12 C 116/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení věcného břemene <b>I. Zrušuje se věcné břemeno bezúplatného doživotního práva užívání pozemku parcela [číslo] v katastrálním území Podlužany se všemi součástmi a veškerým příslušenstvím, zejména s užíváním kůlny na zahradní nářadí a zahradní nábytek, braní užitku z této zahrady včetně volného pohybu po tomto pozemku po celé jeho délce a šířce ve prospěch žalovaného, zapsané na listu vlastnictví [číslo] pod V [číslo] vedeném pro katastrální území Podlužany, a to bez náhrady.</b> II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 16.743 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], [ulice a číslo].

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zrušil věcné břemeno váznoucí na jejích nemovitostech specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ Nemovitosti“), spočívající v právu bezplatného užívání nemovitostí žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že smlouvu o zřízení věcného břemene se žalovaným uzavřela v době, kdy spolu vedli partnerský života a plánovali založit rodinu. Nemovitosti v tu dobu užívali společně za účelem rekreace. Na přelomu roku 2017 a 2018 došlo k definitivnímu rozpadu jejich vztahu, a to z důvodů nezvladatelných problémů žalovaného s alkoholem a domácího násilí páchaného žalovaným na žalobkyni. Od té doby si žalovaný Nemovitosti usurpoval sám pro sebe, užívá je k bydlení a spolu s ním tam pobývají další osoby vykazující sociálně patologické chování. Žalovaný žalobkyni přístup na Nemovitosti odpírá pod pohrůžkou násilí. K bydlení žalovaný využívá kůlnu na dříví, která se na Nemovitostech nachází, začal zde budovat další stavbu a zřídil skládku. Na výzvy žalobkyně k nápravě žalovaný nereaguje. Nemovitosti žalovaný tedy užívá k jiným účelům, než jak bylo věcné břemeno zřízeno. Přístup na Nemovitosti žalovaný neumožňuje ani společnému synovi, ke kterému navíc ani nehradí soudem určenou vyživovací povinnost. Dle žalobkyně došlo k trvalé změně poměrů mezi účastníky, pro kterou není možné Nemovitosti řádně užívat, a toto změna poměrů odůvodňuje zrušení věcného břemene. Přiznání náhrady žalobkyně za těchto okolností považuje v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] soud zjistil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučná vlastnice Nemovitostí a jedná se o zahradu o výměře 1.600 m2. Žalovaný je zapsán jako oprávněný z věcného břemene užívání Nemovitostí na základě bezúplatné smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum], s právními účinky vkladu ke dni [datum].

4. Z notářského zápisu NZ [číslo], [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se formou notářského zápisu dohodli o zřízení věcného břemene bezúplatného doživotního práva užívání Nemovitostí se všemi součástmi a veškerým příslušenstvím, zejména s užíváním kolny na zahradní nářadí a zahradní nábytek, braní užitků z této zahrady. Účastníci zároveň učinili nesporným, že spolu žijí jako druh a družka ve společné domácnosti, a to nepřetržitě od července 2007 na adrese [adresa]. [anonymizována dvě slova].

5. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že v době zřízení věcného břemene spolu účastníci o Nemovitosti pečovali, do budoucna plánovali na Nemovitostech stavět, nyní se tam se nachází dřevěná kůlna. Soužití účastníků bylo v pořádku do narození jejich syna v roce 2013. Poté žalovaný přišel o práci, zůstal na rodičovské dovolené a začal holdovat alkoholu. V roce 2015 již žalovaný nadužíval alkohol ve značné míře a v roce 2017 žalobkyni fyzicky napadl, poté s ním žalobkyně soužití ukončila. Od té doby se žalovaný trvale zdržuje na Nemovitostech, zde se ovšem nenacházejí žádné stavby určené k bydlení. Žalovaný zcela znemožnil žalobkyni užívání nemovitostí a postavil zde další stavby, které nejsou ohlášeny stavebnímu úřadu.

6. Z dopisu ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzývala, aby se žalovaný zdržel užívání Nemovitostí k bydlení.

7. Z fotografií soud zjistil, že se jedná o pozemek se vzrostlými stromy a dvěma dřevěnými stavbami. Stav zachycený na fotografiích svědčí o užívání Nemovitostí k bydlení a o uskladňování starých nepotřebných věcí.

8. Z fotografií žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně na nich vykazuje v obličeji zřetelné stopy po fyzickém násilí.

9. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 1 Nc 5/2019-13 ze dne 27. 3. 2019 soud zjistil, že nezl. syn účastníků [jméno] [příjmení], [datum narození] byl svěřen do péče žalobkyně a žalovanému bylo stanoveno výživné v částce 3.000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moc dne [datum].

10. Ze záznamu o šetření opatrovníka ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že pracovníci OSPOD při šetření v bydlišti žalovaného zjistili, že žalovaný ve značné míře požívá alkohol.

11. Z trestního příkazu č.j. 1 T 103/2022-51 ze dne 27. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným přečinem zanedbání povinné výživy ve vztahu k nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], v období od [datum] do [datum] podle § 196 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon Trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum].

12. Z trestního příkazu č.j. 4 T 99/2023-49 ze dne 30. 6.2023 soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným přečinem zanedbání povinné výživy ve vztahu k nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození], v období od [datum] do [datum] podle § 196 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon Trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum].

13. Z dopisu ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzývala žalovaného k uzavření dohody o zrušení služebnosti.

14. Soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, na nichž vázne ve prospěch žalovaného věcné břemeno (služebnost) bezplatného užívání nemovitostí. Věcné břemeno bylo smluvně zřízeno jako bezúplatné v době, kdy účastníci žili spolu jako druh a družka a plánovali založit rodinu. Účastníci Nemovitosti v tu dobu užívali společně za účelem rekreaci a společně o je udržovali. V roce 2013 se účastníkům narodil syn [jméno]. V průběhu roku 2017 se vztahy mezi účastníky výrazně zhoršily, když žalovaný ve značné míře nadužíval alkohol, choval se k žalobkyni agresivně a fyzicky ji napadal. Žalobkyně vztah se žalovaným definitivně ukončila v roce 2017. Od té doby žalovaná užívá Nemovitosti k trvalému bydlení a žalobkyni brání v přístupu na ně brání. Naopak žalovaný umožňuje užívání nemovitostí jiným osobám vykazujícím patologické chování. Žalovaný byl soudem dvakrát odsouzen pro zanedbání vyživovací povinnosti k nezletilému synovi účastníků.

15. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

16. Ke vzniku věcného břemene užívání Nemovitostí došlo před [datum], soud proto postupoval při posouzení okolností rozhodných pro vznik věcného břemene podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“). Předmětné věcné břemeno se nabytím účinnosti o. z. (tj. dne [datum]) transformovalo na služebnost užívacího práva ve smyslu § 1283 a násl. o. z., a soud proto postupoval při posuzování žaloby na zrušení předmětného služebnosti podle příslušných ustanovení o. z 17. Podle § 1299 odst. 2 o. z. při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

18. Při aplikaci § 1299 odst. 2 o. z. je v zásadě použitelná i judikatura, publikovaná k § 151p odst. 3 obč. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4153/2014).

19. Pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného (§ 151p odst. 3 obč. zák.) je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu se stavem v době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1998, sp. zn. 3 Cdon 269/96). Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci; především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené, a je třeba vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2165/98 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014).

20. Změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi služebností (věcným břemenem) a výhodou oprávněného, spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2695/99).

21. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že jsou dány důvody ke zrušení služebnosti bezplatného užívání Nemovitostí ve smyslu st. § 1299 odst. 2 o. z. Vztahy účastníků v době uzavírání smlouvy o zřízení věcného břemene byly bezproblémové, Nemovitosti účastníci užívali společně k rekreaci a k tomuto účelu rovněž žalobkyně zřídila žalovanému bezúplatné věcné břemeno jejich užívání. Situace se však zásadně změnila v roce 2017, když žalobkyně v důsledku patologického chování žalovaného vztah ukončila. Od té doby žalovaný Nemovitosti užívá výlučně sám k trvalému bydlení a tím, že brání žalobkyni v přístupu na Nemovitosti, žalobkyni zcela z jejich užívání vyloučil. Vzhledem k tomu, že Nemovitosti nejsou stavbami určenými k trvalému bydlení, užívá je žalovaný v rozporu s jejich určením a tedy i v rozporu s právními předpisy. V důsledku této změny poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi zatížením služebností Nemovitostí a výhodou žalovaného jako oprávněného ze služebnosti. Soud dospěl k závěru, že žalovaný v důsledku zrušení služebnosti přijde o možnost o užívání Nemovitostí, pročež bude nucen Nemovitosti vyklidit. Pakliže by ke zrušení služebnosti nedošlo, žalobkyně by byla zcela vyloučena z výkonu vlastnického práva včetně možnosti Nemovitosti užívat a nucena tolerovat užívání Nemovitostí žalovaným v rozporu s právními předpisy. Soud tak věcné břemeno (služebnost) zrušil ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.).

22. Pokud se týká otázky náhrady na zrušení služebnosti ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. judikatura potvrdila, že o zrušení služebnosti lze rozhodnout i bez přiznání náhrady vlastníkovi služebného pozemku, a to především v situacích, kdy by přiznání náhrady bylo v rozporu s principy uvedenými v § 2 odst. 3, § 6 odst. 2 nebo § 8 o. z. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1663/2017). Pod pojmem dobré mravy se dle judikatury rozumí souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami a právními principy demokratické společnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3653/11).

23. Pokud by měla být žalovanému přiznána náhrada za zrušení věcného břemene (služebnosti), jednalo by se o aplikaci právního předpisu v rozporu s dobrými mravy, neboť v řízení bylo prokázáno, že ke změně poměrů, která zrušení služebnosti odůvodňuje, došlo výhradně v důsledku jednání žalovaného, které samo o sobě vykazovalo a vykazuje jednak znaky porušování dobrých mravů (nadužívání alkoholu, fyzické násilí vůči žalobkyni, bránění v užívání Nemovitostí žalobkyni), ale rovněž i porušování právních předpisů (zejm. zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, § 196 odst. 2 z. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Soud proto dospěl k závěru, že přiznání náhrady žalovanému za zrušení služebnosti by bylo v rozporu s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 o. z. Náhrada za zrušení věcného břemene tak nebyla žalovanému přiznána.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16.743 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dle § 9 odst. 3 AT činí tarifní hodnota 35.000 Kč, sazba za jeden úkon právní služby dle § 7 AT pak částku 2.500 Kč. V řízení soud považuje za účelně vynaložené náklady za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis doplnění žaloby, účast při jednání) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT), za něž mu náleží odměna po 2.500 Kč, náhrada za 3 režijní paušály po 300 Kč (celkem 900 Kč) dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, cestovné ve výši 974 Kč dle § 13 odst. 5 AT a 21 % DPH z částky 9.774 Kč, tedy částka 1.969 Kč. Výzvu žalovanému ze dne [datum] soud nepovažoval za účelný úkon, neboť se nejedná o řízení o žalobě na plnění a navíc byla žalovanému výzva odeslána až po podání žaloby.