12 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Blanky Jirsákové a přísedících Mgr. Věry Beranové a Zdeňky Sobotové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], doručené žalobkyní žalovanému dne [datum], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 10.669,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky v [obec], [ulice a číslo].</b> 1. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný byl u ní zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum], a to jako řidič DRNR s místem výkonu práce [obec] na dobu neurčitou. Žalobkyně dne [datum] doručila žalovanému výpověď z pracovního poměru datovanou dnem [datum] z důvodu, že žalovaný dle lékařského posudku ztratil dlouhodobě způsobilost k výkonu sjednané práce pro obecné onemocnění. Pracovní poměr měl proto skončit dne [datum]. Žalovaný dne 29. 9. 2020 oznámil žalobkyni, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Poté žalobkyně přijala organizační změnu spočívající ve zrušení pozice řidič DRNR v [anonymizována dvě slova], na níž byl zaměstnán žalovaný, a to s účinností ke dni [datum]. Žalobkyně proto dala žalovanému výpověď z důvodu této organizační změny, dle které měl pracovní poměr skončit [datum]. Žalovaný v zákonem stanovené lhůtě nepodal žalobu na určení neplatnosti první výpovědi a jeho pracovní poměr skončil ke dni [datum]. V pořadí druhá výpověď ze dne [datum] tak nemůže být dle žalobkyně platným právním úkonem. Žalobkyně tvrdila, že na požadovaném určení má naléhavý právní zájem. Pokud by žalobu na určení neplatnosti v prekluzivní lhůtě dle § 72 zákoníku práce nepodala, nemohlo by být najisto postaveno, zda žalovanému skončil pracovní poměr pro organizační změnu a zda tedy žalovaný má nárok na zaplacení odstupného.

2. Žalovaný potvrdil, že mu dne [datum] byla doručena výpověď ze strany žalobkyně a že tuto výpověď žalobou nenapadl. Následně mu byla doručena výpověď ze dne [datum] z důvodu nadbytečnosti. Uváděl, že jeho pracovní poměr u žalobkyně skončil na základě první výpovědi ke dni [datum]. Namítal, že požadavek žalobkyně na určení neplatnosti druhé výpovědi není důvodný, druhá výpověď zůstává platným právním jednáním, avšak nevyvolává žádné právní následky. Navíc žalobkyně ani není k podání žaloby podle ust. § 72 zákoníku práce legitimována. Navrhoval proto zamítnutí žaloby.

3. Z pracovní smlouvy ze dne [datum], dodatků ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci se písemně dohodli, že žalovaný bude od [datum] pracovat u žalobkyně na pozici řidič DRNR s místem výkonu práce v Českém Brodě. Pracovní poměr byl dohodnut na dobu určitou do [datum] se zkušební dobou 3 měsíce. Dne [datum] se účastníci dohodli o prodloužení doby trvání pracovního poměru do [datum] a dne [datum] se dohodli na trvání pracovního poměru na dobu neurčitou.

4. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že mu dává výpověď z pracovního poměru a to z důvodu, že dle lékařského posudku ztratil dlouhodobě způsobilost k výkonu sjednané práce pro obecné onemocnění.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že výpověď žalovaný převzal dne [datum]

6. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím zástupce písemně oznámil žalobkyni, že nesouhlasí s výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum], která mu byla doručena dne [datum] a že trvá na dalším zaměstnávání.

7. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že mu dává výpověď z pracovního poměru a to z organizačních důvodů, neboť došlo ke zrušení pozice řidič DRNR v [anonymizována dvě slova].

8. Z podacího lístku soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně podala k poštovní přepravě zásilku pro žalovaného.

9. Z detailu sledování zásilky soud zjistil, že zásilka podaná k poštovní přepravě dne [datum] byla dodána dne [datum].

10. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR č.j. 21 Cdo 535/2021-120 ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že ve věci týchž účastníků bylo vedeno řízení o dovolání podaném proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2020 č.j. 23 Co 131/2020-95 ve znění opravného usnesení ze dne 22. 10. 2020 č.j. 23 Co 131/2020-101, kterým bylo určeno, že okamžité rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné. Dovolání bylo zamítnuto a rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

11. Na základě shodných tvrzení účastníků, nesporných skutečností a shora popsaných skutkových zjištění soud o skutkovém uzavřel, že žalovaný na základě písemné smlouvy se žalobkyní pracoval u žalobkyně jako řidič, a to počínaje [datum] na dobu neurčitou. Žalobkyně žalovanému dne [datum] doručila písemnou výpověď z pracovního poměru s důvodu, že dle lékařského posudku ztratil dlouhodobě způsobilost k výkonu sjednané práce pro obecné onemocnění. Žalovaný dne [datum] žalobkyni oznámil, že nesouhlasí s výpovědí a trvá na dalším zaměstnávání. Dne [datum] doručila žalobkyně žalovanému písemnou výpověď z pracovního poměru s důvodu organizačních změn spočívajících ve zrušení jeho pracovní pozice. Rozsudkem Krajského soudu v Praze bylo ve sporu mezi týmiž účastníky pravomocně určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné. Žalovaný žalobu o určení neplatnosti výpovědi doručené mu [datum] nepodal.

12. Projednávanou věc je třeba posuzovat s ohledem na to, že se jedná o platnost výpovědi z pracovního poměru doručené zaměstnanci dne [datum], podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen "zák. práce") a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen "o. z.").

13. Podle ust. § 51 odst. 1 zák. práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná.

14. Podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď tehdy, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

15. Podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď tehdy, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.

16. Podle ust. § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

17. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. V ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky nejsou pochybnosti o tom, že rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony (učiněnými současně či postupně) zákoník práce ani jiné předpisy nevylučují (nezakazují); jednotlivé právní úkony se posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 195/97, uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, ročník 1998).

19. V projednávané věci soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že pracovní poměr žalovaného u žalobkyně skončil na základě výpovědi žalobkyně ke dni [datum], a to v souladu s ust. § 51 odst. zák. práce, když žaloba o neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 72 zák. práce nebyla žalovaným podána. Soud se proto v tomto řízení již nemůže otázku platnosti této výpovědi zabývat ani jako otázku předběžnou a je povinen vycházet z toho, že rozvázání pracovního poměru účastníků ke dni [datum] je platným právním jednáním majícím za následek skončení pracovního poměru mezi účastníky. Žalobkyně sice ještě dne [datum] mohla dát žalovanému jako svému zaměstnanci, jehož pracovní poměr ještě trval, výpověď z odlišného důvodu, avšak toto její právní jednání v důsledku skončení pracovního poměru žalovaného ke dni [datum] již nevyvolává žádné účinky. Navíc je soud toho názoru, že v řízení zahájeném žalobou zaměstnance nebo zaměstnavatele podle ustanovení § 72 zák. práce je pasivně věcně legitimován druhý účastník pracovního poměru, který byl účasten na rozvázání pracovního poměru, jehož neplatnost je předmětem sporu. Žaloba zaměstnavatele na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru proto může být úspěšná jen tehdy, směřuje-li proti zaměstnanci, který rozvázal existující pracovní poměr mezi účastníky pracovního poměru. V daném případě žalobu podle § 72 zák. práce podala žalobkyně jako zaměstnavatel a domáhá se určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, které učinila svým právním jednáním. Ani z tohoto důvodu její žaloba proto nemá naději na úspěch.

20. Soud se dále zabýval i tím, zda přichází v úvahu určení neplatnosti ustanovení § 80 o. s. ř. Žaloba o určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. má především preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne [číslo] 1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972).

21. Žalobkyně v projednávané věci naléhavý právní zájem spatřovala v obavě, že není mezi účastníky najisto postaveno, zda žalovaný má právo na odstupné v případě rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum] dle § 52 písm. c) zák. práce. Dle názoru soudu je z okolností projednávané věci zřejmé, že požadované určení by nemohlo sloužit potřebám praktického života. Již z toho, že žalovaný žalobu o určení neplatnosti první výpovědi ve lhůtě stanovené v ust. § 72 zák. práce nepodal, je zřejmé, že proti skončení jeho pracovního poměru ke dni [datum] již nebrojí, což je potvrzeno jeho stanoviskem v tomto řízení. Žaloba o určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum], podaná poté, co již lhůta k podání žaloby dle ust. § 72 zák. práce v případě výpovědi ze dne [datum] uplynula, slouží jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Na takovém určení proto není dán naléhavý právní zájem. Soudu proto nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci úspěch, má zásadně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k obraně proti žalobě. Tyto náklady žalovaného činí odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, kdy zástupce žalobkyně učinil v řízení 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepsání vyjádření a účast při jednání), za které mu náleží odměna ve výši á 2.500 Kč dle § 9 bod 3 AT ve spojení s § 7 AT, 3 paušální náhrady hotových výdajů á 300 Kč, náhrada za promeškaný čas za 2 půlhodiny po 100 Kč, cestovné je jednání dne [datum] osobním vozidlem na trase [obec] – [obec] a zpět 218,16 Kč, 21 % DPH z částky 8.818,16 Kč v částce 1.851,81 Kč, celkem tedy náklady žalovaného činí 10.669,97 Kč.

23. Lhůta k plnění byla soudem určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní, místo plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o.s.ř.