jejího zdravotního stavu, avšak přetrvávající kulhání.

23. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

24. Mezi žalobkyní a žalovanou byl od , datum, sjednán pracovní poměr na pozici prodavačky, resp. prodavačky pokladní, s místem výkonu práce v , adresa, . Žalobkyně byla od ledna 2024 dlouhodobě dočasně práce neschopná, přičemž tato pracovní neschopnost byla od jejího vzniku i v průběhu jejího trvání administrativně vedena jako nemoc, nikoli jako důsledek pracovního úrazu, a jako taková byla evidována jak zaměstnavatelem, tak orgány sociálního zabezpečení. V průběhu pracovního poměru došlo na pracovišti žalované k pádu žalobkyně, který byl svědecky potvrzen. Tento pád byl bezprostředně vnímán jako všední událost, žalobkyně po něm nevykazovala zjevné známky zranění a po určitou dobu nadále docházela do práce. Z provedených důkazů však nevyplývá, že by byl tento pád bezodkladně či následně oznámen zaměstnavateli jako pracovní úraz, ani že by s ním byla pracovní neschopnost žalobkyně v rozhodné době spojována. Zaměstnavatel proto nemohl provést zákonem předpokládané šetření pracovního úrazu a žádná evidence pracovního úrazu u žalované v daném období neexistovala. Z důkazů dále vyplynulo, že zdravotní stav žalobkyně se zhoršoval postupně a významné zdravotní obtíže se projevily až s časovým odstupem. , právnická osoba, rozhodla o přiznání invalidního důchodu třetího stupně s datem vzniku invalidity ke dni , datum, , přičemž žalobkyně o této skutečnosti ani o svém posudkovém hodnocení zaměstnavatele bezprostředně neinformovala a žádný posudek o invaliditě mu nepředložila. Žalovaná po skončení dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně ke dni , datum, ji prostřednictvím mzdové účtárny opakovaně telefonicky kontaktovala s cílem zjistit její schopnost návratu do práce a dohodnout další postup, včetně zajištění mimořádné pracovnělékařské prohlídky. Žalobkyně však při těchto hovorech odmítla sdělit informace o svém zdravotním stavu a nepotvrdila ani ukončení pracovní neschopnosti. Žalobkyně se po skončení pracovní neschopnosti na pracoviště žalované nedostavila a zaměstnavateli nepředložila žádný doklad, který by její nepřítomnost omlouval jako zákonnou překážku v práci. Za této situace žalovaná posoudila absenci žalobkyně jako neomluvenou a přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, které bylo žalobkyni doručeno dne , datum, . Následně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce namítla neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru s odkazem na svůj nepříznivý zdravotní stav a tvrzenou telefonickou omluvu absence. Soud současně uzavírá, že tvrzení žalobkyně o pracovním úrazu nebyla v rozhodném období podložena včasným oznámením ani odpovídající administrativní evidencí a byla uplatněna až s časovým odstupem, kdy již pracovní neschopnost probíhala a byla vedena jako nemoc. Tomuto závěru odpovídají jak svědecké výpovědi, tak listinné důkazy založené ve spise.

25. Tvrzení žalobkyně zejména o charakteru její pracovní neschopnosti, vzniku pracovního úrazu, omluvení její absence po skončení pracovní neschopnosti a informovanosti žalované o jejím zdravotním stavu, nebyla prokázána a neobstála v konfrontaci s ostatními provedenými důkazy. Žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jakož i následná pracovní neschopnost a invalidita, jsou důsledkem pracovního úrazu – pádu na pracovišti žalované. Soud vzal za prokázané, že k určitému pádu žalobkyně na pracovišti skutečně došlo, jak vyplynulo zejména z výpovědi svědkyně , jméno FO, , jméno FO, , která vypovídala bez zjevné snahy zvýhodnit kteroukoli ze stran sporu a omezila se na skutečnosti, které sama osobně vnímala. V případech, kdy si nebyla schopna přesně vybavit časové souvislosti, tuto skutečnost výslovně přiznala. Tato výpověď současně potvrzuje, že pád byl bezprostředně hodnocen jako banální, žalobkyně po něm nevykazovala žádné zjevné známky zranění, nestěžovala si na akutní obtíže a po určitou dobu nadále normálně docházela do práce. Zásadní význam má skutečnost, že žalobkyně tento pád bezodkladně ani následně neoznámila žalované jako pracovní úraz a pracovní neschopnost nebyla od svého vzniku ani v jejím průběhu vedena jako následek pracovního úrazu. Pracovní neschopnost byla po celou dobu evidována jako nemoc, a to jak zaměstnavatelem, tak , právnická osoba, . Žádná změna charakteru události na pracovní úraz nebyla příslušným orgánům hlášena. Naopak ze záznamu o úrazu ze dne , datum, vyplynulo, že příčina zlomeniny pánevní kosti byla spojována s úrazem, k němuž mělo dojít dne , datum, v místě bydliště žalobkyně. Tento záznam je v přímém rozporu s pozdějším tvrzením žalobkyně o pracovním úrazu. Soud považuje tuto skutečnost za významnou, neboť svědčí o tom, že ani sama žalobkyně v rozhodné době nepovažovala svůj zdravotní stav za následek pracovního úrazu. Tvrzení žalobkyně o pracovním úrazu se tak objevilo až s výrazným časovým odstupem, což soud hodnotí jako okolnost oslabující jeho věrohodnost. Z obsahu posudku o invaliditě nevyplývá, že by žalovaná byla o tomto zdravotním stavu včas informována nebo že by žalobkyně zaměstnavateli jakýkoli posudek o své invaliditě předložila před skončením pracovní neschopnosti či bezprostředně po něm. Naopak ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že se žalovaná o invaliditě žalobkyně dozvěděla až od OSSZ, nikoli od žalobkyně samotné. Soud proto neuvěřil tvrzení žalobkyně, že žalovaná měla k dispozici relevantní informace o jejím zdravotním omezení takovým způsobem a v takovém čase, aby na jejich základě mohla přizpůsobit další postup vůči žalobkyni. Rovněž tvrzení žalobkyně, že již , datum, oznámila žalované důvod své nepřítomnosti na pracovišti nebylo prokázáno. Žalobkyně vypovídala o tom, že svědkyni , adresa, . 1. 2025 telefonicky sdělila, že očekává rozhodnutí o invalidním důchodu,. Předložený screenshot telefonních hovorů s označením „Jednota Mzdy“ sám o sobě neprokazuje tvrzení žalobkyně, že došlo k omluvení její absence. Navíc se jeví jako nevěrohodné, pakliže žalobkyně by žalované oznamovala ukončení pracovní neschopnosti již 29. 1., když její pracovní neschopnost byla ukončena teprve dne 31.

1. Ze všech shora uvedených důvodů nemá soud za prokázané, že žalobkyně již dne 29. 1. důvod své absence na pracovišti po skončení pracovní neschopnosti žalované oznámila. Tomuto závěru odpovídá i obsahu výpovědi svědkyně , jméno FO, , která byť neuvedla žádné datum tohoto telefonického rozhovoru mezi žalobkyní a svědkyní , jméno FO, , evidentně věcně popsala skutečný telefonát proběhnuvší až v polovině února. Při hodnocení svědecké výpovědi , jméno FO, , soud přihlédl k tomu, že svědkyně vypovídala především o obsahu telefonického hovoru mezi žalobkyní a paní , jméno FO, , který sama vnímala pouze nepřímo, a to odposlechem hovoru vedeného žalobkyní. Soud zároveň vzal v úvahu, že svědkyně je dcerou žalobkyně, což samo o sobě může ovlivňovat její pohled na posuzované skutečnosti. Z tvrzení svědkyně , jméno FO, , podle níž hovor proběhl ve čtvrtek a následovala cesta na hory, kam žalobkyně svědkyni telefonovala o doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, vyplývá, že tento telefonický rozhovor nemohl proběhnout dne 29. 1., jak bylo v řízení zmiňováno. Uvedený sled událostí odpovídá až čtvrtku dne 13. 2., kdy časová návaznost umožňuje, aby žalobkyně již následně obdržela rozhodnutí ČSSZ a výpověď. Tato skutečnost podporuje věrohodnost výpovědi svědkyně , jméno FO, , která sice mohla pochybit v přesném určení data, avšak její popis průběhu událostí odpovídá obsahu komunikace doložené screenshotem. Přesto soud její výpověď nepovažuje za nevěrohodnou, nýbrž ji hodnotí jako upřímný popis toho, co svědkyně slyšela a jak danou situaci subjektivně vnímala. Výpověď však slouží pouze jako podpůrný důkaz, a to zejména k dokreslení situace žalobkyně a její nejistoty ohledně dalšího postupu. Naopak ze svědecké výpovědi , jméno FO, , kterou soud považuje za věrohodnou, vyplynulo, že žalobkyně byla žalovanou po skončení pracovní neschopnosti opakovaně telefonicky kontaktována, přičemž při těchto hovorech odmítla sdělit jakékoli informace o svém zdravotním stavu a nepotvrdila ani ukončení pracovní neschopnosti. Navíc sama žalobkyně potvrdila, že posudek o zdravotním stavu dávat žalované nechtěla. Současně svědkyně , jméno FO, potvrdila, pro ni měla připravenou žádost o mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku. Tento krok ze strany zaměstnavatele prokazuje, že žalovaná aktivně usilovala o ověření zdravotní způsobilosti žalobkyně a snažila se s ní navázat komunikaci. To vyvrací tvrzení žalobkyně, že by zaměstnavatel nečinil žádné kroky nebo jí neumožnil vyřešit případné zdravotní otázky. Připravená žádost o mimořádnou prohlídku a opakované pokusy mzdové účetní navázat kontakt se žalobkyní ukazují, že případná neúčast žalobkyně nebyla způsobena překážkou na straně zaměstnavatele, nýbrž tím, že žalobkyně na výzvy nereagovala, ačkoliv se k zaměstnavateli mohla dostavit bez potíží. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, i svědkyně , jméno FO, , jméno FO, navíc vyplývá, že žalobkyně běžně řídila motorové vozidlo, a tudíž nebyla nijak objektivně v době ukončení pracovní neschopnosti omezena v mobilitě či možnosti osobního kontaktu se zaměstnavatelem či lékařem provádějícím pracovnělékařskou službu. Soud dospěl k závěru, že tvrzení žalobkyně jsou v klíčových bodech časově nekonzistentní, nedostatečně doložená a v rozporu s objektivními listinnými důkazy i věrohodnými svědeckými výpověďmi. Žalobkyně uplatňovala některá tvrzení, zejména existenci pracovního úrazu a pracovní nezpůsobilosti, až s odstupem času a bez včasné procesní součinnosti vůči zaměstnavateli. Za této situace soud nemohl vzít tvrzení žalobkyně za prokázaná a při rozhodování vycházel z důkazů, které považoval za věrohodné a přesvědčivé.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:

27. Projednávanou věc je třeba posuzovat – s ohledem na to, že žalovaná okamžitě zrušila se žalobkyní pracovní poměr dopisem ze dne , datum, , který žalobkyně převzala , datum, – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do , datum, , tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 120/2025 Sb. (dále jen „zákoník práce“).

28. Podle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

29. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

30. Podle čl. II bod 4. zákona č. 120/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vznikl-li důvod k výpovědi podle § 52 písm. g) nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí se lhůty § 58 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

31. Podle § 58 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

32. Podle § 60 zákoníku práce musí zaměstnavatel v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

33. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce platí, že jestliže zaměstnavatel skončil pracovní poměr neplatně a zaměstnanec oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku, a to ode dne, kdy zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že na dalším zaměstnávání trvá, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo dojde k platnému skončení pracovního poměru.

34. Podle § 72 zákoníku práce může neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

35. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žaloba na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru byla podána včas dle § 58 odst. 1 zákoníku práce. K neomluveným absencím mělo dojít v období od , datum, do , datum, . Okamžité zrušení pracovního poměru pak bylo ze strany žalované učiněno dne , datum, a žalobkyni doručeno , datum, , tedy v rámci výše uvedené dvouměsíční lhůty ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl.

36. Žalovaná okamžité zrušení pracovního poměru skutkově odůvodnila v listině doručené žalobkyni a vymezila v souladu s § 60 zákoníkem práce tak, že ho nebylo možno zaměnit s jiným důvodem.

37. Dále se soud zabýval tím, zda skutečně došlo k uvedeným porušením povinností ze strany žalobkyně tak, jak jsou uvedeny v okamžitém zrušení pracovního poměru a pokud ano, zda jsou tato porušení natolik závažná, aby odůvodňovala tak výjimečný způsob ukončení pracovního poměru, jakým okamžité zrušení je. Porušení pracovních povinností žalobkyní spočívající v tom, že se po skončení pracovní neschopnosti nedostavila do zaměstnání, ani svou nepřítomnost neomluvila, bylo v řízení prokázáno a soud dospěl k závěru, že je natolik závažné, že odůvodňuje okamžité zrušení pracovního poměru. I když se žalobkyně domnívala, že jí zdravotní problémy brání případnému nástupu do zaměstnání, měla vše se svým zaměstnavatelem řešit, např. osobní schůzkou nebo předložením zdravotním posudku s anonymizovanou částí o svém zdravotním stavu tak, aby předešla problémům. Žalobkyně tak nicméně neučinila, ačkoliv z provedeného dokazování vyplynulo, že byla schopna se k zaměstnavateli osobně dostavit. Dočasná pracovní neschopnost žalobkyně skončila ke dni , datum, . Od následujícího pracovního dne byla žalobkyně povinna buď nastoupit do práce, nebo zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit existenci jiné zákonné překážky v práci a tuto překážku alespoň v základním rozsahu doložit. Na projednávanou věc nelze aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že nepřítomnost zaměstnance v práci nelze považovat za neomluvenou absenci, pokud zaměstnavatel prokazatelně ví, že zaměstnanec není objektivně schopen výkonu práce ze zdravotních důvodů, například v důsledku dlouhodobé pracovní neschopnosti či invalidity. V dané věci Nejvyšší soud zdůraznil, že jestliže zaměstnavateli byl zdravotní stav zaměstnance znám, nemůže být nepřítomnost zaměstnance v práci kvalifikována jako porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Soud konstatuje, že skutkové okolnosti nyní projednávané věci se od případu řešeného Nejvyšším soudem významně liší. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalovaná neměla v rozhodné době žádné relevantní informace o tom, že by žalobkyně po skončení dočasné pracovní neschopnosti dne , datum, nebyla zdravotně způsobilá k výkonu práce. Žalobkyně žalované neoznámila žádnou zákonnou překážku v práci, nepředložila žádný lékařský posudek a při telefonických hovorech odmítla sdělit informace o svém zdravotním stavu. O přiznání invalidního důchodu ve třetím stupni se žalovaná dozvěděla až od OSSZ, nikoliv od žalobkyně samotné. Za dané situace neomluvená absence žalobkyně v době od , datum, do , datum, je důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, když žalobkyně porušila své povinnosti zaměstnance uvedené v § 38 odst. 1, písm. b) zákoníku práce, dle kterého je od vzniku pracovního poměru zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

38. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalobkyně po skončení pracovní neschopnosti neomluvila svou nepřítomnost v práci a její dlouhodobá absence představovala zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo proto učiněno v souladu se zákoníkem práce. Žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru soud proto zamítl.

39. Soud zamítl žalobu žalobkyně jako nedůvodnou i v části, kterou se domáhala přiznání náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu dvou měsíců, neboť pracovní poměr byl rozvázán platně a nárok na náhradu mzdy je podmíněn zjištěním neplatnosti skončení pracovního poměru.

40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná měla ve sporu plný úspěch. Žalované, která byla v řízení zastoupena advokátem, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, sestávající z odměny advokáta žalované dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. a § 9 odst. 3 písm. a), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), za dva úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava věci, sepis vyjádření k žalob) vypočítané z tarifní hodnoty ve výši , částka, (součet tarifních hodnot , částka, a , částka, ) a za dva úkony právní služby po , částka, /účast na jednání dne , datum, (od 9:00 hod. do 10:09 hod.) a dne , datum, (od 9:00 hod. do 10:51 hod.)/, vypočítané z tarifní hodnoty ve výši , částka, (součet tarifních hodnot , částka, a , částka, ), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %), jíž je advokát plátcem podle zvláštního právního předpisu, ve výši , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám tohoto advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku stanovené dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.